ECLI:CZ:NSS:2021:10.AS.385.2020:48
sp. zn. 10 As 385/2020 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň
Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: L. L., zast. advokátem Mgr.
Davidem Zahumenským, sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti žalované: Základní škola
a Mateřská škola Kopřivnice, 17. listopadu 1225 okres Nový Jičín, příspěvková
organizace, sídlem 17. listopadu 1225, Kopřivnice, zast. advokátkou Mgr. Lucií Damkovou,
sídlem Ó. Lysohorského 702, Frýdek-Místek, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12.
2020, čj. 22 A 90/2020-28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně je p ov in na zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši
6 800 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Lucie Damkové,
advokátky.
Odůvodnění:
[1] Žalobou proti nezákonnému zásahu se žalobkyně a její syn domáhali určení nezákonnosti
zásahu žalované spočívajícího v a) neumožnění osobní přítomnosti syna žalobkyně na základním
vzdělávání v základní škole a omezování kvality a rozsahu výuky od 14. 10. 2020 do 20. 11. 2020,
b) vyloučení zpěvu ze vzdělávacích aktivit od 14. 10. 2020 do 20. 11. 2020. Dále žalobkyně
a její syn požadovali, aby soud zakázal žalované pokračovat v neumožnění osobní přítomnosti
syna žalobkyně na základním vzdělávání v základní škole a v omezování kvality a rozsahu výuky
vyloučením zpěvu ze vzdělávacích aktivit.
[2] Krajský soud se v napadeném usnesení zabýval otázkou, zda je žalobkyně v posuzované
věci aktivně legitimována k podání zásahové žaloby, a dospěl k závěru, že žalobkyně je osobou
zjevně neoprávněnou k podání této žaloby. Žalobu krajský soud ve vztahu k žalobkyni
proto odmítl podle §46 odst. 1. písm. c) s. ř. s. Uvedl, že žalobkyni nesvědčí v tomto případě
žádné veřejné subjektivní právo. Jednáním žalované jistě mohlo být zasaženo do práv žalobkyně,
ne však v oblasti veřejného práva. Podle krajského soudu obecně uváděné skutečnosti žalobkyní
týkající se náročnosti situace, nutnosti vařit, uklízet a pomáhat s výukou dětem nejsou v přímé
souvislosti s uzavřením školy. Jedná se o individuální organizaci každé rodiny. Krajský soud
poznamenal, že ani v navrhovaném petitu žaloby se nehovoří o nezákonném zásahu do práv
žalobkyně, ale pouze do práv jejího syna. Uvedené svědčí o tom, že potenciální nezákonný zásah
může být shledán pouze vůči synu žalobkyně. Krajský soud napadeným usnesením rovněž
vyloučil žalobu syna žalobkyně k samostatnému projednání.
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla usnesení krajského soudu kasační stížností. Namítla,
že pro odmítnutí žaloby nebyly splněny podmínky. Odmítnutí žaloby z důvodu, že byla podána
osobou k tomu zjevně neoprávněnou, je možné pouze v případech nedostatku procesní
legitimace nebo zcela zjevného nedostatku aktivní legitimace, která je zjistitelná bez pochyb
okamžitě, zpravidla již z návrhu samotného. Uvedené v projednávané věci nebylo splněno.
Stěžovatelka odkázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 19/20,
a rozsudek NSS ze dne 19. 11. 2020, čj. 8 As 34/2020-100, podle kterých faktický úkon školy
spočívající v neumožnění osobní přítomnosti žáků ve škole může být nezákonným zásahem nejen
vůči žákům, ale i jejich rodičům, proti kterému je možné se bránit zásahovou žalobou.
[4] Stěžovatelka následně doplnila kasační stížnost. V tomto doplnění zpochybnila pravdivost
výsledků PCR testů. Podle jejího názoru jsou PCR testy chybnou metodou pro určování toho,
zda v sobě člověk nosí životaschopný virus. Vláda proto nemá pro svá opatření žádný podklad,
neboť opatření se odvíjejí od počtu nakažených osob, jež byly diagnostikovány právě PCR
testem.
[5] Stěžovatelka podala rovněž druhé doplnění kasační stížnosti. V něm odkázala na usnesení
Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2021, Pl. ÚS 1/21, podle kterého je možné se proti konkrétním
důsledkům krizových opatření bránit zásahovou žalobou.
[6] Stěžovatelka navrhla, aby NSS napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[7] Žalovaná se ztotožnila se závěrem krajského soudu. Podle jejího názoru stěžovatelce
nesvědčila aktivní legitimace, neboť v dané věci nemá žádné veřejné subjektivní právo. K pasivní
legitimaci uvedla, že není správním orgánem, který by byl původcem tvrzeného nezákonného
zásahu.
[8] NSS usnesením ze dne 1. 3. 2021 řízení přerušil, neboť rozšířenému senátu byla
postoupena věc sp. zn. 9 As 264/2020, která nastolila otázku související také s nyní
projednávanou věcí. Rozšířený senát rozsudkem ze dne 30. 6. 2021, čj. 9 As 264/2020-51, zamítl
kasační stížnost. NSS proto usnesením ze dne 11. 8. 2021 rozhodl, že se v řízení pokračuje,
a vyzval účastníky, aby se případně vyjádřili. Žádný z účastníků tak neučinil.
[9] Kasační stížnost je důvodná.
[10] V dané věci je nutné posoudit aktivní a pasivní legitimaci u podané zásahové žaloby.
[11] Na projednávanou věc dopadají především závěry rozšířeného senátu z rozsudku
čj. 9 As 264/2020-51. Rozšířený senát k aktivní legitimaci uvedl, že zákaz prezenční výuky nemá
žádný přímý dopad do práv rodičů žáků. Rodiče žáků nemohou být krizovým opatřením,
které zakazuje prezenční výuku dětí, dotčeni na právu na vzdělání. Dotčení na právech rodičů
je případně toliko nepřímé, typicky toho rázu, že distanční výuka rodičům omezuje výdělečnou
činnost (např. proto, že musí s dítětem zůstat doma) a přináší rodičům stres. Právo na vzdělávání
a školské služby ovšem podle školského zákona náleží pouze žákům a studentům, nikoli jejich
rodičům (rozsudky NSS ze dne 31. 3. 2016, čj. 4 As 281/2015-32, bod 22; ze dne
2. 6. 2021, čj. 9 Ao 3/2021, body 27 až 30; podobně též usnesení NSS ze dne 28. 5. 2021,
čj. 5 Ao 12/2021-29, body 9 až 14; nebo ze dne 9. 6. 2021, čj. 10 Ao 8/2021-49, body 11 a 12).
Dítěti svědčí veřejné subjektivní právo na vzdělání, naopak rodiče nemají veřejné subjektivní
právo na „hlídání“ dětí ve škole či školce (čj. 4 As 281/2015-32, bod 23, s odkazem na rozsudek
NSS ze dne 27. 7. 2011, čj. 1 As 53/2011-109, bod 39).
[12] Lze tedy konstatovat, že krajský soud správně rozhodl, že žaloba byla podána osobou,
která k tomu nebyla zjevně oprávněna [§46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. V dané věci, jak je vymezena
v žalobě, nemohlo být zasaženo do práv stěžovatelky.
[13] Nadto v dané věci existoval další důvod pro odmítnutí žaloby, a to podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s., neboť žaloba byla podána proti subjektu, který v dané věci nemůže být správním
orgánem. Rozšířený senát v již citovaném rozsudku dovodil, že u zákazu osobní přítomnosti žáků
na vzdělávání v základní škole na základě krizového opatření nelze pro účely řízení o zásahové
žalobě považovat za původce zásahu, který spočívá v neumožnění prezenční výuky, základní
školu (§83 s. ř. s.). Žaloba proto mohla být odmítnuta také pro neodstranitelný nedostatek
podmínek řízení, neboť žalovaná v dané věci nevykonávala žádnou pravomoc, jež by jí byla
svěřena při výkonu veřejné správy, a nevystupovala ani jako správní orgán ve smyslu §4 odst. 1
písm. a) s. ř. s.
[14] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[15] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a proto je povinna nahradit úspěšné žalované náklady
zastoupení. Advokátka v dané věci učinila dva úkony právní služby ve výši 3 100 Kč, tj. převzetí
a přípravu zastoupení a vyjádření ke kasační stížnosti [§7, §9 odst. 4 písm. d) a §11 odst. 1
písm. b) a §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Dále advokátce náleží paušální náhrada
hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu).
Výsledná částka činí 6 800 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2021
Ondřej Mrákota
předseda senátu