ECLI:CZ:NSS:2021:2.AS.219.2020:20
sp. zn. 2 As 219/2020 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: L. Č., proti žalovanému:
Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ze dne 23. 5. 2016, č. j. PPR-32136-11/ČJ-
2014-990131, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 27. 5. 2020, č. j. 8 Ad 16/2016 - 46,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020, č. j. 8 Ad 16/2016 - 46,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Ředitel Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „správní orgán prvního stupně“)
rozhodnutím podle §125 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků
bezpečnostních sborů, ve znění účinném od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon
o služebním poměru“), zamítl žalobcovu žádost o doplatek služebního příjmu za služby přesčas
nařízené v důležitém zájmu služby podle §54 odst. 1 zákona o služebním poměru. V roce 2011
se jednalo o služby přesčas v rozsahu 48 hodin, v roce 2012 v rozsahu 73,5 hodin. Proti
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl.
Rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalobce napadl žalobou, kterou
Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) shledal důvodnou, napadené rozhodnutí zrušil
a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.
II. Kasační stížnost žalovaného
[2] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti napadenému rozsudku kasační stížnost,
v níž uplatnil důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel uvedl, že žalobci byla ve dnech vymezených napadeným
rozhodnutím nařízena služba přesčas s odůvodněním, že v útvaru, kde sloužil, nenastoupilo
k výkonu služby z řady různých důvodů více příslušníků Policie České republiky. Nejednalo
se o nutnost zástupu žalobce za konkrétního příslušníka, nýbrž o kumulaci nepřítomností
příslušníků ve výkonu služby. K posouzení kumulace jako důvodu nařízení služby přesčas však
městský soud v této věci nepřistoupil. Stěžovatel odkázal na související judikaturu Nejvyššího
správního soudu, kterou se ovšem městský soud neřídil a hodnotil pouze dílčí důvody absence
ostatních příslušníků ve službě. Kumulaci nepřítomností je ale třeba posoudit s ohledem na to,
kolik příslušníků chybělo ve službě z uznatelných důvodů a kolika dalším příslušníkům kromě
žalobce byla nařízena služba přesčas.
[3] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že u každého z posuzovaných
dní je nutné nejprve provést rozbor, zda pro nařízení služby přesčas u příslušníka, který
má nepřítomné příslušníky zastoupit, lze jednotlivé dílčí důvody nepřítomnosti příslušníků
(např. dovolená nebo neschopnost ke službě) akceptovat jako důležitý zájem služby ve smyslu
§54 odst. 1 zákona o služebním poměru (rozsudky ze dne 25. 1. 2018, č. j. 9 As 258/2017 - 32,
a ze dne 25. 7. 2018, č. j. 9 As 133/2017 - 35). Po rozboru dílčích důvodů absence je nutné
pro každý den, kdy byla žalobci nařízena služba přesčas, zhodnotit, zda obstojí odůvodnění
poukazující na kumulaci nepřítomností ostatních příslušníků. Současně je třeba porovnat, kolika
dalším příslušníkům kromě žalobce byl nařízen výkon služby přesčas. Pro posouzení zákonnosti
nařízení služby přesčas je totiž rozhodující poměr mezi počtem příslušníků, kterým byla nařízena
služba přesčas, a počtem příslušníků, kteří ve výkonu služby chyběli z relevantních,
tj. mimořádných důvodů.
[4] Pokud by žalobce vykonával službu přesčas jako zástup za konkrétního příslušníka,
byl by posuzován konkrétní důvod nepřítomnosti tohoto příslušníka ve vztahu k otázce
důležitého zájmu služby ve smyslu §54 odst. 1 zákona o služebním poměru. Tato situace však
v projednávané věci nenastala, protože žalobci byla nařízena služba přesčas z důvodu kumulace
absence množství příslušníků. Každý z nich přitom ve výkonu služby chyběl z rozličných
důvodů. Stěžovatel zdůraznil, že se městský soud odklonil od dosavadního výkladu provedeného
Nejvyšším správním soudem. Důvodem pro nařízení služby přesčas žalobci byla výlučně
kumulace nepřítomností příslušníků ve výkonu služby. Z rozhodnutí správních orgánů obou
stupňů je patrné, kteří konkrétní příslušníci a z jakých konkrétních důvodů ve výkonu služby
chyběli. Ze správního spisu současně plyne, kolika příslušníkům byl v rozhodný den nařízen
výkon služby přesčas. Městský soud byl povinen tyto okolnosti posoudit, což neučinil.
[5] Stěžovatel dále poukázal na skutečnost, že v některých dnech, které městský soud zahrnul
do svého posouzení, nebyla žalobci služba přesčas nařízena vůbec, resp. je žalobce neučinil
předmětem řízení. Odůvodnění napadeného rozsudku je v některých částech nesrozumitelné
a úvahy soudu z něj nejsou seznatelné. Rozhodnutí soudu je proto nepřezkoumatelné a zmatečné.
[6] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížnost je podána včas, osobou k tomu oprávněnou a míří proti rozhodnutí,
proti kterému je kasační stížnost přípustná.
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Podstatou sporu je posouzení otázky, zda byl žalobci ve vymezeném časovém období
nařizován výkon služby přesčas v souladu s §54 odst. 1 zákona o služebním poměru.
[10] Podle §54 odst. 1 zákona o služebním poměru ve znění účinném od 1. 1. 2007
do 31. 12. 2017 „příslušníkovi lze v důležitém zájmu služby nařídit výkon služby přesčas nejvýše v rozsahu
150 hodin v kalendářním roce.“
[11] Podle §112 odst. 2 věty první zákona o služebním poměru ve znění účinném
od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2017 „příslušníkovi je stanoven služební příjem s přihlédnutím k případné službě
přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce.“
[12] Správní orgány u jednotlivých dní, v nichž byla žalobci nařízena služba přesčas, poukázaly
na skutečnost, že do služby nenastoupilo více příslušníků. Stěžovatel rovněž v kasační stížnosti
opakovaně zdůraznil kumulaci nepřítomnosti více příslušníků, kteří ve službě chyběli
z nejrůznějších důvodů (pracovní neschopnost, dovolená, služební volno, účast na jazykových
a odborných kurzech apod.). Službu přesčas z důvodu zástupu chybějících příslušníků správní
orgány současně nařídily nejen žalobci, ale i dalším příslušníkům téhož útvaru.
[13] V souladu se závěry rozsudku č. j. 9 As 258/2017 - 32 je nutné, aby soud při přezkumu
tohoto typu rozhodnutí posoudil nařízený výkon služby přesčas s přihlédnutím k tomu, kolik
příslušníků chybělo ve službě z uznatelných důvodů a kolika dalším příslušníkům vedle žalobce
byla nařízena služba přesčas. Lze rozlišit dvě výchozí kategorie v závislosti na tom, zda počet
příslušníků, jimž byla nařízena služba přesčas, byl vyšší, nebo stejný či nižší než počet příslušníků,
kteří nemohli daný den nastoupit do služby z důvodu, pro který je možno pro jejich zástup
nařídit jinému příslušníkovi službu přesčas. Jedná se přitom o službu přesčas, která není podle
§112 odst. 2 zákona o služebním poměru proplácena. Navazující judikatura pak přiblížila
dvě další možné kategorie případů – dny, kdy počet příslušníků, jimž byla nařízena služba přesčas,
byl vyšší než počet příslušníků, kteří do služby nemohli nastoupit, a dny, kdy žádný údaj o počtu
nepřítomných služebníků není uveden, ale práce přesčas byla nařizována z jiného důvodu (bod 27
rozsudku č. j. 9 As 133/2017 - 35, dále rozsudek ze dne 18. 1. 2018, č. j. 9 As 27/2017 - 31).
[14] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s argumentací stěžovatele. Městský soud posoudil,
zda by bylo možné jako důležitý zájem služby pro nařízení služby přesčas považovat jednotlivé
důvody absence ostatních příslušníků samostatně. Neprovedl však následující krok,
tj. nezhodnotil, zda obstojí důvod pro nařízení služby přesčas, kterým je právě kumulace
nepřítomností. Závěr soudu o nezákonnosti určitých služeb přesčas proto postrádá úplné
odůvodnění, neboť jej soud učinil pouze na základě částečného posouzení. Tento postup
současně odporuje ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu. Jak plyne z napadeného
rozhodnutí, služby přesčas nebyly žalobci nařizovány kvůli potřebě zástupu za konkrétního
příslušníka. Za účelem posouzení nyní řešené věci je nutné v následujícím kroku porovnat, kolika
dalším příslušníkům byl nařízen výkon služby přesčas. Jak vyplývá z výše citované judikatury,
rozhodujícím je poměr mezi počtem příslušníků, kterým byla nařízena služba přesčas, a počtem
příslušníků, kteří ve výkonu služby chyběli z uznatelných důvodů. Nejvyšší správní soud
připomíná, že služby přesčas nařizované kvůli kumulaci absencí z různých neuznaných důvodů
městský soud již dříve odmítl (rozsudek ze dne 6. 3. 2018, č. j. 11 Ad 3/2017 - 102). S otázkou
uznatelnosti důvodů absence souvisí potřeba ověřit, zda se u všech příslušníků podařilo důvod
nepřítomnosti dohledat (např. rozsudek městského soudu ze dne 18. 1. 2019,
č. j. 11 Ad 23/2015 - 104).
[15] Stěžovatel poukázal také na skutečnost, že městský soud se v bodu 84 zabýval službami
přesčas nařízenými z důvodu, že jiní příslušníci čerpali služební volno z důvodu ošetřování člena
rodiny. Ve dnech, které městský soud zmínil, však nebyla žalobci nařízena služba přesčas,
resp. ani jeden z těchto dní nebyl předmětem řízení. Z tohoto důvodu v rozsudku chybí
posouzení dní, v nichž žalobce skutečně sloužil přesčas mj. z důvodu nepřítomnosti některého
z ostatních příslušníků kvůli ošetřování člena rodiny. V bodu 72 rozsudku městský soud zmínil
den 16. 11. 2011, kdy ale žalobci nebyla nařízena služba přesčas. Z kontextu tohoto bodu však lze
dovodit, že se jedná o chybu v psaní, správně se jedná o den 16. 10. 2011. Stejně tak z bodů 87
a 93 napadeného rozsudku nejsou zřejmé úvahy soudu ohledně důvodu nepřítomnosti
příslušníků, neboť se v obou případech mělo jednat o nepřítomnost z důvodu jazykového kurzu
nebo kurzu odborné přípravy ostatních příslušníků. Výčty však vzájemně nekorespondují.
Rozsudek v této části postrádá srozumitelné a přezkoumatelné odůvodnění. Stejně tak Nejvyšší
správní soud přisvědčil stěžovateli, že městský soud sice zavázal stěžovatele, aby opětovně
přezkoumal důvodnost nařízení služby přesčas za příslušníky, kteří darovali krev, a těch, kteří
čerpali dovolenou, ale současně dospěl k závěru, že v tyto dny byly služby přesčas žalobci
nařízeny nezákonně (srov. body 90, 91 a body 83, 87, 88, 92 a 93 napadeného rozsudku).
V tomto ohledu je tedy rozsudek městského soudu vnitřně rozporný a nepřezkoumatelný
z důvodu nesrozumitelnosti.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto podle
§110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Městský soud v dalším řízení v první řadě upraví výčet posuzovaných dní tak,
aby odpovídal napadenému rozhodnutí a žalobě (tj. zaměří se na dny, které žalobce učinil
předmětem správního řízení a soudního přezkumu). Poté vyjde z již provedeného posouzení,
zda lze jednotlivé dílčí důvody nepřítomnosti příslušníků akceptovat jako důležitý zájem služby
ve smyslu zákona o služebním poměru. Následně zhodnotí kumulaci nepřítomností příslušníků
z hlediska poměru obou kategorií služeb přesčas, jak je Nejvyšší správní soud vymezil v rozsudku
č. j. 9 As 258/2017 - 32 a navazující judikatuře. Touto otázkou se přitom městský soud
v minulosti již ve více případech zabýval (srov. stěžovatelem zmiňované rozsudky ze dne
19. 6. 2018, č. j. 8 Ad 25/2015 - 50; ze dne 6. 3. 2018, č. j. 11 Ad 3/2017 - 102; ze dne
28. 2. 2019, č. j. 6 Ad 2/2017 - 64; nebo ze dne 25. 4. 2019, č. j. 11 Ad 20/2015 - 103).
[17] Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí městského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je tento soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 4 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2021
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu