ECLI:CZ:NSS:2021:10.AZS.73.2021:45
sp. zn. 10 Azs 73/2021 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Michaely
Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: K.S., zastoupen opatrovníkem Mgr. Jindřichem
Lechovským, advokátem se sídlem Hládkov 701/4, Praha 6 – Střešovice, proti žalované: Policie
České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, se sídlem Na Baních 1535,
Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 11. 2020, čj. KRPS-175413-50/ČJ-2020-010022,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021,
čj. 57 A 9/2020-47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému opatrovníkovi žalobce Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která mu bude
proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Žalobce během roku 2020 přicestoval z Afghánistánu do Rumunska, kde podal žádost
o mezinárodní ochranu. S pomocí převaděčů se snažil dostat do Německa, ale zadržela ho hlídka
Policie ČR. Žalovaná jej podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky, ve znění účinném do 31. 12. 2020 zajistila za účelem předání do Rumunska podle
nařízení Dublin III
*
. Rozhodnutím uvedeným v záhlaví žalovaná podle §129 odst. 7 ve spojení
s §129 odst. 1, 3 a 4 zákona o pobytu cizinců rozhodla o prodloužení doby zajištění žalobce
za účelem jeho předání do Rumunska o třicet dnů.
*
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy
pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem
třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států
[2] Žalobce proti rozhodnutí o prodloužení zajištění podal žalobu ke krajskému soudu,
který ji však zamítl. Krajský soud ve svém rozhodnutí mj. neshledal, že by v Rumunsku existovaly
systémové nedostatky azylového řízení, které by bránily předání žalobce.
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů
dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Tvrdí, že jeho předání (tedy účel zajištění) nebylo možné provést,
protože by byl v Rumunsku vystaven nebezpečí nelidského a ponižujícího zacházení v důsledku
systémových nedostatků azylového řízení. Žalovaná ani krajský soud se však dostatečně
nezabývaly otázkou, zda stěžovateli takové zacházení skutečně hrozí. Rozsudek označil stěžovatel
za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, protože si soud neopatřil přesné informace
o situaci v Rumunsku.
[4] Žalovaná navrhuje kasační stížnost zamítnout.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Zajištění cizince není účelem samo o sobě; představuje pouze prostředek k dosažení cíle,
kterým je v tomto případě předání do jiného členského státu EU. Žalovaná proto
při rozhodování o zajištění či jeho prodloužení nemusí stavět najisto, zda je účel zajištění
skutečně proveditelný. Při rozhodování o zajištění postačí úvaha o potenciální možnosti
předání (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 11. 2011, čj. 7 As 79/2010-150,
č. 2524/2012 Sb. NSS, bod 33, a ve vztahu k prakticky stejné kasační argumentaci jako v nynější
věci i rozsudek NSS ze dne 12. 4. 2021, čj. 5 Azs 397/2020-26, bod 15). Pokud cizinec systémové
nedostatky v řízení o zajištění nenamítal a správní orgán poté, co se touto otázkou zabýval,
dospěl k závěru, že k takovým nedostatkům ve státě předání nedochází, případně o nich nepanují
ani důvodné pochybnosti, není nutné, aby své úvahy na dané téma v odůvodnění rozhodnutí
výslovně uváděl (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 17. 4. 2018, čj. 4 Azs 73/2017-29,
č. 3773/2018 Sb. NSS, bod 21).
[7] Požadavky na odůvodnění rozhodnutí o prodloužení zajištění (o které jde v nynější věci)
navíc nejsou totožné jako v případě rozhodnutí o prvotním zajištění. Rozhodnutí o prodloužení
zajištění obsahově navazuje na rozhodnutí o zajištění. Okolnosti týkající se vydání prvotního
rozhodnutí o zajištění při rozhodování o prodloužení délky zajištění není nezbytné znovu
detailně popisovat. V rozhodnutí o prodloužení zajištění postačí odůvodnění, ze kterého
bude jasné, z jakých důvodů nepostačuje původně stanovená doba zajištění, a proč je tedy nutné
trvání zajištění prodloužit (rozsudek ze dne 31. 7. 2013, čj. 1 As 90/2011-124, č. 2936/2013 Sb.
NSS, bod 37, a rozsudek 5 Azs 397/2020, bod 13). Nesdělí-li cizinec v řízení o prodloužení
zajištění relevantní výhrady či obavy ve vztahu k zemi, kam má být předán, nelze po žalované
rozumně požadovat, aby prováděla rozsáhlé dokazování s cílem podrobně zjistit situaci
v této zemi (srov. např. rozsudek ze dne 28. 5. 2010, čj. 7 Azs 72/ 2020-23, bod 13).
[8] Stěžovatel však žádné připomínky k podmínkám v Rumunsku ani důvody,
proč by do Rumunska nemohl být předán, během řízení o prodloužení zajištění nevznesl.
Krajský soud správně uvedl, že žalovaná by v takovém případě měla povinnost výslovně hodnotit
(v rozhodnutí o prodloužení zajištění) otázku systémových nedostatků azylového řízení
v Rumunsku jen tehdy, pokud by sama dospěla k závěru, že k systémovým nedostatkům
v Rumunsku dochází, či pokud by o tom byly důvodné pochybnosti (srov. obdobně
5 Azs 397/2020, bod 19). K takovým závěrům ale nedospěla, naopak uvedla, že Rumunsko
s přijímáním cizinců systémové problémy nemá a nehrozí tam riziko nelidského a ponižujícího
zacházení.
[9] Nedostatky azylového řízení, resp. podmínek v Rumunsku, namítl stěžovatel až v žalobě,
a to jen obecně (zmínil např. nedostatky v hygienických a ubytovacích podmínkách v azylových
střediscích, horší realizaci práva na právní pomoc, problémy s využíváním benefitů sociálního
zabezpečení, integračních programů či možností zaměstnání). Krajský soud se s těmito obecnými
námitkami vypořádal dostatečně a přehledně; jeho rozhodnutí není nepřezkoumatelné, jak tvrdí
stěžovatel.
[10] Jak správně uvedl krajský soud, problémy, kterými dle stěžovatele Rumunsko trpí,
nedosahují úrovně systémových nedostatků nesoucích s sebou riziko nelidského či ponižujícího
zacházeni (srov. např. rozsudek ze dne 28. 4. 2020, čj. 10 Azs 305/2019-25, bod 8 a judikaturu
tam citovanou). Z ničeho neplyne, že by Rumunsko nebylo schopné zajistit žadatelům o azyl
adekvátní podmínky (srov. detailně bod 30 rozsudku krajského soudu, respektive rozsudek
5 Azs 397/2020, bod 21 a judikaturu tam citovanou). Nebylo tak ani nutné (jak opět tvrdil
stěžovatel), aby ještě krajský soud opatřoval nějaké další aktuální informace k situaci v zemi.
[11] NSS proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
[12] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalované
pak žádné náklady řízení nevznikly.
[13] Stěžovateli byl ustanoven již v řízení před krajským soudem opatrovník z řad advokátů,
Mgr. Jindřich Lechovský. Ustanovenému opatrovníkovi soud přiznal odměnu za jeden úkon
právní služby (doplnění kasační stížnosti) ve výši 3 100 Kč a paušální náhradu hotových výdajů
300 Kč. Vzhledem k tomu, že opatrovník je plátcem DPH, odměna a náhrada hotových výdajů
se zvyšuje o DPH ve výši 21 %. Celková částka, která činí 4 114 Kč, bude k rukám opatrovníka
proplacena z účtu NSS do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. června 2021
Zdeněk Kühn
předseda senátu