ECLI:CZ:NSS:2021:10.AS.282.2020:17
sp. zn. 10 As 282/2020 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň
Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: JUDr. P. P., Ph.D., proti
žalovanému: Krajský soud v Ostravě, sídlem Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava, na ochranu proti
nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. Si 424/2019, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 8. 2020, čj. 22 A 84/2019-40,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 8. 2020, čj. 22 A 84/2019-40, se ruší a věc
se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce požádal dne 2. 4. 2019 žalovaného podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím, o zaslání rozhodnutí, která byla vydána soudcem JUDr. Walderem
v řízeních, v nichž vystupoval JUDr. Petr Hampel, Ph.D., advokát, jako zástupce alespoň
jednoho z účastníků. Žalovaný mu dne 16. 4. 2019 zaslal seznam řízení vedených u zmiňovaného
soudu v oddělení 42 Cm. Žalobce reagoval výtkou, že seznam není úplný, jelikož v něm chybí
např. rozsudek čj. 15 Cm 126/2016-386, a požádal o doplnění seznamu. Žalovaný zaslal
dne 30. 4. 2019 žalobci opětovně seznam řízení, k němuž pouze doplnil věc
sp. zn. 15 Cm 126/2016. Žalobce podal na postup žalovaného stížnost podle §16a odst. 1 písm.
c) zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť žalovaný opakovaně neposkytl úplné
informace (žalobci je známo, že existují i další rozhodnutí splňující vymezená kritéria),
aniž by o zbytku žádosti vydal odmítavé rozhodnutí. Žalovaný stížnost postoupil příslušnému
nadřízenému orgánu, tj. Ministerstvu spravedlnosti.
[2] Jelikož Ministerstvo spravedlnosti na stížnost nijak nereagovalo, žalobce podal žalobu
ke krajskému soudu, jíž se domáhal ochrany před nečinností žalovaného; konkrétně navrhl,
aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o žádosti o informace ve věci
sp. zn. Si 424/2019. V replice petit upřesnil jako povinnost „vydat úplný a kompletní seznam všech
soudních řízení a rozhodnutí soudce JUDr. Waldera (a jejich spisových značek), u kterých právním zástupcem
jedné ze stran byl JUDr. Hampel, nebo jednoznačně a bez pochybnosti prohlásit, že [žalovaný] provedl kontrolu
a šetření prokazující, že již neexistují žádná další soudní rozhodnutí splňující kritéria a parametry žádosti
ze dne 2. 4. 2019, které by žalobci dosud neposkytl“.
[3] Krajský soud žalobu zamítl. S odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze
ze dne 11. 3. 2013, čj. 6 A 1/2012-88, přičemž závěry z něj plynoucí potvrdil NSS v rozsudku
ze dne 30. 7. 2013, čj. 2 Ans 5/2013-45, uvedl, že žalovaný nebyl nečinný, neboť poskytl žalobci
požadované informace; soudu v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu
nepřísluší zkoumat, zda byly informace poskytnuty řádně, takové hodnocení je možné v řízení
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.
[4] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu
nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Namítl, že tvrzená nečinnost spočívá v tom,
že žalovaný nevydal o zbytku žádosti odmítavé rozhodnutí podle §15 odst. 1 zákona
o svobodném přístupu k informacím, byť jí vyhověl pouze částečně. Nevydáním odmítavého
rozhodnutí se žalovaný dopustil nečinnosti, viz rozsudek NSS čj. 4 As 12/2017-21. Zároveň
tak stěžovatel nemohl napadnout rozhodnutí o odmítnutí žádosti odvoláním podle §16 zákona
o svobodném přístupu k informacím, či proti němu podat žalobu podle §65 s. ř. s. Chybějící
vypořádání se s námitkou, že nečinnost spočívá v nevydání odmítavého rozhodnutí, způsobila
nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Nadto stěžovatel namítl, že rozsudek
čj. 2 Ans 5/2013-45 na tuto věc nedopadá. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[5] Kasační stížnost je důvodná.
[6] Stěžovatel podřadil důvody kasační stížnosti pouze pod §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
NSS však tvrzené důvody posuzuje podle jejich obsahu, a nikoliv podle formálního označení
(srov. usnesení NSS ze dne 18. 3. 2004, čj. 1 As 7/2004-47). Obsah kasační stížnosti se týká
též nesprávného posouzení právní otázky krajským soudem, tedy §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[7] NSS se nejdříve zabýval námitkou týkající se nepřezkoumatelnosti. NSS nesdílí názor
stěžovatele, že se krajský soud nevyjádřil k žalobní námitce týkající se nevydání odmítavého
rozhodnutí. Krajský soud se v bodě 6 přihlásil k rozsudku čj. 6 A 1/2012-88 a odcitoval pasáž:
„jestliže soud v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti (§79 odst. 1 s. ř. s.) zjistí, že povinný subjekt
požadované informace (…) poskytl, není důvod, aby mu soud znovu uložil povinnost o předmětné žádosti
rozhodnout, a to buď poskytnutím požadovaných informací, či odmítnutím informace poskytnout“
(důraz přidán). Z uvedeného plyne, že krajský soud neshledal pochybení v postupu žalovaného,
jenž ve věci nevydal odmítavé rozhodnutí. Námitka nepřezkoumatelnosti není důvodná.
[8] Stěžovatel je přesvědčený, že mu žalovaný neposkytl veškeré požadované informace,
a v souvislosti s tím namítl, že žalovaný nevydal rozhodnutí, jímž by odmítl poskytnutí
zbývajících informací v souladu s §15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím,
podle kterého platí, že pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení
žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen „rozhodnutí o odmítnutí
žádosti“), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží. Žalovaný nepotvrdil stěžovatelovo přesvědčení.
Ze spisu se podle NSS naopak jeví, že žalovaný předpokládal, že žádosti o informace plně
vyhověl.
[9] Stěžovatel opřel důvody kasační stížnosti především o rozsudek NSS ze dne 6. 4. 2017,
čj. 4 As 12/2017-21; současně uvedl, že rozsudek čj. 2 Ans 5/2013-45, jenž potvrdil závěry
z rozsudku čj. 6 A 1/2012-88, na jehož základě vydal krajský soud nyní přezkoumávaný
rozsudek, na tuto věc nedopadá. NSS nesouhlasí s posledně uvedeným názorem stěžovatele.
Žadatel ve věci sp. zn. 2 Ans 5/2013 též namítal, že povinný subjekt nevyřídil žádost řádně
a současně nevydal rozhodnutí o odmítnutí poskytnout zbývající informace. Přesto se závěry
z rozsudku čj. 2 Ans 5/2013-45 na nyní posuzovanou věc nepoužijí, jelikož je překonala
následující judikatura (viz níže).
[10] NSS v bodě 22 rozsudku čj. 2 Ans 5/2013-45 vysvětlil, že pokud povinný subjekt poskytl
určitou informaci vztahující se k žádosti o informace, nelze jej shledat nečinným, a nelze
se tak proti němu bránit stížností podle §16a odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu
k informacím (neposkytnutí informace bez rozhodnutí o odmítnutí), ale lze využít stížnosti
podle písmene a) (nesouhlas se způsobem vyřízení žádosti) nebo písmene c) (neúplné poskytnutí
informace bez rozhodnutí o odmítnutí) shodného ustanovení. O to spíše pak nelze napadnout
nečinnost povinného subjektu žalobou ve správním soudnictví.
[11] Podle NSS by se stěžovatel při aplikaci citovaných závěrů dostal do procesní
pasti - nemohl by se bránit žalobou proti nečinnosti žalovaného ani podat žalobu
proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 s. ř. s, jelikož žádné rozhodnutí ve věci nebylo
vydáno; zároveň nadřízený orgán na stížnost podanou podle §16a zákona o svobodném přístupu
k informacím nijak nereagoval. Obdobnou situaci řešil NSS v rozsudku čj. 4 As 12/2017-21,
na nějž upozorňoval již stěžovatel. Čtvrtý senát s odkazem na svůj předešlý rozsudek
ze dne 29. 10. 2009, čj. 4 Ans 4/2009-86, uvedl, že „v případě nevyřízení (popř. neúplného vyřízení)
žádosti o informace se žadatel může obrátit na soud s žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu:
‚Pokud jde o argumentaci stěžovatele, že Městský soud v Praze mu uložil povinnost rozhodnout
o žádosti žalobce o poskytnutí informací, přičemž se rozhodnutí o žádosti o poskytnutí informací
vydává jen v případě, pokud povinný subjekt žádosti o poskytnutí informací, byť jen zčásti,
nevyhoví, zdejší soud konstatuje, že to neznamená, že žalovaný nemůže informace poskytnout.
Výrok napadeného rozsudku je třeba vykládat v kontextu shora citovaných ustanovení zákona
o svobodném přístupu k informacím, a to tak, že žalovaný se povinnosti vydat rozhodnutí
o odmítnutí žádosti ve lhůtě soudem určené zprostí poskytnutím všech požadovaných
informací v téže lhůtě, neboli že soudem uložená povinnost zahrnuje jak možnost povinného
subjektu rozhodnout o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací, tak možnost žádosti plně
vyhovět (tj. všechny požadované informace poskytnout), popřípadě možnost žádosti za zákonem
stanovených podmínek částečně vyhovět a částečně rozhodnout o jejím odmítnutí.‘“ (bod 15,
důraz přidán).
[12] Ve věci sp. zn. 4 As 12/2017 shledal NSS napadený rozsudek nepřezkoumatelným,
jelikož se městský soud nevypořádal s otázkou, zda byl či nebyl povinný subjekt nečinný
ve vztahu k žádosti o informace. V nynějším případě se krajský soud touto otázkou zabýval,
ale podle názoru NSS tak učinil nedostatečně. Krajský soud totiž neposoudil, zda žalovaný
poskytl k žádosti stěžovatele veškeré informace, a je tak jeho nečinnost vyloučena (srov. možnosti
posouzení žádosti o informace v bodě 16 rozsudku čj. 4 As 12/2017-21, či též bodě 15 rozsudku
NSS ze dne 31. 1. 2019, čj. 5 As 18/2017-55). Pokud by tomu tak nebylo a žalovaný zůstal
ve vztahu k určitým informacím nečinný, je namístě, aby žalovaný tuto část žádosti odmítl
v souladu s §15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím.
[13] NSS dodává, že žalovaný je povinen odmítnout žádost i v případě neexistence
požadovaných informací. K tomu se logicky pojí povinnost důkladně zkoumat, zda žalovaný
informacemi disponuje; případnou neexistenci informací je nutné přezkoumatelně doložit,
tj. do spisu zanést informace o tom, jaké kroky (šetření) žalovaný provedl, aby zjistil,
zda požadovanými informacemi fakticky disponuje (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 7. 2020,
čj. 7 As 80/2020-32, body 16, 17 a 19).
[14] S ohledem na výše uvedené důvody NSS zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V něm je krajský soud vázán právním názorem
vysloveným NSS v rušícím rozhodnutí (§110 odst. 4 s. ř. s.). V novém rozhodnutí krajský soud
rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. června 2021
Ondřej Mrákota
předseda senátu