ECLI:CZ:NSS:2021:2.AS.30.2019:40
sp. zn. 2 As 30/2019 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: V. K., zastoupen JUDr.
Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha 10, proti žalovanému:
Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské nám. 1245, Hradec Králové,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2017, č. j. KUKHK-13432/DS/2017/GL, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 12. 2018,
č. j. 28 A 8/2017 - 77,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobce n e má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) shora označený
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“),
jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného, jímž bylo
změněno rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové (dále též „magistrát“ nebo „správní orgán
prvního stupně“) ze dne 31. 10. 2016, č. j. P/1021/2016/OS1/Jad, tak, že byla snížena sankce
(pokuta i délka zákazu činnosti) a ve zbytku bylo toto rozhodnutí potvrzeno. Posledně zmíněným
rozhodnutím byl stěžovatel uznán vinným z přestupku dle §125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon
o silničním provozu), ve znění účinném v rozhodné době, v souvislosti s porušením §18 odst. 3
téhož zákona. Žalobce byl potrestán za to, že dne 3. 4. 2016 v 9:26 hodin při řízení motorového
vozidla Ford Focus, registrační značky X, na silnici č. 35 u obce Všestary ve směru jízdy od
Hradce Králové nerespektoval nejvyšší dovolenou rychlost jízdy (90 km/h), přičemž radarovým
rychloměrem mu byla naměřena rychlost jízdy 145 km/h, při zvážení možné odchylky 140 km/h.
[2] Krajský soud v napadeném rozsudku ve vztahu k okruhům námitek, jež stěžovatel
tematizuje v kasační stížnosti, uvedl, že správní orgány se jednotlivými znaky skutkové podstaty
přestupku včetně naplnění materiální stránky zabývaly a dospěly k závěru, že stěžovatel porušil
zákonem chráněný zájem flagrantně; s jejich posouzením se ztotožnil. Námitku, že došlo
k nezákonnému projednání věci správním orgánem, neboť se konalo ústní jednání a bylo vydáno
rozhodnutí, ačkoliv dosud nebylo rozhodnuto o námitce podjatosti, kterou stěžovatel vznesl vůči
třem pracovníkům správního orgánu, neshledal důvodnou. Stěžovatelovo tvrzení, že dne
7. 10. 2016 podal námitku podjatosti, se neprokázalo – správní orgán takovým podáním
nedisponoval a na výzvu žalovaného, aby její podání doložil, stěžovatel ani jeho zástupkyně
nereagovali. Podací lístek prokazující odesílatele a adresáta, nikoli však již obsah písemnosti,
stěžovatel přiložil poprvé až k žalobě. Podle krajského soudu nemůže obstát námitka, že nebylo
rozhodnuto o námitce podjatosti, aniž by stěžovatel sdělil důvody, které měly podjatost úředních
osob zakládat. Vadou s vlivem na zákonnost rozhodnutí by bylo teprve to, kdyby v jeho věci
rozhodovala skutečně podjatá osoba, to však zjištěno nebylo. Krajský soud dodal, že stěžovatel
se již dne 22. 4. 2016 dozvěděl o tom, že oprávněnými úředními osobami v jeho věci jsou M. J. a
Ľ. D. Podjatost všech úředních osob přitom stěžovatel namítl již v podání ze dne 20. 6. 2016, jež
bylo vyřízeno 30. 6. 2016. Podruhé vznesená námitka by tak zřejmě, stejně jako ta prvá, nebyla
uplatněna bez zbytečného odkladu, jak požaduje §14 odst. 2 věta druhá zákona č. 500/2006 Sb.,
správní řád (dále jen „správní řád“), a nepřihlíželo by se k ní. Stěžovatel nicméně ani na výzvu
správního orgánu ani v soudním řízení důvody namítané podjatosti, které měly být obsahem
podání ze dne 7. 10. 2016, nekonkretizoval.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Stěžovatel namítl, že před krajským soudem neproběhlo ústní jednání, ačkoli nevyslovil
souhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání ani nebyl předsedou senátu vyzván k vyjádření,
zda s takovým postupem souhlasí. Byl proto zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla
projednána veřejně, v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
[4] Podle další kasační námitky se krajský soud nezabýval námitkou nepřezkoumatelnosti
napadeného rozhodnutí z důvodu opomenuté odvolací námitky spočívající v nenaplnění
materiálního znaku přestupku. Krajský soud ji místo žalovaného vypořádal (body 49 – 56), místo
aby se vyjádřil k tomu, že žalovaný jeho odvolací námitku ignoroval. Napadený rozsudek proto
stěžovatel považuje za nepřezkoumatelný pro opomenutý žalobní bod.
[5] Třetí kasační námitkou stěžovatel nesouhlasil s posouzením krajského soudu ohledně
dostatečnosti odůvodnění napadeného rozhodnutí v otázce vyřízení námitky podjatosti a označil
je za nepřezkoumatelné a věcně nesprávné. Podle stěžovatele byla námitka podjatosti správnímu
orgánu prokazatelně doručena, což doložil kopií podacího lístku i znalostí podacího čísla
předmětné zásilky, přičemž i soud uznal, že zásilka doručena byla. Žalovaný naopak tvrdil,
že žádná písemnost ze strany stěžovatele doručena nebyla. Skutečnost, že řádně doručená
námitka podjatosti nebyla založena do spisu, nelze přičítat stěžovateli. Krajský soud nepřípustně
přenáší důkazní břemeno na stěžovatele, když uvádí, že podací lístek neprokazuje, co zásilka
obsahovala, neboť to podací lístek ze své podstaty neprokazuje nikdy. Stěžovatel prokázal,
že doručil konkrétně označenou zásilku, a uvedl, co bylo jejím obsahem. Tvrzení soudu o tom,
že žalovaný a před ním ani správní orgán prvního stupně nemohl hodnotit konkrétní okolnosti
obsažené v podání ze dne 7. 10. 2016, neboť toto podání k dispozici neměl, je vnitřně rozporné,
když předtím uvedl, že zásilka byla doručena. Na „výzvu k doložení podacího lístku“ žalobce
ani jeho zástupkyně nereagovali, protože jim nebylo jasné, co chce prvoinstanční správní orgán
lístkem prokazovat, když mu zásilka prokazatelně doručena byla. Ostatně ani soud nikdy nežádal
o doložení předmětné námitky podjatosti, ale pouze o doložení podacího lístku, stejně jako
správní orgány. Stěžovatel nebyl povinen v žalobě konkretizovat, v čem spatřoval podjatost
oprávněných úředních osob, neboť to by nemohlo nic změnit na nezákonnosti postupu
žalovaného, který sám (a nikoli soud za něj) měl námitku podjatosti posoudit a v souladu
se zákonem vyřídit. Závěr krajského soudu je v rozporu s judikaturou (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 7 A 192/2000-76), podle níž musí procesní
rozhodnutí o tom, zda je pracovník správního orgánu vyloučen, předcházet rozhodnutí o věci
samé. Podle stěžovatele nevypořádání vznesené námitky podjatosti nezákonnost napadeného
rozhodnutí způsobilo, proto je nezákonný i napadený rozsudek, který tuto otázku posoudil jinak.
[6] Stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozsudku i napadeného rozhodnutí žalovaného.
[7] Žalovaný na výzvu soudu, aby se ke kasační stížnosti vyjádřil, uvedl pouze to, že se zcela
ztotožňuje s napadeným rozsudkem.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas a jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem. Důvody kasační stížnosti odpovídají důvodům podle §103 odst. 1 písm. a)
a d) s. ř. s. (nesprávné právní posouzení a vada řízení před soudem). Nejvyšší správní soud
přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů, zároveň zkoumal, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), ale žádnou takovou neshledal. Přitom dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
III.A Rozhodnutí o věci samé bez nařízení jednání
[9] Nedůvodná je kasační námitka, že krajský soud rozhodl o věci samé bez nařízení jednání,
aniž by s tím stěžovatel vyslovil souhlas.
[10] Dle §51 odst. 1 s. ř. s. „ Soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně
navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů
od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.“
[11] Ze spisu krajského soudu bylo zjištěno, že stěžovateli byla dne 24. 7. 2017 do vlastních
rukou doručena zásilka označená „28 A 8/2017 – 62 usnes. o zapl. SOP, vz. 60+68, + výzva
§51 + pouč. §8, lh. 20/7“ (doručenka připojena u č. l. 62 spisu). To přesně odpovídá pokynu
soudkyně na č. l. 61 k vyhotovení a doručení usnesení žalobci, aby zaplatil soudní poplatek (vzor
60 a 68, založeno na č. l. 62), a současně i výzvy podle §51 odst. 1 s. ř. s. k vyjádření, zda souhlasí
s rozhodnutím bez jednání, spolu s příslušným poučením o fikci souhlasu, jakož i poučení
o právu namítat podjatost soudce (založena na č. l. 63). Zásilku obsahující stejnopisy těchto listin
soudní kancelář vypravila 17. 7 2017; téhož dne byly vypraveny výzvy a příslušná poučení
pro žalovaného. Na výzvu soudu obsahující výslovné poučení, že nevyjádří-li stěžovatel do dvou
týdnů od jejího doručení nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání, bude se mít za to, že souhlas
je udělen, však stěžovatel reagoval toliko zaplacením soudního poplatku (záznam o složení
na č. l. 65). K rozhodnutí o věci samé bez nařízení jednání se žádným způsobem nevyjádřil
a neučinil tak ani později. Za této situace mohl krajský soud v souladu s §51 odst. 1, větou
druhou s. ř. s. vycházet z toho, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen.
III.B Opomenutý žalobní bod
[12] Stěžovatel v žalobě skutečně tvrdil, že v doplnění odvolání namítal, že se správní orgán
prvního stupně nezabýval tím, zda v konkrétním případě neexistují okolnosti, které by snižovaly
společenskou nebezpečnost jeho jednání natolik, že by nebyla naplněna materiální stránka
přestupku. Podle stěžovatele napadené rozhodnutí vypořádání této námitky neobsahuje, proto
je nepřezkoumatelné.
[13] Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku připomněl, že stěžovatel maximální
povolenou rychlost překročil významně (o 50 km/h), což představuje jednoznačně ohrožení
zájmu chráněného zákonem. Napadené rozhodnutí žalovaného výslovně hodnotil v odstavci 53,
kde shrnul, že z konkrétních označených pasáží prvostupňového i odvolacího rozhodnutí
je zřejmé, že se správní orgány jednotlivými znaky skutkové podstaty přestupku včetně naplnění
materiálního znaku zabývaly a z jejich úvah je patrné, které zákonem chráněné zájmy byly
porušeny a proč jde o porušení významné, jež nepřipouští rozumné pochybnosti o tom,
že materiální znak přestupku byl naplněn.
[14] Námitka nevypořádání části žalobní argumentace není důvodná.
III.C K vyřízení námitky podjatosti
[15] Podle stěžovatele měl krajský soud napadené rozhodnutí zrušit, neboť správní orgány
rozhodly o věci samé, aniž posoudily důvodnost dříve uplatněné námitky podjatosti.
[16] Ze správního spisu se podává, že správní orgán prvního stupně nařídil na 31. 10. 2016
jednání, na něž předvolal stěžovatele a svědky. Stěžovatel se z jednání téhož dne písemně omluvil,
a požádal, aby věc byla projednána v jeho nepřítomnosti. V tomto podání vysvětloval okolnosti
jednání, za které měl být postižen, vznesl námitky vůči způsobu měření rychlosti a navrhl výslech
svědků. K úředním osobám, které se měly podílet na jednání a rozhodnutí, neuvedl nic. Magistrát
stejného dne vydal po ústním jednání, při kterém proběhlo dokazování, rozhodnutí.
[17] Krajský soud ze správního spisu ověřil, že stěžovatel v odvolání namítal, že ještě
před vydáním prvostupňového rozhodnutí, dne 7. 10. 2016, podal námitku podjatosti úředních
osob M. J., Ľ. D. a P. U. (odkázal na evidenční systém České pošty www.postaonline.cz). Správní
orgán prvního stupně podání neměl k dispozici (ve spise se nenachází), proto jak stěžovatele, tak
i jeho zástupkyni vyzval k předložení podacího lístku k podání ze dne 7. 10. 2016, ale na výzvu
nikdo nereagoval. Dále tedy ověřoval, zda podatelna obdržela v rozhodné době písemnost od
stěžovatele nebo jeho zástupkyně. Zjistil, že dne 10. 10. 2016 byla magistrátu doručena písemnost
pod č. RR479635692CZ, ze sestavy České pošty však nebylo možné zjistit odesílatele (to by bylo
možné, jen pokud by odesílatel tuto službu uhradil).
[18] Ve správním spisu je dále založena písemnost ze dne 20. 6. 2016, která obsahuje námitku
podjatosti, kterou stěžovatel uplatnil vůči všem úředním osobám magistrátu, včetně těch
jmenovaných v předchozím odstavci, z důvodu jejich motivace plnit rozpočet města výběrem
co nejvyšších pokut. Ta byla vypořádána sdělením ze dne 30. 6. 2016, že nebyla uplatněna včas
(bez zbytečného odkladu poté, co se stěžovatel dověděl o prvním úkonu správního orgánu)
a je i nedůvodná.
[19] Dle §14 odst. 1 správního řádu platí, že [k]aždá osoba bezprostředně se podílející na výkonu
pravomoci správního orgánu (dále jen „úřední osoba“), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj
poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž
lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek
řízení ovlivnit. Odst. 2 stejného ustanovení ve znění účinném do 31. 10. 2018 (nyní je totožné pravidlo
obsaženo v §14 odst. 3), stanoví, že účastník řízení může namítat podjatost úřední osoby, jakmile
se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl,
ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil. O námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený
úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení (…).
[20] Nejvyšší správní soud se výkladem námitky podjatosti zabýval mnohokrát. V rozsudku
ze dne 4. 7. 2019, č. j. 9 As 70/2019 - 34, uvedl, že „[ú]čelem námitky podjatosti a jejího posouzení
je zajištění práva na nestranné rozhodnutí, které je ústavně zaručeným právem jednotlivce (čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod), jak správně v napadeném rozsudku konstatoval krajský soud. Obecně proto jistě
platí, že není-li včasná a jednoznačně formulovaná námitka podjatosti předložena k rozhodnutí služebně
nadřízenému úřední osoby, jedná se o podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem s možným
dopadem do zákonnosti rozhodnutí o věci samé. Na druhé straně právo zpochybnit nepodjatost rozhodujících
úředních osob není absolutní a podobně jako jiná práva podléhá jistým omezením, pokud jsou přiměřená.
S ohledem na to je třeba sledovat i přiměřené naplňování dalších principů a účelů správního řízení, k nimž patří
i zásada rychlosti a hospodárnosti či zásada neposkytnutí ochrany zneužití práva či jinak obstrukčnímu jednání.
Proto nikoliv každá námitka podjatosti je bez dalšího způsobilá zpochybnit nepodjatost rozhodujících úředních
osob a ve zcela výjimečných případech nikoliv každá námitka je dokonce způsobilá vyvolat postup podle §14
odst. 2 (nyní odst. 3) správního řádu.“
[21] Námitku podjatosti je třeba zároveň posuzovat nikoliv čistě formálně, ale taktéž
materiálně. Např. v rozsudku ze dne 11. 11. 2010, č. j. 7 As 72/2010 - 385, dospěl Nejvyšší
správní soud k závěru, že nevypořádání námitky podjatosti nemohlo mít vliv na zákonnost
správního rozhodnutí v případě, že byla vznesena nekonkrétní všeobecná námitka podjatosti
všech zaměstnanců žalovaného správního orgánu, odůvodněná pouze odkazem na jejich postup
v jiných věcech, které nesouvisí s předmětem řízení před odvolacím orgánem. Taková námitka
je totiž na první pohled nedůvodná.
[22] Krajský soud akcentoval skutečnost, že v době, kdy vedl řízení žalovaný, nebylo
prokázáno, že stěžovatel v prvostupňovém řízení námitku podjatosti vůbec podal. V rámci
šetření provedeného prvostupňovým správním orgánem po podání odvolání a před předložením
věci žalovanému byly zjištěny indicie, že stěžovatel dne 7. 10. 2016 poslal magistrátu
prostřednictvím České pošty písemnost, nicméně výzvu k doložení, že taková zásilka byla
skutečně k poštovní přepravě podána, stěžovatel stejně jako jeho zástupkyně ignoroval. Podací
lístek připojil stěžovatel teprve k žalobě. Tím v řízení před správním soudem sice doložil,
že podal dne 17. 10. 2016 prostřednictvím pošty písemnost určenou magistrátu, sdělil, že měla
obsahovat námitku podjatosti tří konkrétních pracovníků magistrátu, ale ani náznakem neuvedl,
co konkrétně bylo jejím obsahem (z jakých důvodů jejich podjatost namítal). Soud je přitom
oprávněn v rámci přezkumu meritorního rozhodnutí posoudit i to, zda se na něm podílela
podjatá osoba, což je důvodem pro jeho zrušení. Předpokladem ovšem je, že soud bude
obeznámen s důvody, v nichž je podjatost úředních osob spatřována.
[23] Stěžovateli jistě nelze přičítat k tíži, že správní orgán nemá k dispozici podání, které mu
prokazatelně bylo odesláno. Je ale třeba zohlednit i to, jaký další postup v takové situaci správní
orgán zvolil, a jestli při tom došlo ke zkrácení účastníka řízení na jeho právech. Na tomto místě
je třeba připomenout, že stěžovatel na předvolání k ústnímu jednání nařízenému v témže měsíci,
kdy dle svých slov uplatnil námitku podjatosti, reagoval žádostí, aby se jednalo i bez jeho
přítomnosti (což je vlastně v kontrapozici s jeho tvrzením, že písemně brojil proti tomu,
aby v jeho věci rozhodovali tři konkrétní pracovníci magistrátu, s jejichž účastí na projednávání
jeho věci byl již obeznámen). Nicméně je třeba zohlednit i to, že stěžovatel na výzvu podání
zásilky k poštovní přepravě nedoložil, vůbec na ni nereagoval a po celou dobu vedení odvolacího
řízení neuvedl nic k tomu, proč má za to, že v jeho věci měly jednat a rozhodovat v prvním
stupni podjaté osoby, ačkoli podal obsáhlé odvolání obsahující řadu námitek, které následně ještě
doplnil. Že správní orgán avizovanou písemnost neobdržel, mu mohlo být zjevné z výzvy
k doložení podacího lístku. Pokud ani v žalobě své přesvědčení o tom, že v prvním stupni
rozhodovaly vyloučené osoby, nekonkretizoval, působí skutečnost, že požadoval zrušení
napadeného rozhodnutí výhradně proto, že bylo vydáno dříve, než jeho v říjnu uplatněná
námitka byla posouzena, účelově.
[24] Nejvyšší správní soud přisvědčuje krajskému soudu, že vydání rozhodnutí ve věci samé
dříve, než bude posouzena námitka podjatosti, představuje vadu řízení. Tato vada však může mít
vliv na zákonnost rozhodnutí pouze tehdy, pokud daná námitka měla skutečně vyvolat postup dle
§14 odst. 3 (dříve odst. 2) správního řádu (tedy byla formulována jako námitka podjatosti
úředních osob, byla alespoň rámcově odůvodněná a její důvody nebyly zjevně nesrozumitelné
či nesmyslné; srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2018,
č. j. 6 As 75/2018 - 83) bez ohledu na to, jak by o ní uvažoval správní orgán. Závěr o důvodnosti,
srozumitelnosti či smysluplnosti je oprávněn učinit i soud při přezkumu konečného správního
rozhodnutí. Jelikož stěžovatel prokázal doručení zásilky, ale nikoli už, že obsahovala relevantní
námitku podjatosti, a zároveň stěžovatel v žalobě ani v kasační stížnosti neuvedl, v čem
konkrétně podjatost úředních osob spatřuje, nemohl soud posoudit, zda nevypořádání takové
námitky bylo vadou, která měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Za takových
okolností by bylo zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému čistě
pro nevypořádání námitky, o jejímž obsahu nevěděly nic správní orgány ani soudy, formalistické.
Je velmi obtížné představit si rozumný důvod, proč tak významnou skutečnost, jako
je nedovolený vztah úředních osob k věci nebo k účastníkům, který jim brání nestranně
rozhodnout, nesdělit soudu, aby mohl uvážit, zda daná osoba měla být skutečně vyloučena
a rozhodnutí jí vydané jako vadné zrušeno. Krajský soud rovněž správně zohlednil, že stěžovatel
již dříve v prvostupňovém řízení námitku podjatosti vůči týmž osobám uplatnil, takže by nyní šlo
o námitku opakovanou, pro jejíž důvodnost by bylo třeba tvrdit zcela nové okolnosti, a to bez
zbytečného odkladu poté, co nastaly. V této věci krajský soud neshledal, že by nedostatky
v procesním postupu žalovaného nebo správního orgánu prvního stupně mohly mít vliv
na zákonnost napadeného rozhodnutí, proto je nepovažoval za důvod pro jeho zrušení. Krajský
soud vyhodnotil rozhodné skutečnosti správně, když pro nevypořádání údajně uplatněné námitky
podjatosti před správním orgánem prvního stupně napadené rozhodnutí žalovaného nezrušil.
IV. Závěr a náklady řízení
[25] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil, proto kasační stížnost podle
§110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[26] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 větu první s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto dle uvedených ustanovení nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu
nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2021
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu