ECLI:CZ:NSS:2021:10.AZS.177.2020:32
sp. zn. 10 Azs 177/2020 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň
Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: K. K., zast. Mgr. Helenou Pindejovou,
advokátkou se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech
pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne
21. 2. 2019, čj. MV-112210-4/SO-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2020, čj. 62 A 46/2019-36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 3. 8. 2018 zamítlo žádost žalobce o povolení
k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty, neboť žalobce předložil doklad
prokazující pracovněprávní vztah, který nesplňoval podmínky podle §42g odst. 2 písm. b)
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. V předložené pracovní smlouvě ze dne 31. 8. 2016
byla ujednána měsíční mzda ve výši 9 900 Kč, přestože minimální mzda ke dni vydání rozhodnutí
činila 12 200 Kč.
[2] Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal žalobce odvolání, které žalovaná rozhodnutím
ze dne 21. 2. 2019 zamítla a rozhodnutí Ministerstva vnitra potvrdila.
[3] Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce žalobou, kterou krajský soud v záhlaví
označeným rozsudkem zamítl.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Stěžovatel namítl, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť krajský soud se nezabýval
podrobněji námitkami stěžovatele. Krajský soud se pouze stručně ztotožnil se závěry žalované.
Podle stěžovatele soud nemůže pouze odkázat na rozhodnutí správního orgánu, ale musí
dostatečně vysvětlit, se kterými závěry správního orgánu se ztotožnil a proč. Z odůvodnění
napadeného rozsudku by mělo být také zřejmé, jakým způsobem si soud utvářel závěry
o skutkovém stavu. V daném případě tomu tak není. Stěžovatel navrhl, aby NSS napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[5] Žalovaná uvedla, že stěžovatel v kasační stížnosti nekonkretizoval, jaké skutečnosti
krajský soud přesně nereflektoval. Dále odkázala na judikaturu, dle které není vadou rozsudku,
pokud soud odkáže na odůvodnění správního rozhodnutí či pokud se soud jednotlivě
nevypořádává se všemi vznesenými argumenty, ale vypořádá se s nimi v rámci vlastního
uceleného argumentačního systému.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] NSS musí předně podotknout, že námitky v kasační stížnosti jsou formulovány pouze
obecně, aniž by stěžovatel přesně konkretizoval, s jakými námitkami se krajský soud nevypořádal
dostatečně a proč, stejně tak není z kasační stížnosti zřejmé, v jakém ohledu krajský soud
dostatečně nepředestřel skutkový stav, na kterém vystavěl své rozhodnutí.
[8] Krajský soud v napadeném rozsudku nejprve shrnul průběh správního řízení (body 8 – 10
rozsudku). Krajský soud zjistil, že Ministerstvo vnitra překročilo pořádkovou lhůtu k vydání
rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že v mezidobí od podání žádosti a vydání rozhodnutí se staly
podklady pro vydání rozhodnutí (pracovní smlouva) neaktuální, vyzvalo Ministerstvo vnitra
stěžovatele, aby doplnil aktuální podklady (předložením smlouvy „obsahující údaj o výši mzdy, platu
či odměny nebo že tato mzda, plat či odměna nebude nižší než základní sazba minimální měsíční mzdy
(12 200 Kč)“, lhůtu k předložení aktuálních pokladů mu také následně prodloužilo. Stěžovateli
byl dán i prostor k seznámení s podklady rozhodnutí. Stěžovatel aktuální poklady k žádosti
nedoložil. Krajský soud posuzoval především otázku, zda Ministerstvo vnitra nezkrátilo práva
stěžovatele v důsledku neposkytnutí dostatečného prostoru k odstranění vad jeho žádosti.
S ohledem na zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že stěžovateli byl poskytnut dostatečný
prostor k tomu, aby podklady k žádosti doplnil (bod 11 napadeného rozsudku). Krajský soud
dále uvedl, že nedodržení pořádkových lhůt k vydání rozhodnutí nezpůsobuje nezákonnost
rozhodnutí, stěžovatel měl případně možnost využít opatření proti nečinnosti podle správního
řádu (bod 12 napadeného rozsudku). Krajský soud na závěr uvedl, že s ohledem na uvedené
se ztotožňuje se závěry správních orgánů, že stěžovatel nesplnil podmínku podle §42g odst. 2
písm. b) zákona o pobytu cizinců.
[9] NSS konstatuje, že námitky stěžovatele jsou liché. Krajský soud neodkazoval
na rozhodnutí žalované. Stěžejní v dané věci bylo posouzení, zda byl stěžovateli dán dostatečný
prostor k doložení potřebných dokumentů. Krajský soud shrnul průběh řízení a dospěl k závěru,
že stěžovatel měl dostatečný prostor doplnit podklady. Z napadeného rozsudku je rovněž zřejmé,
z jakého skutkového stavu krajský soud vycházel.
[10] NSS závěrem pouze poznamenává, že nepřezkoumatelné není rozhodnutí, ve kterém
si soud osvojí závěry správního orgánu se svou souhlasnou poznámkou, aniž jinými slovy
argumentaci správního orgánu opakuje, pokud ji považuje za správnou (srov. např. rozsudek NSS
ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS).
[11] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele
není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[12] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalované nevznikly v tomto řízení náklady
nad rámec její běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. ledna 2021
Ondřej Mrákota
předseda senátu