ECLI:CZ:NSS:2021:2.AFS.270.2019:36
sp. zn. 2 Afs 270/2019 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: Svazek obcí Kelčany,
Milotice, Skoronice, Vacenovice, Vlkoš, se sídlem Vlkoš 95, zastoupený Mgr. Zuzanou
Tinthoferovou, advokátkou se sídlem Staňkova 557/18a, Brno, proti žalovanému: Odvolací
finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutím žalovaného ze dne
5. 4. 2017, č. j. 16768/17/5000-10480-809735 a č. j. 16769/17/5000-10480-809735, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2019,
č. j. 31 Af 53/2017 – 110,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2019, č. j. 31 Af 53/2017 – 110,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozhodnutí krajského soudu
[1] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) rozhodl platebními výměry
podle §139 a §147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném ke dni vydání
napadených rozhodnutí (dále jen „daňový řád“), a podle §44a odst. 4 písm. c) zákona
č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále
jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), ve znění účinném do 19. 2. 2015, o povinnosti žalobce
odvést za porušení rozpočtové kázně do Státního fondu životního prostředí částku ve výši
493 033 Kč (platební výměr ze dne 31. 8. 2016, č. j. 3546659/16/3000-31474-709070 1)
a do Národního fondu částku ve výši 8 381 551 Kč (platební výměr ze dne 31. 8. 2016,
č. j. 3546781/16/3000-31474-709070).
[2] Správce daně shledal, že žalobce při realizaci projektu, na nějž mu byla poskytnuta dotace
Ministerstvem životního prostředí (rozhodnutí ze dne 29. 11. 2012, č. j. 115D1120000282; dále
jen „rozhodnutí o poskytnutí dotace“), nepostupoval při omezení počtu zájemců o související
veřejnou zakázku losováním v souladu s §6 a §61 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných
zakázkách (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), čímž porušil podmínky uvedené v písm. a)
bodu 3. části B. Přílohy č. 1 tohoto rozhodnutí o poskytnutí dotace.
[3] Proti oběma platebním výměrům podal žalobce odvolání, která žalovaný v záhlaví
uvedenými rozhodnutími zamítl a potvrdil rozhodnutí správce daně (dále jen „napadená
rozhodnutí“).
[4] Proti rozhodnutím žalovaného se žalobce bránil žalobou u Krajského soudu v Brně,
který jí v záhlaví uvedeným rozsudkem vyhověl, napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“). Krajský soud
dospěl k závěru (srov. zejména odstavce 28. až 30. napadeného rozsudku), že napadená
rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek jejich důvodů, neboť žalovaný zcela
opomenul vypořádat námitku žalobce, která spočívala v tvrzení nepřiměřenosti vyměřených
odvodů a jejich možného likvidačního charakteru (platební neschopnosti obcí tvořících žalobce).
[5] Zbylým žalobním námitkám včetně námitky nesprávnosti závěru žalovaného,
že se žalobce při zadávání veřejné zakázky dopustil vytýkaného pochybení (porušení §6 zákona
o veřejných zakázkách ve spojení s §61 téhož zákona), krajský soud nepřisvědčil. K nedodržení
zásady transparentnosti při omezení počtu uchazečů losováním konkrétně (obdobně
jako stěžovatel) konstatoval, že „[l]osování v dané době sice mohlo být uskutečněno prostřednictvím
mechanických, elektronickomechanických, elektronických nebo obdobných zařízení (§61 odst. 4 zákona
o veřejných zakázkách), a ani žalovaný nezpochybňuje, že by použité losovací zařízení do tohoto výčtu spadalo,
volba jednoho z těchto způsobů však ještě automatické dodržení zásady transparentnosti nevyvolává. Žalobce
pro losování použil obyčejného notebooku a (ač speciálního) programu, aniž by např. sám ze své vlastní iniciativy
přistoupil k provedení kontroly daného zařízení bezprostředně před zahájením losování. Je přitom notorietou,
na kterou upozorňovaly ve správním řízení i finanční orgány, že standardní notebook v sobě má zakomponovaná
komunikační rozhraní umožňující dálkový přístup (jako např. WiFi či Bluetooth), a tuto skutečnost
nerozporoval ani žalobce, který např. před samotným losováním nepřistoupil k tomu, aby tyto komunikační
prostředky učinil nefunkčními nebo o tomto přítomné osoby aspoň informoval.“
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce
[6] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodů, které podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). Má za to, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném posouzení právní
otázky.
[7] Stěžovatel v úvodu kasační stížnosti upřesnil, že rozsudek krajského soudu napadá pouze
z důvodů, pro které byla napadená rozhodnutí shledána nepřezkoumatelnými (odstavce 27. až 31.
napadeného rozsudku). Poukázal v první řadě na to, že krajský soud při posuzování okolností,
na základě nichž dospěl k závěru ohledně nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí, překročil
meze konkrétních námitek uplatněných v žalobě, neboť žalobce námitku možného likvidačního
dopadu vyměřených odvodů (resp. námitku jejího nevypořádání ze strany žalovaného) v žalobě
vůbec nevznesl. Stěžovatel je přesvědčen, že v posuzovaném případě nemohl krajský soud
k závěru ohledně nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí dojít ani z úřední povinnosti
(ex offo), neboť odvolací námitky žalobce týkající se výše odvodu a jeho přiměřenosti byly z jeho
strany řádně a přezkoumatelně vypořádány v odstavcích [38] až [40] napadených rozhodnutí.
[8] Stěžovatel dále vysvětlil, že správce daně při stanovení výše odvodu v předmětném
případě využil princip proporcionality a zohlednil zejména skutečnost, že netransparentní byla
pouze dílčí část zadávacího řízení a účel dotace byl splněn. Stěžovatel pak v odvolacím řízení
podrobně uvedl výčet všech rozhodných okolností, jež při stanovení výše odvodu posuzoval
a jež byly způsobilé ovlivnit či změnit stanovenou výši odvodů. Stěžovatel tak má za to,
že soubor odvolacích námitek byl z jeho strany v napadeném rozhodnutí řádně a úplně
vypořádán a že v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu
nebyl povinen výslovně vypořádat každou dílčí argumentaci žalobce. Z judikatury Nejvyššího
správního soudu navíc podle stěžovatele vyplývá, že odvod není sankcí ve smyslu správního
trestání, a proto majetkový (likvidační) dopad odvodu nelze zohlednit již při jeho ukládání,
nýbrž až v rámci dodatečných řízení o posečkání nebo prominutí. Tato dílčí odvolací námitka
žalobce proto byla pro stanovení výše odvodu irelevantní a nezpůsobilá tuto výši jakkoliv
ovlivnit. Z tohoto důvodu považuje stěžovatel závěr krajského soudu o nepřezkoumatelnosti
napadených rozhodnutí za překvapivý, formalistický a ve svých právních závěrech nesprávný.
[9] Závěrem stěžovatel s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 5. 2018, č. j. 1 Afs 98/2018 - 27, uvedl, že krajský soud byl v případě konstatování vady
(nepřezkoumatelnosti) napadených rozhodnutí povinen zabývat se otázkou, zda taková vada
mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí, což v daném případě neučinil.
[10] Žalobce se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěrem krajského soudu,
že se stěžovatel dostatečně nevypořádal s jeho námitkou týkající se možného likvidačního
charakteru vyměřeného odvodu (v celkové výši 8 874 584 Kč) jak pro žalobce, tak případně
i pro obce tvořící svazek obcí. Na nepřiměřenou výši vyměřeného odvodu žalobce poukazoval
opakovaně v odvolání proti napadeným rozhodnutím i v žalobě, kde uvedl, že daň vyměřenou
správcem daně je v tomto případě možno považovat za pokutu, přičemž tato má vůči žalobci
jednoznačně povahu pokuty likvidační, kdy z přiložených důkazů vypovídajících o hospodaření
žalobce je zřejmé, že není schopen takovou výši vyměřené daně uhradit. Jak bylo konstatováno
i v rámci správního řízení, nebyly zjištěny okolnosti nasvědčující možné manipulaci při losování
a pochybení při výběrovém řízení nemělo vliv na průkazné užití dotace ani na splnění účelu.
I z tohoto důvodu má žalobce za to, že vyměřený odvod je neúměrně přísný.
[11] Nad rámec námitek v kasační stížnosti žalobce uvedl, že nesouhlasí s částí napadeného
rozsudku krajského soudu, v níž soud konstatoval nedůvodnost souboru námitek žalobce
týkajících se nesprávného či nezákonného posouzení otázky transparentnosti omezení počtu
uchazečů o veřejnou zakázku prostřednictvím losování pomocí elektronického zařízení. Všechny
podmínky definované krajským soudem v odstavci 41. napadeného rozsudku, za kterých
je možné považovat losování za učiněné v souladu se zákonem, byly podle žalobce v daném
případě splněny. Žalobce rovněž nesouhlasí se stěžejním argumentem stěžovatele i krajského
soudu, že „standardní notebook v sobě má zakomponovaná komunikační rozhraní umožňující dálkový přístup
(jako např. WiFi či Bluetooth)“, který opakovaně rozporoval, neboť tato externí konektivita
předmětného notebooku nebyla funkční, avšak správce daně odmítl podle žalobce jím navržené
důkazy provést.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[12] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Kasační stížnost posuzoval
Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom,
zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3, 4 s. ř. s.), přičemž žádné takové vady neshledal.
[13] V dané věci je sporné, zda krajský soud při posouzení otázky likvidačního charakteru
odvodů stanovených platebními výměry (dále jen „námitka likvidačního dopadu odvodů“),
resp. otázky opomenutí vypořádání této námitky žalovaným, nepřekročil meze žalobních důvodů
vymezených žalobcem. Dále je sporné, zda byl stěžovatel povinen se s námitkou likvidačního
dopadu odvodů vypořádat výslovně (přičemž stěžovatel nerozporuje, že odůvodnění napadených
rozhodnutí výslovné vypořádání této námitky neobsahuje), a pokud ano, zda se měl krajský soud
zabývat i vlivem takové případné vady na zákonnost napadených rozhodnutí.
[14] Stěžovatel má předně za to, že žalobce v žalobě nevypořádání otázky přiměřenosti
vyměřených odvodů a jejich možného likvidačního dopadu na žalobce vůbec nenamítal. Nejvyšší
správní soud ve spise krajského soudu ověřil, že žalobce na straně 3 žaloby k odůvodnění
napadených rozhodnutí uvedl: „[…] žalovaný v podstatné části pouze zopakoval závěry učiněné správcem
daně, aniž by se řádně vypořádal s jednotlivými námitkami uvedenými v odvolání proti prvostupňovému
rozhodnutí správce daně. Především se nezabýval skutkovými okolnostmi navazujícími na možnost konstatování
netransparentnosti losování, aniž by tato netransparentnost byla doprovázena dalším pochybením ze strany
žalobce.“ Formulace námitky nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí ze strany žalobce byla
tedy obecná a brojila proti absenci řádného vypořádání všech jednotlivých odvolacích důvodů,
nikoliv pouze okruhu námitek souvisejících s transparentností losování, jak tvrdí stěžovatel.
Krajský soud proto postupoval správně, když se žalobní námitkou nepřezkoumatelnosti
napadených rozhodnutí zabýval ve vztahu k celému jejich odůvodnění. Námitka stěžovatele
je nedůvodná. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud připomíná, že krajský soud
je oprávněn zrušit rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení, i když tyto nebyly žalobcem
výslovně namítány, pokud tyto vady brání přezkoumání rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů
(viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011,
č. j. 7 Azs 79/2009 - 4, publ. pod č. 2288/2011 Sb. NSS). Jedním z žalobních bodů je přitom
právě námitka likvidační povahy výše vyměřených odvodů vůči žalobci.
[15] V předmětné věci byly žalobci odvody vyměřeny podle §44a odst. 4 písm. c) zákona
o rozpočtových pravidlech, který stanoví, že „[o]dvod za porušení rozpočtové kázně činí v ostatních
případech částku, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň.“ K výkladu tohoto ustanovení existuje
konstantní judikatura, podle níž je vždy třeba zohlednit menší závažnost porušení stanovených
podmínek, zvažovat okolnosti konkrétního porušení rozpočtové kázně a vycházet z principu
proporcionality mezi závažností porušení a výší předepsaného odvodu (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 9. 2014, č. j. 2 As 106/2014 – 46). Podle rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 5. 12. 2014, č. j. 4 As 215/2014 – 40, rozpočtová pravidla přímo
neurčují, že částkou, v jaké byla porušena rozpočtová pravidla, je třeba vždy rozumět
celou poskytnutou dotaci. V mezích ustanovení §44a odst. 4 písm. c) rozpočtových pravidel
je proto na místě učinit úvahu o výši odvodu zabývající se tím, v jaké výši byla porušena
rozpočtová kázeň, a zohlednit případnou menší závažnost porušení stanovených podmínek
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 5 As 95/2014 - 46).
[16] Stěžovatel se v napadených rozhodnutích vyjádřil k otázce přiměřenosti vyměřených
odvodů tím způsobem, že vysvětlil úvahy, kterými se správce daně řídil při jejich vyměření,
a uvedl konkrétní skutkové okolnosti porušení stanovených podmínek, k nimž v dané věci
přihlédl – např. skutečnost, že se jednalo o podlimitní veřejnou zakázku, že postup žalobce nebyl
napaden žádným z účastníků zadávacího řízení nebo že netransparentní byla pouze část
zadávacího řízení, kdy toto pochybení nemělo vliv na průkazné užití dotace (srov. str. 9-10
napadených rozhodnutí). Otázkou jejich možného likvidačního dopadu na žalobce se výslovně
nezabýval. Sám stěžovatel pak v kasační stížnosti uvádí, že tuto námitku vypořádal toliko
implicitně a že s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního
soudu nebyl povinen reagovat výslovně na všechny dílčí argumenty uváděné žalobcem,
jestliže proti nim postavil vlastní ucelený argumentační systém.
[17] Krajský soud se k absenci výslovného vypořádání námitky likvidačního dopadu odvodů
vyjádřil v odstavcích 28. – 30. napadeného rozsudku, kde dospěl k následujícím závěrům:
„[j]ak vyplynulo z textu obou odvolání žalobce proti platebním výměrům, jedna z námitek žalobce spočívala
v tvrzení nepřiměřenosti vyměřených odvodů a jejich možného likvidačního charakteru, tj. způsobení platební
neschopnosti obcí tvořících žalobce (srov. str. 12 obou odvolání). Žalovaný se k této v rámci napadených rozhodnutí
dle názoru zdejšího soudu vyjádřil imanentně na str. 9 – 10 napadených rozhodnutí pouze v části přiměřenosti
vyměřených odvodů, kdy však zcela opomenul vypořádat žalobcem tvrzený likvidační charakter. K vypořádání
námitky možné platební neschopnosti obcí z pro soud neznámého důvodu žalovaný nepřistoupil i přesto, že ji uvedl
v rekapitulaci odvolacích důvodů (srov. str. 3 napadených rozhodnutí).
Na předmětnou námitku žalovaný reagoval ve vyjádření k žalobě, nicméně dle ustálené judikatury Nejvyššího
správního soudu nedostatky odůvodnění správního rozhodnutí nemohou být touto cestou zhojeny (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003-58, či rozsudek ze dne 17. 12. 2008,
č. j. 1 As 80/2008-68, publ. pod č. 1787/2009 Sb. NSS), a to ani, kdyby se s tímto vypořádáním ex post
soud názorově ztotožnil. Stejně tak zdejší soud nemůže skrze svůj rozsudek přistoupit k vypořádání opomenutých
námitek, resp. přistoupit k nápravě vady správního rozhodnutí spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek
důvodů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2006, č. j. 2 Afs 100/2005-106), neboť by takto
nepřípustným způsobem nahrazoval úvahy správních orgánů.
Soud proto nemohl dospět k jinému závěru, než že zrušil žalobou napadená rozhodnutí pro jejich
nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku jejich důvodů. V následujícím řízení se musí žalovaný dostatečným
způsobem vypořádat s tím, zda mají platebními výměry vyměřené odvody likvidační charakter a potenciál způsobit
platební neschopnost obcí tvořících žalobce, případně žalobci přednést, proč je tato námitka bezpředmětná.“
[18] Nejvyšší správní soud se s těmito úvahami krajského soudu neztotožňuje. Je si sice
vědom toho (a tato skutečnost není mezi stranami sporná), že se stěžovatel v napadených
rozhodnutích k dílčí námitce likvidačního dopadu vyměřených odvodů přímo nevyjádřil (neuvedl
výslovně, proč tento argument nemůže vyměřenou výši odvodů nijak ovlivnit). Z odůvodnění
napadených rozhodnutí tak nebylo pro žalobce i přes jeho zcela zřejmě formulovanou výhradu
patrné, proč stěžovatel při posouzení přiměřenosti výše vyměřených odvodů nemohl jakkoli
přihlédnout k jeho individuálním majetkovým poměrům a možným dopadům správními orgány
stanovené povinnosti na žalobce. Stěžovatel tuto dílčí námitku žalobce mlčky přešel a nevynaložil
dodatečné úsilí k tomu, aby žalobci její irelevanci blíže ozřejmil. Nejvyšší správní soud však
na rozdíl od krajského soudu neshledává v daném konkrétním případě na straně stěžovatele
žádné pochybení spočívající v opomenutí vypořádat odvolací námitku žalobce, které by vedlo
k závěru o nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí. Námitka likvidačního dopadu
vyměřených odvodů byla totiž za dané situace skutečně toliko dílčí součástí argumentace žalobce
brojící souhrnně proti výši vyměřených odvodů. Stěžovatel pak proti této argumentaci žalobce
postavil úplný výčet veškerých důvodů a okolností, které vzal v potaz při stanovení výše odvodů,
čímž dostatečně a přezkoumatelně odůvodnil zákonnost postupu správce daně (srov. např. nález
Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08).
[19] Takové odůvodnění napadených rozhodnutí odpovídalo také závěrům judikatury
Nejvyššího správního soudu, který například již ve svém rozsudku ze dne 31. 3. 2015,
č. j. 5 As 95/2014 - 46, dovodil, že na vyměření odvodů podle zákona o rozpočtových pravidlech
nelze nahlížet jako na správní trestání: „[b]yť se v souvislosti s odvodem za porušení rozpočtové kázně běžně
hovoří o jeho sankčním charakteru, neznamená tento přívlastek bez dalšího, že jde o sankci trestní povahy,
na kterou by bylo možné aplikovat zákonné instituty určené pro oblast správního trestání (zde konkrétně institut
soudní moderace trestu) či snad jiné zásady, které pro oblast správních deliktů dovodily správní soudy a Ústavní
soud především analogií z oblasti trestního práva.“ Z toho rovněž vyplývá, že stěžovatel nebyl povinen
posuzovat majetkový dopad vyměřených odvodů na žalobce. Ve věci rozhodnuté rozsudkem
ze dne 30. 7. 2019, č. j. 2 Afs 364/2017 - 39, na niž odkazuje rovněž stěžovatel, Nejvyšší správní
soud konstatoval, že „[k] posouzení majetkového dopadu odvodu slouží právní nástroje jako posečkání
dle daňového řádu nebo institut prominutí dle zákona o rozpočtových pravidlech. Je tedy zřejmé, že tento odvod
může mít likvidační dopad na žalobce, avšak vzhledem k povaze odvodu není možné likvidační dopad zohlednit
již při jeho ukládání, nýbrž až v rámci dodatečných řízení o posečkání nebo prominutí.“
[20] Z výše citované právní úpravy ani judikatury neplyne, že by stěžovatel byl v rámci kritérií
pro stanovení výše odvodů povinen zohlednit (a tedy i výslovně odůvodnit), jaký dopad by mohly
mít odvody v předmětné výši na individuální majetkové poměry toho, komu byly vyměřeny.
Závěr krajského soudu o nepřezkoumatelnosti předmětné části odůvodnění napadených
rozhodnutí byl proto nesprávný.
[21] Závěrem stěžovatel namítá, že i pokud by byl závěr krajského soudu
o nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí správný, měl se krajský soud zabývat otázkou,
zda tato vada mohla mít vliv na jejich zákonnost. Stěžovatel má přitom za to, že taková vada vliv
na zákonnost napadených rozhodnutí mít nemohla, neboť by (s ohledem na Nejvyšším správním
soudem výše již předestřené judikaturní závěry) nemohla ovlivnit výsledek řízení. Této
argumentaci stěžovatele Nejvyšší správní soud nepřisvědčuje, neboť rozhodnutí krajského soudu
nebylo odůvodněno procesní vadou správního řízení, u níž by byl krajský soud povinen
potenciální vliv této vady na zákonnost napadených rozhodnutí posuzovat [§76 odst. 1 písm. c)
s. ř. s.]. Shledal-li by krajský soud důvodně, že napadená rozhodnutí jsou pro nedostatek jejich
důvodů nepřezkoumatelná [§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], nebyl by povinen (a obvykle fakticky
ani schopen) domýšlet za správní orgán (stěžovatele) důvody, na nichž své rozhodnutí založil.
Týkala-li by se shledaná nepřezkoumatelnost jen části napadeného rozhodnutí, musel by soud
pouze uvážit, zda ve zbytku správní rozhodnutí z hlediska žalobní argumentace podrobit
přezkumu lze, což ale krajský soud zjevně učinil a nezákonnost rozhodnutí stěžovatele
v ostatních bodech, které žalobce uplatnil, neshledal.
[22] Námitkami týkajícími se správnosti posouzení otázky transparentnosti omezení počtu
uchazečů o veřejnou zakázku prostřednictvím losování pomocí elektronického zařízení
uvedenými ve vyjádření žalobce ke kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat,
neboť by tím překročil zákonem určené meze přezkumu, určené rozsahem kasační stížnosti
a v ní uplatněnými důvody (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
IV. Závěr a náklady řízení
[23] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná
[§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], proto napadený rozsudek krajského soudu podle §110 odst. 1 věty
první s. ř. s. zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Krajský soud v něm bude vázán právním
názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[24] V novém rozhodnutí ve věci krajský soud podle §110 odst. 3 věty první s. ř. s. rozhodne
i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. února 2021
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu