ECLI:CZ:NSS:2021:3.AS.26.2020:51
sp. zn. 3 As 26/2020 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně Zelený sport
Defence, s. r. o., se sídlem Slatina 116, zastoupené advokátem MUDr. Mgr. Ivanem Langerem,
se sídlem Praha 1, Purkyňova 74/2, proti žalovanému Ministerstvu průmyslu a obchodu,
se sídlem Praha 1, Na Františku 32, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, č. j. 9 A 44/2018-40,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, č. j. 9 A 44/2018-40, se z r ušuj e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 2. 2017, č. j. MPO 26037/2016, žalobkyni podle
§18 písm. c) ve spojení s §22e odst. 1 zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu
s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání
(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 38/1994 Sb.“), neudělil licenci k vývozu
vojenského materiálu do Francie. Důvodem bylo negativní závazné stanovisko Ministerstva
vnitra ze dne 31. 5. 2016, č. j. MV-76295-2/OBP-2016, vydané podle §16 odst. 1 písm. b)
zákona č. 38/1994 Sb.
[2] Rozklad žalobkyně proti tomuto rozhodnutí ministr průmyslu a obchodu zamítl
rozhodnutím ze dne 9. 11. 2017, č. j. MPO 26037/16/10200/01000. S ohledem na uplatněné
námitky, které ve značném rozsahu směřovaly proti závaznému stanovisku ministerstva vnitra,
požádal nejprve podle §149 odst. 4 správního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2017, ministra
vnitra o potvrzení nebo změnu závazného stanoviska ministerstva vnitra. Ten negativní závazné
stanovisko dopisem ze dne 1. 9. 2017, č. j. MV-87296-3/SO-2017, potvrdil. Ministr průmyslu
a obchodu následně rozklad zamítl bez dalšího dokazování.
[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu žalobu k Městskému
soudu v Praze, který ji shledal důvodnou; napadené rozhodnutí podle §76 odst. 1 písm. a) a b)
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[4] Městský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů, neboť obsahuje převážně citace potvrzujícího závazného stanoviska
ministra vnitra a toliko stručné vyjádření k namítanému porušení §2 odst. 4 správního
řádu. S jednotlivými rozkladovými námitkami se však žalovaný nevypořádal. Nevyjádřil
se ani ke klíčové námitce nesprávně zjištěného skutkového stavu věci s ohledem
na zastavení trestního stíhání bývalého jednatele žalobkyně. Městský soud uvedl, že nepominul,
že co do výroku byl žalovaný vázán obsahem závazného stanoviska. Přesto však měl dle jeho
názoru v něm obsaženou argumentaci zapracovat do svého rozhodnutí; nestačilo pouze odcitovat
klíčové pasáže potvrzujícího závazného stanoviska. Žalovaný byl povinen vydat napadené
rozhodnutí nejen na základě shromážděných podkladů dotčených orgánů, ale také na základě
posouzení uplatněných námitek. V opačném případě by zákonná konstrukce rozhodování
žalovaného na podkladě závazných stanovisek dotčených orgánů postrádala smysl a postačovalo
by, aby závazné stanovisko bylo konečným rozhodnutím ve věci.
[5] Městský soud přisvědčil rovněž námitce, že potvrzující závazné stanovisko ministra vnitra
odkazuje na závazné stanovisko vydané ministerstvem vnitra ve věci jiné, byť související, žádosti
žalobkyně. Dospěl k závěru, že z odůvodnění stanoviska ministra vnitra nelze zjistit, zda se jedná
o chybu v psaní, anebo zda ministr vnitra v nynější věci přezkoumal jiné závazné stanovisko,
které s posuzovanou věcí nesouvisí. V takovém případě měl žalovaný podat ministru vnitra
podnět k přezkumu závazného stanoviska.
[6] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[7] Stěžovatel je přesvědčen, že postupoval v souladu s §149 odst. 3 a 4 správního řádu,
ve znění účinném do 31. 12. 2017, a ustálenou judikaturou. S odkazem na právní názor vyslovený
v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2010, č. j. 7 As 46/2010-54, namítá, že mu
nepříslušelo, aby sám věcně přezkoumával námitky směřující proti obsahu závazného stanoviska.
Byl oprávněn toliko posoudit, zda potvrzující závazné stanovisko splňuje kritéria zákonnosti,
a zda se v něm dotčený orgán vypořádal se všemi námitkami směřujícími proti závaznému
stanovisku ministerstva vnitra. Jelikož dospěl k závěru, že tomu tak bylo, vydal na podkladě
potvrzujícího závazného stanoviska rozhodnutí o rozkladu. Požadavek městského soudu
na zapracování argumentů ze závazného stanoviska do rozhodnutí o rozkladu byl podle
stěžovatele naplněn odpovídajícími citacemi ze závazného stanoviska. Provádět vlastní věcné
posouzení stěžovateli nepříslušelo.
[8] Dále stěžovatel uvádí, že se potvrzující závazné stanovisko ministra vnitra týkalo všech
osmi souběžně projednávaných žádostí žalobkyně o licenci k transferu vojenského
materiálu, jakkoli výslovně odkazovalo pouze na závazné stanovisko ze dne 30. 9. 2016,
č. j. MV-123494-3/OBP-2016. Představovalo reakci na žádost ministra průmyslu a obchodu
ze dne 19. 5. 2017 o potvrzení či změnu všech osmi obsahově identických závazných stanovisek
ministerstva vnitra ve věci jednotlivých žádostí žalobkyně. Označení pouze jednoho z osmi
totožných závazných stanovisek v potvrzujícím závazném stanovisku je tak zjevnou chybou
v psaní.
[9] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že závěry městského soudu jsou
správné. Pokud odvolací správní orgán zjistí, že orgán nadřízený dotčenému orgánu
při přezkumu závazného stanoviska nereagoval dostatečně na rozkladové námitky, má učinit
podnět k přezkumnému řízení, v opačném případě může být i jeho vlastní rozhodnutí zrušeno
pro nepřezkoumatelnost, přestože v rámci odůvodnění svých vlastních úvah nepochybil. Nelze
proto vykládat §149 odst. 3 a 4 správního řádu tak, že by správní orgán mohl rezignovat
na obsah závazného stanoviska a jeho závěry bezmyšlenkovitě převzít. V důsledku takového
výkladu by konstrukce pravomocí správních orgánů byla nesmyslná, protože by k rozhodnutí
postačilo samotné závazné stanovisko. Na odůvodnění závazných stanovisek je pak třeba
přiměřeně aplikovat zákonná ustanovení o obsahu, formě a náležitostech správních rozhodnutí,
a to včetně potvrzujícího či měnícího stanoviska dle §149 odst. 4 správního řádu. Shledá-li
odvolací správní orgán takovéto nedostatky potvrzujícího stanoviska, musí, a to třeba
i opakovaně, dát podnět k jeho přezkumu. Stěžovatel pochybil, neshledal-li nedostatky
v potvrzujícím závazném stanovisku a nepožadoval jeho přezkum, ačkoliv neobsahovalo
vypořádání všech rozkladových námitek.
[10] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu
podané kasační stížnosti (§109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených
(§109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek
vyplývajících z §109 odst. 2 věty první s. ř. s.
[11] Kasační stížnost je důvodná.
[12] Stěžovatelka k Nejvyššímu správnímu soudu podala osm kasačních stížností ve věcech
týkajících se obdobných rozhodnutí žalovaného. Tato rozhodnutí stěžovatelka původně napadla
společnou žalobou; městský soud jednotlivé věci vyloučil k samostatnému projednání.
Ve většině z těchto věcí již Nejvyšší správní soud rozhodl (srov. rozsudky ze dne 24. 4. 2020,
č. j. 4 As 26/2020-39, ze dne 30. 4. 2020, č. j. 5 As 25/2020-33, ze dne 27. 5. 2020,
č. j. 2 As 27/2020-42, ze dne 6. 8. 2020, č. j. 5 As 26/2020-43, ze dne 25. 8. 2020,
č. j. 4 As 25/2020-50, a ze dne 18. 9. 2020, č. j. 5 As 24/2020-42; rozhodnutí tohoto soudu jsou
dostupná na webu www.nssoud.cz). V těchto skutkově i právně obdobných věcech shledal
Nejvyšší správní soud kasační stížnosti stěžovatele důvodnými, napadené rozsudky městského
soudu zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení. Ani v nyní projednávané věci Nejvyšší správní soud
neshledal důvod, aby se od závěrů přijatých v uvedených rozsudcích odchýlil. Dále uvedená
argumentace je tak toliko zopakováním závěrů, které již byly vysloveny v daných rozsudcích.
[13] Vzhledem k tomu, že městský soud zrušil napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost
pro nedostatek důvodů, připomíná Nejvyšší správní soud svou konstantní judikaturu, podle které
se lze v takovém případě zabývat pouze tím, zda byl závěr o nepřezkoumatelnosti
učiněný v napadeném rozsudku správný, či nikoliv (srov. rozsudky ze dne 28. 3. 2007,
č. j. 2 As 36/2006 - 102, či ze dne 8. 11. 2017, č. j. 8 As 25/2017 - 67).
[14] V rozsudku ze dne 28. 2. 2017, č. j. 8 As 170/2016 - 86, zdejší soud uvedl, že „[v] obecné
rovině lze k otázce nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí podotknout, že nevypořádá-li se správní orgán
v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi uplatněnými námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost
rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů [§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Z ustálené judikatury správních
soudů vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka
za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti
předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které
právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje
pouze obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými,
je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí (srov. např. rozsudek Vrchního soudu
v Praze ze dne 26. 2. 1993, čj. 6 A 48/1992 - 23, nebo rozsudky NSS ze dne 19. 12. 2008,
čj. 8 Afs 66/2008 - 71, a ze dne 17. 1. 2013, čj. 1 Afs 92/2012 - 45). Rozsah přezkumu provedeného
žalovaným při rozhodování o odvolání lze dovodit z §89 odst. 2 s. ř., podle něhož odvolací správní orgán
přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy.
Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy,
vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad
napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením
není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Z odůvodnění rozhodnutí
o odvolání tak musí být patrný především dosavadní průběh a výsledek správního řízení v míře potřebné
pro zasazení rozhodnutí o věci do patřičného skutkového a právního kontextu. Dále musí být zřejmé, jak naložil
správní orgán s námitkami účastníka řízení obsaženými v podaném odvolání, proč považuje argumentaci
za lichou, mylnou nebo vyvrácenou, podle které právní normy rozhodl, případně zda shledal jiné vady řízení,
k nimž byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2013,
čj. 1 Afs 92/2012 - 45).“
[15] Nyní projednávaná věc je však specifická tím, že stěžovatel postupoval (ani jinak
postupovat nemohl) podle §149 odst. 3 správního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2017, podle
kterého bylo-li ve věci vydáno závazné stanovisko znemožňující vyhovění žádosti, správní orgán
žádost bez dalšího dokazování zamítne. Stěžovatel tedy po obdržení negativního závazného
stanoviska nemohl provádět další dokazování a nezbývalo mu, než žádosti nevyhovět. Následný
rozklad pak (logicky) směřoval výlučně proti obsahu závazného stanoviska, pročež si ministr
průmyslu a obchodu musel v souladu s §149 odst. 4 správního řádu, ve znění účinném
do 31. 12. 2017, vyžádat od ministra vnitra, jakožto orgánu nadřízeného dotčenému orgánu, další
stanovisko, jímž původní závazné stanovisko potvrdí či změní. V případě takového postupu
je pak možné za řádné vypořádání rozkladových námitek považovat i jen pouhou reprodukci
jejich vypořádání v potvrzujícím závazném stanovisku. Naopak, pokud by stěžovatel rozkladové
námitky směřující proti obsahu závazného stanoviska sám věcně posoudil, zatížil by řízení
o rozkladu podstatnou vadou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2010,
č. j. 5 As 56/2009 - 63, publ. pod č. 2167/2011 Sb. NSS). Je tedy zcela bezpředmětné, aby ministr
průmyslu a obchodu v rozhodnutí o rozkladu sám zaujímal vlastní stanovisko k námitkám
směřujícím proti obsahu závazného stanoviska, přestože rozhoduje ve věci samé. Názor
městského soudu, že napadené rozhodnutí mělo pro zachování své přezkoumatelnosti obsahovat
vlastní hodnocení těchto rozkladových námitek, je tedy chybný.
[16] Městskému soudu lze přisvědčit v tom, že zákonná konstrukce rozhodování odvolacího
(rozkladového) správního orgánu pouze na základě negativního závazného stanoviska dotčeného
orgánu, respektive jeho potvrzení nadřízeným orgánem, se jeví neúčelná a nehospodárná.
Nicméně právě takto zákonodárce postup správních orgánů upravil a soudům nezbývá, než tuto
konstrukci respektovat. Tím samozřejmě není dotčen požadavek na to, aby potvrzující závazné
stanovisko na odvolací (rozkladové) námitky směřující proti obsahu závazného stanoviska
dotčeného orgánu přiměřeným způsobem reagovalo a samo tak dostálo
požadavkům na přezkoumatelnost (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2019,
č. j. 9 As 140/2019 - 22). Zákonnost závazného stanoviska podle §75 odst. 5 in fine s. ř. s.
přezkoumávají v plné míře správní soudy v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu na něm založeném (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 8. 2011, č. j. 2 As 75/2009 - 113, publ. pod č. 2434/2011 Sb. NSS).
[17] Ze správního spisu se podává, že rozkladové námitky žalobkyně směřovaly prakticky
výlučně proti obsahu závazného stanoviska ministerstva vnitra, a to zejména vůči tomu,
že ministerstvo své negativní závazné stanovisko odůvodnilo trestním stíháním bývalého
jednatele žalobkyně X, ačkoliv ten již není jednatelem žalobkyně, dosud je bezúhonný a disponuje
bezpečnostní prověrkou. Dále žalobkyně namítala, že v případě jiných obchodníků s vojenským
materiálem nevedlo stíhání osob s nimi spojených k vydávání nesouhlasných stanovisek,
argumentace okolnostmi týkajícími se jiných společností (MULTIAGRO v. o. s.) s žalobkyní
nesouvisí, nebylo vysvětleno, jak s požadovanou licencí souvisí nález opěrek ze žalobkyní
znehodnocených zbraní, a nebyla zohledněna ani skutečnost, že nemovitosti užívané žalobkyní
ke skladování vojenského materiálu již byly rekolaudovány. Dle žalobkyně ministerstvo vnitra
rovněž nevysvětlilo, z jakého důvodu změnilo svoji dosavadní praxi, kdy do dubna 2016 vydávalo
žalobkyni kladná stanoviska.
[18] K rozkladovým námitkám se vyjádřil ministr vnitra v potvrzujícím závazném stanovisku
citovaném posléze v žalobou napadeném rozhodnutí. Změnu dosavadního přístupu odůvodnil
tím, že ač dotčenému orgánu byly některé skutečnosti známy již dříve, změnu přístupu vyvolal
až jejich souhrn, včetně přelomové informace o trestním stíhání p. X. Zastavení tohoto trestního
stíhání nebylo změnou okolností, jež by mohla odůvodnit změnu závazného stanoviska, neboť
ve věci jednoho ze dvou trestních stíhání byla podána stížnost státního zástupce a věc nebyla
dosud uzavřena. Skutečnosti, které ministerstvo vnitra uvedlo ve spojitosti se společností
MULTIAGRO v. o. s., s nyní projednávaným případem souvisí, poněvadž tato společnost
je s žalobkyní propojena jak personálně, tak tím, že žalobkyně využívá pro svoji činnost
nemovitosti ve vlastnictví této společnosti. Nelegálním skladováním zbraní a střeliva v daném
areálu došlo v minulosti k narušení ochrany bezpečnosti a zdraví obyvatelstva, a proto dotčený
orgán správně usoudil, že žalobkyně neposkytuje dostatečnou záruku, že k tomu
již v budoucnosti nebude docházet. Dříve seznané nedostatky v evidenci zbraní a střeliva
a v zabezpečení skladovacích objektů jsou závažné, jelikož poskytují prostor pro kriminální
činnost (včetně organizovaného zločinu) a vyzbrojování teroristických skupin. Odkaz žalobkyně
na obdobné případy, kdy licence vydána byla, není relevantní, neboť ministerstvo vnitra vždy
posuzuje všechny jednotlivosti konkrétního případu, a to primárně na základě zhodnocení
informací bezpečnostního charakteru získaných od Policie ČR a zpravodajských služeb, tedy
informací, k nimž žalobkyně nemá přístup.
[19] Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného přiměřeně
reagovalo na rozkladové námitky žalobkyně (včetně těch, týkajících se trestního stíhání p. X
a odlišnosti posuzované věci od licencí udělených jiným společnostem, v jejichž nevypořádání
spatřoval městský soud nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí) a proto nemůže být
(z důvodů uváděných městským soudem) považováno za nepřezkoumatelné. K tomu
Nejvyšší správní soud též upozorňuje, že i námitka nesprávně zjištěného skutkového stavu,
na němž je založeno závazné stanovisko, je svojí povahou námitkou směřující proti obsahu
závazného stanoviska ve smyslu §149 odst. 4 správního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2017,
a její vypořádání příslušelo v daném případě ministru vnitra.
[20] Městský soud postupoval nesprávně i v tom, že podle §76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. zrušil
žalobou napadené rozhodnutí bez jednání také proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán
za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo vyžaduje rozsáhlé či zásadní
doplnění. Obsah správního spisu napadenému rozhodnutí koresponduje, žalobkyně však
zpochybnila správnost skutkových zjištění a navrhla provedení důkazů vyvracejících jejich
správnost. Napadené rozhodnutí vychází z rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení,
jimiž bylo zastaveno trestní stíhání pana X, avšak je v něm poukazováno též na to, že proti
jednomu z nich byla státním zástupcem podána stížnost a věc tedy nebyla skončena. Podle
žalobkyně ale ještě před vydáním napadeného rozhodnutí byla tato stížnost zamítnuta. Příslušné
usnesení žalobkyně navrhla k důkazu, ovšem učinila tak až v žalobě. Dané usnesení tak nebylo
obsaženo ve správním spisu a městský soud z něj tudíž nemohl vycházet, aniž by jej provedl při
jednání jako důkaz (§77 odst. 1 s. ř. s.). Nejedná se totiž o skutečnost obecně známou, ani o
skutečnost známou soudu z úřední činnosti.
[21] Ohledně výtky městského soudu, že potvrzující závazné stanovisko trpí vadou,
neboť odkazuje na závazné stanovisko vydané ve věci jiné žádosti žalobkyně, Nejvyšší správní
soud uvádí, že žalobkyně podala celkem osm žádostí o vydání licence, k nimž ministerstvo vnitra
vydalo nesouhlasná stanoviska s naprosto identickým obsahem. Stěžovatel následně vydal osm
rozhodnutí, proti nimž žalobkyně podala pouze jeden rozklad, v němž uplatnila ke všem těmto
rozhodnutím shodné námitky. Ministr průmyslu a obchodu poté v rámci rozkladového řízení
požádal ministra vnitra o potvrzení či změnu všech osmi závazných stanovisek, což v návaznosti
na podání jediného („souhrnného“) rozkladu učinil rovněž jediným přípisem ze dne 19. 5. 2017,
č. j. MPO 20527/17/10200/01000. Na tuto žádost odpověděl ministr vnitra taktéž jediným
přípisem ze dne 1. 9. 2017, č. j. MV-87296-3/SO-2017, v němž potvrdil závazné stanovisko
ministerstva vnitra ze dne 30. 9. 2016, č. j. MV-123494-3/OBP-2016. Uvedené
závazné stanovisko se sice netýkalo přímo nyní projednávané věci, avšak za popsaných okolností,
kdy se jednalo o společné úkony v řízeních s identickými okolnostmi a účastníky, lze zmíněnou
vadu považovat za zjevnou chybu v psaní, která nemohla ovlivnit zákonnost napadeného
rozhodnutí.
[22] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou. Rozsudek městského soudu
proto podle §110 odst. 1 věty prvé s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude
městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.)
a v souladu s ním věcně vypořádá jednotlivé námitky uplatněné v žalobě. Skutečnost,
že napadené rozhodnutí nebylo shledáno nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů v ohledu
uvedeném v napadeném rozsudku, totiž ještě neznamená, že ostatní žalobní námitky jsou
nedůvodné a napadené rozhodnutí z hlediska zákona obstojí.
[23] Městský soud v novém rozhodnutí rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2021
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu