ECLI:CZ:NSS:2021:3.AS.156.2021:40
sp. zn. 3 As 156/2021 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně CEC Praha a. s.,
se sídlem Praha 5, Tlumačovská 1237/32, zastoupené Mgr. Pavlem Letáčkem, advokátem
se sídlem Praha 2, Šafaříkova 785/1, proti žalovanému Celnímu úřadu pro Jihomoravský kraj,
se sídlem Brno, Koliště 17, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 13. 5. 2021, č. j. 62 A 83/2020-123,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se v ra cí soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč,
který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jejího zástupce,
advokáta Mgr. Pavla Letáčka, do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Ředitel žalovaného rozhodnutím ze dne 20. 3. 2020, č. j. 78756-13/2020-530000-61,
zamítl námitky právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti SLOT Group, a. s., podané jejím
insolvenčním správcem Ing. Davidem Jánošíkem, proti opatření spočívajícímu v zadržení
a odnětí deseti kusů technických herních zařízení (videoloterijních terminálů), hotovosti ve výši
3 033 Kč a 37 kusů klíčů. Stalo se tak pro podezření, že v souvislosti s jejich užíváním byl
porušován zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách (dále jen „zákon o hazardních hrách“).
[2] Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala žalobu ke Krajskému soudu v Brně,
který jej rozsudkem ze dne 10. 7. 2020, č. j. 62 A 83/2020-92 zrušil. Dospěl k závěru, že zjištěné
skutečnosti nezakládají důvodné podezření ve smyslu §121 odst. 1 zákona o hazardních
hrách, že právní předchůdkyně žalobkyně provozovala technická herní zařízení v rozporu
se zákonem.
[3] Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti žalovaného rozsudkem ze dne
31. 3. 2021, č. j. 3 As 249/2020-96, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení se závazným právním názorem, že v projednávané věci existovalo důvodné podezření
ve smyslu §121 odst. 1 zákona o hazardních hrách, že právní předchůdkyně žalobkyně
provozovala technická herní zařízení v rozporu se zákonem. Krajský soud následně žalobu
rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl.
[4] Nový rozsudek krajského soudu napadla kasační stížnosti žalobkyně (dále jen
„stěžovatelka“). Její důvody podřadila pod §103 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka v kasační stížnosti obsáhle zpochybňuje jednotlivé závěry,
které Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku č. j. 3 As 249/2020-96. Namítá, že postup,
jakým Nejvyšší správní soud v daném rozsudku vypořádal její námitky je nezákonný a neústavní,
zejména bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Týmiž nedostatky jako rozsudek
Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 249/2020-96 současně podle stěžovatelky trpí rovněž nový
(nyní napadený) rozsudek krajského soudu, který nesprávné závěry Nejvyššího správního soudu
převzal.
[5] Žalovaný ve vyjádření navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro její nepřípustnost podle
§104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Pro případ, že by Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřípustnou neshledal, žalovaný navrhl, aby byla pro nedůvodnost zamítnuta. Žalovaný
je přesvědčen, že v projednávané věci byly zjištěny skutečnosti, které zakládaly důvodné
podezření o porušování zákona o hazardních hrách.
[6] Kasační stížnost je nepřípustná.
[7] Podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud
rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako
důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
[8] Možnost účastníků řízení napadnout rozhodnutí krajského soudu poté, co Nejvyšší
správní soud jeho původní rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, je omezena
citovaným ustanovením §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., podle něhož se Nejvyšší správní soud nesmí
znovu zabývat věcí, u které již jednou svůj právní názor vyslovil, pokud se tímto názorem krajský
soud řídil (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05; rozhodnutí
Ústavního soudu jsou dostupná na webu nalus.usoud.cz).
[9] Nepřípustnost kasační stížnosti podle citovaného ustanovení se tedy dotýká otázek,
které Nejvyšší správní soud v téže věci již závazně posoudil, respektive mohl
posoudit (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2011,
č. j. 1 As 79/2009-165, publikované pod č. 2365/2011 Sb. NSS; rozhodnutí tohoto soudu jsou
dostupná na webu www.nssoud.cz). Toto omezení odráží závaznost právního názoru pro krajský
soud v dalším řízení (§110 odst. 4 s. ř. s.) a vylučuje i možnost, aby Nejvyšší správní soud změnil
svůj závazný právní názor k nové kasační stížnosti v téže věci (viz usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2008, č. j. 9 Afs 59/2007-56, publikované
pod č. 1723/2008 Sb. NSS).
[10] Ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. obsahuje výjimku z popsaného pravidla. Kasační
stížnost je přípustná, namítá-li stěžovatel, že se krajský soud neřídil závazným právním názorem
Nejvyššího správního soudu vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku. Judikatura
Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu dovodila nad rámec doslovného znění
ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. další výjimky z aplikovatelnosti tohoto ustanovení.
Zpravidla jej nelze vztáhnout na případy, kdy Nejvyšší správní soud vytýká krajskému soudu
procesní pochybení, nedostatečně zjištění skutkový stav nebo nepřezkoumatelnost jeho
rozhodnutí. Opakovaná kasační stížnost je obvykle rovněž přípustná, pokud krajský soud doplnil
po zrušení svého původního rozsudku dokazování, byť nově zjištěné skutečnosti hodnotil
v souladu s názorem Nejvyššího správního soudu, vyjádřeným ve zrušujícím rozsudku
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2009, č. j. 8 As 25/2009-66). Dalším
důvodem přípustnosti opakované kasační stížnosti může být změna právního stavu v důsledku
změny či zrušení rozhodného právního předpisu, nelze-li v dané věci aplikovat předpis původní;
podobně může jít i o vyslovení protiústavnosti předpisu Ústavním soudem (viz usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 59/2007-56). Přípustnost opětovné
kasační stížnosti (včetně stížnosti podané druhým účastníkem řízení) je tak omezena na důvody,
které Nejvyšší správní soud v souladu se zákonným omezením svého přezkumu dosud v téže věci
neřešil.
[11] Podá-li kasační stížnost v téže věci druhý účastník řízení, je ustanovení
§104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. použitelné zejména v případě, kdy tento účastník brojí proti závěrům
krajského soudu, které jsou výsledkem aplikace závazného právního názoru Nejvyššího správního
soudu vyjádřeného v předchozím zrušujícím rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 5. 2011, č. j. 6 As 1/2011-139, nebo usnesení Ústavního soudu
ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 2240/13).
[12] V nyní projednávaném případě Nejvyšší správní soud dřívější rozsudek krajského soudu
zrušil na základě kasační stížnosti žalovaného kvůli nesprávnému posouzení právní otázky týkající
se důvodného podezření na porušování zákona o hazardních hrách. Nynější kasační stížnost
podala žalobkyně jako druhý z účastníků řízení, Nejvyšší správní soud proto posoudil její kasační
stížnost z hlediska výše uvedených kritérií přípustnosti. Stěžovatelka nesouhlasí se závěry
dřívějšího rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 249/2020-96, ohledně skutečností,
na základě nichž žalovaný nabyl důvodné podezření o porušování zákona o hazardních hrách.
Stěžovatelka tedy nenamítá, že by se krajský soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího
správního soudu. Naopak je to právní názor Nejvyššího správního soudu, se kterým polemizuje.
Současně se nejedná ani o situaci, kdy by důvodem zrušení prvního rozsudku krajského soudu
bylo procesní pochybení či nepřezkoumatelnost; krajský soud před vydáním nyní napadeného
druhého rozsudku rovněž nedoplňoval dokazování. Nejvyšší správní soud neshledal kasační
námitky přípustnými ani z důvodu změny skutkových zjištění, právního názoru či stavu
judikatury, neboť takové okolnosti v dané věci nenastaly. Kasační stížnost je tudíž podle §104
odst. 3 písm. a) s. ř. s. nepřípustná.
[13] Jediné kasační námitky, s nimiž se Nejvyšší správní soud v prvním rozsudku nevypořádal,
jsou ty, které stěžovatelka neuplatnila v žalobě, nýbrž až v nyní podané kasační stížnosti. Jedná
se konkrétně o námitky, že si žalovaný nevyhledal obě změnová rozhodnutí, nýbrž pouze
rozhodnutí č. j. MF-388884/2015/34-4, že žalovaný nemá přístup do systému SDSL, že tento
systém nevede žalovaný, nýbrž Ministerstvo financí. Tyto námitky nerozvíjejí jednotlivé žalobní
body. I kdyby se v projednávané věci nejednalo o opakovanou kasační stížnost, byly by takové
námitky nepřípustné podle §104 odst. 4 s. ř. s., neboť jde o námitky nové, které však mohly být
uplatněny již v řízení o žalobě.
[14] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl pro nepřípustnost podle
§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §104 odst. 3 písm. a) s. ř.s. a §120 s. ř. s.
[15] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona, podle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[16] Podle §10 odst. 3 in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon
o soudních poplatcích“), soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byl-li návrh na zahájení
řízení před prvním jednáním odmítnut. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o vrácení
zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč. Podle §10a odst. 1 zákona o soudních
poplatcích se soudní poplatky vrací ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým bylo
o vrácení rozhodnuto.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2021
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu