ECLI:CZ:NSS:2021:2.AFS.80.2020:39
sp. zn. 2 Afs 80/2020 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: Vysoké učení technické
v Brně, se sídlem Antonínská 548/1, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 7, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
26. 10. 2018, č. j. MŠMT-17327/2013-5, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2020, č. j. 6 A 13/2019 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný vydal dne 24. 11. 2009 rozhodnutí o poskytnutí dotace č. j. 11736/2009-45
žalobci.
[2] Dne 29. 10. 2018 bylo žalobci doručeno oznámení o nevyplacení části dotace ze dne
26. 10. 2018, č. j. MŠMT-17327/2013-5 (dále jen „Oznámení“ či „rozhodnutí o snížení dotace“),
podle §14e odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých
souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném do 19. 2. 2015. Pro porušení
pravidel pro výběr dodavatelů nebyla žalobci vyplacena část poskytnuté dotace ve výši
9 302 669,50 Kč.
[3] Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením (dále jen „městský soud“
a „napadené usnesení“) odmítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí o snížení
dotace (Oznámení), pro opožděnost. Zákonnou dvouměsíční lhůtu počítal od doručení
rozhodnutí o snížení dotace (Oznámení), které označil za rozhodnutí napadnutelné žalobou
ve správním soudnictví, proti němuž nebyly přípustné opravné prostředky ve správním řízení.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností namítá, že městský soud neměl jeho
žalobu odmítnout jako opožděnou, neboť lhůtu k jejímu podání měl počítat teprve ode dne,
kdy mu bylo doručeno „rozhodnutí“ o námitkách jako opravném prostředku proti Oznámení.
Uplatnil tak důvod podle §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“).
[5] Žalovaný ve svém vyjádření popřel důvodnost stěžovatelovy argumentace a souhlasil
s názorem městského soudu, že žalobní lhůta počala běžet od doručení Oznámení, a nikoli
dopisu náměstka pro řízení sekce EU a ESIF ze dne 10. 12. 2018, kterým byly vyřízeny námitky
stěžovatele, neboť ten není rozhodnutím v materiálním smyslu. Podle žalovaného není
na stěžovatelův případ přiléhavá judikatura Nejvyššího správního soudu o tom, že počátek lhůty
pro podání žaloby je třeba spojovat teprve s doručením sdělení o vypořádání námitek proti
rozhodnutí podle §14e odst. 1 rozpočtových pravidel (tj. proti Oznámení), jelikož příjemci
dotace nemůže jít k tíži, že na základě nesprávných informací obsažených v Příručce pro příjemce
využil opravný prostředek (námitky), který neexistoval, a s podáním žaloby vyčkal až do jejich
vyřízení (vydání rozhodnutí o námitkách, které je ovšem nicotné). Stěžovateli totiž již v době
podání a vyřízení námitek muselo být známo, že námitky nejsou zákonným opravným
prostředkem a následné rozhodnutí o nich je nicotné. Znát svá práva a včas je uplatnit je věcí
odpovědnosti stěžovatele. S poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
7. 12. 2016, č. j. 7 As 132/2016 - 59, o nepřekročitelnosti pravidla, že zmeškání žalobní lhůty
nelze prominout, a to ani pro subjektivní přesvědčení žalobce, že proti předmětnému rozhodnutí
mohl uplatnit opravné prostředky ve správním řízení, navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Kasační stížnost má zákonné náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou,
za stěžovatele jedná osoba s požadovaným právnickým vzděláním. Důvodnost kasační stížnosti
posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom,
zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109
odst. 3, 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Oznámení, které stěžovatel napadl žalobou, je rozhodnutím přezkoumatelným
ve správním soudnictví (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 4. 2017, č. j. 6 Afs 270/2015 - 48). Lhůta pro podání žaloby činí podle §72 odst. 1 s. ř. s.
dva měsíce a počíná běžet od doručení rozhodnutí žalobci.
[9] Oznámení bylo stěžovateli doručeno dne 29. 10. 2018. Dne 12. 11. 2018 proti němu brojil
námitkami, které připouští Příručka pro příjemce, bod 5.13, jež byly vyřízeny dne 10. 12. 2018.
Stěžovatel podal žalobu dne 25. 1. 2019, tj. několik týdnů po uplynutí dvouměsíční lhůty počítané
ode dne, kdy mu bylo doručeno Oznámení. Pokud by se lhůta počítala od doručení vyrozumění
o námitkách proti Oznámení, byla by žaloba včasná.
[10] Žalovaný má pravdu v tom, že judikatura, která výjimečně připustila posunout počátek
běhu lhůty pro podání správní žaloby až za vypořádání námitek proti němu podaných,
které ale zákon jako opravný prostředek vůbec neznal a nepřipouštěl, vznikala v době,
kdy se judikaturně ujasňoval výklad §14e rozpočtových pravidel a povaha námitek proti
oznámení o nevyplacení části dotace v souvislosti s §14e rozpočtových pravidel ve znění
účinném do 19. 2. 2015.
[11] Stěžovatel podal námitky proti Oznámení, které chtěl učinit předmětem soudního
přezkumu, dne 12. 11. 2018, tj. více než dva roky poté, co Nejvyšší správní soud vydal zásadní
rozsudky k tomuto tématu, č. j. 6 Afs 2/2016 - 50 ze dne 30. 11. 2016, a č. j. 6 Afs 55/2016 - 70
ze dne 10. 5. 2017. V těchto rozhodnutích Nejvyšší správní soud vyjasnil, že ačkoli námitky
nejsou řádným opravným prostředkem proti Oznámení a jejich vyčerpání proto není podmínkou
přístupu k soudnímu přezkumu, je třeba chránit takové příjemce dotace, kteří v dobré víře využili
tohoto opravného prostředku stanoveného Příručkou. Účelem těchto rozhodnutí bylo vyložit
zákonná pravidla, která doznala změny zásahem Ústavního soudu (nález ze dne 16. 6. 2015,
sp. zn. Pl. ÚS 12/14), za situace, kdy zároveň neexistovala judikatura Nejvyššího správního soudu
nebo nebyla konzistentní, tak, aby byla ochráněna práva těch účastníků, kteří se oprávněně
domnívali, že musejí dodržovat dotační podmínky, o nichž předpokládali, že jsou v souladu
se zákonem. Na základě výše citovaných rozhodnutí bylo výjimečně akceptováno, že se žalobce
obrátil na soud až poté, co neuspěl s námitkami.
[12] V této věci je však situace jiná. Stěžovatel vede spory ohledně předmětné části dotace
na konkrétní projekt již od roku 2013 a svůj právní názor se opakovaně snažil prosadit vůči
žalovanému i finančnímu úřadu a dvakrát o této materii v různých procesních souvislostech
rozhodoval také Městský soud v Praze a jednou Nejvyšší správní soud. Lze tedy oprávněně
předpokládat, že takový účastník, který je navíc veřejnou vysokou školou s potřebným
materiálním i personálním zázemím, bude sledovat vývoj judikatury k tématu a přizpůsobí
mu svou procesní strategii.
[13] Kromě toho je třeba zohlednit i kontext, v jakém stěžovatel na sklonku roku 2018 vážil
způsob obrany proti Oznámení o nevyplacení části dotace, se kterým nesouhlasil. Nešlo totiž
o první žalobu proti správnímu aktu tohoto typu podanou ohledně téže nevyplacené částky
přiznané dotace. Jak soud ověřil z evidence Městského soudu v Praze k věci vedené
pod sp. zn. 11 A 25/2015, stěžovatel již dne 5. 2. 2015 podal žalobu proti oznámení
o nevyplacení části dotace ve výši 9 302 669,50 Kč ze dne 28. 11. 2014,
č. j. MŠMT-17327/2013-3, které mu bylo oznámeno dne 9. 12. 2014. Byla formulována jako
žaloba proti nezákonnému zásahu, event. proti rozhodnutí, což v době, kdy ještě nebyla soudně
vyjasněna povaha napadeného aktu, svědčilo o tom, že stěžovatel pro jistotu, zcela správně,
počítal raději s oběma možnostmi, a postupoval s potřebnou procesní opatrností, nanejvýš
předvídavě. Ačkoli i tehdy podal proti oznámení o nevyplacení části dotace nejprve námitky
(18. 12. 2014), na jejich vyřízení žalovaným nečekal a již dne 5. 2. 2015 se obrátil se žalobou
na soud. V jejím textu navíc výslovně uvedl, že si je „dobře vědom“, že „ Nejvyšší správní soud
již v minulosti nepovažoval sdělení správního orgánu učiněné formou pouhé korespondence za správní rozhodnutí,
a to dokonce ani tehdy, jednalo-li se o vypořádání námitek.“ Už v té době zastával stěžovatel názor,
že jediným obranným prostředkem proti nesprávnému postupu řídícího orgánu jsou námitky
dle Přílohy č. 30 příručky pro žadatele, které však nelze podle správního řádu považovat za řádný
opravný prostředek proti oznámení o nevyplacení části dotace. Proto se zcela správně domáhal
ochrany již proti samotnému oznámení. I když nebylo jasné, který žalobní typ je pro danou
situaci vhodný, a soudy to jednoznačně vyslovily až po několika letech, žalobní lhůta je u obou
uvažovaných typů žalob shodná, dvouměsíční (u zásahové žaloby je myšlena subjektivní lhůta).
[14] Lze tedy uzavřít, že stěžovatel, který již v minulosti byl schopen zvolit účinný postup
při obraně svých práv, se nyní nemůže s odvoláním se na svou dobrou víru domáhat výjimečného
odhlédnutí od obecně uplatňovaného pravidla a mimořádného posunutí počátku běhu lhůty
k podání žaloby.
[15] Závěr krajského soudu, že žalobu bylo třeba pro opožděnost odmítnout, je tedy v souladu
se zákonem.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[16] Nejvyšší správní soud dospěl ze shora uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly náklady nad rámec běžné úřední
činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2021
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu