ECLI:CZ:NSS:2021:10.AZS.275.2020:52
sp. zn. 10 Azs 275/2020 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: O. R., zastoupeného Mgr. Bc.
Ivou Jónovou, advokátkou se sídlem Bozděchova 97/2, Ústí nad Labem, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
9. 4. 2020, čj. OAM-12203-13/TP-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2020, čj. 16 A 50/2020-56,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2020, čj. 16 A 50/2020-56,
se r uší.
II. Žaloba se odmítá.
III. Věc se postupuje Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
k vyřízení odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 9. 4. 2020,
čj. OAM-12203-13/TP-2019.
IV. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Bc. Ivě Jónové, advokátce, se p ři zn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 6 728 Kč, která jí bude
proplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního
soudu.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 9. 4. 2020 žalobcovu žádost o vydání povolení
k trvalému pobytu, neboť shledal existenci důvodného nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit
bezpečnost státu [§75 odst. 2 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky]. Vycházel přitom z informace zpravodajské služby vedené v režimu „d ův ěrné“.
Žalobu, kterou žalobce proti tomuto rozhodnutí podal, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem
rozsudkem ze dne 29. 7. 2020. Soud se seznámil s obsahem utajované informace, na níž žalovaný
založil své rozhodnutí, a shledal, že utajovaná informace obsahuje dostatek údajů potřebných
ke zhodnocení její věrohodnosti a přesvědčivosti. Ve shodě se žalovaným pak dospěl k závěru,
že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost státu.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Napadený
rozsudek považuje za nepřezkoumatelný a zdůrazňuje, že neudělení trvalého pobytu by zasáhlo
do jeho práva na soukromý a rodinný život.
[3] NSS dospěl k závěru, že napadený rozsudek je třeba zrušit, neboť k projednání věci
chyběly podmínky řízení. Žaloba totiž byla podle §68 písm. a) s. ř. s. nepřípustná.
Otázka přípustnosti žaloby patří k těm podmínkám řízení, které je soud povinen zkoumat
z úřední povinnosti. Až po ověření, že je žaloba přípustná, se může soud věcí zabývat
po obsahové stránce. NSS se v této věci inspiroval nedávnými rozsudky v podobné věci.
[4] Podle §68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné
opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon,
ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku
jiného.
[5] V rozhodnutí, jímž zamítl žádost o povolení k trvalému pobytu, poučil žalovaný
stěžovatele o tom, že rozhodnutí nabývá právní moci oznámením a nelze proti němu podat
odvolání (§168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců). Naopak lze podle žalovaného podat žalobu
k soudu.
[6] Právní otázkou, zda je proti rozhodnutím vyjmenovaným v §168 odst. 3 zákona o pobytu
cizinců přípustné odvolání, se již NSS zabýval. Poprvé tak učinil v rozsudku ze dne 20. 8. 2020,
čj. 6 Azs 192/2020-21, č. 4078/2020 Sb. NSS, jehož právní závěry dále převzal v mnoha
dalších rozsudcích (ze dne 16. 9. 2020, čj. 1 Azs 211/2020-33; ze dne 27. 11. 2020,
čj. 7 Azs 246/2020-26; nebo ze dne 21. 12. 2020, čj. 10 Azs 329/2020-32). V nyní posuzované
věci NSS neshledal důvod se odchýlit od právního názoru, který byl již mnohokrát vyjádřen,
a v podrobnostech odkazuje na citované rozsudky. V tomto odůvodnění NSS přebírá
jen ty nejdůležitější argumenty.
[7] Podle §170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců lze proti rozhodnutí ministerstva podat
odvolání ke komisi. Ustanovení §168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců bylo s účinností
od 1. 8. 2019 novelizováno zákonem č. 176/2019 Sb. Nyní se v něm stanoví, že rozhodnutí
ministerstva vydaná z důvodů, které plynou z ustanovení zde vyjmenovaných, nabývají právní
moci oznámením. V taxativním výčtu je zahrnut také §75 odst. 2 písm. e) zákona o pobytu
cizinců, který byl použit v nynější věci.
[8] Podle závěrů NSS ve výše uvedených rozsudcích nelze ze samotného textu
novelizovaného §168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců dovodit, že se jím vylučuje odvolání
proti tam uvedeným rozhodnutím. Úvahy vycházející z právní teorie, podle nichž není možné
napadat pravomocné rozhodnutí řádným opravným prostředkem, jsou sice obecně platné,
avšak nemohou překonat situaci nastolenou neuváženým zásahem zákonodárce do zákona
o pobytu cizinců. S ohledem na znění §170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců to znamená,
že je odvolání připuštěno i proti těmto pravomocným rozhodnutím. Nelze souhlasit s tím,
že novela sice nevyloučila právo na odvolání výslovně, ale fakticky se tak stalo.
Právo na odvolání, které plyne z výslovného znění §170b odst. 1, totiž nemůže být popřeno
textem §168 odst. 3, který o odvolání vůbec nepojednává (rozsudek 6 Azs 192/2020, bod 14,
a navazující judikatura).
[9] Proto NSS v této věci nemohl postupovat jinak než napadený rozsudek zrušit,
neboť krajský soud měl žalobu odmítnout podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení
s §68 písm. a) s. ř. s. Jestliže již v řízení před soudem byly důvody pro odmítnutí návrhu,
rozhodne o tom samotný NSS současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu
(§110 odst. 1 s. ř. s.). NSS tedy současně odmítl žalobu.
[10] Jak dále vyplývá ze správního spisu, žalovaný nesprávně poučil stěžovatele o tom,
že proti napadenému rozhodnutí není přípustné odvolání. Protože stěžovatel podal žalobu
v důsledku tohoto nesprávného poučení, postoupil NSS jeho věc k vyřízení odvolání příslušnému
odvolacímu správnímu orgánu (§46 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s.), kterým je Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců.
[11] Jelikož NSS rozhodl současně se zrušením rozsudku i o odmítnutí žaloby, rozhodl
také o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí (§110 odst. 3
věta druhá s. ř. s.). Byla-li žaloba odmítnuta, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 3 s. ř. s.). Do těchto nákladů řízení patří jak náklady vzniklé v řízení
před krajským soudem, tak i náklady, které vznikly v řízení o kasační stížnosti.
Účastníci tak nemají právo na náhradu nákladů řízení ani před krajským soudem, ani před NSS.
[12] Stěžovateli byla v kasačním řízení ustanovena advokátka, které náleží odměna
za dva úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení a sepsání kasační stížnosti, §11 odst. 1
písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif)]. U NSS proběhlo řízení ve skutkově
obdobné záležitosti (1 Azs 303/2020), advokátka Mgr. Bc. Iva Jónová v něm zastupovala
i stěžovatelovu sestru a činila ve věci společné úkony. U společných úkonů při zastupování
nebo obhajobě dvou nebo více osob náleží advokátovi za každou takto zastupovanou
nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 % (§12 odst. 4 advokátního
tarifu).
[13] Ustanovené advokátce tedy v nyní projednávané věci přiznal soud odměnu za dva úkony
právní služby sníženou o 20 %, tj. 2 x 2 480 Kč, a paušální částku ve výši 2 x 300 Kč za dva
úkony právní služby (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Částku 5 560 Kč soud zvýšil o 1 168 Kč
připadající na daň z přidané hodnoty, kterou je advokátka jako plátkyně povinna odvést.
Celkově tedy advokátce náleží odměna za zastupování ve výši 6 728 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2021
Ondřej Mrákota
předseda senátu