ECLI:CZ:NSS:2021:2.AZS.152.2021:27
sp. zn. 2 Azs 152/2021 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Y. C., zast. Mgr. Ladislavem
Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalované: Policie ČR, Krajské
ředitelství policie Jihomoravského kraje, se sídlem Kounicova 24, Brno, ve věci žaloby proti
rozhodnutí žalované ze dne 10. 2. 2021, č. j. KRPB-201689-57/ČJ-2020-060022-SVZ, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2021,
č. j. 34 A 6/2021 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žalobce n emá p r áv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ři zn áv á.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi se p ři zn áv á odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 3400 Kč, která mu bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce byl dne 24. 10. 2020 zajištěn dle §27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb.,
o Policii České republiky. Dne 25. 10. 2020 žalovaná žalobce zajistila za účelem realizace
správního vyhoštění, původně na 60 dnů. Žalovaná následně dobu trvání zajištění dne
22. 12. 2020 prodloužila o 50 dnů. V záhlaví uvedeným rozhodnutím ji prodloužila o dalších
40 dnů, do 22. 3. 2021.
[2] Žalobu proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) výše
uvedeným rozsudkem zamítl. Dospěl k závěru, že odůvodnění prodloužení doby trvání zajištění
je přezkoumatelné a stručné odůvodnění žalované k této otázce plně postačuje (žalovaná především
odkázala na stále probíhající řízení před krajským soudem o žalobě žalobce proti pravomocnému
rozhodnutí o jeho správním vyhoštění). Pochybení neshledal krajský soud ani v tom, že žalovaná
se zabývala pouze velmi stručně existencí reálného předpokladu vyhoštění ve vztahu k důvodům
znemožňujícím vycestování žalobce. Z odůvodnění rozhodnutí žalované totiž plynulo, že se touto
otázkou zabývala důkladněji v samotném řízení o správním vyhoštění žalobce.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
[4] Namítl, že krajský soud nesprávně vyhodnotil jeho stěžejní žalobní námitku spočívající
v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť žalovaná dostatečně nepopsala konkrétní
kroky prováděné za účelem realizace správního vyhoštění. Dle stěžovatele krajský soud
postupoval v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2011,
č. j. 1 As 93/2011 - 79, podle nějž správní orgán musí v odůvodnění takového výroku uvést, jaké
všechny úkony bude pravděpodobně nezbytné provést k přípravě realizace správního vyhoštění
konkrétní osoby. Žalovaná rovněž v odůvodnění rozhodnutí musí na základě svých zkušeností
kvalifikovaně odhadnout, jak dlouho může trvat provedení každého z uvedených úkonů.
Nedostatečné odůvodnění délky zajištění je proto dle stěžovatele tak zásadní vadou,
že rozhodnutí žalované musí být zrušeno. Platí to zvláště v případě rozhodnutí omezujícího
osobní svobodu stěžovatele, jež je navíc vydáváno jako první úkon ve správním řízení
bez možnosti seznámit se předtím s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Stěžovatel proto
navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
[5] Žalovaná se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná (§104a s. ř. s.); k tomuto pojmu viz usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS.
[7] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že se skutkově i právně obdobným případem zabýval
již ve svém usnesení ze dne 22. 10. 2021, č. j. 8 Azs 171/2021 - 26, a v projednávaném případě
neshledal důvod se od zaujatého názoru odklonit.
[8] Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích konstantně vychází z judikaturního závěru,
že nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů nelze rozumět dílčí nedostatky odůvodnění
správního rozhodnutí, ale pouze nedostatek důvodů skutkových. Skutkovými důvody,
pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí správního orgánu zrušit pro nepřezkoumatelnost,
budou vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde správní
orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu
se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly
provedeny (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75,
č. 133/2004 Sb. NSS, či ze dne 13. 11. 2020, č. j. 5 As 157/2019-27, bod 20, a tam uvedená další
rozhodnutí).
[9] Z těchto závěrů o nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů Nejvyšší správní soud
běžně vychází i při posuzování nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí
o (prodloužení) zajištění cizince za účelem správního vyhoštění, tj. rozhodnutí omezujících
osobní svobodu a dle §124 odst. 2 zákona o pobytu cizinců vydaných jako první úkon
ve správním řízení (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013,
č. j. 1 As 71/2012-46, bod 15, a ze dne 22. 8. 2019, č. j. 2 Azs 330/2018-30, bod 41). V nyní
posuzované věci závěry krajského soudu ohledně otázky přezkoumatelnosti napadeného
rozhodnutí této judikatuře zcela odpovídají.
[10] Pokud se stěžovatel dovolává rozsudku Nejvyššího správního soudu
č. j. 1 As 93/2011 - 79, pak již v tomto rozsudku, jakož i v rozsudku ze dne 2. 6. 2021,
č. j. 6 Azs 3/2021 - 27, bod 31, Nejvyšší správní soud poukázal na to, že v tehdejším případě
tvořila odůvodnění části výroku týkající se doby zajištění toliko parafráze textu příslušného
ustanovení zákona o pobytu cizinců, která nebyla žádným způsobem konkretizována
ani provázána s odůvodněním. Tato situace není s nyní projednávanou věcí srovnatelná.
[11] Lze tedy uzavřít, že krajský soud se v projednávané věci nedopustil žádného
(natož zásadního) pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele. Vycházel z relevantní judikatury, adekvátně ji na projednávanou věc aplikoval a jeho
závěry jsou s ní zcela v souladu. Zároveň nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního
práva.
[12] Polemika stěžovatele s právními závěry krajského soudu o přezkoumatelnosti rozhodnutí
v jeho individuálním případě nemůže být sama o sobě způsobilá založit přijatelnost kasační
stížnosti, neboť nikterak nepřesahuje jeho vlastní zájmy (obdobně usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 19. 1. 2021, č. j. 2 Azs 180/2020 - 20, bod 17, či ze dne 15. 10. 2021,
č. j. 8 Azs 236/2021 - 34, bod 11).
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, proto ji v souladu s §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl
pro nepřijatelnost.
[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu
s §60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Soud o nákladech nerozhodoval podle
§60 odst. 3 s. ř. s., přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení
rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS
(srov. obdobně usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28). Stěžovatel v řízení úspěch
neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která by jinak měla právo
na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nad rámec její úřední činnosti nevznikly. Soud
jí proto náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
[15] Odměna zástupce stěžovatele Mgr. Ladislava Bárty, advokáta, který byl stěžovateli k jeho
žádosti ustanoven usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2021, č. j. 34 A 6/2021 - 12,
byla stanovena za jeden úkon právní služby, tj. podání kasační stížnosti ze dne 14. 6. 2021 (včetně
jejího doplnění ze dne 26. 7. 2021) podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti
č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif). Zástupci stěžovatele tak náleží odměna 3100 Kč [§7 ve spojení
s §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč
(§13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem tedy 3400 Kč. Zástupce stěžovatele soudu nedoložil,
že by byl plátcem DPH, a tato skutečnost ani neplyne z veřejně dostupných rejstříků. Přiznaná
částka bude advokátovi vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2021
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu