ECLI:CZ:NSS:2021:10.AS.66.2021:36
sp. zn. 10 As 66/2021 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Z. P., proti žalovanému: Úřad práce
České republiky, se sídlem Dobrovského 1278/25, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
9. 11. 2020, čj. UPCR-2020/104113-20000402, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 3. 2021, čj. 52 A 83/2020-
40,
takto:
I. Výrok I usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2021, čj. 10 As 66/2021-5,
jímž byla žalobci uložena poplatková povinnost, se ruší .
II. Žalobci se ne ust a n o v uj e zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
III. Kasační stížnost se zamí t á.
Odůvodnění:
[1] Žalobce dne 21. 5. 2020 podal u žalovaného, respektive u jeho krajské pobočky
v Pardubicích, kontaktního pracoviště v Pardubicích, žádost o poskytnutí informací podle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný dne 5. 6. 2020 vydal oznámení
o požadavku úhrady za poskytnutí informací. Proti tomuto oznámení podal žalobce
dne 29. 6. 2020 stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace. O té rozhodlo Ministerstvo
práce a sociálních věcí dne 31. 7. 2020 tak, že potvrdilo postup žalovaného i výši úhrady
za poskytnutí informací. Následně žalovaný vydal dne 9. 11. 2020 sdělení o odložení žádosti
o poskytnutí informací, protože žalobce nezaplatil požadovanou úhradu. Proti tomu podal
žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením
ze dne 1. 3. 2021 postoupil Městskému soudu v Praze. Důvodem bylo chybné označení
žalovaného, za kterého žalobce považoval Úřad práce České republiky – krajskou pobočku
v Pardubicích namísto Úřadu práce České republiky (generálního ředitelství), který sídlí v Praze.
[2] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. Uvádí zde,
že se příslušnost krajského soudu určí podle sídla krajské pobočky Úřadu práce, u které byla
podána žádost o poskytnutí informace. Podle stěžovatele generální ředitelství zastupuje krajské
pobočky a jedná jejich jménem, aniž k tomu doložilo oprávnění. Z toho vyplývá, že jednání
generálního ředitelství je nutné považovat za jednání jménem každé oslovené krajské pobočky
zvlášť. Napadené rozhodnutí tak generální ředitelství vydalo jménem krajské pobočky
v Pardubicích, čímž se nemění místní příslušnost krajského soudu k projednání žaloby. Stěžovatel
navrhl, aby žalobu projednal Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.
[3] NSS stěžovatele vyzval usnesením ze dne 8. 3. 2021, aby zaplatil soudní poplatek
za podání kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč a doložil splnění podmínky zastoupení podle
§105 odst. 2 s. ř. s. Podáním ze dne 11. 3. 2021 stěžovatel požádal o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Poukázal na svou nemajetnost
a podrobně popsal svou finanční situaci.
Posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce
[4] NSS se před zkoumáním žádosti o osvobození od soudních poplatků zabýval otázkou,
zda je stěžovatel skutečně povinen zaplatit soudní poplatek. Podle rozšířeného senátu NSS
je stěžovatel povinen zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační
stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě) či o jiném
návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností (viz usnesení ze dne 9. 6. 2015,
čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Krajský soud v této věci rozhodoval
jen o postoupení žaloby, nikoli o věci samé, proto stěžovateli podáním kasační stížnosti
proti jeho usnesení nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek. Podle §12 odst. 1 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vydá-li soud nesprávné rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit
poplatek, toto rozhodnutí zruší nebo změní i bez návrhu. NSS proto zrušil výrok I svého usnesení
ze dne 8. 3. 2021, čj. 10 As 66/2021-5, o uložení poplatkové povinnosti stěžovateli.
[5] Poté NSS řešil otázku povinného zastoupení stěžovatele. Z citovaného usnesení
rozšířeného senátu dále plyne, že v řízení o kasační stížnosti proti procesnímu usnesení krajského
soudu nemusí být stěžovatel povinně zastoupen advokátem. I když však není v řízeních o tomto
typu kasačních stížností zastoupení stěžovatele povinné, je jistě možné. Stěžovatel o ustanovení
advokáta výslovně požádal, NSS se proto jeho návrhem zabýval.
[6] Podle §35 odst. 10 věty první před středníkem s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Účastníkovi tak lze ustanovit zástupce
pouze tehdy, jestliže splňuje obě podmínky pro ustanovení zástupce: 1) účastník splňuje
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a 2) zastoupení je nezbytné k ochraně
jeho práv.
[7] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne. Soud tedy žádosti vyhoví, pokud jsou splněny oba předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků: 1) účastník doloží, že nemá dostatečné prostředky,
a 2) návrh není zjevně bezúspěšný.
[8] První podmínkou pro ustanovení zástupce je splnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků. Ve svém nedávném usnesení ze dne 6. 5. 2021, čj. 10 As 55/2021-44,
NSS dospěl k závěru, že stěžovatel pro svou nemajetnost (je-li řádně tvrzena a doložena) obecně
splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Advokáta je však třeba účastníkovi
ustanovit k ochraně jeho práv tehdy, jde-li o věc skutkově nebo právně složitou a vyjde-li potřeba
jeho ochrany najevo např. z nekvalifikovaných podání (srov. rozsudky ze dne 27. 5. 2004,
čj. 4 As 21/2004-69, ze dne 18. 1. 2006, čj. 4 Azs 390/2005-98, nebo ze dne 4. 12. 2013,
čj. 1 As 117/2013-17). Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí dostatečně jasně důvody,
pro které považuje usnesení krajského soudu za nezákonné. NSS proto neshledal,
že by stěžovatel potřeboval zástupce pro ochranu svých práv, a zabýval se dále posouzením
kasační stížnosti.
Posouzení kasační stížnosti
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně
příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni
nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.
[11] Podle §1 odst. 1 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky, je úřad práce
správním úřadem s celostátní působností. Podle §1 odst. 2 tohoto zákona je jeho sídlem Praha.
[12] Místní příslušnost úřadu práce řešil NSS už v usnesení ze dne 16. 5. 2012,
čj. Nad 5/2012-34, podle nějž se jedná o správní úřad s celostátní působností, který rozhoduje
jako celek a jehož vnitřní organizační jednotky nejsou v tomto ohledu samostatné. Jeho sídlo,
Praha, „pak určuje místní příslušnost Městského soudu v Praze“. Počínaje lednem 2012 sice zákon
o Úřadu práce České republiky nově stanoví v §5, že úřad práce rozhoduje ve správním řízení
v I. stupni „prostřednictvím krajských poboček a generálního ředitelství“, ovšem v této věci vydal
napadené rozhodnutí Úřad práce České republiky, generální ředitelství, se sídlem
v Praze - a místní příslušnost soudu se řídí sídlem orgánu, který napadené rozhodnutí vydal
(§7 odst. 6 věta první s. ř. s.), nikoli snad toho orgánu, který je podle stěžovatelovy představy
vydat měl. Sídlo orgánu, který napadené rozhodnutí skutečně vydal, je tak i nadále jediným
kritériem pro určení místní příslušnosti (bez ohledu na to, zda orgán, který v této věci rozhodl,
byl oprávněn tak učinit – srov. rozsudek NSS ze dne 14. 4. 2021, čj. 4 As 3/2021-17, bod 18).
[13] Stěžovatelovy námitky nebyly důvodné, NSS proto kasační stížnost zamítl. O náhradě
nákladů řízení NSS nerozhodoval: přísluší o nich rozhodnout městskému soudu podle výsledku
řízení ve věci samé v rozhodnutí, jímž se toto řízení končí (§61 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. května 2021
Zdeněk Kühn
předseda senátu