ECLI:CZ:NSS:2021:3.AS.16.2019:23
sp. zn. 3 As 16/2019 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce T. L., zastoupeného
Mgr. Martinem Charvátem, advokátem se sídlem Brno, Krkoškova 728/2, proti žalovanému
Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem Brno, Žerotínovo nám. 449/3, v řízení o
kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2018, č. j. 29
A 105/2016-104,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2018, č. j. 29 A 105/2016-104,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 2. 3. 2016, č. j. MMB/0086792/2016, zamítl Magistrát města Brna
(dále jen „správní orgán I. stupně“) podle §123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním
provozu“), námitky žalobce a potvrdil záznam 12 bodů v jeho evidenční kartě řidiče. Odvolání
proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 5. 2016, č. j. JMK 78904/2016.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který rozsudkem
ze dne 12. 12. 2018, č. j. 29 A 105/2016-104, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení.
[2] Krajský soud dospěl k závěru, že pokutový blok ze dne 21. 5. 2015, jímž byla žalobci
uložena pokuta ve výši 500 Kč za přestupek podle §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním
provozu, nebyl způsobilým podkladem pro zápis bodů do evidenční karty řidiče. Předeslal,
že v otázce míry, v níž se má správní orgán v řízení o námitkách proti záznamu bodů
do evidenční karty řidiče zabývat způsobilostí podkladového rozhodnutí pro tento záznam,
existuje v judikatuře Nejvyššího správního soudu „drobná inkonzistence“. Podle rozsudků ze dne
13. 10. 2010, č. j. 1 As 16/2010-105, či ze dne 24. 10. 2013, č. j. 4 As 102/2013-38, potažmo
ze dne 21. 3. 2012, č. j. 5 As 118/2011-107, se má námitkový orgán zabývat tím, zda právní
kvalifikaci užité v podkladovém rozhodnutí o deliktu odpovídá i tzv. skutková věta. Naproti
tomu podle rozsudku ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013-16, podkladová rozhodnutí o deliktu
námitkový orgán není oprávněn přezkoumávat. V uvedené věci se přitom kasační soud neobrátil
na rozšířený senát, protože ve věci sp. zn. 5 As 118/2011 bylo rozhodováno na základě
podstatně odlišného skutkového stavu věci, respektive byly dotčené právní závěry vysloveny
toliko nad rámec a hypoteticky. Ve věci sp. zn. 4 As 102/2013 tomu tak ovšem dle názoru
krajského soudu nebylo, proto se přidržel této judikaturní linie a způsobilostí pokutového bloku
být podkladem pro záznam bodů se zabýval.
[3] Krajský soud shledal, že ze skutkové věty předmětného bloku, „X. 21. 5. 2015 v 10:30 hod.,
ul. Poříčí, Brno. §6/1a z. č. 361/2000 Sb. nepřipoután za jízdy, lékařské osvědčení nepředložil “, není nijak
patrné, zda byl žalobce pokutován za to, že řídil motorové vozidlo nepřipoután bezpečnostním
pásem, aniž by disponoval příslušným lékařským potvrzením, nebo za pouhé nepředložení
tohoto lékařského potvrzení (že nebyl za jízdy připoután, není sporné). Žalobce se přitom tímto
způsobem hájil již v námitkovém řízení. Na základě všech skutkových okolností týkajících se
zejména zdravotního stavu žalobce je podle krajského soudu vysoce pravděpodobné, že
předmětným lékařským potvrzením žalobce v době silniční kontroly skutečně disponoval.
Na uvedeném nemění ničeho ani právní kvalifikace daného skutku v pokutovém bloku, tj. odkaz
na §6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, neboť povinnost „být za jízdy připoután
na sedadle bezpečnostním pásem, pokud jím je sedadlo povinně vybaveno podle zvláštního právního předpisu“,
formálně vzato neplní ani řidič disponující lékařským potvrzením, který však materiálně může být
postižen toliko za nepředložení daného potvrzení. Krajský soud proto uzavřel, že skutek žalobce
nebyl popsán dostatečně konkrétně, a nebyl tedy jednoznačným vyjádřením okolností
rozhodných pro závěr o spáchání daného přestupku, na jehož základě byly žalobci zaznamenány
body do registru řidičů.
[4] Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou opírá
o důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[5] Stěžovatel předně namítá, že krajský soud překročil dispoziční zásadu, neboť žalobce
v žalobě, v replice ani při jednání nenamítal, že by pokutový blok byl nezpůsobilým podkladem
pro záznam bodů z důvodu nesrozumitelnosti. Žalobce nezpůsobilost podkladového
rozhodnutí spatřoval pouze v tom, že pokutový blok nepodepsal, neboť k tomu neměl důvod
(viz str. 6 čtvrtý odstavec žaloby). Krajský soud však tuto námitku rozšířil nad rámec žalobního
tvrzení; žalobce totiž o srozumitelnosti pokutového bloku neměl pochyb. Jedinou výslovnou
výjimku z dispoziční zásady obsahuje §76 odst. 2 s. ř. s., podle něhož soud vysloví nicotnost
rozhodnutí i bez návrhu. Další výjimky formulovala judikatura Nejvyššího správního soudu
ve vztahu k §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a to v situaci, kdy věcnému přezkumu v mezích žalobních
námitek brání nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí (usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009-84, č. 2288/2011 Sb. NSS).
Pro vady řízení podle §76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. může soud zrušit napadené rozhodnutí ex offo
jen za předpokladu, že jsou bez dalšího patrné ze správního spisu a zároveň se jedná o vady
takového charakteru a závažnosti, že brání přezkoumání napadeného rozhodnutí v mezích
uplatněných žalobních bodů (rozsudek ze dne 24. 11. 2003, č. j. 2 Azs 23/2003-39). Podle
rozsudku ze dne 17. 12. 2007, č. j. 2 Afs 57/2007-92, lze při jednání přihlédnout i k vadám, které
vyšly najevo teprve při tomto jednání. Podmínkou však je, že zjištěná skutečnost nebyla
či dokonce nemohla být známa žalobci, takže po něm nelze spravedlivě požadovat, aby ji uplatnil
v rámci žalobních bodů. Dalším případem, kdy soud přihlíží i bez návrhu k vadám, které nebyly
uplatněny v žalobě, je prekluze odpovědnosti za přestupek a daňová prekluze.
[6] Krajský soud nicméně nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z hlediska žalobních
námitek (nepodepsání pokutového bloku a existence lékařského potvrzení) neshledal a vada,
pro kterou toto rozhodnutí zrušil, nemohla bránit v přezkoumání rozhodnutí v intencích
žalobních bodů. I kdyby ovšem taková vada (nesrozumitelnost skutkové věty pokutového bloku)
byla relevantní, nejedná se podle stěžovatele o vadu takového charakteru a závažnosti,
že by bránila přezkoumání rozhodnutí o námitkách. Žalobce nikdy nevznesl pochybnosti
o právní kvalifikaci postihovaného jednání; opakovaně tvrdil, že neměl důvod pokutový blok
podepsat, neboť lékařské potvrzení předložil, ačkoli se v pokutovém bloku uvádí, že žalobce
nebyl připoután a potvrzení nepředložil. Žalobce tedy rozporoval pravdivost popisu skutkového
stavu, nikoli srozumitelnost či správnost kvalifikace svého jednání (proto i namítal, že takový
přestupek nemohl spáchat). Nesrozumitelnost skutkové věty, potažmo nejasnost právní
kvalifikace jednání, přitom žalobce mohl uplatnit jako jeden z žalobních bodů.
[7] V dalším okruhu námitek stěžovatel krajskému soudu vytýká, že zaujal právní názor, který
byl již judikaturou Nejvyššího správního soudu překonán, neboť hodnotil pokutový blok
i z hlediska skutkového stavu a právní kvalifikace. Krajský soud vycházel z rozsudku ze dne
24. 10. 2013, č. j. 4 As 102/2013-38, v němž kasační soud hodnotil téměř identický popis jednání
v pokutovém bloku, avšak dovodil, že je třeba zkoumat skutkový stav a právní kvalifikaci
jednání. Tento přístup, vycházející z rozsudků ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010-76,
č. 2145/2010 Sb. NSS, a ze dne 21. 3. 2012, č. j. 5 As 118/2011-107, však byl již popřen
rozsudkem ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013-16, a to i přesto, že se tak nestalo cestou
rozšířeného senátu. Podle posledně citovaného rozhodnutí, v případě spolehlivě zjištěného
protiprávního jednání popsaného na pokutovém bloku již nelze v řízení o námitkách proti
záznamu bodů v registru řidičů přezkoumávat skutkový stav a právní kvalifikaci přestupku
a je nezbytné zaznamenat stanovený počet bodů. Nejedná se tedy o inkonzistenci v judikatuře,
jak tvrdí krajský soud. Nadto úvahy, které byly podle krajského soudu ve shora citovaných
rozsudcích pátého senátu vysloveny toliko obiter dictum, se týkaly zcela jiné problematiky,
a to nemožnosti spáchat přestupek nepřipoutání se bezpečnostním pásem za situace, kdy je osoba
držitelem příslušného lékařského potvrzení, byť je nemá při silniční kontrole u sebe.
[8] V nyní projednávané věci správní orgány postavily najisto, že údaje uvedené v oznámení
policie o uložení pokuty v blokovém řízení odpovídají popisu přestupku v pokutovém bloku,
tj. přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu pro porušení povinnosti
podle §6 odst. 1 písm. a) tohoto zákona. Absenci podpisu žalobce nesprávně uplatnil až v řízení
o námitkách proti záznamu bodů. Žalobce svojí argumentací nadto v podstatě osočuje zakročující
policisty z toho, že na pokutový blok uvedli nepravdivé údaje (nepředložení lékařského
potvrzení) a že snad pokutový blok sami opatřili podpisem, který není žalobcův. Takový scénář
je dle stěžovatele krajně nepravděpodobný, neboť by tím policisté riskovali citelný postih.
[9] Tato obrana naopak zapadá do rámce jednání řidičů, kteří v řízení o námitkách proti
záznamu bodů tvrdí, že se přestupku v podobě jízdy bez připoutání se bezpečnostním pásem
nemohli dopustit, neboť v době kontroly disponovali lékařským potvrzením o nemožnosti použít
bezpečnostní pás. Uvedená strategie totiž dle dřívější judikaturní praxe vedla k opravě záznamu
v registru řidičů a také přiměla policisty na pokutové bloky v případě přestupku spočívajícího
v porušení §6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu vpisovat i údaje o tom, zda řidič
disponuje lékařským potvrzením. Proto se v pokutových blocích začaly objevovat formulace typu
„LP nevlastní “, „potvrzení nemá “ apod., aby řidič nemohl v řízení o námitkách namítat,
že potvrzení nepředložil, protože jej zrovna neměl u sebe.
[10] Obdobná formulace zmátla krajský soud, který vyhodnotil, že skutková věta
je nejednoznačná, neboť deliktní jednání mohlo spočívat i v pouhém nepředložení lékařského
potvrzení. Nepředložení lékařského potvrzení je ovšem samostatnou skutkovou podstatou
spočívající v porušení §6 odst. 6 věta druhá zákona o silničním provozu; toto protiprávní jednání
není postihováno záznamem bodů. Stěžovatel je toho názoru, že již uvedení porušené povinnosti
podle §6 odst. 1 písm. a) citovaného zákona nemůže být kvalifikováno jako jiný přestupek,
než nepřipoutání se bezpečnostním pásem v situaci, kdy řidič má tuto povinnost. Deliktní jednání
řidiče, který porušil povinnost podle §6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu a řidiče,
který nemá povinnost se za jízdy připoutat [§6 odst. 2 písm. b) tohoto zákona],
a nepředložil přitom příslušné lékařské potvrzení, jsou v obou případech přestupky podle
§125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu (tzv. sběrná skutková podstata). Pokud
by tedy deliktní jednání mělo spočívat v nepředložení lékařského potvrzení, pak by pokutový
blok obsahoval odkaz na jiné ustanovení zákona a neobsahoval by konstatování o nepřipoutání
se - to by bylo s ohledem na skutečnost, že tuto povinnost řidič ze zdravotních důvodů nemá,
nadbytečné.
[11] Žalobce se k předložené kasační stížnosti nevyjádřil.
[12] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační
stížnosti (§109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených
(§109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání
za podmínek vyplývajících z §109 odst. 2 věty první s. ř. s.
[13] Kasační stížnost je důvodná.
[14] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda krajský soud přezkoumal napadené
rozhodnutí v mezích žalobních bodů, tzn. zda nevybočil z dispoziční zásady, kterou je řízení
o žalobě proti správnímu rozhodnutí ovládáno.
[15] Konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu vychází z premisy, že správní
soudnictví je ovládáno přísnou dispoziční zásadou. V řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí
je tudíž „na žalobci, aby v zákonné lhůtě soustředil důvody, v jejichž mezích má být rozhodnutí soudem
zkoumáno. Soudní přezkum není a nemůže být všeobecnou kontrolou zákonnosti postupu a rozhodování
správních orgánů. Je vždy na osobě rozhodnutím dotčené, zda toto rozhodnutí akceptuje, či zda se proti němu bude
bránit u soudu; je rovněž na její vůli, jaká pochybení označí za podstatná “ (usnesení rozšířeného senátu
tohoto soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009-84, č. 2288/2011 Sb. NSS; rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Dispoziční zásada je vyjádřena
v §75 odst. 2 s. ř. s., podle jehož věty první soud přezkoumá napadené výroky správního
rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí být z žalobních
bodů patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky
rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Jak přitom uvedl rozšířený senát tohoto soudu
v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, ustanovení §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
ukládá žalobci povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci
individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací.
Žalobcův právní náhled na věc se „nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona
bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny
ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz
na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných
skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje
žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“
[16] V nyní projednávané věci žalobce v řízení před krajským soudem uplatnil celkem tři
námitky. Zaprvé namítal, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, neboť se žalovaný
nevypořádal s jeho odvolacími námitkami (str. 2 až 3 žaloby). Dále žalovanému vytýkal,
že neobstaral originály pokutových bloků, ale pouze ověřené kopie, a že kopie pokutového bloku
ze dne 21. 5. 2015 je nečitelná (str. 5 žaloby). V posledním okruhu námitek žalobce zpochybňoval
způsobilost předmětného pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů v registru řidičů,
a to proto, že jej nepodepsal, respektive že podpis na pokutovém bloku nemůže být jeho
(str. 3, 4 a 6 žaloby). V replice k vyjádření žalovaného žalobce „nad rámec všech argumentů uvedených
v žalobě “ uvedl, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, protože zjištěný skutkový stav
nemá oporu ve spise [§76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], a dále pro nedostatek důvodů
a nesrozumitelnost [§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], neboť žalovaný nevypořádal všechny odvolací
námitky a opomněl se „vyjádřit k námitce, podle níž jeden ze skutků, jimiž se správní orgán zabýval,
správním deliktem není “ (viz čl. 86 spisu krajského soudu).
[17] Z výše podané rekapitulace vyplývá, že žalobce v žalobě nenamítal, že pokutový blok
ze dne 21. 5. 2015 je (ať již z jakéhokoli důvodu) nesrozumitelný. Žalobce pouze uváděl,
že se přestupku, spočívajícího v nepřipoutání se bezpečnostním pásem, vůbec nedopustil
a na místě silniční kontroly policistům předložil lékařské potvrzení (viz str. 3 žaloby); proto
ostatně ani neměl důvod podepsat pokutový blok a o jeho existenci se dozvěděl až v rámci
námitkového řízení. Tato jeho argumentace přitom měla být oporou pro tvrzení, že podpis
na pokutovém bloku není jeho. Žalobce tedy před krajským soudem nevznášel žádné výhrady
proti obsahové stránce předmětného pokutového bloku. Svoji argumentaci soustředil toliko
na jeho tvrzený formální nedostatek - tím měl být chybějící podpis, respektive skutečnost,
že podpis na pokutovém bloku není jeho. Jinými slovy, žalobce namítal, že pokutový blok není
způsobilým podkladem pro záznam bodů z toho důvodu, že neobsahuje jednu z obligatorních
náležitostí, a sice podpis pachatele přestupku, kterým osvědčuje svůj souhlas s projednáním věci
ve zkráceném řízení a se způsobem, jakým byla daná přestupkoví věc vyřízena.
[18] Lze se tedy plně ztotožnit s názorem stěžovatele, že z hlediska způsobilosti předmětného
pokutového bloku být podkladem pro záznam bodů do evidenční karty řidiče, se tak mohl
krajský soud zabývat pouze otázkou, zda žalobcovo tvrzení, dle kterého on sám pokutový blok
nepodepsal, může efektivně znemožnit záznam bodů na základě tohoto rozhodnutí
(tj. pokutového bloku). Krajský soud se však v napadeném rozsudku zabýval nejen
zpochybněním pravosti podpisu a účinky této procesní obrany pro provedený záznam, respektive
námitkové řízení, ale přezkoumal pokutový blok i z hlediska srozumitelnosti skutkové věty
ve výroku. Přitom pro vypořádání zmíněné žalobcovy námitky (která, byla-li by shledána
důvodnou, by již bez dalšího nutně vedla k žalobcem tvrzenému závěru o nepoužitelnosti tohoto
pokutového bloku pro zápis do registru řidičů) nebylo posouzení srozumitelnosti pokutového
bloku vůbec třeba.
[19] Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že podle jeho ustálené rozhodovací
praxe je třeba důsledně odlišovat na jedné straně řízení přestupkové a na straně druhé řízení
o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů (evidenční kartě řidiče). Uvedená
řízení mají navzájem zcela odlišný předmět. Podstatou přestupkového řízení je zjistit, zda se stal
skutek vymezený v zákoně jako přestupek, zda byl obviněný řidič jeho pachatelem a za zjištěný
přestupek uložit pachateli sankci. Předmětem námitkového řízení je posouzení,
zda v jednotlivých případech bylo podkladem pro záznam pravomocné přestupkové rozhodnutí
a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku (viz rozsudky ze dne ze dne
6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44, ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014-39, či ze dne 27. 3. 2019,
č. j. 1 As 61/2019-24). V těchto intencích je třeba také nahlížet na předmět následného soudního
přezkumu rozhodnutí, jež z uvedených správních řízení vzešla.
[20] Předmětem soudního řízení v nyní projednávané věci je rozhodnutí, jímž stěžovatel
rozhodl o odvolání proti rozhodnutí, kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti záznamu bodů
v jeho evidenční kartě řidiče a potvrzen záznam celkového počtu 12 bodů. Při přezkumu tohoto
rozhodnutí se tak nepochybně uplatní výjimky z dispoziční zásady stanovené v §76 odst. 2 s. ř. s.,
a formulované judikaturou tohoto soudu (viz bod [5] výše), tedy včetně jeho případné
nepřezkoumatelnosti ve smyslu §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podkladové rozhodnutí, na jehož
základě byl záznam bodů proveden (zde pokutový blok ze dne 21. 5. 2015), naopak předmětem
nynějšího soudního přezkumu není a není tedy povinností soudu se zabývat jeho
přezkoumatelností ex officio. Je samozřejmě logické, že jsou-li žalobou namítány věcné deficity
tohoto rozhodnutí, například že byl spáchán jiný přestupek než ten, který je uveden v jeho
„výroku“, respektive takový, který nespadá do systému bodového hodnocení či takový, který
je v příloze zákona o silničním provozu ohodnocen nižším počtem bodů, apod., nemůže se soud
z povahy věci vyhnout otázce přezkoumatelnosti výrokové části i u tohoto rozhodnutí. Jestliže
však žalobce pouze tvrdí, že podkladové rozhodnutí není způsobilé být podkladem pro zápis
bodů do registru řidičů z důvodu absence obligatorní náležitosti – podpisu přestupce (žalobce),
není důvod, aby se soud zabýval možnými věcnými vadami tohoto rozhodnutí; jak již bylo
vyloženo v bodě [18] výše, pro vypořádání takové žalobní námitky není potřebné zabývat
se způsobem, jakým byl formulován „výrok“ daného pokutového bloku.
[21] Nejvyšší správní soud tedy zcela přisvědčuje námitce stěžovatele, že se krajský soud
zabýval otázkou srozumitelnosti (přezkoumatelnosti) předmětného pokutového bloku,
aniž by příslušná námitka byla žalobcem nastolena a aniž by tak musel postupovat ex officio.
Krajský soud tedy vybočil z mezí žalobních bodů, a porušil tak dispoziční zásadu
[§75 odst. 1 věta první s. ř. s., §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Tím zatížil řízení vadou, která mohla
mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Pro tuto důvodně vytýkanou vadu Nejvyšší správní soud napadený rozsudek v souladu
s §110 odst. 1 větou první před středníkem s. ř. s., zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu
řízení.
[22] V dalším průběhu řízení bude krajský soud vycházet ze zde vysloveného závazného
právního názoru, podle kterého se otázkou (ne)přezkoumatelnosti pokutového bloku ze dne
21. 5. 2015 nebude při svém rozhodování zabývat (§110 odst. 4 s. ř. s).
[23] V novém rozhodnutí ve věci krajský soud podle §110 odst. 3, věty první s. ř. s. rozhodne
i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2021
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu