ECLI:CZ:NSS:2021:2.ADS.19.2021:41
sp. zn. 2 Ads 19/2021 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Lenky Bahýľové v právní věci žalobkyně: J. V., zastoupena
JUDr. Blankou Dalibovou, advokátkou, se sídlem Klusáčkova 12, Týnec nad Sázavou, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 23. 10. 2020, č. j. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2021, č. j. 42 Ad 31/2020 - 11, ve znění opravného
usnesení ze dne 9. 3. 2021, č. j. 42 Ad 31/2020 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně JUDr. Blance Dalibové, advokátce,
se p ři zn áv á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 3146 Kč,
která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své
rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020, č. j. X, jímž uložila žalobkyni povinnost vrátit přeplatek ve výši
16 891 Kč za období od 10. 8. 2020 do 9. 9. 2020 na starobním a vdovském důchodu matky
žalobkyně, paní J. Š. zemřelé dne 27. 7. 2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“).
[2] V reakci na napadené rozhodnutí doručila žalobkyně podání žalované, která jej postoupila
k rozhodnutí Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“). V něm žalobkyně toliko uvedla,
že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí. Dále sdělila okolnosti související s úmrtím její matky
paní J. Š., která disponovala prostředky na bankovním účtu u České spořitelny, jež se po její smrti
staly součástí pozůstalosti.
[3] Usnesením ze dne 8. 12. 2020, č. j. 42 Ad 31/2020 – 7, krajský soud žalobkyni vyzval,
aby ve lhůtě 8 dnů sdělila, zda podání má být považováno za žalobu proti napadenému
rozhodnutí, a pokud ano, aby ve lhůtě 1 měsíce doplnila nezbytné náležitosti žaloby podle §71
odst. 1 a), c), d), e) a f) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Krajský
soud zároveň žalobkyni poučil, že nebude-li žaloba (podání) doplněna, bude odmítnuta.
[4] Na výzvu krajského soudu žalobkyně reagovala podáním, v němž sdělila, že nerozumí,
co by měla ohledně bankovního účtu své matky, z něhož byly odváděny trvalé platby, dokládat.
Ke dni 9. 9. 2020 byl bankovní účet zrušen a veškeré matčiny osobní věci jsou součástí
pozůstalosti.
[5] V záhlaví označeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) krajský soud žalobu
odmítl, jelikož žalobkyně neodstranila vady svého podání. Podle soudu není zřejmé, zda se jedná
o žalobu, a písemnost neobsahuje žádný žalobní bod. Žalobkyně popsala toliko okolnosti
hospitalizace a úmrtí své matky a jak spravovala bankovní účet. Z toho však nelze dovodit,
z jakých důvodů brojí proti napadenému rozhodnutí. Opravným usnesením ze dne 9. 3. 2021,
č. j. 42 Ad 31/2020 – 19, krajský soud opravil chyby v psaní.
[6] V návaznosti na napadené usnesení doručila žalobkyně krajskému soudu přípis, v němž
namítá, že jí není zřejmé, co by měla ohledně bankovního účtu dokazovat. Nemá a nezná
žádného advokáta a nevyzná se v právní úpravě. Není jí zřejmé, z jakých důvodů by měla
přeplatek vracet. Dále uvedla, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí. Krajský soud tento přípis
postoupil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.
II.
[7] Nejvyšší správní soud podání žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) posoudil jako kasační
stížnost. Poté, co stěžovatelka objasnila svůj projev vůle v kasační stížnosti ve smyslu, že žádá
o ustanovení zástupce, ustanovil Nejvyšší správní soud stěžovatelce zástupkyni a vyzval jejím
prostřednictvím stěžovatelku k doplnění kasační stížnosti.
[8] V doplnění stěžovatelka uvedla, že vadu napadeného usnesení spatřuje v nedostatečně
zjištěném skutkovém stavu. Nebylo dostatečně prošetřeno, jaké finanční transakce byly
na bankovním účtu matky stěžovatelky provedeny a zda měla stěžovatelka k tomuto účtu
dispoziční oprávnění po její smrti. Ke zjištění této skutečnosti navrhla provést důkaz výpisem
z bankovního účtu a listinný důkaz zprávou České spořitelny a.s.
[9] Ustanovená zástupkyně Nejvyšší správní soud rovněž informovala, že stěžovatelka
neposkytla dostatečnou součinnost k podrobnějšímu rozpracování doplnění kasační stížnosti,
přičemž doložila dopisy a úkony, jimiž se pokoušela stěžovatelku opakovaně písemně i osobně
kontaktovat. Na ně stěžovatelka reagovala pouze písemným sdělením, že se nechce k ničemu
vyjadřovat.
[10] Jelikož předmětem řízení o kasační stížnosti je usnesení, jímž krajský soud odmítl žalobu
stěžovatelky z důvodu, že neobsahovala žádný žalobní bod, a jedná se tedy výhradně o otázku
přezkumu rozhodnutí a postupu krajského soudu v řízení o žalobě, nezasílal Nejvyšší správní
soud kasační stížnost žalované k vyjádření.
III.
[11] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podána včas
(§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka je zastoupena advokátkou (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98
„[j]e-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci
pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek
vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení
před soudem.“ (zdůraznění dodáno).
[14] V kasačních námitkách, jimiž stěžovatelka brojí proti nedostatečně zjištěnému
skutkovému stavu a navrhuje provedení listinných důkazů, je kasační stížnost nepřípustná (§104
odst. 4 s. ř. s.). Opírá se totiž o důvody, které se nevztahují k napadenému usnesení. Krajský soud
se těmito otázkami vůbec nezabýval, neboť vady žaloby mu to neumožnily, pročež usnesením
žalobu (návrh) odmítl. Protože se krajský soud posouzením věci samé nezabýval, nemůže tak
učinit ani Nejvyšší správní soud.
[15] Dále stěžovatelka namítala, že obsahu výzvy k doplnění žaloby nerozumí, jelikož neví,
co by měla dokazovat, nezná žádného advokáta a nevyzná se v právní úpravě.
[16] Nejvyšší správní soud zkoumal, zda řízení před krajským soudem netrpí vadou, která
by měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného usnesení o odmítnutí návrhu, která
je zároveň dle citovaného rozsudku kasačním důvodem, který lze podřadit pod §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., a která je zároveň vadou, k níž je Nejvyšší správní soud povinen přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[17] Námitce stěžovatelky lze v hrubých obrysech alespoň podle jejího smyslu porozumět tak,
že vytýká, že pro ni výzva krajského soudu k doplnění žalobních bodů nebyla dost srozumitelná,
a také to, že v řízení o žalobě nebyla zastoupena advokátem. Krajský soud však postupoval zcela
správně. Srozumitelně se stěžovatelky dotázal, zda skutečně měla v úmyslu podat žalobu,
či pouze obecně vyjádřit nesouhlas s napadeným rozhodnutím. Stručně, v bodech a bez odkazů
na zákonná ustanovení shrnul, jaké náležitosti žaloba musí obsahovat, a to včetně žalobních
bodů. V žádném ze svých podání v řízení před krajským soudem, a to ani v reakci na výzvu
krajského soudu k doplnění žaloby, stěžovatelka nikterak nevyjádřila vůli být v řízení zastoupena
advokátem. To učinila až v řízení o kasační stížnosti, kde však ustanovené zástupkyni odmítala
poskytnout potřebnou součinnost, spíše projevila nezájem o vedené řízení, což svědčí
pochybnostem krajského soudu, zda bylo vskutku jejím úmyslem žalobu proti napadenému
rozhodnutí podat. Protože z podání stěžovatelky vůči krajskému soudu nebylo prima facie zjevné,
že by potřebovala k ochraně svých práv zástupce, soud ji o možnosti žádat o jeho ustanovení ani
nepoučoval.
[18] Nejvyšší správní soud vadu řízení před krajským soudem neshledal, pročež je kasační
stížnost nedůvodná.
IV.
[19] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost
podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[20] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 1, 2 ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a nemá tak právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti. Žalované, která byla ve sporu procesně úspěšná, dle odkazovaného ustanovení právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží.
[21] Stěžovatelce byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2021,
č. j. 2 Ads 19/2021 - 27, ustanovena zástupkyní advokátka JUDr. Blanka Dalibová. V takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát [§35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s.].
Nejvyšší správní soud určil odměnu advokátky částkou 2000 Kč za dva úkony právní služby
(první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi
zástupce nebo obhájce ustanoven soudem a doplnění kasační stížnosti) a dále přiznal 2 x 300 Kč
jako paušální náhradu hotových výdajů v souladu s §7, §9 odst. 2, §11 odst. 1 písm. b) a d)
a §13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem tedy 2600 Kč. Ustanovená zástupkyně
doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto se částka zvyšuje o 21 % čítajících výši
této daně na konečných 3146 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2021
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu