ECLI:CZ:NSS:2021:10.AZS.366.2021:35
sp. zn. 10 Azs 366/2021 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Sylvy
Šiškeové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní žalobce: D. V. A., zastoupeného advokátem
Mgr. Štěpánem Svátkem, Na Pankráci 820/45, Praha 4, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech cizinců, náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí
žalované ze dne 9. 2. 2021, čj. MV-200963-4/SO-2020, v řízení o kasační stížnosti žalované
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2021, čj. 14 A 43/2021 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši
3 400 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Štěpána Svátka,
advokáta.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra zamítlo žalobcovu žádost o povolení k přechodnému pobytu
rodinného příslušníka občana EU na území ČR, neboť žalobce k žádosti nepředložil náležitosti
uvedené v §87b odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalobce totiž nepředložil
doklad o zdravotním pojištění. Ministerstvo současně žalobci stanovilo lhůtu 35 dnů od právní
moci rozhodnutí k vycestování z ČR. Žalovaná zamítla žalobcovo odvolání.
[2] Žalobce se proti rozhodnutí žalované bránil žalobou u městského soudu, který toto
rozhodnutí zrušil. Soud s odkazem na rozsudek NSS ze dne 3. 8. 2021, čj. 10 Azs 218/2021 - 44,
zdůraznil, že žalovaná měla výjimečně prolomit koncentrační zásadu. Efektivita správního řízení
chráněná procesním pravidlem o koncentraci řízení nebyla významným způsobem narušena,
neboť žalobce chybějící doklad o zdravotním pojištění předložil spolu s odvoláním. Správní
orgány přitom žalobcově žádosti nevyhověly jen kvůli tomu, že daný doklad nepředložil včas.
Správní orgány současně věděly, že žalobci se na území ČR v červnu 2020 narodila dcera.
Městský soud konstatoval, že nejlepší zájem dítěte spočívá mj. v tom, aby s ním mohl být
jeho rodič, tím spíše v tak nízkém věku dítěte. Nejlepší zájem dítěte proto podle soudu
jednoznačně převážil nad požadavkem na efektivitu správního řízení. V případě žalobce nic
nebránilo vydání povolení k přechodnému pobytu. Požadavek, aby žalobce opustil území ČR
a přerušil tak kontakt s dcerou jen proto, aby podal novou žádost, postrádá racionální
opodstatnění. Zbývající žalobní námitky soud neshledal důvodnými.
[3] Žalovaná (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatelka upozornila na skutkové i právní odlišnosti
rozhodnutí NSS, jimiž městský soud argumentoval. Při splnění zákonných podmínek podle §87y
zákona o pobytu cizinců je žalobce oprávněn pobývat na území v průběhu řízení o nové
(opakované) žádosti, tj. do pravomocného rozhodnutí o žádosti. Tuto žádost je navíc oprávněn
podat na území ČR, nikoliv na zastupitelském úřadu. Městský soud bezdůvodně vyšel ze závěru,
že by žalobce s nezletilou dcerou na území ČR pobývat nemohl. Stěžovatelka dále odkázala
na nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19, který se zabýval výkladem
Úmluvy o právech dítěte a podmínkami jejího užití ve správních nebo soudních řízeních.
Zdůraznila, že nyní posuzovaná věc byla řízením o žádosti ovládaným dispoziční zásadou.
Účastníkem řízení nebyla nezletilá, nýbrž její otec. Výsledek správního řízení nijak nezměnil
právní postavení nezletilé. Žalobce měl dostatek času ke splnění výzvy, byl poučen a nic mu
nebránilo v tom, aby podal novou žádost o přechodný pobyt rodinného příslušníka občana EU
na území ČR. Podle stěžovatelky nemůže účastník řízení těžit ze skutečnosti, že je rodičem
nezletilého dítěte, a dosáhnout tak výhodnějšího procesního postavení, než jaké mají ostatní
žadatelé v obdobných případech, kteří však nemají nezletilé dítě. Výklad Úmluvy o právech
dítěte, který provedl městský soud, stěžovatelka považuje za nepřiměřeně extenzivní. Ad absurdum
by správní orgány měly zohlednit nejlepší zájem dítěte např. v řízení o stavebním povolení, které
je vedeno k žádosti rodiče nezletilého dítěte, protože případné zamítnutí žádosti má nepřímý
dopad na zajištění základních potřeb dítěte.
[4] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že doklad o zdravotním pojištění
doložil neprodleně po vydání rozhodnutí ministerstva. Poukázal na znění §87y zákona o pobytu
cizinců a podmínky pro oprávnění pobývat na území do nabytí právní moci o žádosti. Žalobce
by formálně mohl podat opakovanou žádost o přechodný pobyt jako rodinný příslušník občana
EU na území ČR. Vzhledem ke správní praxi a výkladu pojmu nové skutečnosti ze strany správních
orgánů by na něj ale dopadla výjimka z pravidla a musel by vycestovat. Žalobce se domnívá,
že v jeho věci byly dány výjimečné okolnosti ve smyslu rozsudku NSS čj. 10 Azs 218/2021 - 44.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Podle §87y věty první zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 1. 8. 2021 rodinný
příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a na území pobývá společně s občanem
Evropské unie, je oprávněn pobývat na území do nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti; po tuto dobu
se jeho pobyt na území považuje za pobyt přechodný. Podle §87y věty druhé téhož ustanovení oprávnění
pobývat na území do nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti neplatí, pokud […] se jedná o opakovaně podanou
žádost, v níž nejsou uvedeny nové skutečnosti, které rodinný příslušník občana Evropské unie nemohl uplatnit
v řízení o předchozí žádosti.
[7] Cizinec, který není občanem EU a který hodlá v období od podání žádosti o povolení
k pobytu do doby nabytí právní moci rozhodnutí o této žádosti pobývat na území ČR v souladu
s §87y zákona o pobytu cizinců, musí splňovat následující podmínky: 1) cizinec podal žádost
o povolení k přechodnému nebo trvalému pobytu rodinného příslušníka občana EU,
2) o této žádosti dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, 3) cizinec skutečně je v uvedeném
období rodinným příslušníkem občana EU, 4) cizinec v tomto období na území pobývá společně
s tímto občanem EU, 5) na cizince se nesmí vztahovat pravomocné rozhodnutí o správním
vyhoštění, o ukončení přechodného pobytu nebo o zrušení trvalého pobytu a 6) nejedná
se o opakovaně podanou žádost, ledaže by v ní byly uvedeny nové skutečnosti, které cizinec
nemohl uplatnit v řízení o předchozí žádosti (rozsudek NSS ze dne 23. 8. 2013,
čj. 5 As 121/2011 - 60). Při nesplnění podmínek je cizinec povinen opustit území ČR ve lhůtě,
kterou mu k tomu stanoví správní orgán v rozhodnutí o povinnosti opustit území nebo území
členských států EU.
[8] NSS konstantně judikuje, že posuzování přiměřenosti dopadu rozhodnutí není omezeno
pouze na ta rozhodnutí, u kterých to zákon o pobytu cizinců výslovně stanoví (např. rozsudky
ze dne 25. 8. 2015, čj. 6 Azs 96/2015 - 30, ze dne 7. 12. 2016, čj. 1 Azs 273/2016 - 29,
č. 3536/2017 Sb. NSS, nebo ze dne 24. 7. 2018, čj. 5 Azs 102/2017 - 35). NSS také již dříve
stěžovatelce vysvětlil, že na ustálené judikatuře NSS nic nemění její odkaz na rozsudek Krajského
soudu v Brně ze dne 14. 2. 2018, čj. 31 A 143/2017 - 36, kterým argumentovala i v napadeném
rozhodnutí. Stěžovatelkou citovaný rozsudek krajského soudu navíc NSS zrušil
pro nepřezkoumatelnost. Judikatura k nutnosti posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí
o zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu je tedy konstantní, nerozporná a vyžaduje,
aby správní orgány přiměřenost posuzovaly. Dojdou-li při posouzení k závěru,
že jsou zde individuální okolnosti, kvůli nimž by zamítnutí žádosti zasáhlo nepřiměřeně do práv
žadatele na soukromý a rodinný život, je nutné dát přednost ochraně těchto základních práv
a pobyt povolit (rozsudek NSS 26. 9. 2018, čj. 10 Azs 122/2018 - 44).
[9] Městský soud založil nosnou argumentaci napadeného rozsudku na rozsudcích NSS
ze dne 16. 3. 2021, čj. 3 Azs 4/2020 - 41, a čj. 10 Azs 218/2021 - 44. Podle nich může zájem
na efektivitě správního řízení, zde vyjádřený v §82 odst. 4 správního řádu, výjimečně ustoupit
nejlepšímu zájmu dítěte. Městský soud správně nepřisvědčil žalobcově argumentaci v tom směru,
že povinnost doložit doklad o zdravotním pojištění se na něj nevztahovala, že mu výzva nebyla
řádně doručena nebo že doklad nemohl předložit dříve kvůli jeho ztrátě. Za běžných okolností
by podmínky pro prolomení koncentrační zásady podle §82 odst. 4 správního řádu nebyly dány.
Správní orgány jsou však povinny posoudit konkrétní okolnosti případu a vyhodnotit,
zda se jedná o výjimečnou situaci, v níž musí dostat přednost nejlepší zájem dítěte.
[10] V případě žalobce stěžovatelka nejlepší zájem jeho nezletilé dcery při rozhodování
nezohlednila. Uvedla, že z §87e zákona o pobytu cizinců nevyplývá povinnost správního orgánu
zkoumat přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života. Pro úplnost přesto
dodala, že i v případě nutnosti posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí by rozhodnutí
nepředstavovalo nepřiměřený zásah do žalobcova soukromého a rodinného života. Skutečnost,
že §87e odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců výslovně nepočítá s ochranou práv dětí
účastníka řízení, ale neznamená, že správní orgány nejsou povinny při rozhodování zohlednit
přímo aplikovatelná ustanovení mezinárodních smluv.
[11] NSS se v nyní řešené věci ztotožnil s městským soudem. Stěžovatelka zamítla žalobcovu
žádost pouze kvůli opožděně doloženému dokladu o zdravotním pojištění, tj. na základě
formálního pochybení, byť nepochybně vzniklo na straně žalobce. V takové situaci
je formalistické trvat na podání opakované žádosti s rizikem nutnosti vycestování (ledaže
by žalobce v opakované žádosti uvedl nové skutečnosti, které nemohl uplatnit v řízení
o předchozí žádosti), a to právě s ohledem na žalobcovu nezletilou dceru. Žalobci se dcera
narodila v červnu 2020, tj. v době rozhodování stěžovatelky jí nebyl ani jeden rok. Žalobce
přiložil k žádosti dceřin rodný list, proto tyto skutečnosti musely být správním orgánům zřejmé
přímo ze spisu. Závěry judikatury citované v bodu 9 tohoto rozsudku přitom nelze extenzivně
vykládat v tom směru, že správní orgány musí zohledňovat nejlepší zájem dítěte i ve zcela
nesouvisejících řízeních. V nyní posuzované věci byla potřeba přítomnosti obou rodičů zesílena
kvůli velmi nízkému věku dítěte, pro něž je kontakt s oběma rodiči bezpochyby zásadní
mj. pro další emoční vývoj. Toto posouzení se pochopitelně bude lišit v závislosti na konkrétních
okolnostech právě řešené věci. Rodičovství rozhodně nelze bez dalšího považovat za důvod,
který vždy založí výjimku z procesních pravidel správního řízení.
[12] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1
věta poslední s. ř. s.).
[13] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a proto je povinna nahradit úspěšnému žalobci náklady
zastoupení ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, tj. vyjádření ke kasační stížnosti [§7, §9
odst. 4 písm. d) a §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], spolu s paušální náhradou hotových
výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Advokát žalobce není plátcem DPH,
výsledná částka proto činí 3 400 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2021
Zdeněk Kühn
předseda senátu