ECLI:CZ:NSS:2021:2.AS.301.2020:86
sp. zn. 2 As 301/2020 - 86
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyň: a) Univerzita Karlova,
se sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1, zastoupena JUDr. Tomášem Sirovátkem, advokátem
se sídlem K Mohyle 476/3, Praha 6, b) Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i.,
se sídlem Vídeňská 1083, Praha 4, zastoupena JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem
se sídlem Na Příkopě 853/12, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, o žalobách proti rozhodnutí
předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 3. 4. 2017,
č. j. ÚOHS-R0026/2017/VZ-11194/2017/323/MOd, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně a)
a o kasační stížnosti žalobkyně b) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2020,
č. j. 29 Af 48/2017 - 156,
takto:
I. Kasační stížnosti se zamít a jí .
II. Žalobkyně ne m a jí p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný uznal žalobkyně vinnými ze spáchání správního deliktu podle §120 odst. 1
písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, neboť žalobkyně v postavení sdružení
zadavatelek nedodržely postup stanovený §59 odst. 1 ve spojení s §51 odst. 4 písm. b) zákona
o veřejných zakázkách. Posoudily totiž kvalifikaci uchazeče jako splněnou, ačkoliv neměly
postaveno najisto, zda daný uchazeč splnil v plném rozsahu technický kvalifikační předpoklad
ve smyslu §56 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách požadovaný v zadávací
dokumentaci. Podle ní dodavatel prokáže splnění technického kvalifikačního předpokladu
předložením osvědčení o dvou významných dodávkách realizovaných v posledních třech letech.
Za poskytnutí významné dodávky se přitom považuje „řádné (tj. předané objednateli bez nevypořádaných
reklamací) ukončené plnění spočívající v realizaci zakázky, jejímž předmětem (či součástí předmětu) byla
mj. dodávka, instalace a zprovoznění datového úložiště a serverů, jejíž hodnota byla minimálně 20 mil. Kč
bez DPH a zároveň součástí každé takové dodávky byl vždy i odpovídající servis dodaných zařízení po dobu
nejméně 12 měsíců“.
[2] Žalovaný uvedl, že uchazeč prokazoval technickou kvalifikaci výlučně prostřednictvím
subdodavatele. Nepředložil však smlouvu uzavřenou se subdodavatelem obsahující jednoznačný
závazek subdodavatele k poskytnutí plnění určeného k plnění veřejné zakázky dodavatelem
či poskytnutí věcí či práv, s nimiž bude dodavatel oprávněn disponovat v rámci plnění veřejné
zakázky, a to alespoň v rozsahu, v jakém subdodavatel prokázal splnění kvalifikace podle
§51 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách. Popsaný postup přitom mohl podstatně ovlivnit
výběr nejvhodnější nabídky. Za tento správní delikt žalovaný uložil žalobkyni a) pokutu ve výši
15 000 Kč (výrok IV.) a žalobkyni b) pokutu ve výši 50 000 Kč (výrok II.).
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podaly žalobkyně rozklady. Výrokem I. a III. rozhodnutí
o rozkladech (dále „rozhodnutí předsedy žalovaného“) předseda žalovaného mírně upřesnil
výrok I. a III. rozhodnutí žalovaného tím, že doplnil ustanovení zákona, které se týká
prokazování technické kvalifikace. Současně zamítl rozklady žalobkyň proti výrokům II.
a IV. rozhodnutí, jimiž žalovaný žalobkyním uložil pokuty.
[4] Proti rozhodnutí předsedy žalovaného se žalobkyně bránily samostatnými žalobami
podanými u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který žaloby spojil ke společnému
projednání a zamítl je.
II. Kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
II. A. Kasační stížnost žalobkyně a)
[5] Žalobkyně a) [dále jen „stěžovatelka a)“] v kasační stížnosti uplatnila důvod podle
§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Namítla,
že krajský soud nezohlednil závěry judikatury Nejvyššího správního soudu, podle nichž možnost
dodavatele prokázat splnění kvalifikačních předpokladů v chybějícím rozsahu jeho
subdodavatelem nemá vést k prostému „kupování kvalifikace“ pro veřejnou zakázku. Účelem
subdodavatelské smlouvy bylo vytvořit podmínky pro obchodní spolupráci mezi vybraným
uchazečem a subdodavatelem, resp. posílení již fungující spolupráce. Příloha č. 1 subdodavatelské
smlouvy konkrétně stanovila, že subdodavatel se bude podílet na návrhu architektury
a na kontrole implementace. Tyto činnosti přitom bezesporu představují součást plnění, které
zadavatelky poptávaly. V příloze č. 1, která tvoří nedílnou součást subdodavatelské smlouvy, byl
jednoznačně vymezen rozsah činností, které byly předmětem veřejné zakázky a k jejichž
provedení v průběhu realizace veřejné zakázky se subdodavatel výslovně zavázal.
[6] Soudy při výkladu §51 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách nemohou odhlížet od jeho
smyslu a účelu, jímž je zabezpečit řádnou realizaci veřejné zakázky způsobilým dodavatelem. Je-li
vybraný uchazeč prokazatelně garantovaným a certifikovaným obchodním partnerem
subdodavatele pro plnění mj. této veřejné zakázky, nelze mít pochybnosti o tom, zda vůbec
anebo v jaké minimální míře se bude dotyčný subdodavatel na plnění veřejné zakázky reálně
účastnit. Subdodavatel navíc v rámci nabídky uchazeče čestně prohlásil, že poptávané technologie
pro plnění veřejné zakázky jsou určené pro trh České republiky a jsou pod garantovaným
servisním pokrytím subdodavatelova lokálního zastoupení. Stěžovatelka a) má za to,
že po zadavatelích nelze požadovat, aby odhlíželi od celkového obsahu nabídky, svých znalostí
daného oboru a obecně zavedené obchodní praxe a soustředili se výhradně na otázku, zda jimi
obdržená smlouva uzavřená mezi uchazečem a subdodavatelem může v budoucnu vyvolat
u správních orgánů pochybnosti. S ohledem na dlouhodobé obchodní partnerství mezi
subdodavatelem a uchazečem je reálná účast subdodavatele na plnění veřejné zakázky zjevná
a jeho smluvní závazek vyjádřený v subdodavatelské smlouvě se jeví jako dostatečně určitý
a srozumitelný.
[7] Podle stěžovatelky a) nelze akceptovat dosavadní přístup žalovaného ani krajského soudu,
kteří spáchání správního deliktu dovozují výlučně ze způsobu formulace závazku subdodavatele.
Správní orgány musí při posouzení naplnění materiálního znaku správního deliktu zohlednit
celkovou skutkovou stránku věci, zejména pak reálný a formální obsah obchodního partnerství
mezi subdodavatelem a uchazečem nebo faktický průběh realizace veřejné zakázky. Nemohou být
preferováni uchazeči, kteří předloží formálně precizně upravenou subdodavatelskou smlouvu,
byť se jedná o pouhou účelovou proklamaci jen pro účely splnění kvalifikace, na úkor uchazečů,
kteří sice používají v rámci jejich obchodní praxe mezi nimi ustálené vzory subdodavatelských
smluv, avšak příslušnou subdodávku následně skutečně realizují. Správní soudy tímto dotvářejí
nebo nahrazují uvážení zadavatele o tom, zda on sám (ne)má pochybnosti o obsahu jím obdržené
nabídky uchazeče. Přezkumná činnost soudů a žalovaného však má spočívat výhradně v kontrole
dodržení zákonnosti postupu zadavatele, nikoliv ve vlastním posouzení a hodnocení nabídek.
Stěžovatelka a) zdůraznila, že na posouzení souladu subdodavatelského závazku s §51 odst. 4
zákona o veřejných zakázkách nerezignovala. Subdodavatel se nezavázal k obecnému
či neurčitému plnění, naopak zcela jasně definoval minimální rozsah
jím v budoucnu poskytovaného plnění. Stěžovatelka a) poukázala rovněž na pravidla výkladu
právních norem a smluv, včetně zákazu nepřípustného formalismu.
[8] Stěžovatelka a) namítla též provázanost deliktního řízení a řízení o uložení odvodu
za porušení rozpočtové kázně. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že rozhodnutí
žalovaného o deliktu spáchaném na úseku zadávání veřejných zakázek není ve vztahu k uložení
odvodu za porušení rozpočtové kázně závazným rozhodnutím o předběžné otázce pro účely
povolení nebo nařízení obnovy řízení. Pravomocným rozhodnutím žalovaného jsou však orgány
finanční správy vázány, přičemž v rozhodovací praxi tyto správní orgány obvykle přejímají
odůvodnění rozhodnutí žalovaného. Navzdory judikatuře tak má rozhodnutí o spáchání
správního deliktu významný dopad na soudní přezkum rozhodnutí o uložení odvodu za porušení
rozpočtové kázně.
II. B. Kasační stížnost žalobkyně b)
[9] Žalobkyně b) [dále jen „stěžovatelka b)“] v kasační stížnosti uplatnila důvody podle
§103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud podotýká, že kasační stížnost
je z převážné části tvořena přejatým textem žaloby. Nejedná se však o úplnou shodu;
na některých místech stěžovatelka b) doplnila novou argumentaci, v níž polemizuje se závěry
krajského soudu. Nejvyšší správní soud připomíná, že kasační stížnost, která beze změny opakuje
žalobní tvrzení a nereaguje na argumentaci krajského soudu, je namístě odmítnout jako
nepřípustnou (§104 odst. 4 s. ř. s.), aniž soud vyzve stěžovatele k odstranění této vady (usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019 - 63, č. 4051/2020 Sb.
NSS). Nejvyšší správní soud proto níže shrnuje a bude se věcně zabývat pouze tou částí kasační
stížnosti, která je přípustná, tj. představuje polemiku se závěry krajského soudu.
[10] Podle stěžovatelky b) krajský soud nereagoval na žalobní námitku, že rozhodnutí
předsedy žalovaného neřeší otázku nedostatečné konkrétnosti závazku subdodavatele. Krajský
soud se namísto toho zabýval otázkou srozumitelnosti rozhodnutí předsedy žalovaného. Soud
dále uvedl, že postačuje pouze přiměřená určitost závazku. Stěžovatelka b) setrvala na tvrzení,
že se jedná o reálné smluvní zajištění budoucí subdodávky, přičemž subdodavatelská smlouva
je dostatečně určitá a srozumitelná. Krajský soud neuvedl, z jakých důvodů nebylo možné užít
pravidla ohledně výkladu obsahu závazku, což činí napadený rozsudek nepřezkoumatelným.
Argumentací krajského soudu týkající se principu transparentnosti a objektivity nelze překlenout
závěry rozsudku krajského soudu ze dne 6. 10. 2014, č. j. 62 Af 57/2013 - 90, č. 3265/2015 Sb.
NSS. Krajský soud se nevypořádal s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2015,
č. j. 3 As 204/2014 - 46, a mylně interpretoval závěry rozsudku č. j. 62 Af 57/2013 - 90.
Stěžovatelka b) se brání rovněž vůči způsobu, kterým se krajský soud vypořádal s tvrzeným
opomenutím důkazů správními orgány. Ve vztahu k námitce nenaplnění znaků skutkové podstaty
správního deliktu stěžovatelka b) popřela možnost, že by vybraný uchazeč při využití postupu
podle §59 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách neprokázal kvalifikaci v požadovaném rozsahu
a ve stanovené lhůtě. Poukázala také na přepjatý formalismus a krajskému soudu vytkla,
že se nedostatečně zabýval námitkou rozporné argumentace žalovaného stran výše pokuty.
Neztotožnila se ani se závěry krajského soudu ohledně povinnosti vyloučit uchazeče
ze zadávacího řízení a tvrzeného významového posunu v důsledku přijetí nové úpravy zadávání
veřejných zakázek.
II. C. Vyjádření žalovaného a replika stěžovatelky a)
[11] Kasační stížnost stěžovatelky a) podle žalovaného neobsahuje kasační důvody, s výjimkou
námitky týkající se provázanosti deliktního řízení a řízení o uložení odvodu za porušení
rozpočtové kázně. V tomto směru žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku
a dodal, že vyjádření dotčených subjektů v rámci jiných soudních řízení nejsou právně závazná.
Ke kasační stížnosti stěžovatelky b) žalovaný uvedl, že rovněž postrádá tvrzení směřující proti
napadenému rozsudku. Podpůrně odkázal na správní rozhodnutí a vyjádření k žalobě.
[12] Na vyjádření žalovaného reagovala stěžovatelka a) replikou, v níž se vymezila vůči tvrzení
o absenci kasačních důvodů. Poukázala mj. na smysl §51 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách
a potřebu posouzení materiální stránky správního deliktu. Zdůraznila, že orgány finanční správy
jsou navzdory judikatuře Nejvyššího správního soudu přesvědčeny, že rozhodl-li žalovaný
pravomocně o spáchání správního deliktu, platí, že příjemce dotace současně porušil
rozpočtovou kázeň. Oba instituty tak jsou fakticky provázány.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[13] Kasační stížnosti jsou podány včas, osobami k tomu oprávněnými a míří proti
rozhodnutí, proti kterému je kasační stížnost přípustná.
[14] Kasační stížnosti nejsou důvodné.
[15] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku, neboť jen u rozhodnutí přezkoumatelného lze zpravidla vážit další kasační námitky.
Podle stěžovatelky b) se krajský soud ve více případech nevypořádal s žalobními námitkami
nebo relevantní judikaturou. S tímto tvrzením se Nejvyšší správní soud neztotožnil. Krajský soud
se důkladně zabýval otázkou konkrétnosti závazku subdodavatele, přičemž své závěry založil
na relevantní judikatuře. Nejvyšší správní soud neshledal nepřezkoumatelným ani způsob, kterým
krajský soud posoudil vypořádání odborných stanovisek ze strany žalovaného. Napadený
rozsudek je tedy přezkoumatelný a je namístě přikročit k jeho věcnému přezkumu.
[16] Předmětem sporu je posouzení, zda byly ve věci splněny podmínky obsažené v §51
odst. 4 písm. b) zákona o veřejných zakázkách a s nimi spojené požadavky kladené judikaturou
správních soudů.
[17] Podle §51 odst. 4 písm. b) zákona o veřejných zakázkách, „pokud není dodavatel schopen
prokázat splnění určité části kvalifikace požadované veřejným zadavatelem podle §50 odst. 1 písm. b) a d)
v plném rozsahu, je oprávněn splnění kvalifikace v chybějícím rozsahu prokázat prostřednictvím subdodavatele.
Dodavatel je v takovém případě povinen veřejnému zadavateli předložit smlouvu uzavřenou se subdodavatelem,
z níž vyplývá závazek subdodavatele k poskytnutí plnění určeného k plnění veřejné zakázky dodavatelem
či k poskytnutí věcí či práv, s nimiž bude dodavatel oprávněn disponovat v rámci plnění veřejné zakázky,
a to alespoň v rozsahu, v jakém subdodavatel prokázal splnění kvalifikace podle §50 odst. 1 písm. b) a d)“.
[18] Smyslem subdodavatelského způsobu prokazování kvalifikace je umožnit vhodnému
a kompetentnímu dodavateli, aby v určitých specifických segmentech doplnil vlastní kvalifikační
předpoklady dílčími kvalifikačními předpoklady, které splňuje jeho subdodavatel.
Subdodavatelská smlouva musí obsahovat jasně vymezenou kvalifikační dovednost a reálný
platný závazek k jejímu plnění. Kromě obecných požadavků na platnost právního jednání musí
být subdodavatelská smlouva dostatečně určitá a srozumitelná. Současně je třeba trvat na natolik
konkrétní formulaci smlouvy, aby z ní b ylo zřejmé, jakou část kvalifikačních předpokladů
dodavatel prokáže prostřednictvím subdodavatele. Subdodavatelská smlouva totiž tvoří právní
základ pro doplnění kvalifikace dodavatele v rozsahu, který chybí subdodavateli. To však
neznamená, že subdodavatelský vztah musí být ve smlouvě upraven do nejmenších detailů
(rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 204/2014 - 46).
[19] Aby subdodavatelská smlouva vyhověla požadavku obsaženému v §51 odst. 4 písm. b)
zákona o veřejných zakázkách, „musel by z ní vyplynout závazek subdodavatele k poskytnutí plnění
určeného k plnění veřejné zakázky dodavatelem či k poskytnutí věcí či práv, s nimiž bude dodavatel oprávněn
disponovat v rámci plnění veřejné zakázky, a to alespoň v rozsahu, v jakém subdodavatel prokázal splnění
kvalifikace. Musel by z ní tedy vyplynout konkrétní závazek subdodavatele, jenž by spolehlivě
dokládal reálnou míru particip ace subdodavatele na samotném plnění , jež je veřejnou
zakázkou (tj. míra přímého podílu subdodavatele na realizaci plnění ), nebo konkrétní závazek
subdodavatele, jenž by spolehlivě dokládal reálné poskytnutí věcí či práv, s nimiž by byl dodavatel oprávněn
disponovat v rámci plnění veřejné zakázky, a jeho natolik přesný popis, aby bylo možno posoudit skutečný podíl
subdodavatele na veřejné zakázce realizované uchazečem. (…) [j]e zapotřebí spolehlivě doložit, v jakých ohledech,
v jakých částech plnění veřejné zakázky, jakým konkrétním způsobem a do jaké konkrétní míry
bude uchazeč reálně disponovat faktickou participací svého subdodavatele , jež pak bude
souviset s jeho odbornými (technickými) nebo ekonomickými schopnostmi v rámci plnění veřejné zakázky, a v čem
bude taková participace spočívat, popř. v jakých ohledech, ve vztahu k jakým částem veřejné zakázky, jakým
konkrétním způsobem a do jaké konkrétní míry bude uchazeč reálně disponovat věcmi či právy subdodavatele,
a o jaké věci či o jaká práva půjde. Jen tak může mít zadavatel najisto postaveno, že jeho požadavky, které
se promítly do zadávacích podmínek, ať už jde o požadavky odborného charakteru či charakteru ekonomického,
uchazeč ve skutečnosti splňuje, a je tak dle představ zadavatele také skutečně způsobilý předmět veřejné zakázky
splnit.“ (rozsudek krajského soudu č. j. 62 Af 57/2013 - 90, zvýraznění doplnil Nejvyšší správní
soud).
[20] Z výše citované judikatury vycházel žalovaný i krajský soud. Shodně přitom konstatovali,
že obsah i rozsah závazku subdodavatele nejsou vymezeny dostatečně určitě. Podle přílohy č. 1
subdodavatelské smlouvy se subdodavatel zavazuje podílet na veřejné zakázce „v rozsahu
své subdodávky“ a poskytnout „věci a práva, tak, aby s nimi byl dodavatel oprávněn disponovat“
bez upřesnění konkrétních věcí a práv. Subdodavatel se dále zavázal, že se bude podílet
„především“ na činnostech označených jako „návrh architektury a kontrola implementace“. Krajský soud
dospěl k závěru, že z takto vymezeného závazku dostatečně konkrétně nevyplývá, jak se bude
subdodavatel podílet na dodávce, instalaci a zprovoznění datového úložiště a serverů, jakož
i na servisu dodaných zařízení po dobu nejméně 12 měsíců. Zmíněné činnosti bez další
specifikace neodpovídají činnostem požadovaným stěžovatelkami jako zadavatelkami (dodávka,
instalace a zprovoznění datového úložiště a servisu včetně jejich servisu). V této souvislosti
Nejvyšší správní soud zohlednil také skutečnost, že vybraný uchazeč prokazoval splnění
technického kvalifikačního požadavku výlučně prostřednictvím subdodavatele. Obě zmíněné
činnosti přitom představují součást plnění poptávaného zadavateli, avšak ve smlouvě jsou
formulovány natolik obecně, že z nich nelze s jistotou seznat, jaká konkrétní plnění (věci či práva)
mají být poskytována, resp. jaký je jejich konkrétní obsah a rozsah. Formulace závazku
subdodavatele, uvozeného výrazem především, rovněž neumožňuje vytvořit si úsudek o konkrétní
účasti subdodavatele a tím i o skutečném prokázání technické kvalifikace vybraným uchazečem.
[21] Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje s krajským soudem v tom, že vymezení
závazku subdodavatele není dostatečně určité. Postrádá požadovanou úroveň konkretizace
způsobu a míry zapojení subdodavatele na plnění veřejné zakázky, neboť se omezuje pouze
na typové označení dvou okruhů činností. Stěžovatelky navíc požadovaly zkušenosti s dodávkou,
instalací a zprovozněním datového úložiště a serverů včetně servisu zařízení po určitou dobu.
Schopnost přípravy návrhu architektury a kontrola jeho implementace tedy plně neodpovídá šíři
požadované technické kvalifikace.
[22] Na uvedeném nemění nic skutečnost, že stěžovatelkám nevznikly pochybnosti o obsahu
subdodavatelského závazku a že s ohledem na trvající obchodní partnerství mezi subdodavatelem
a uchazečem se stěžovatelkám jeví účast subdodavatele na plnění veřejné zakázky jako zjevná.
Jednou ze základních zásad ovládajících úpravu zadávání veřejných zakázek
je zásada transparentnosti (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2010,
č. j. 1 Afs 45/2010 - 159, č. 2189/2011 Sb. NSS), která se přirozeně odráží také v aspektu
prokázání splnění určité části kvalifikace uchazeče prostřednictvím subdodavatele. Požadavky na
transparentnost zadávacího řízení a určitost obsahu subdodavatelské smlouvy nemohou být
dodatečně naplněny s argumentací, že skutečný obsah byl smluvním stranám zjevný.
Nedostatečná konkrétnost závazku nemůže být překonána pravidly výkladu právních jednání
a skutečnou vůlí smluvních stran, neprojeví-li se tato v dostatečně konkrétní formulaci smluvního
závazku. Předmětem posuzování je v tomto případě smluvní závazek, jak se objektivně jeví
navenek, a proto nelze vycházet ze subjektivního přesvědčení smluvních stran nebo ze zavedené
obchodní praxe.
[23] Krajský soud v souvislosti s otázkou naplnění znaků skutkové podstaty nastínil
hypotetické situace, v nichž by mohl být ovlivněn výběr nejvhodnější nabídky. Zdůraznil,
že možnost ovlivnění je pouze potenciální. Potencialita škodlivého následku nicméně
pro naplnění skutkové podstaty ohrožovacího správního deliktu postačuje. Soud se dostatečně
vypořádal také s námitkou posouzení závažnosti deliktu. Nejvyšší správní soud neshledal
nezákonným ani závěr krajského soudu, že povinnost zadavatele vyloučit uchazeče ze zadávacího
řízení se i nadále zakládá na stejném principu. Zadavatel se tedy dané povinnosti nemůže zprostit
s tvrzením, že důvod pro vyloučení dodavatele nezjistil.
[24] K provázanosti deliktního řízení a řízení o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně
Nejvyšší správní soud uvádí, že daná otázka není předmětem tohoto řízení. Přezkumem
rozhodnutí o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně se k žalobě stěžovatelky b) zabýval
Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 5. 11. 2020, č. j. 10 Af 22/2018 - 176. V citovaném
rozhodnutí se soud věnoval mj. vázanosti orgánů finanční správy rozhodnutími předsedy
žalované. Rozsudek napadla stěžovatelka b) kasační stížností; řízení o ní však Nejvyšší
správní soud pro nezaplacení soudního poplatku zastavil (usnesení ze dne 21. 1. 2021,
č. j. 5 Afs 359/2020 - 34).
IV. Závěr a náklady řízení
[25] S ohledem na shora uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnosti
nejsou důvodné, a proto je podle §110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[26] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., neboť stěžovatelky ve věci neměly úspěch
a žalovanému jako úspěšnému účastníku řízení v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné
náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. října 2021
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu