ECLI:CZ:NSS:2021:10.AO.23.2021:102
sp. zn. 10 Ao 23/2021 - 102
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Sylvy
Šiškeové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci navrhovatele: Mgr. O. S., zastoupeného
advokátem JUDr. Tomášem Nielsenem, Kozí 916/5, Praha 1, proti odpůrci: Ministerstvo
zdravotnictví, Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy
ze dne 27. 10. 2021, čj. MZDR 15757/2020-61/MIN/KAN,
takto:
I. Návrh se od m ít á pro zjevnou neopodstatněnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným NSS dne 28. 10. 2021 se navrhovatel domáhá zrušení mimořádného
opatření odpůrce uvedeného v záhlaví (napadené opatření). Odpůrce toto opatření vydal
podle §69 odst. 1 písm. i) a §80 odst. 1 písm. g) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného
zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Odpůrce opatřením zakázal pohyb a pobyt
bez ochranných prostředků dýchacích cest, kterými jsou respirátor nebo obdobný prostředek.
[2] Navrhovatel namítá, že v odůvodnění napadeného opatření chybí zpráva o hodnocení
rizik a odůvodnění nemá oporu v odborných podkladech. Opatření nepřispívá ke snížení rizika
přenosu onemocnění covid-19. Pravým důvodem přetížení zdravotního systému je zanedbání
primární péče. Odpůrce stanoví jako cíl nepřezkoumatelnou a epidemiologicky neodůvodněnou
hodnotu minimalizace přenosu. Dále navrhovatel popisuje zkušenosti a roli praktických lékařů.
Uvádí, že napadené opatření má negativní vliv na jeho zdravotní stav a zasahuje jeho osobní
svobodu a lidskou důstojnost. Navrhovatel také zhodnotil stav epidemie v uplynulém roce.
[3] Podle odpůrce má napadené opatření přispět ke zmírnění rizik. Jde o opatření relativně
jednoduché, levné a přitom účinné. Podrobné zhodnocení rizik se nachází na stranách 5 až 8
napadeného opatření. Vývoj epidemie lze sledovat na webu www.koronavirus.cz. Nošení ochrany
dýchacích cest není zdraví škodlivé. K účinnosti ochrany dýchacích cest odkázal odpůrce
na strany 9 až 10 napadeného opatření. Povinnost stanovená opatřením nesnižuje důstojnost
navrhovatele a je přiměřená.
[4] V replice navrhovatel poukázal na rozpor usnesení NSS ze dne 4. 11. 2021,
čj. 2 Ao 9/2021 - 155, s usnesením rozšířeného senátu ze dne 11. 11. 2021, čj. 4 Ao 3/2021 - 117.
V další části repliky navrhovatel dále polemizoval s názory odpůrce.
[5] Návrh byl podán včas a osobou k tomu oprávněnou. NSS dále posuzoval, zda se nejedná
o zjevně neopodstatněný návrh.
[6] Podle §13 odst. 3 pandemického zákona je-li návrh zjevně neopodstatněný, soud jej mimo ústní
jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne.
[7] NSS v minulosti podrobně vyložil, že odmítnout návrh jako zjevně neopodstatněný
lze tehdy, pokud se soud již obdobnou věcí zabýval, rozhodl zamítavým rozsudkem a nehodlá
se od tohoto právního názoru odchýlit. Jde o specifický režim soudního přezkumu
podle pandemického zákona, jehož účelem je zrychlené a zjednodušené rozhodnutí o návrhu
(usnesení NSS ze dne 18. 5. 2021, čj. 5 Ao 2/2021 - 52, body 10 až 13, ze dne 8. 7. 2021,
čj. 7 Ao 19/2021 - 19, nebo ze dne 12. 11. 2021, čj. 8 Ao 27/2021 - 72). Ústavní soud odmítá
ústavní stížnosti v těchto věcech pro zjevnou neopodstatněnost (usnesení ze dne 22. 6. 2021,
sp. zn. III. ÚS 1482/21 či ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. III. ÚS 1498/21).
[8] NSS se přezkumu mimořádných opatření týkajících se povinnosti nosit ochranu
dýchacích cest již věnoval v rozsudcích ze dne 27. 5. 2021, čj. 7 Ao 6/2021-112,
ze dne 11. 6. 2021, čj. 10 Ao 12/2021-81, ze dne 27. 7. 2021, čj. 8 Ao 17/2021-63,
a ze dne 30. 7. 2021, čj. 5 Ao 25/2021-51. Žádný z těchto rozsudků nezrušil mimořádné opatření,
resp. nevyslovil jeho nezákonnost, proto, že nebylo vydáno v situaci probíhající nebo hrozící
epidemie covid-19. V rozsudku ze dne 20. 10. 2021, čj. 2 Ao 7/2021 - 157, se NSS zabýval
obdobnými námitkami, jako uplatnil navrhovatel v této věci. Dospěl k závěru, že povinnost
nošení respirátoru (stanovená tehdy mimořádným opatřením odpůrce
čj. MZDR 15757/2020-56/MIN/KAN) je účinný, potřebný a přiměřený nástroj potlačování
a předcházení epidemie onemocnění covid-19. Soud tehdy shledal, že mimořádné opatření
zasahuje do práv jednotlivců v únosné míře a současně stanoví výjimky, které zajišťují,
aby v individuálních případech nepůsobilo nepřiměřené zásahy (rozsudek čj. 2 Ao 7/2021 - 157,
bod 78). Navrhovatel podal také návrh na zrušení mimořádného opatření odpůrce
čj. MZDR 15757/2020-56/MIN/KAN, který NSS usnesením ze dne 4. 11. 2021,
čj. 2 Ao 9/2021 - 155, odmítl jako zjevně neopodstatněný. Závěry přijaté ve věci
sp. zn. 2 Ao 7/2021 jsou přenositelné i na tuto věc, tím spíše, pokud se epidemická situace
v době mezi vydáním mimořádného opatření čj. MZDR 15757/2020-56/MIN/KAN a nyní
napadeného opatření zhoršila.
[9] Navrhovatel formuluje svůj návrh obecně a nesděluje v něm, jak jej opatření přímo
zkracuje na jeho veřejných subjektivních právech. Obdobný návrh podal navrhovatel
také proti dříve vydaným opatřením týkajícím se povinnosti ochrany dýchacích cest
(sp. zn. 3 Ao 7/2021 či sp. zn. 5 Ao 26/2021). NSS již v usnesení čj. 2 Ao 9/2021 - 155 ve věci
stejného navrhovatele týkající se otázky existence epidemie onemocnění covid-19,
jeho nebezpečnosti a souvisejících zatížení zdravotnických zařízení odkázal na usnesení
ze dne 8. 7. 2021, čj. 7 Ao 19/2021 - 19 (zejm. body 15 až 20). NSS se nehodlá odchýlit
od závěrů přijatých v dřívějších rozhodnutích a nespatřuje ani jiný důvod, proč by měl návrh
meritorně přezkoumat.
[10] Povinnost ochrany dýchacích cest chrání zejména právo na život a právo na ochranu
zdraví zranitelných členů společnosti ohrožených epidemií onemocnění covid-19.
Dále má preventivně chránit práva osob, které by v případě zhoršení epidemické situace,
přetížení zdravotního systému a následného zavedení intenzivnějších omezení základních práv
byly kráceny na svých právech, zejména na svobodě pohybu, právu na vzdělání,
právu na (včasnou) zdravotní péči (rozsudek čj. 2 Ao 7/2021 - 157, body 57 a 58). Povinnost
nošení ochrany dýchacích cest uložená osobám s protilátkami, včetně osob očkovaných,
rovněž obstála jako vhodný nástroj potlačování epidemie onemocnění covid-19 (rozsudek
čj. 2 Ao 7/2021 - 157, bod 63). Očkování ani protilátky zcela nevylučují hrozbu nákazy touto
nemocí ani její přenos (rozsudek čj. 2 Ao 7/2021 - 157, bod 76). NSS připomíná, že dokonalý
nástroj ochrany proti onemocnění covid-19 neexistuje. Méně intenzivní a krátkodobá omezení
některých základních práv, o nichž lze z rozumných důvodů mít za to, že brání zesílení epidemie,
mohou být nezbytným nástrojem prevence před opakováním intenzivnějších zásahů.
NSS i v nyní projednávaném případě zdůrazňuje, že zvládnutí epidemie onemocnění covid-19
se neobejde bez solidarity a společenské odpovědnosti.
[11] K obecné námitce zdravotních dopadů povinnosti nosit ochranu dýchacích cest NSS
konstatuje, že napadené opatření obsahuje výjimku pro osoby, které nemohou mít ze závažných
zdravotních důvodů nasazen respirátor [čl. I odst. 2. písm. hh) napadeného opatření ].
Lékař v individuálním případě posoudí, zda převažují rizika plynoucí z nákazy onemocněním
covid-19 nebo negativní účinky nošení respirátorů. Proti postupu lékaře se lze bránit stížností
u České lékařské komory či jinými zákonnými prostředky.
[12] NSS neshledal důvod k provedení dokazování, neboť žádný z navržených důkazů nemohl
přinést skutkové zjištění, na jehož základě by toto řízení skončilo jiným výsledkem.
Všechny právní otázky uvedené v návrhu pak již NSS zodpověděl v dřívějších rozhodnutích.
[13] K tvrzenému rozporu judikatury NSS s usnesením rozšířeného senátu
čj. 4 Ao 3/2021 - 117 lze odkázat na odůvodnění rozsudku čj. 2 Ao 7/2021 - 157. NSS tehdy
neshledal důvod pro přerušení řízení kvůli probíhajícímu řízení před rozšířeným senátem ve věci
sp. zn. 4 Ao 3/2021, neboť napadené opatření neomezuje činnost provozoven stravovacích služeb, spolkové,
sportovní a jim podobné akce, a další aktivity typově podřaditelné pod §69 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně
veřejného zdraví. Napadené opatření se ani s odkazem na §69 odst. 1 písm. i) zákona o ochraně veřejného
zdraví nesnaží obcházet úzce vymezenou osobní působnost, kterou pro omezování těchto činností stanoví
§69 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví. Ze stejných důvodů nelze ze závěrů usnesení
rozšířeného senátu čj. 4 Ao 3/2021 - 117 vycházet ani při přezkumu napadeného opatření.
[14] Podle NSS je na první pohled jednoznačné a nesporné, že neexistuje reálná možnost,
aby soud zrušil napadené opatření na základě návrhu podaného navrhovatelem. Na tomto závěru
by nemohlo nic změnit ani to, že by navrhovatel svá tvrzení doložil. NSS navíc poznamenává,
že §101b odst. 2 s. ř. s. brání tomu, aby navrhovatel rozšiřoval návrhové body v průběhu řízení.
[15] NSS shledal návrh zjevně neopodstatněným, proto jej odmítl podle §13 odst. 3
pandemického zákona.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že návrh
nebyl odmítnut bez jakéhokoli věcného posouzení, nebyl soud povinen vrátit již zaplacený
soudní poplatek ve smyslu §10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
(srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33,
nebo rozhodnutí ve věcech sp. zn. 5 Ao 2/2021, sp. zn. 5 Ao 8/2021, sp. zn. 5 Ao 10/2021
či sp. zn. 7 Ao 19/2021).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2021
Ondřej Mrákota
předseda senátu