ECLI:CZ:NSS:2021:10.AZS.392.2021:37
sp. zn. 10 Azs 392/2021 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Michaely
Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: M. K., zast. advokátkou JUDr. Irenou
Strakovou, Karlovo náměstí 287/18, Praha 2 – Nové Město, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 – Nusle,
proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 9. 2019, čj. MV-112564-5/SO-2019, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2021, čj. 14 A 179/2019-38,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2021, čj. 14 A 179/2019-38, se r uší .
II. Rozhodnutí žalované ze dne 26. 9. 2019, čj. MV-112564-5/SO-2019, se r uší a věc
se v rac í žalované k dalšímu řízení.
III. Žalovaná je po v i nn a zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě a řízení
o kasační stížnosti částku 22 600 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku
k rukám JUDr. Ireny Strakové, advokátky.
Odůvodnění:
[1] V tomto sporu jde o žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného
příslušníka občana EU na území ČR dle §87b zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky, ve znění účinném do 1. 8. 2021 (zákon o pobytu cizinců). Žalobkyně
(stěžovatelka) a žalovaná se přou o splnění podmínky dle §15a odst. 2 písm. b) téhož zákona,
konkrétně podmínky trvalého partnerského vztahu, který není manželstvím.
[2] Ministerstvo vnitra dne 19. 7. 2019 zamítlo žádost stěžovatelky o vydání povolení
k přechodnému pobytu na území ČR za účelem sloučení s jejím partnerem, občanem ČR.
Žalovaná odvolání stěžovatelky zamítla a rozhodnutí ministerstva potvrdila. Dle obou správních
orgánů nebyly splněny podmínky uvedené v §87b ve spojení s §15a odst. 2 písm. b) zákona
o pobytu cizinců. Městský soud žalobu zamítl shora označeným rozsudkem.
[3] Stěžovatelka podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Skutkový stav,
z něhož městský soud vycházel, nemá oporu ve spisu. Její vztah s českým občanem není
formální. Žalovaná tento vztah hodnotila způsobem, který neodpovídá současnému trendu
v oblasti partnerských vztahů.
[4] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[5] Kasační stížnost je důvodná.
[6] Ze správního spisu vyplynulo, že dne 24. 5. 2018 stěžovatelka požádala ministerstvo
vnitra o vydání povolení k přechodnému pobytu na území ČR podle §87b odst. 1 v návaznosti
na §15a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. V žádosti uvedla, že je vdaná, k údajům
o manželovi uvedla jméno, datum narození, státní příslušnost ČR a bydliště pana S. R., kterého
označila jako druha. K žádosti přiložila mj. čestné prohlášení druha a přípis, v němž vysvětlila,
že se s přítelem zná od roku 2012. Od 2013 společně vedou domácnost, on hradí čistý nájem,
ona platí poplatky za služby. Přiložila také společné fotografie a smlouvu o zájezdu
do Chorvatska. Dále uvedla, že je vdaná od osmnácti let a s manželem má tři dospělé děti.
Manžel, žijící na Ukrajině, má rakovinu prostaty. Jeho stav je velmi vážný, proto ani neuvažovala
o rozvodu. K výzvě ze dne 22. 6. 2018 stěžovatelka navrhla, aby ministerstvo provedlo jak s ní,
tak s českým druhem pohovor a aby provedlo pobytovou kontrolu. Dne 25. 7. 2018 (sobota)
v dopoledních hodinách pobytová kontrola zastihla stěžovatelku a jejího druha na stěžovatelkou
uvedené adrese. Zvonek byl označen příjmením druha i stěžovatelky. Hlídce ukázali byt
v druhém patře, dále pak ošacení, obuv a hygienické potřeby. Uvedli, že zde společně bydlí 5 let,
seznámili se v roce 2012 na zábavě. Rovněž sousedé z druhého patra potvrdili, že tento
česko-ukrajinský pár znají.
[7] Dne 31. 1. 2019 ministerstvo vyslechlo stěžovatelku a jejího českého druha. Stěžovatelka
uvedla, že do ČR přicestovala před patnácti lety na turistické vízum, pak zde měla dlouhodobý
pobyt. Nyní pracuje jako kuchařka, má i pracovní smlouvu. S manželem, který pobývá
na Ukrajině, mají tři dospělé děti, které také žijí na Ukrajině. S manželem nežije asi deset let.
S manželem se nechce rozvést, protože je těžce nemocný. Občas mu posílá peníze, vidí
ho tak jednou za půl roku. S českým partnerem se seznámila asi před šesti lety. Od února 2013
sdílejí společnou domácnost. Jezdí na výlety po ČR, byli spolu na dovolené v Chorvatsku a chodí
i na koncerty. Partner je samotář, nemají společné přátele. Stěžovatelka zná jeho dceru a syna
i jeho bývalou manželku. Naopak partner se zná s její sestrou a bratrem a zná také její dceru M.
a syna I. včetně členů jejich rodin, kteří je navštěvují. Vídají se např. na oslavách. O posledním
víkendu stěžovatelka partnera ostříhala, učila ho vařit králíka na smetaně, dívali se spolu
na televizi. Na otázku o společných plánech reagovala, že na to nemá odpověď, ví ale, že přítel
plánuje koupi bytu, aby „na stará kolena“ nebydlel v nájmu. S přítelem by ráda zůstala,
je na ni hodný, je s ním báječný život. Pan R. jako svědek vypověděl, že stěžovatelka je vdaná,
na Ukrajinu moc nejezdí, ale když jede domů, zastaví se i za manželem. Se stěžovatelkou
se seznámil asi před 6 až 8 lety na zábavě. Asi po půl roce se k němu nastěhovala. Spolu mluví
česky. Jezdí spolu na výlety, na brusle, na kolo a též do hor a na dovolené. Ví, že stěžovatelka
bere léky na tlak, a tak jí koupil tlakoměr. S rodinou partnerky se zná, dcera M. u nich byla minulý
týden, syn I. má přijet příští týden. Osobně nezná jen její nejstarší dceru A., která žije na Ukrajině.
Občas přijede její bratr a sestra. K dotazu ohledně společných přátel sdělil, že on jich moc nemá
a ani je nepotřebuje, to spíš za partnerkou někdo přijde. Na dotaz ohledně plánů do budoucna
uvedl, že neví. Bere život, jaký je. Nemá potřebu se ve svém věku ženit.
[8] Dne 19. 7. 2019 ministerstvo stěžovatelčinu žádost zamítlo. Vztah stěžovatelky a občana
ČR prý není dlouhodobý a trvalý, jelikož neplánují společnou budoucnost. Stěžovatelka je vdaná,
manžela navštěvuje jednou za půl roku na Ukrajině. Žádost o přechodný pobyt podala až poté,
co jí byla zamítnuta žádost o dlouhodobý pobyt za účelem podnikání. Stěžovatelka v odvolání
namítla, že je vdaná jen formálně a s ohledem na velmi závažný stav manžela nemůže uvažovat
o rozvodu. Manžel žije na Ukrajině s dospělými dětmi a stěžovatelka tam pouze dojíždí
a finančně je zabezpečuje. Český druh potvrdil, že se stěžovatelkou žije, ale s ohledem na nemoc
manžela ji nechce nutit k rozvodu. To přece neznamená, že spolu nemají trvalý partnerský vztah.
Žalovaná odvolání zamítla.
[9] Podle §87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ve znění do 1. 8. 2021, rodinný příslušník
občana EU, který sám není občanem EU a doprovází občana EU na území nebo následuje
občana EU, který na území pobývá, je povinen požádat ministerstvo o vydání povolení
k přechodnému pobytu, pokud hodlá na území pobývat přechodně po dobu delší než 3 měsíce.
Podle §15a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, ve znění do 1. 8. 2021, se považuje
za rodinného příslušníka občana EU též cizinec, který prokáže, že má s občanem EU trvalý
partnerský vztah, který není manželstvím, a žije s ním ve společné domácnosti; při posuzování trvalosti
partnerského vztahu se zohlední zejména povaha, pevnost a intenzita vztahu.
[10] Výkladem těchto ustanovení a dalších bezprostředně souvisejících otázek se NSS
opakovaně zabýval. V této kauze v podrobnostech odkazuje na již vyslovené judikaturní závěry
(např. rozsudky ze dne 16. 4. 2010, čj. 5 As 6/2010 - 63, č. 2094/2010 Sb. NSS; ze dne
17. 9. 2015, čj. 4 Azs 151/2015 - 35; ze dne 31. 5. 2016, čj. 6 Azs 58/2016 - 40; ze dne
31. 1. 2018, čj. 2 Azs 433/2017 - 29; ze dne 31. 1. 2019, čj. 8 Azs 318/2018 - 58; a ze dne
31. 1. 2019, čj. 10 Azs 178/2018 - 37, č. 3869/2019 Sb. NSS; a v nich citovanou další judikaturu).
[11] V nyní posuzovaném případě žalovaná vyšla z toho, že stěžovatelka neprokázala trvalý
vztah s občanem ČR, jelikož má na Ukrajině manžela, kterého dvakrát do roka navštěvuje
a někdy mu zasílá i peníze (s. 6 rozhodnutí žalované). Městský soud tomuto závěru přisvědčil.
[12] S takovým posouzením věci se NSS neztotožňuje. Je pravda, že judikatura
je v obdobných věcech poměrně restriktivní. Sezdaní cizinci, kteří se navzdory manželství
s jiným cizincem, jenž není občanem EU, dovolávají partnerského vztahu s občanem ČR, musí
oproti nesezdaným cizincům nejen tvrdit a prokázat trvalost partnerského vztahu s občanem ČR,
ale také důvody odloučení od původní rodiny. V rozsudku 4 Azs 151/2015, bod 44, NSS konstatoval,
že při posuzování trvalosti partnerského vztahu je vždy třeba zkoumat
„konkrétní okolnosti každého případu a není možné konstruovat jednotnou šablonu, kterou by bylo
možné aplikovat na každý případ tvrzení o cizinci, který má být považován za rodinného příslušníka
občana EU. Lze však konstatovat, že tento pojem zahrnuje v sobě dvě dílčí kritéria, která musí být
u posuzovaného vztahu současně existovat, aby byla naplněna první podmínka složené skutkové
podstaty […]. Prvním kritériem je kvantitativní stránka vztahu, v rámci níž je hodnocena jeho trvalost,
a druhým kritériem je kvalitativní stránka vztahu, u které se hodnotí, zda je posuzovaný vztah
obdobný vztahu rodinnému. Kvantitativní i kvalitativní stránka spolu úzce souvisejí a nelze je striktně
oddělovat“.
V právě cit. případě stěžovatel, který měl manželku a tři malé děti, nedokázal přesvědčivě
vysvětlit, proč již necítí závazky k této své rodině. Nepředestřel ani neprokázal okolnosti
rozchodu s manželkou (4 Azs 151/2015, bod 49). V rozsudku 6 Azs 58/2016, bod 21, pak NSS
uvedl, že pro vztah manželský, resp. partnerský, a vztahy jim obdobné je typická morální
povinnost věrnosti, vzájemnosti a rovnosti partnerů. Tomu odporuje představa více paralelních
společných domácností, jejichž průnikem je jen cizinec, který vedle původního svazku usiluje
o sloučení s občanem ČR.
[13] NSS nezpochybňuje přísná kritéria, která stěžovatelka musí splnit, aby mohla být
„sloučena“ s panem R.. Nicméně ona těmto požadavkům v základních rysech dostála.
Byť některé indicie mohou naznačovat, že stěžovatelka se dosud „neodloučila“ od rodiny
na Ukrajině, není tomu tak. Správní orgány i městský soud upřednostnily izolovaný výsek reality
před celým příběhem stěžovatelky, jak jej shodně vylíčila i se svým českým druhem panem R..
Dle NSS správní orgány učinily předčasné skutkové závěry. Ministerstvo mělo během výslechů,
které navrhla provést stěžovatelka, věnovat větší pozornost okolnostem faktického rozkolu jejího
manželství či kvalitativní a kvantitativní stránce partnerského vztahu s panem R..
[14] NSS si je vědom, že stěžovatelka je stále vdaná. S manželem i dětmi komunikuje, jednou
za půl roku je navštíví a občas jim zašle i nějaké peníze. Avšak stěžovatelce by nemělo jít k tíži,
že navzdory vyhasnutí manželského vztahu zůstala s těžce nemocným manželem v kontaktu
a občasně ho v nelehké situaci finančně podpoří. Takové jednání je naopak hodné uznání. Nelze
ani přehlédnout, že český partner s uvedeným postojem stěžovatelky souhlasí. Stěžovatelka
rozhodně nevede dvě paralelní domácnosti, jednu na Ukrajině a jednu v Praze. Stěžovatelka
věrohodně vysvětlila, že pro manželovu nemoc nepřichází rozvod v úvahu. Jde-li o trvalost
partnerského vztahu stěžovatelky s panem R., dle NSS nevadí, že krom jiného oba shodně uvedli,
že nemají přesné plány do budoucnosti, ale řeší život tak, jak jde. Stěžovatelka v této souvislosti
trefně uvedla, že s ohledem na její věk (ročník X) a věk pana R. (ročník X), „jsou na případné velké
plány do budoucnosti opatrní“, což plyne i z jejich životních zkušeností (s. 3 a 4 doplnění žaloby
ze dne 31. 12. 2019). I proto pan R. nepožaduje po stěžovatelce, aby na Ukrajině formálně
ukončila fakticky nefunkční manželství (doplnění odvolání ze dne 28. 8. 2019). NSS k tomu
dodává, že právo musí poskytovat ochranu jak lidem mladým, optimisticky plánujícím život
s velkými nadějemi do budoucna, tak i lidem starším, životem zkušeným a skeptičtějším, jako je
stěžovatelka a její český partner.
[15] Pro věc je podstatné, že stěžovatelka i její partner potvrdili, že spolu vedou domácnost
již od roku 2013. Jeden o druhého pečují, např. partner daroval stěžovatelce tlakoměr, ona jemu
dálniční známku. Stěžovatelka ho učila vařit a život s ním označila za báječný. Oba spolu tráví
volný čas, sportují, jezdí na výlety a dovolené a společně se potkávají i s původními rodinami.
Stěžovatelka k tomu doložila také několik fotografií (jedna z fotografií je datována, byla pořízena
6. 2. 2014) a smlouvu o zájezdu do Chorvatska z 30. 3. 2016. NSS má za to, že na základě
podkladů založených ve spisu jsou stěžovatelka a pan R. druhem a družkou. Vedou partnerský
život. Jejich vztah netrvá jen několik měsíců, ale dle všeho již několik let (pro opačný příběh srov.
4 Azs 151/2015). I bez jasných plánů do budoucna tento vztah nelze bez dalšího označit
za krátkodobý či jinak slabý (srov. bod [9] shora).
[16] Správní orgány nemohly na základě doposavad zjištěných skutkových okolností
zamítnout stěžovatelčinu žádost o pobytový titul. Stěžovatelka předložila ucelený skutkový
příběh, v němž NSS nevidí vnitřní rozpory. Přestože v tomto řízení nese břemeno tvrzení
a břemeno důkazní stěžovatelka (např. 2 Azs 433/2017, bod 11; 8 Azs 318/2018, bod 17),
nelze jí klást k tíži, že podrobněji nevysvětlila okolnosti faktické rozluky manželského života či to,
že lépe nespecifikovala a neprokazovala vztah k panu R.. Pokud správní orgány budou mít –
navzdory výše uvedenému – konkrétní pochybnosti o kvantitativní a kvalitativní stránce vztahu
stěžovatelky a jejího druha, je namístě, aby stěžovatelku v dalším řízení opakovaně a srozumitelně
vyzvaly o předložení dalších důkazů a tvrzení a jasně ji v tomto směru poučily. Takový postup
by odpovídal zásadám materiální pravdy, vstřícnosti i potřebě účastníka řízení přiměřeně poučit
(§3 a §4 odst. 1 a 2 správního řádu).
[17] NSS shledal kasační stížnost důvodnou, proto rozsudek městského soudu zrušil.
Vzhledem k tomu, že se nezákonnost týká již samotného rozhodnutí žalované, NSS současně
zrušil také žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení [§110 odst. 2
písm. a) s. ř. s. ve spojení s §78 odst. 1 a 4 s. ř. s.]. V něm bude žalovaná postupovat
podle závazného právního názoru vysloveného v tomto rozsudku [§110 odst. 2 písm. a)
ve spojení s §78 odst. 5 s. ř. s.].
[18] Podle §110 odst. 3 věty druhé s. ř. s. rozhodne NSS v případě, že zruší rozhodnutí
správního orgánu, o nákladech řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení před městským
soudem. Stěžovatelka měla ve věci úspěch, podle §60 odst. 1 s. ř. s. jí tedy přísluší právo
na náhradu nákladů řízení.
[19] V řízení o žalobě představovaly náklady řízení zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč
(soudní poplatek za žalobu a návrh na přiznání odkladného účinku žalobě), odměna a náhrada
hotových výdajů advokátky. Podle §35 odst. 2 s. ř. s. se pro určení výše odměny užije vyhláška
č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odměna náleží celkem za tři úkony právní služby (převzetí
a příprava zastoupení, podání žaloby a doplnění žaloby ze dne 31. 12. 2019). Za tato podání
náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 × 3 100 Kč, tj. 9 300 Kč [§11 odst. 1 písm. a) a d)
advokátního tarifu]. Náhrada hotových výdajů sestává z paušální částky 900 Kč (3 × 300 Kč
dle §13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tedy činí náklady řízení před městským soudem
částku 10 200 Kč plus 4 000 Kč jako úhrada za zaplacený soudní poplatek, tj. 14 200 Kč.
[20] V řízení o kasační stížnosti představovaly náklady řízení zaplacený soudní poplatek ve výši
5 000 Kč, a odměna a náhrada hotových výdajů advokátky. Odměna náleží celkem za jeden úkon
právní služby [podání kasační stížnosti; §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], tedy 3 100 Kč.
Náhrada hotových výdajů sestává z paušální částky 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu).
Celkem tedy činí náklady stěžovatelky v řízení před NSS částku 3 400 Kč plus 5 000 Kč
jako úhrada za zaplacený soudní poplatek, tj. 8 400 Kč.
[21] Žalovaná je tedy povinna stěžovatelce k rukám její zástupkyně uhradit do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů soudních řízení ve výši 22 600 Kč.
[22] Protože NSS rozhodl bezodkladně ve věci samé, nerozhodoval již o odkladném účinku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2021
Zdeněk Kühn
předseda senátu