ECLI:CZ:NSS:2021:2.AZS.153.2021:31
sp. zn. 2 Azs 153/2021 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: S. R., zastoupený
Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalované: Policie
České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, Odbor cizinecké policie,
oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, sídlem U Výstaviště 18, Přerov, proti
rozhodnutí žalované ze dne 18. 1. 2021, č. j. KRPM 104589-55/ČJ-2020-140022-SV, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 5.
2021, č. j. 72 A 12/2021 – 37,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ři zn áv á.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi se sídlem
Purkyňova 6, Ostrava, se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada hotových
výdajů ve výši 3400 Kč, která bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení
z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodla
o prodloužení zajištění žalobce podle §124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), o dalších 39 dnů do 28. 2. 2021.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu proti
rozhodnutí žalované zamítl (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“).
[2] Žalobce odešel ze země původu z ekonomických důvodů a na své cestě vedoucí
přes Omán, Írán, Turecko, Řecko, Makedonii, Srbsko, Rumunsko a další země se zbavil svého
cestovního dokladu a pokusil se dostat v nákladním prostoru kamionu do Německa. Na území
České republiky byl se skupinou státních příslušníků Turecka zadržen.
[3] Napadené rozhodnutí bylo vydáno poté, co byl žalobce rozhodnutím žalované
č. j. KRPM-104589-26/ČJ-2020-140022-SV, dne 25. 9. 2020 zajištěn podle §124 odst. 1 písm. b)
zákona o pobytu cizinců za účelem správního vyhoštění na dobu 90 dnů a rozhodnutím žalované
ze dne 20. 12. 2020, č. j. KRPM-104589-52/ČJ-2020-140022-SV, bylo zajištění prodlouženo
o 30 dnů, tedy do 20. 1. 2021.
[4] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci žalobu proti tomuto rozhodnutí
o zajištění ze dne 25. 9. 2020, rozsudkem ze dne 16. 11. 2020, č. j. 72 A 38/2020 - 27, zamítl.
Rozsudek je nyní na základě kasační stížnosti žalobce předmětem přezkumu v řízení vedeném
Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 3 Azs 374/2020.
[5] O přezkumu rozhodnutí o prodloužení zajištění ze dne 20. 12. 2020 není ke dni vydání
tohoto usnesení Nejvyššímu správního soudu nic známo.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti výše uvedenému rozsudku včasnou kasační
stížnost z důvodů podle §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu.
[7] Stěžovatel namítá, že žalovaná nesprávně zvážila realizovatelnost účelu zajištění,
tj. správního vyhoštění do Bangladéše. V této souvislosti obsáhle cituje z napadeného rozsudku
a uvádí, že s jeho argumentací nesouhlasí. Při prodloužení zajištění je nutno zvážit, zda je výkon
vyhoštění alespoň potenciálně možný. To platí i v případě, že vyhoštění nelze zrealizovat
z důvodů faktických překážek na straně cizince. V době vydání napadeného rozhodnutí bylo
přitom zřejmé, že stěžovatel spolupráci neposkytuje a bangladéšské velvyslanectví v Berlíně
přestalo spolupracovat v listopadu 2020, aniž by reagovalo na urgence. Do operace FRONTEX
nemohl být stěžovatel zapojen, jelikož nebyly zabezpečeny jeho doklady a základní podmínky
pro jeho vyhoštění.
[8] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že komunikace s bangladéšským
velvyslanectvím v Berlíně probíhala během listopadu a prosince 2020. Dne 15. 12. 2020 byla
podána nová žádost o ověření totožnosti a vystavení náhradního cestovního dokladu v systému
RCSM Bangladesh, na niž do současné doby žalovaná neobdržela reakci. Proces ověřování
bangladéšských státních příslušníků je podle předchozí praxe zdlouhavý a komplikovaný.
Ke dni vydání napadeného rozhodnutí však byla šance, že by v případě zdárného ztotožnění
mohlo být správní vyhoštění stěžovatele uskutečněno v rámci operace agentury FRONTEX
dne 24. 2. 2021, k níž se Ředitelství služby cizinecké policie předběžně připojilo. Za tímto účelem
bylo napadené rozhodnutí vydáno, proto nesouhlasí s námitkami stěžovatele a cituje odůvodnění
napadeného rozhodnutí. Ke dni vydání napadeného rozhodnutí řízení o ověření totožnosti
a vydání náhradního cestovního dokladu cizince nadále probíhalo. Zajištění lze podle §125
odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců prodloužit nad rámec doby podle §124 odst. 1 téhož
zákona, pokud je vyhoštění cizince uskutečnitelné v době trvání zajištění a přes řádné úsilí
dochází ke zpoždění ze strany třetích zemí. Dne 26. 1. 2021 a 17. 2. 2021 byl opakovaně vznesen
dotaz o stavu žádosti přes systém RCSM Bangladesh, přičemž odpověď nepřišla. V návaznosti
na to byl dne 26. 2. 2021 stěžovatel ze zajištění propuštěn.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[10] Před zahájením meritorního přezkumu se Nejvyšší správní soud musel zabývat také
otázkou přijatelnosti kasační stížnosti. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 4. 2021,
Nejvyšší správní soud odmítne kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval
specializovaný samosoudce, pro nepřijatelnost, pokud tato stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[11] Vymezením institutu nepřijatelnosti a výkladem pojmu přesahu vlastních
zájmů stěžovatele se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních
otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu,
2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně,
3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu
bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský
soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[12] Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel v kasační stížnosti sám nepředestřel žádné
důvody týkající se její přijatelnosti (ačkoliv se na řízení o ní již vztahuje novela §104a
odst. 1 s. ř. s. provedená zákonem č. 77/2021 Sb.).
[13] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že „rozhodnutí o prodloužení zajištění,
ve kterém žalovaný rozhoduje o dalším trvání zajištění, není pouze rozhodnutím, které ‚upravuje dobu zajištění‘.
I v případě rozhodnutí o prodloužení zajištění je žalovaný povinen vypořádat se s otázkou, zda podmínky
zajištění cizince dle §124 zákona o pobytu cizinců trvají. Ačkoliv není v souladu s rozsudkem Nejvyššího
správního soudu ze dne 31. 7. 2013, č. j. 1 As 90/2011 – 124, nezbytně nutné ‚okolnosti týkající se vydání
rozhodnutí o zajištění při rozhodování o prodloužení délky zajištění detailně znovu popisovat‘, jelikož ‚cizinec
je s předchozím rozhodnutím o zajištění i s obsahem spisového materiálu detailně seznámen‘, a tudíž ‚postačí
stručné shrnutí dosavadního průběhu řízení a uvedení důvodů, pro které byl cizinec původně zajištěn‘, je nutné
se zabývat posouzením, zda nedošlo ke změně skutkových okolností, které by byly relevantní pro posouzení trvání
důvodů zajištění, uložení zvláštních opatření za účelem vycestování podle §123b a §123c zákona o pobytu
cizinců či pro možnost realizovat správní vyhoštění.“ (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 22. 8. 2019, č. j. 2 Azs 330/2018 - 30, publ. pod č. 3935/2019 Sb. NSS)
[14] Otázkou náležitého odůvodnění rozhodnutí o prodloužení zajištění a potenciální
realizovatelnosti správního vyhoštění se zabýval Nejvyšší správní soud ve svých rozsudcích
ze dne 2. 11. 2011, č. j. 1 As 119/2011 – 39, a ze dne 22. 8. 2019, č. j. 2 Azs 330/2018 - 30,
publ. pod č. 3935/2019 Sb. NSS.) Vyplývá z nich, že „harmonogram konkrétních kroků, které správní
orgán v řízení o správním vyhoštění cizince činí, je na úvaze správního orgánu. Nicméně aby zajištění cizince bylo
oprávněné, musí být řízení o vyhoštění vedeno s náležitou pečlivostí, aktivně a svědomitě. Aplikace správního
uvážení při rozhodování o prodloužení doby zajištění musí nalézt odraz v odůvodnění rozhodnutí, aby mohl soud
přezkoumat, zda správní orgán správního uvážení nezneužil či nepřekročil jeho meze. V řízení o žalobě proti
rozhodnutí o prodloužení doby zajištění tak soudy ve správním soudnictví hodnotí postup policie v řízení
o správním vyhoštění a zkoumají, zda uvážení správního orgánu o prodloužení doby zajištění nevybočuje
ze zákonem stanovených mezí, má oporu ve zjištěném skutkovém stavu a není svévolné.“
[15] Podle rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 4. 2013, č. j. 7 As 139/2012 – 59,
a ze dne 22. 8. 2019, č. j. 2 Azs 330/2018 - 30, publ. pod č. 3935/2019 Sb. NSS., „odůvodnění
rozhodnutí o prodloužení zajištění musí obsahovat především úvahu, jaké kroky směřující k vyhoštění správní
orgán dosud učinil a z jakého důvodu nebylo dosud možné vyhoštění realizovat. Předpokladem prodloužení
zajištění je také skutečnost, že vyhoštění bude alespoň potenciálně možné. Proto musí správní orgán podrobněji
uvážit zejména o skutečnostech, které vyšly najevo v průběhu jeho činnosti směřující k vyhoštění cizince a které
by mohly zakládat důvodnou obavu, že účelu zajištění nebude možné dosáhnout.“
[16] Z napadeného rozhodnutí, jež má oporu v obsahu správního spisu, je zřejmé, že cizinecká
policie průběžně vyhodnocovala trvání důvodů pro zajištění stěžovatele a činila řadu úkonů
směřujících k ověření jeho totožnosti a vydání cestovního dokladu nutného pro návrat
do Bangladéše. Z poznatků o obtížné spolupráci s velvyslanectvím země původu stěžovatele
nebylo možné na počátku učinit závěr, že vyhoštění bude nerealizovatelné (neboť se nepodaří
ověřit totožnost a vystavit potřebné doklady). V době vydání napadeného rozhodnutí ještě nebyly
známy okolnosti, jež by nasvědčovaly tomu, že s vysokou pravděpodobností nebude možné
přepravu stěžovatele do Bangladéše provést, a to ani prostřednictvím plánované (ale nakonec
neuskutečněné) návratové operace pořádané agenturou Frontex. Časový prostor, který byl
bangladéšské straně poskytnut na reakci na opakované žádosti o spolupráci při určení totožnosti
cizince a vystavení náhradního cestovního dokladu nebyl zjevně nepřiměřený, cizinecká policie
nepostupovala liknavě. Krajský soud tedy nepochybil, když vycházel z toho, že žalovaná
do vydání napadeného rozhodnutí neměla dostatečné indicie o nerealizovatelnosti vyhoštění
stěžovatele.
[17] Stěžovatel ve své kasační stížnosti neuvedl, v čem spatřuje její přijatelnost. V řízení nebyla
nastolena žádná právní otázka, k níž by se soud musel vyjádřit v zájmu sjednocování judikatury,
najevo nevyšla ani žádná jiná skutečnost, která by svým významem podstatně přesahovala zájmy
stěžovatele. Nejvyšší správní soud neshledal v napadeném rozsudku či postupu, který vedl k jeho
vydání, ani žádné hrubé či excesivní vady, které by eventuálně rovněž mohly vést k závěru
o přijatelnosti kasační stížnosti.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Nejvyšší správní soud
proto nepřistoupil k meritornímu přezkumu napadeného rozsudku a kasační stížnost podle
§104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle úspěchu ve věci
v souladu s §60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Soud o nákladech
nerozhodoval podle §60 odst. 3 s. ř. s., přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry
usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS
(srov. obdobně usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28). Stěžovatel v řízení nebyl
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, avšak
nevznikly mu žádné náklady nad rozsah jeho úřední činnosti, a proto mu soud nepřiznal
náhradu nákladů řízení.
[20] Usnesením krajského soudu ze dne 24. 2. 2021, č. j. 72 A 12/2021 - 19, byl stěžovateli
ustanoven zástupcem Mgr. Ladislav Bárta, advokát se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava.
V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 10 ve spojení
s §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci odměnu za jeden úkon
právní služby, a to podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]
ve výši 3100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) a §7 bod 5. téže vyhlášky], k čemuž náleží náhrada hotových
výdajů ve výši 300 Kč [§13 odst. 3 téže vyhlášky]. Advokát není plátcem DPH. Celková odměna
tedy činí částku ve výši 3400 Kč, která mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2021
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu