ECLI:CZ:NSS:2021:3.AS.223.2021:23
sp. zn. 3 As 223/2021 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti
žalovanému: Okresní soud v Blansku, se sídlem Hybešova 457/5, Blansko, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2021, č. j. 30 A 60/2021 –
49,
takto:
I. Žalobci se p ři zn áv á osvobození od soudního poplatku za řízení o kasační
stížnosti.
II. Žalobci se ne ust a no v uj e zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
III. Kasační stížnost se zamí t á .
IV. Žádnému z účastníků se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal
ochrany proti nečinnosti žalovaného při vyřizování jeho žádostí o informace ze dne 7. 12. 2020
a dne 9. 12. 2020. Současně s podáním žaloby navrhl, aby krajský soud nařídil předběžné opatření
a požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
[2] Krajský soud žalobu usnesením ze dne 23. 6. 2021, č. j. 30 A 60/2021 – 49, odmítl jako
nepřípustnou, neboť žalobce v dané věci před podáním žaloby nevyčerpal prostředky určené
k ochraně před nečinností správního orgánu ve smyslu §79 odst. 1 soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud uvedl, že v případě žádosti o informace je prostředkem
k ochraně před nečinností stížnost podle §16a odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Tato stížnost
je zvláštním prostředkem ochrany před nečinností povinného subjektu oproti ochraně
před nečinností ve smyslu §80 správního řádu. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu slouží
uvedená stížnost jak k řešení případů, ve kterých povinný subjekt na žádost o informace vůbec
nereagoval, tak i těch, v nichž žadateli poskytl pouze část požadovaných informací a ke zbytku
se nevyjádřil (nevydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti). V projednávané věci ze správního spisu
vyplynulo, že žalobce nepodal proti postupu žalovaného stížnost podle §16a odst. 1 zákona
o svobodném přístupu k informacím. Tuto skutečnost krajský soud ověřil i u nadřízeného orgánu
povinného subjektu (žalovaného), tedy u Ministerstva spravedlnosti. To v přípise ze dne
9. 6. 2021 potvrdilo, že v dané věci neeviduje žádnou stížnost žalobce na postup žalovaného
při vyřizování jeho žádostí o informace ze dne 7. 12. 2020 či 9. 12. 2020. S ohledem
na neodstranitelný nedostatek podmínek řízení vedoucí k odmítnutí žaloby nerozhodoval krajský
soud o návrhu žalobce na nařízení předběžného opatření, ani se nezabýval jeho žádostí
o osvobození od soudních poplatků, respektive o ustanovení zástupce.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti usnesení krajského soudu kasační stížností.
V ní toliko namítá, že krajský soud žalobu odmítl, aniž by mu umožnil předložit důkazy a vyjádřit
se k rozhodovací činnosti žalované strany, což stěžovatel považuje za výraz soudní arogance.
Kromě zrušení napadeného usnesení stěžovatel rovněž navrhuje, aby Nejvyšší správní soud věc
vedenou pod sp. zn. 30 A 60/2021 přikázal k projednání a rozhodnutí jinému senátu krajského
soudu. Současně s podáním kasační stížnosti taktéž požádal o přiznání osvobození od soudních
poplatků za řízení o kasační stížnosti a ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto řízení.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že jako povinný subjekt na žádosti
stěžovatele odpověděl a požadované informace mu sdělil, částečně tak učinil odkazem
na již zveřejněné informace ve smyslu §6 zákona o svobodném přístupu k informacím.
Stěžovatel nepodal proti postupu žalovaného stížnost podle §16a citovaného zákona. V kasační
stížnosti nejsou uvedeny žádné námitky, k nimž by se mohl žalovaný vyjádřit. Stěžovatel
je častým žadatelem o informace, a to nejen u žalovaného; ten přitom jeho žádosti vždy vyřizuje
v souladu se zákonem.
[5] Kasační stížnost je podána včas, osobou k tomu oprávněnou a míří proti rozhodnutí,
proti kterému je kasační stížnost přípustná.
[6] Poplatek za řízení o kasační stížnosti činí 5 000 Kč [§4 odst. 1 písm. d) zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích; položka č. 19 sazebníku soudních poplatků, který
je přílohou označeného zákona]. Stěžovatel na výzvu kasačního soudu doložil vyplněný formulář
„Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech fyzické osoby pro osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce ve věci“. Jediným příjmem stěžovatele je jeho invalidní důchod v jím uváděné
výši 7 600 Kč měsíčně. Po zaplacení poplatku za řízení o kasační stížnosti by tedy stěžovateli
v daném měsíci zůstal příjem ve výši 2 600 Kč, což je částka, která výrazně nepřesahuje měsíční
výdaje na úhradu nákladů výkonu trestu, které smí činit nejvýše 1 500 Kč za kalendářní měsíc.
Vedle toho má stěžovatel vyživovací povinnost ke třem dcerám v uváděné výši 30 000 Kč (hradí
na každou dceru 1 500 Kč měsíčně), má též měsíční výdaje na léky ve výši 500 Kč.
Pokud by stěžovatel v dané věci uhradil z invalidního důchodu stanovený soudní poplatek,
již by mu nezbývaly dostatečné prostředky k úhradě jeho dalších pravidelných výdajů. Majetkové
poměry stěžovatele tak v tomto konkrétním případě odůvodňují jeho osvobození od povinnosti
zaplatit poplatek za toto řízení o kasační stížnosti v plném rozsahu (výrok I. tohoto rozsudku).
[7] Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti dále známo, že stěžovatel
má jako bývalý advokát vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie, proto není opodstatněný jeho návrh, aby byl v tomto řízení
zastoupen advokátem ustanoveným soudem (§105 odst. 2 s. ř. s.) Nejedná se nadto o věc právně
či skutkově složitou, aby bylo nezbytné stěžovateli ustanovit zástupce z řad advokátů k ochraně
jeho práv. Zdejší soud proto stěžovateli zástupce pro řízení o kasační stížnosti neustanovil
(výrok II. tohoto rozsudku).
[8] Nejvyšší správní soud následně posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Stěžovatel podal kasační stížnost z důvodů, které nijak nerozporují fakt, že proti postupu
žalovaného při vyřizování jeho žádostí o informace nepodal stížnost podle §16a odst. 1 zákona
o svobodném přístupu k informacím, jak zjistil krajský soud ze správního spisu i dotazem
na nadřízený orgán žalovaného jako povinného subjektu ve smyslu §2 uvedeného zákona.
Stěžovatel tedy bezvýsledně nevyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení
u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu (viz §79 s. ř. s.).
Krajský soud proto postupoval správně, jestliže žalobu stěžovatele odmítl jako nepřípustnou dle
§46 odst. 1 písm. d) s ř. s. Není zřejmé, jaké důkazy hodlal stěžovatel předložit, nepochybně však
mohl své důkazní návrhy uvést v žalobě, respektive v kasační stížnosti, pokud nyní tvrdí,
že mu to krajský soud v řízení o žalobě neumožnil. To se ovšem nestalo a stěžovatel nedoložil,
respektive neoznačil žádné důkazy na podporu svých tvrzení.
[11] K návrhu stěžovatele na přikázání věci jinému senátu krajského soudu Nejvyšší správní
soud předně uvádí, že soudní řád správní (na rozdíl od občanského soudního řádu)
v §9 umožňuje přikázání věci toliko jinému soudu, nikoli jinému soudci, potažmo jinému senátu
téhož soudu. Z povahy věci proto zdejší soud k tomuto návrhu přistoupil jako ke kasačnímu
důvodu podřaditelnému pod §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., tj. tvrzené zmatečnosti soudního řízení,
spočívající v tom, že v něm pro svou podjatost rozhodovali vyloučení soudci (srovnej rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2021, č. j. 3 As 109/2021 – 15; všechna zde citovaná
judikatura tohoto soudu je dostupná na www.nssoud.cz). Tato argumentace nicméně není věcně
důvodná, neboť podle §8 odst. 1, věty třetí s. ř. s. nemohou být důvodem k vyloučení soudce
okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení o dané věci (k tomu viz například usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2021, č. j. Nao 71/2021 – 49). Důvodem pro vyloučení
soudců tak zde nemůže být to, že krajský soud dospěl k závěru o nepřípustnosti žaloby, a proto
ji odmítl. Žádné jiné okolnosti, které by zakládaly pochybnosti o nepodjatosti soudců daného
senátu krajského soudu, stěžovatel netvrdí a ani nevyplynuly z předloženého soudního spisu.
[12] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost zamítl podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s.
(výrok III. tohoto rozsudku).
[13] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovanému v tomto řízení žádné náklady
nevznikly. Nejvyšší správní soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
žádnému z účastníků řízení (výrok IV. tohoto rozsudku).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 9. září 2021
JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu