ECLI:CZ:NSS:2021:10.AS.312.2021:13
sp. zn. 10 As 312/2021 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce
Zdeňka Kühna a soudkyně Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalovanému:
Okresní státní zastupitelství ve V se t ín ě, Na Kopečku 15, Vsetín, ve věci ochrany proti
nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 7. 2021, čj. 60 A 37/2021-14,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (stěžovatel) se u krajského soudu domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného
ve věci žádosti o poskytnutí informace. Společně s žalobou také požádal o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud tuto žádost usnesením
zamítl. Stěžovatel podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. Postup krajského soudu
označil za projev soudní arogance a porušování principů právního státu.
[2] NSS předesílá, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského
soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli
poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015,
čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Usnesení, jímž krajský soud zamítl návrh
na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, nepochybně je takovým procesním
rozhodnutím. Stěžovatele tedy netíží poplatková povinnost. Obdobný závěr platí i ve vztahu
k povinnosti být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.
[3] Kasační stížnost není důvodná.
[4] V posuzované kauze se stěžovatel domáhal poskytnutí informací podle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Požadované informace se měly týkat
legislativy v oblasti veřejné správy a samosprávy. Za této situace NSS odkazuje na rozsudek
ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS, který řešil obdobný případ.
„I když je účastník nemajetný, takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků
(§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu
či sporů, které účastník vede. O výše uvedený případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými
institucemi množství sporů týkajících se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím, které často pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah
k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku,
životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné
záležitosti a fungování veřejných institucí)“ (zvýraznění doplnil NSS).
[5] Stejně jako v jiných a již vyřešených sporech téhož stěžovatele (u NSS např. vedených
pod sp. zn. 10 As 86/2019, 10 As 88/2019 či 5 As 112/2021) NSS souhlasí s krajským soudem,
že požadované informace nemají jakýkoli vztah k podstatným okolnostem stěžovatelova života.
Nadto je NSS z úřední činnosti známo, že stěžovatel vede množství „sporů“ týkajících
se poskytování informací, které často pokračují před soudy. Taková řízení má stěžovatel právo
vést, dává-li mu objektivní právo procesní možnosti tak činit, a nedopouští-li se šikanózního
jednání či jiného zneužití veřejných subjektivních práv. Není však důvod, aby náklady na vedení
těchto řízení za stěžovatele nesl stát formou osvobozování od soudních poplatků či hrazením
odměny a nákladů ustanoveného zástupce. Osvobození od soudních poplatků ani na to
navazující ustanovení zástupce nemá sloužit osobám s nízkými příjmy k bezplatnému vedení
řízení podle jejich libosti. Stěžovatel „vrší“ správní a soudní řízení (například tím, že stále dokola
napadá procesní rozhodnutí soudů či postup správních orgánů, přestože v podobných věcech
stěžovatele již byl pravomocně vysloven závazný názor NSS). Je proto správné, aby stěžovatel
vedl soudní řízení s vědomím jeho nákladů a aby uhradil soudní poplatek, resp. hradil náklady
spojené se zastoupením (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 11. 2012, čj. 6 Ans 14/2012-11, bod 31).
[6] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození
od soudních poplatků, nemohl mu být ani ustanoven zástupce pro řízení o žalobě (§35 odst. 10
věta první s. ř. s.).
[7] Co se týče návrhu stěžovatele na přikázání věci jinému senátu téhož krajského soudu,
NSS stěžovatele odkazuje na rozsudek ze dne 28. 5. 2021, čj. 5 As 112/2021-19, bod 17. V právě
cit. rozsudku mu soud srozumitelně vysvětlil, že této jeho námitce, resp. kasačnímu důvodu
podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., nelze vyhovět. Podle §8 odst. 1 věty třetí s. ř. s. nemohou být
důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení o dané věci,
tj. ani to, že krajský soud zamítl žádost o osvobození od soudních poplatků či návrh
na ustanovení zástupce.
[8] NSS proto zamítl kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[9] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. srpna 2021
Ondřej Mrákota
předseda senátu