ECLI:CZ:NSS:2021:10.AS.110.2020:40
sp. zn. 10 As 110/2020 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: L. K., zastoupeného advokátkou
Mgr. Monikou Zatloukalovou, Veleslavínova 7, Olomouc, proti žalovanému: Ministerstvo
dopravy, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
2. 8. 2016, čj. 33/2016-190-TAXI/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2020, čj. 8 A 181/2016 - 48,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2020, čj. 8 A 181/2016 - 48,
se r uší .
II. Rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 2. 8. 2016, čj. 33/2016-190-TAXI/3,
se r uší a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení o žalobě a o kasační stížnosti
ve výši 19 200 Kč do rukou jeho zástupkyně Mgr. Moniky Zatloukalové, advokátky,
ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V této věci se řeší otázka, zda žalobce (stěžovatel) spáchal přestupky podle zákona
č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě.
[2] Stěžovatel provozoval taxislužbu na území hlavního města Prahy. V červnu 2015
přepravil cestující z křižovatky ulic Karlova a Liliová do klubu Duplex na Václavském náměstí.
Taxametr zaznamenal cenu přepravy ve výši 51 Kč (tak to stálo na později vytištěném dokladu
o zaplacení), ale stěžovatel po cestujících požadoval částku 500 Kč. Tu cestující zaplatili
a požádali o doklad o zaplacení. Stěžovatel jim namísto výstupu z tiskárny taxametru vydal
jen nevyplněný daňový doklad. Po ukončení přepravy si stěžovatel vytiskl doklad o zaplacení
z taxametru a odjel.
[3] Jelikož cestujícími byli zaměstnanci Magistrátu hlavního města Prahy, kteří prováděli
kontrolní jízdu, zastavila stěžovatele bezprostředně po přepravě městská policie hlavního města
Prahy a kontrolní pracovník magistrátu mu předložil pověření ke kontrole. Magistrát dospěl
po kontrole k závěru, že stěžovatel řádně neobsluhoval taxametr a nezajistil zaznamenání
skutečného průběhu přepravy, neboť po cestujících požadoval vyšší částku, než vypočetl
taxametr. Dopustil se tak přestupku podle §35 odst. 2 písm. r) zákona o silniční dopravě.
Stěžovatel navíc nevydal doklad o zaplacení jízdného pořízený jako výstup z tiskárny taxametru,
a tak se dopustil přestupku podle §35 odst. 2 písm. t) zákona o silniční dopravě. Za tyto
přestupky mu magistrát uložil pokutu ve výši 100 000 Kč. Ministerstvo dopravy částečně
vyhovělo stěžovatelovu odvolání a pokutu snížilo na 80 000 Kč tak, aby více odpovídala správní
praxi.
[4] Stěžovatel podal proti rozhodnutí o odvolání správní žalobu. Tu však městský soud
v Praze zamítl a dal za pravdu žalovanému ministerstvu. Správní orgány podle městského soudu
řádně podložily svá skutková zjištění svědeckými výpověďmi. Ty proběhly podle zákona, jejich
obsah byl konzistentní, a tak přesvědčivě prokázaly skutkový stav. Stěžovatel proti svědeckým
výpovědím argumentoval jen domněnkami o jejich nevěrohodnosti; sám se ale výpovědí
neúčastnil, i když mohl. Závěr o požadované ceně 500 Kč posílilo podle městského soudu
i nastavení displeje taxametru, který údajně za desetinnou čárkou ukazoval pouze desetiny.
Pokud byla desetinná čárka hůře viditelná, mohla být částka „50,0“ snadno zaměněna za „500“.
Další důkazní návrhy stěžovatele (jeho výslech, ohledání taxametru) byly nadbytečné,
neboť správní orgány dostatečně zjistily skutkový stav. Městský soud dále zdůraznil, že stěžovatel
nebyl potrestán za špatnou obsluhu taxametru, ale za to, že nezaznamenal řádný průběh
přepravy. Kontrola byla zahájena v souladu se zákonem na základě podnětu v oznámeních
o přepravě od cestujících; ti navíc nebyli povinni se stěžovateli prokazovat pověřením ke kontrole
či jiným dokladem. Nakonec podle městského soudu nemůže stěžovatel důvodně namítat
likvidační povahu pokuty, neboť neprokázal svou majetkovou situaci.
II. Kasační řízení
[5] Stěžovatel podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Vytkl městskému
soudu, že vycházel ze skutkové podstaty, která nemá oporu ve spisech. Skutková podstata
přestupku podle §35 odst. 2 písm. r) zákona o silniční dopravě totiž předpokládá, že řidič
neobsluhoval řádně taxametr a současně nezaznamenal skutečný průběh jízdy. Stěžovatel
však taxametr obsluhoval řádně, a tak nenaplnil celou skutkovou podstatu; proto nemohl
přestupek spáchat. Stěžovatel dále nesouhlasil se závěry městského soudu o zjištění skutkového
stavu, o kontrolní jízdě a o výši pokuty (tyto kasační námitky jsou obsahově shodné se žalobními
námitkami).
[6] Ministerstvo ke kasačním námitkám vyslovilo názor, že řidič neobsluhuje taxametr řádně
pokaždé, když nezaznamená skutečný průběh přepravy. Pokud stěžovatel požadoval vyšší cenu
přepravy, než byla evidována v taxametru a vytištěna na dokladu o zaplacení, znamená to,
že nezaznamenal skutečný průběh přepravy a naplnil spornou skutkovou podstatu. V ostatních
kasačních námitkách se ministerstvo ztotožnilo s posouzením městského soudu.
III. Právní hodnocení
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Dopravci taxislužby uloží dopravní úřad, orgán kraje v přenesené působnosti
nebo Ministerstvo dopravy pokutu 500 000 Kč, pokud nezajistí, aby řidič při provozování
taxislužby:
- obsluhoval řádně taxametr ve vozidle a zajistil zaznamenání skutečného průběhu přepravy
[§35 odst. 2 písm. r) zákona o silničním provozu ve znění do 30. 9. 2020];
- vydal cestujícímu doklad o zaplacení jízdného pořízený jako výstup z tiskárny taxametru
[§35 odst. 2 písm. t) zákona o silničním provozu ve znění do 3. 10. 2017].
[9] Před zahájením kontroly může kontrolní orgán provést úkony, aby posoudil, zda zahájí
kontrolu, či nikoliv [§3 odst. 1 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)].
Byl řádně zjištěn skutkový stav?
[10] NSS posoudil dokazování provedené správními orgány a dospěl stejně jako městský soud
k závěru, že vedlo ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Všechna
čtyři oznámení o poskytnuté přepravě, kontrolní protokol i veškeré svědecké výpovědi shodně
prokázaly, že stěžovatel za poskytnutou přepravu požadoval částku 500 Kč; že mu cestující
tuto částku zaplatili; a že jim vydal namísto dokladu o zaplacení jízdného (výstupu z tiskárny
taxametru) jen nevyplněný daňový doklad. Navíc výstup z tiskárny taxametru předložený
stěžovatelem prokázal, že v taxametru byla zaznamenána cena přepravy ve výši jen 50 Kč.
[11] Stěžovatel poukázal na rozsudky městského soudu ze dne 1. 9. 2017, čj. 3 Af 5/2015 - 60;
a ze dne 31. 7. 2018, čj. 4 A 49/2015 - 63. Jejich závěry o nutnosti dokazovat jinými důkazními
prostředky než výpovědí svědka však nejsou v projednávané věci přiléhavé, neboť výpovědi
svědků (na rozdíl od uvedených případů) objektivně prokázaly skutkový stav. Obecně totiž platí,
že informace od cestujících mohou být dostatečným podkladem pro uložení sankce
(srov. rozsudek NSS ze dne 2. 11. 2005, čj. 2 Afs 104/2005 - 81, č. 1083/2007 Sb. NSS).
Krom toho stěžovatelovy nepodložené domněnky (že jsou cestující nevěrohodní, protože pracují
pro magistrát; že si příliš dobře pamatovali detaily přepravy) nemají vliv na důkazní hodnotu
svědeckých výpovědí. Výslech stěžovatele či ohledání taxametru by nevedly ke zjištění stavu věci
podstatného pro toto řízení, a proto je správní orgány neprovedly, což ministerstvo dostatečně
zdůvodnilo na straně 6 svého rozhodnutí. Zhoršenou viditelností desetinné čárky či nastavením
displeje taxametru nelze podle NSS argumentovat, neboť tyto skutečnosti nemají oporu
ve správním spisu; jsou pouhou spekulací správních orgánů (jak ostatně samo ministerstvo
uvedlo ve svém rozhodnutí). Tyto spekulativní úvahy však nejsou pro řádné zjištění skutkového
stavu podstatné.
Naplnil stěžovatel skutkovou podstatu přestupků?
[12] U přestupku podle §35 odst. 2 písm. t) zákona o silniční dopravě o tom není pochyb.
Stěžovatel tu nevznáší žádné právní námitky (námitky nesprávné právní kvalifikace),
jen zpochybňuje skutková zjištění, věrohodnost svědků a pravdivost svědeckých výpovědí.
Tyto námitky ale nemohou obstát. NSS má ve shodě s ostatními orgány za prokázané, že cestující
o doklad žádali a stěžovatel jim ho nevydal.
[13] NSS však dává stěžovateli za pravdu, pokud jde o přestupek podle §35 odst. 2 písm. r)
zákona o silniční dopravě.
[14] Aby stěžovatel naplnil svým jednáním skutkovou podstatu tohoto přestupku, musí
svým jednáním způsobit nedostatky v obsluze taxametru, které se projeví v nevypovídajícím
záznamu o přepravě. Ministerstvo i městský soud se mýlí v tom, že snad vykládané ustanovení
obsahuje dvě varianty jedné skutkové podstaty, které se mohou uplatnit nezávisle na sobě. Pokud
by tomu tak bylo, použil by zákonodárce nikoli spojku „a“ (obsluhoval řádně taxametr ve vozidle
a zajistil zaznamenání skutečného průběhu přepravy), ale spojku „nebo“ [jako např. v písmenech e), h)
či y) ustanovení §35 odst. 2 v rozhodném znění]. Sporná skutková podstata je ale formulována
legislativně jednoznačně: skutkovou podstatu utvářejí obě jednání současně, zaznamenání
skutečného průběhu přepravy je tu v příčinné souvislosti s řádnou obsluhou taxametru.
[15] Při správné obsluze taxametru řidič řádně přepíná pracovní polohy taxametru podle toho,
v jaké fázi přepravy se nachází (§14 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 478/2000 Sb.,
kterou se provádí zákon o silniční dopravě), a tak zajistí záznam skutečného průběhu přepravy
(kdy jízda začala, ve kterém místě, jak dlouhá byla trasa, kdy a kde jízda skončila). NSS na základě
skutkových zjištění zachycených ve správním spisu dospěl k závěru, že stěžovatel obsluhoval
taxametr řádně, což ostatně připouštějí i správní orgány. Ony to však chápou tak, že v této části
skutkové podstaty bylo řízení zastaveno, kdežto naplnění druhé části (zaznamenání skutečného
průběhu přepravy) lze stěžovateli klást za vinu.
[16] S tím NSS nesouhlasí. Správní orgány sice správně zjistily skutkový stav, ale nesprávně
jej kvalifikovaly jako přestupek podle §35 odst. 2 písm. r). Jelikož stěžovatel obsluhoval taxametr
řádně (opak mu nebyl prokázán), nenaplnilo jeho jednání skutkovou podstatu podle tohoto
ustanovení a nemohl se takového přestupku dopustit.
[17] Nadto NSS podotýká, že jednání provozovatelů či řidičů taxislužby, které spočívá
v předražení jízdného, je ve správní praxi běžně trestáno podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách.
O tom svědčí i dlouhodobá rozhodovací praxe NSS (srov. již citovaný rozsudek
č. 1083/2007 Sb. NSS nebo rozsudek ze dne 10. 8. 2011, čj. 1 Afs 40/2011 - 90). Ostatně takto
byl v minulosti potrestán i samotný stěžovatel.
[18] V projednávané věci tak obstojí jen závěr správních orgánů o odpovědnosti za přestupek
podle §35 odst. 2 písm. t) zákona o silniční dopravě, neboť stěžovatel nevydal na žádost
cestujících doklad o zaplacení jízdného pořízený jako výstup z tiskárny taxametru. Správní
orgány však projednaly oba přestupky ve společném řízení (za oba byl uložen jediný trest),
a proto je napadené rozhodnutí ministerstva nezákonné jako celek.
Proběhla kontrolní jízda podle zákona?
[19] NSS se stručně vyjádří i k námitce nezákonného provedení kontrolní jízdy a nezákonného
zahájení kontroly. Stěžovatel namítá, že kontrola byla zahájena už kontrolní jízdou;
jelikož se cestující neprokázali pověřením ke kontrole, zahájil magistrát kontrolu nezákonně.
[20] Podle NSS mohou osoby přizvané ke kontrole opatřit podklady již před zahájením
kontroly (§3 odst. 1 kontrolního řádu); při kontrole taxislužby opatří podklady právě
při kontrolní jízdě (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2018, čj. 10 As 162/2018 - 30). Kontrolní
jízda, při které získal magistrát informace o stěžovatelově nepoctivém jednání, proto nebyla
zahájením kontroly, ale jen úkonem k opatření podkladů. Navíc, aby magistrát vůbec mohl získat
při jízdě objektivní informace, nemá přepravce vědět, že se jedná o kontrolní jízdu, ani nemá znát
přizvané osoby z běžné činnosti. Pokud by se tyto osoby prokazovaly přepravci před provedením
kontrolní jízdy, odporovalo by to smyslu zákona a smyslu kontrolní činnosti. Magistrát
tak provedl kontrolní jízdu v souladu se zákonem, ačkoli se cestující neprokázali žádným
pověřením.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] NSS shledal kasační stížnost důvodnou, proto napadený rozsudek městského soudu
zrušil; současně zrušil i rozhodnutí žalovaného ministerstva, které trpělo stejnou vadou.
Ministerstvo je v dalším řízení vázáno právním názorem vysloveným výše. Nebude tedy trestat
stěžovatele za přestupek podle §35 odst. 2 písm. r) zákona o silniční dopravě a výši pokuty
přizpůsobí závažnosti zbývajícího protiprávního jednání. Protože výše pokuty je otázkou dosud
spornou, bylo by předčasné zabývat se námitkou, podle níž byla pokuta uložena v likvidační výši.
[22] Při zrušení nejen soudního, ale i správního rozhodnutí je NSS povinen rozhodnout
kromě nákladů řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému
rozhodnutí městského soudu (§60 a §110 odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Náklady řízení o žalobě
a náklady řízení o kasační stížnosti tvoří v tomto případě jeden celek a NSS rozhodne
o jejich náhradě jediným výrokem. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vychází soudní řád
správní z celkového úspěchu ve věci, který přísluší stěžovateli.
[23] Stěžovatel tak obdrží celkovou náhradu nákladů řízení ve výši 19 200 Kč tvořené
těmito částkami:
- soudními poplatky ve výši 9 000 Kč za (3 000 Kč za žalobu, 5 000 Kč za kasační stížnost
a 1 000 Kč za návrh na odkladný účinek);
- odměnou advokátce za zastupování v řízení o žalobě, tj. za dva úkony právní služby –
převzetí věci a žalobu. Odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) činí
2 x 3 100 Kč [§7 bod 5, §9 odst. 4 písm. d) a §11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního
tarifu]. Ke každému úkonu právní služby je třeba připočíst 300 Kč paušální náhrady
hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. To činí dohromady 6 800 Kč;
- odměnou advokátce za zastupování v řízení o kasační stížnosti, tj. za jeden úkon právní
služby – kasační stížnost, ve výši (3 100 + 300 =) 3 400 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2021
Zdeněk Kühn
předseda senátu