ECLI:CZ:NSS:2021:10.AS.449.2021:28
sp. zn. 10 As 449/2021 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň
Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Felbermayr Transport- und
Hebetechnik, spol. s r. o., ul. Jiřího ze Vtelna 1731/11, Praha 9, zastoupená advokátem
Mgr. Jiřím Hladíkem, náměstí 28. října 1898/9, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy,
nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí ministra dopravy ze dne 9. 6. 2021,
čj. MD-14133/2021-510/3, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 18. 10. 2021, čj. 8 A 111/2021 - 29,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2021, čj. 8 A 111/2021 - 29, se ruší a věc
se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se u Městského soudu v Praze bránila žalobou proti rozhodnutí ministra
dopravy, jenž zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil rozhodnutí žalovaného. Žalovaný tímto
rozhodnutím zastavil řízení o žádosti žalobkyně o povolení ke zvláštnímu užívání pozemních
komunikací pro přepravu zvlášť těžkých nebo rozměrných předmětů a užívání nadměrných
vozidel. Městský soud žalobu shora označeným usnesením odmítl podle §46 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. pro opožděnost. Zdůvodnil, že napadené rozhodnutí ministra dopravy (pozn.: městský
soud mylně uvedl „rozhodnutí ministra vnitra“) bylo žalobkyni doručeno dne 9. 6. 2021, žaloba
však byla městskému soudu doručena až dne 13. 10. 2021, tedy po uplynutí dvouměsíční zákonné
lhůty určené k podání správní žaloby (§72 odst. 1 s. ř. s.).
[2] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti usnesení městského soudu kasační stížnost,
jejíž důvody lze podřadit pod §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Namítla, že městský soud nesprávně
posoudil otázku týkající se zmeškání lhůty pro podání žaloby. Stěžovatelka podala žalobu
dne 9. 8. 2021 u věcně nepříslušného soudu, Městského soudu v Brně, který po souhlasu
účastníků řízení vyslovil svou věcnou nepříslušnost usnesením čj. 16 C 182/2021 - 28 a řízení
zastavil. Výrokem III poučil žalobkyni (tj. stěžovatelku v nynější věci), že může podle §72
odst. 3 s. ř. s. podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve lhůtě jednoho měsíce od právní
moci usnesení o zastavení řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 13. 10. 2021. Téhož dne
podala stěžovatelka žalobu k věcně příslušnému soudu, tj. Městskému soudu v Praze.
[3] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelka pravděpodobně
opomněla přiložit k žalobě jako listinný důkaz usnesení o zastavení řízení u věcně nepříslušného
soudu. Současně odkázal na rozsudek NSS sp. zn. 6 As 55/2012, podle kterého soud zkoumá
skutečnosti rozhodné pro posouzení včasnosti žaloby vždy z úřední povinnosti.
[4] Kasační stížnost je důvodná.
[5] Podle §72 odst. 1 s. ř. s. lze podat žalobu do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci
oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní
zákon lhůtu jinou. Podle odst. 3 téhož ustanovení platí, že jestliže soud rozhodující v občanském soudním
řízení zastavil řízení proto, že šlo o věc, v níž měla být podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, může
ten, kdo takovou žalobu v občanském soudním řízení podal, podat u věcně a místně příslušného soudu žalobu
ve správním soudnictví do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení. V takovém případě platí,
že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení.
[6] Ze spisu Městského soudu v Praze plyne, že stěžovatelka podala u tohoto soudu žalobu
prostřednictvím datové schránky svého zástupce dne 13. 10. 2021. V žalobě neuvedla nic o tom,
že již dříve proti témuž rozhodnutí podala žalobu u Městského soudu v Brně. Tato informace
neplyne ani z příloh žaloby. Městský soud v Praze přihlédl k přiloženému dokladu o doručení
napadeného rozhodnutí ministra dopravy, z něhož zjistil, že toto rozhodnutí bylo stěžovatelce
doručeno již dne 9. 6. 2021. Shledal tak, že žaloba byla podána po uplynutí zákonem stanovené
lhůty, a jako opožděnou ji odmítl.
[7] NSS si s ohledem na tvrzení stěžovatelky v kasační stížnosti vyžádal také spis
Městského soudu v Brně sp. zn. 16 C 182/2021. Z tohoto spisu plyne, že stěžovatelka skutečně
podala žalobu proti rozhodnutí ministra dopravy nejdříve u Městského soudu v Brně.
Žaloba, k níž bylo připojeno i napadené rozhodnutí, byla podána prostřednictvím datové
schránky zástupce stěžovatelky dne 9. 8. 2021 a doručena Městskému soudu v Brně téhož dne.
Městský soud v Brně řízení zastavil usnesením ze dne 22. 9. 2021, čj. 16 C 182/2021 - 28,
které nabylo právní moci dne 13. 10. 2021.
[8] S ohledem na uvedené skutečnosti je zřejmé, že žalobu, kterou stěžovatelka podala
u Městského soudu v Praze dne 13. 10. 2021, je třeba považovat za včasnou, neboť stěžovatelka
ji podala v návaznosti na zastavení řízení u civilního soudu ve lhůtě podle §72 odst. 3 s. ř. s.,
tj. ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení. V důsledku toho byly
zachovány účinky spojené s podáním žaloby u civilního soudu. Žaloba podaná původně
u civilního soudu byla rovněž podána včas, tedy ve dvouměsíční lhůtě stanovené v §72
odst. 1 s. ř. s., neboť rozhodnutí ministra dopravy bylo stěžovatelce doručeno dne 9. 6. 2021
a žaloba proti němu byla u Městského soudu v Brně podána dne 9. 8. 2021 (srov. rozsudek NSS
ze dne 27. 9. 2005, čj. 3 As 30/2005 - 66, č. 1405/2007 Sb. NSS, nebo rozsudek NSS
ze dne 27. 8. 2020, čj. 8 Ads 99/2020 - 34).
[9] Městský soud v Praze odmítl stěžovatelčinu žalobu, aniž se zabýval podmínkami
plynoucími z §72 odst. 3 s. ř. s. Učinil tak z důvodu nedostatku informací o dříve podané žalobě
u civilního soudu. To však nic nemění na tom, že je kasační stížnost důvodná. NSS totiž
v případě, že dospěje k závěru, že žaloba nebyla podána opožděně, zruší usnesení městského
soudu, kterým byla žaloba odmítnuta pro opožděnost, i přesto, že stěžovatelka v žalobě nesdělila
všechny okolnosti svědčící ve prospěch včasnosti podání své žaloby (srov. rozsudek NSS
ze dne 4. 7. 2012, čj. 6 Ads 51/2012 - 30). NSS však poznamenává, že ačkoli nebylo povinností
stěžovatelky informovat Městský soud v Praze o dříve podané žalobě u civilního soudu, bylo to
nanejvýš žádoucí. Správní soud totiž zpravidla nemá jak tuto informaci získat, pokud mu ji
neposkytne sám účastník řízení.
[10] NSS dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto usnesení Městského soudu
v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první s. ř. s.). Právním názorem
vysloveným v tomto rozsudku je městský soud v dalším řízení vázán (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne v novém rozhodnutí městský soud
(§110 odst. 3 s. ř. s.). K tomu NSS poznamenává, že ačkoli byla stěžovatelka se svou kasační
stížností úspěšná, bylo by vhodné s přihlédnutím k okolnostem případu zvážit použití §60
odst. 7 s. ř. s. v případě, že stěžovatelka bude úspěšná i v řízení před městským soudem.
V posuzované věci leží odpovědnost za řízení před NSS v plném rozsahu na stěžovatelce,
neboť ta městský soud řádně neinformovala o všech rozhodných okolnostech, a proto odmítnutí
žaloby ze strany městského soudu sama zapříčinila (srov. bod 15 rozsudku 8 Ads 99/2020 - 34).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2021
Ondřej Mrákota
předseda senátu