ECLI:CZ:NSS:2021:10.AFS.171.2021:44
sp. zn. 10 Afs 171/2021 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň
Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: BIOTRADE s.r.o.,
Šlikova 287/20, Praha 6, zast. advokátem JUDr. Jiřím Kudějem, Šlikova 287/20, Praha 6,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 10. 8. 2018, čj. 35815/18/5300-22442-711492, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2021, čj. 8 Af 29/2018-50,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (správce daně) vyměřil žalobkyni platebním
výměrem ze dne 16. 12. 2017 daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2015 ve výši
4 131 551 Kč. Správce daně žalobkyni neuznal jako oprávněný nárok na odpočet DPH z plnění
spočívajících v nákupu kolagenázy a různých analytických přístrojů. Žalobkyně se proti tomuto
rozhodnutí odvolala. Žalovaný rozhodnutí správce daně částečně změnil (uznal nárok na odpočet
v případě pořízení analytických přístrojů), ve zbytku však rozhodnutí ponechal v platnosti. Proti
rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou u městského soudu, který ji však zamítl.
[2] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu stručnou
kasační stížnost z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s. Nejprve namítá, že rozsudek
nezohledňuje, že správce daně rozdělil dokazování rozsahu poskytovaného plnění za období
leden a únor 2015 do dvou samostatných daňových kontrol. Kontrolu ve vztahu k únoru 2015
správce daně skončil až koncem roku 2019, tedy až rok po vydání žalobou napadeného
rozhodnutí žalovaného. Stěžovatelka též tvrdí, že daňové orgány během řízení změnily právní
názor, neboť nejprve její pochybení řešily jako účast na tzv. karuselovém obchodu. Městský
soud prý připustil jako důkaz svědeckou výpověď ve prospěch tvrzení daňových orgánů,
ač o ní stěžovatelka nebyla informována a nemohla se jí zúčastnit. Městský soud se nadto vůbec
nezabýval důkazy svědčícími ve prospěch stěžovatelky, které žalovaný odmítl akceptovat.
[3] Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout. První námitka stěžovatelky je podle něj
nepřípustná a většina námitek je formulována jenom obecně (i k těmto námitkám však
z opatrnosti dodal věcnou argumentaci). Upřesňuje, že k jediné změně právního názoru během
řízení došlo ve prospěch stěžovatelky, a navíc ve věci pořízení a dodání analytických přístrojů,
nikoli kolagenázy.
[4] Kasační stížnost je přípustná (mimo námitku rozvedenou v bodu [6] níže),
má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti
NSS posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal
přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] NSS se nemohl zabývat první námitkou stěžovatelky, kterou poukazovala na údajné
rozdělení dokazování na dvě různé daňové kontroly až po rozhodnutí žalovaného. Jak přiléhavě
uvedl městský soud v bodu 15 svého rozsudku, stěžovatelka již v žalobě uplatnila jen stručnou
a poměrně obecnou argumentaci. Jediné konkrétnější žalobní body se týkaly závěrů o dodávkách
kolagenázy. V žalobě nejsou žádná tvrzení zabývající se procesním postupem daňových orgánů
(jak ve vyjádření správně uvedl žalovaný, městský soud se tak těžko mohl takovým bodem
zabývat). Tato námitka je tedy ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná, neboť ji stěžovatelka
neuplatnila v řízení před městským soudem, přestože jí v tom nic nebránilo.
[7] Druhou kasační námitkou se NSS již zabýval, není však důvodná. Stěžovatelka
tvrdila, že správce daně spatřoval ještě během daňové kontroly v jednání stěžovatelky účast
na tzv. karuselovém obchodu. Teprve žalovaný prý neuznal nárok na odpočet pro neunesení
důkazního břemene stěžovatelky ohledně toho, že přijatá plnění skutečně použila
při své ekonomické činnosti podle §72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.
Takový závěr však nemá oporu ve správním spisu.
[8] NSS připomíná, že je na daňovém subjektu, který si chce nárokovat odpočet na DPH,
aby prokázal uskutečnění zdanitelného plnění od jiného plátce a jeho použití ke své ekonomické
činnosti. Není-li to schopen doložit, nemůže mu nárok na odpočet DPH ani vzniknout. Naopak
případnou účast na daňovém podvodu musí prokázat správce daně (srov. rozsudek NSS ze dne
5. 8. 2020, čj. 10 Afs 11/2020-55, věc VJB PARTNER, body 21-22 a tam cit. judikaturu).
Ani správce daně, ani žalovaný však nezaložili neuznání nároku na odpočet DPH na účasti
na karuselovém obchodu. Již z postupu k odstranění pochybností v nynější věci je patrné,
že správce daně měl pochybnosti o tom, zda stěžovatelka skutečně přijaté plnění využila
při své ekonomické činnosti (srov. č. l. 1 a 7 správního spisu). Stejně tak ze zprávy o daňové
kontrole neplyne, že by správce daně pozdější vyměření daně založil na účasti v řetězovém
obchodu (srov. č. l. 39 správního spisu).
[9] Důvodná není ani žádná ze zbývajících námitek. Z kasační stížnosti není jasné,
co stěžovatelka myslela „svědeckou výpovědí“, kterou prý městský soud nesprávně připustil, případně
jakými jinými důkazy ve prospěch stěžovatelky se měl soud zabývat či jaké snad přehlédl.
Jak již NSS uvedl výše (bod [6]), stěžovatelka podala jen minimalistickou žalobu o několika málo
odstavcích. Žádné důkazy nenavrhovala a městský soud rozhodoval bez jednání. Jediný konkrétní
podklad, kterým se městský soud zabýval, bylo vyjádření společnosti HPST s.r.o., které však bylo
správci daně poskytnuto písemně jako odpověď na jeho dotazy a bylo součástí správního spisu,
do kterého mohla stěžovatelka kdykoli nahlížet. Samotné použití správního spisu jako podkladu
pro rozhodnutí správního soudu není dokazováním podle §52 s. ř. s. (srov. rozsudek ze dne
29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS, věc ECOPLAST).
[10] Městský soud žalobní body správně vypořádal v rozsahu, který odpovídal míře
jejich obecnosti. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu může soud přistoupit
a posuzovat jej. Není možné, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty,
konkretizoval jeho obecná tvrzení či vybíral ze spisu ty skutečnosti, které žalobu podporují.
Takovým postupem by soud přestal být nestranným rozhodčím sporu a přebíral by naopak
funkci advokáta jedné ze stran (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010,
čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, bod 32). To platí též pro roli NSS v řízení o kasační
stížnosti.
[11] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
[12] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla
úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. srpna 2021
Zdeněk Kühn
předseda senátu