ECLI:CZ:NSS:2021:10.AZS.184.2021:36
sp. zn. 10 Azs 184/2021 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje
Mrákoty a soudkyně Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: R. T., zast. JUDr. Filipem Rigelem,
Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
20. 10. 2020, čj. OAM-481/ZA-ZA11-ZA10-R3-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 5. 2021,
čj. 50 Az 3/2020-73,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Filipu Rigelovi, Ph.D., advokátovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 8 228Kč, která je splatná
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
[1] Žalobce je státní příslušník Ukrajiny. Po dvou letech pobytu v ČR dne 14. 6. 2017 požádal
v ČR o mezinárodní ochranu. V žádosti mj. uvedl, že je ukrajinské státní příslušnosti i národnosti,
pravoslavného vyznání a dorozumí se rusky a česky. Nemá žádné politické přesvědčení, nikdy
nebyl členem politické strany a nebyl politicky aktivní. Z Ukrajiny odcestoval 19. 6. 2015
na polské vízum. Do ČR přicestoval 28. 8. 2015. Žalobce nikdy v minulosti nežádal o udělení
mezinárodní ochrany. Jako důvod nynější žádosti označil strach o svůj život kvůli válce v oblasti,
ze které pochází.
[2] Prvním rozhodnutím v této věci ze dne 20. 10. 2017 žalovaný neudělil žalobci
mezinárodní ochranu. Toto rozhodnutí ovšem správní soudy zrušily pro nedostatek podkladů
k otázce možnosti vnitřního přesídlení v rámci Ukrajiny (rozsudek NSS ze dne 16. 8. 2018,
čj. 9 Azs 86/2018-52, a na něj navazující rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka
v Pardubicích ze dne 3. 4. 2019, čj. 61 Az 2/2017-122). V dalším pohovoru dne 15. 10. 2019
žalobce uvedl, že v případě návratu do Mariupolu se obává o život kvůli tamní bezpečnostní
situaci. Nikdy neměl žádné potíže se státními orgány. O legalizaci pobytu v ČR zatím
nepřemýšlel.
[3] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu
dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobcem namítané
skutečnosti nespadají pod zákonem vymezené důvody pro udělení mezinárodní ochrany.
Na základě nově zjištěných skutečností žalovaný uzavřel, že v Mariupolu se neválčí, v případě
návratu do města stěžovatel nebude mít žádné existenční potíže. Krajský soud názoru žalovaného
přisvědčil a shora specifikovaným rozsudkem žalobu zamítl.
[4] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností.
Domnívá se, že mu žalovaný měl udělit minimálně doplňkovou ochranu. Žalovaný dostatečně
neosvětlil, proč oproti prvnímu rozhodnutí v této věci změnil názor na bezpečnostní situaci
v Mariupolu. Stěžejní část námitek směřuje proti závěru soudu, že žalobní body, které doplnil
stěžovatelův zástupce, jsou rozšířením původní žaloby oproti včas uplatněným žalobním bodům.
[5] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou
(viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[7] NSS předesílá, že žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav a posoudil individuální situaci
stěžovatele v kontextu zpráv o Ukrajině, konkrétně v Mariupolu. V napadeném rozhodnutí
srozumitelně vysvětlil, že před vydáním prvního rozhodnutí ze dne 20. 10. 2017 nebyl schopen
předvídat vývoj v Doněcké oblasti – z podkladů rozhodnutí tehdy „vyplývala obecně špatná situace
podél tzv. linie dotyku, avšak přímo o bezpečnostní situaci v Mariupolu zprávy neprojednávaly“
(s. 12 rozhodnutí). V dalším řízení si žalovaný opatřil nové podklady, z nichž mj. vyplývá,
že situace v Mariupolu je od ledna 2015 relativně klidná a nebyly tam hlášeny žádné střety
mezi armádou a separatisty.
[8] Na tom nic nemění ani stěžovatelův nesouhlas s tím, jak krajský soud naložil s doplněním
žaloby. Krajský soud totiž vyhodnotil, že původní „laická“ žaloba ze dne 18. 11. 2020 obsahovala
řádné, byť stručně formulované žalobní body, a to jak skutkové, tak právní. Žalobní body,
které advokát uplatnil v doplnění žaloby ze dne 25. 2. 2021, krajský soud vyhodnotil jako podané
po lhůtě k podání žaloby. Přesto však všechny tyto žalobní body soud přezkoumal,
byť nad rámec nezbytně nutného. Pak ale dle NSS ztrácí význam polemika stěžovatele
o včasnosti všech žalobních bodů, neboť se stěžovateli dostalo věcného přezkumu žaloby včetně
doplnění. I kdyby tedy snad soud vyhodnotil opožděnost žalobních bodů nesprávně,
nemá to pro rozsudek samotný význam.
[9] Se stěžovatelem nelze souhlasit v tom, že ho krajský soud dostal do procesní pasti,
neboť se proti části argumentace rozsudku, která je uvedena jako „obiter dictum“, nemohl bránit
v kasační stížnosti. Judikatura, kterou stěžovatel cituje, se totiž týká kasační stížnosti podané
žalovaným správním orgánem v situaci, kdy jeho rozhodnutí bylo zrušeno. Pak pro správní orgán
závaznou částí rozsudku ve smyslu §78 odst. 5 s. ř. s. vskutku není obiter dictum (viz stěžovatelem
citované usnesení ze dne 21. 11. 2007, čj. 8 As 52/2006-74, č. 1655/2008 Sb. NSS). Rozhodně
však neplatí, že s částí uvozenou jako obiter dictum (zde „nad rámec nutného“) nemohl stěžovatel
účinně polemizovat v kasační stížnosti [k tomu srov. již rozsudek ze dne 24. 7. 2008,
čj. 2 Afs 67/2008-112, č. 1697/2008 Sb. NSS, NICO Trading, část IV.a), kde NSS nadto
upozornil, že „vzájemné odlišování nosných důvodů rozhodnutí (ratio decidendi) a vyslovení se k některým
právním či skutkovým otázkám nad jejich rámec (obiter dictum) nelze nazírat příliš schématicky a určitě
je nelze jakkoliv přeceňovat.“].
[10] Stěžovatel se tedy mohl bránit též proti úvahám soudu uvozeným jako obiter dictum.
Protože však s pečlivě odůvodněným rozsudkem krajského soudu v této části věcně
nepolemizoval, nemůže se těmito otázkami zabývat ani NSS.
[11] NSS proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
(srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, část III.4.).
Stěžovatel ve věci neměl úspěch, žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední
činnosti.
[13] Krajský soud ustanovil zástupcem stěžovatele JUDr. Rigela, advokáta (usnesení
ze dne 16. 2. 2021). Ustanovenému zástupci stěžovatele NSS přiznal odměnu za dva úkony
právní služby – další porada se stěžovatelem a podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. c) a d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif)] ve výši 2 × 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) a §7 bod 5. advokátního
tarifu], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 2 × 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního
tarifu). Jelikož je ustanovený zástupce registrovaným plátcem DPH, zvýšil soud přiznanou
odměnu o částku 1 428 Kč, která odpovídá 21% sazbě této daně. Celkem tedy odměna
ustanoveného advokáta činí částku ve výši 8 228 Kč. Tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. července 2021
Zdeněk Kühn
předseda senátu