ECLI:CZ:NSS:2021:3.AS.36.2019:45
sp. zn. 3 As 36/2019 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobců a) Ing. A. S. a b) J. S.,
zastoupených JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D, advokátem se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí
559/28, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická
1442/65, za účasti města Chropyně, se sídlem Chropyně, nám. Svobody 29, v řízení o kasační
stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2018, č. j. 29 A
205/2016-275,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobci a osoba zúčastněná na řízení n emaj í právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 9. 2016, č. j. 72750/ENV/15, 1657/570/15, ve znění
opravného usnesení ze dne 11. 10. 2016, č. j. 69231/ENV/16, 1884/570/16, zamítl odvolání
žalobců a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje (dále jen „správní orgán
I. stupně“) ze dne 10. 8. 2015, č. j. KUZL 49661/2015 ŽPZE-PP. Tímto rozhodnutím správní
orgán I. stupně většinově nevyhověl námitkám žalobců podaným podle §40 odst. 4 zákona
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 31. 5. 2017 (dále jen „zákon
o ochraně přírody“), proti návrhu na vyhlášení zvláště chráněného území, přírodní památky
Zářičské louky, v původně navrženém rozsahu označené jako Morava – Chropyňský luh.
[2] Žalobci podali proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně,
který ji shledal nedůvodnou a v záhlaví uvedeným rozsudkem ji zamítl.
[3] Krajský soud předně nepřisvědčil argumentaci žalovaného, že rozhodnutí o námitkách
proti návrhu zvláště chráněného území podle §40 odst. 4 zákona o ochraně přírody není soudně
přezkoumatelným rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.).
[4] Dále neshledal důvodnými námitky žalobců o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí
žalovaného pro nedostatek důvodů. Dospěl k závěru, že se žalovaný se všemi námitkami
(byť v některých případech velmi stručně či jen implicitně) vypořádal; jinak by žalobci s jeho
závěry ani nemohli polemizovat.
[5] Konkrétně žalobcům nepřisvědčil v tvrzení, že se žalovaný dostatečně nevypořádal
s namítanými nedostatky podkladů, jež měly prokázat výskyt dvou druhů motýlů (ohniváčka
černočárného a modráska bahenního), které jsou předmětem ochrany navržené přírodní památky,
na jejím území. Poukázal na to, že se žalovaný s příslušnými námitkami zabýval na str. 10 svého
rozhodnutí. Krajský soud sice shledal, že příslušné odůvodnění je na samé hraně
přezkoumatelnosti, a současně že učiněné závěry nejsou přesvědčivé, přihlédl však k tomu,
že odvolací řízení a řízení před správním orgánem I. stupně tvoří jeden celek. Jako celek
pak rozhodnutí obou správních orgánů obstojí.
[6] Po věcné stránce označil krajský soud za nesprávné vyjádření žalovaného, že v rámci
řízení o námitkách nelze kvalitu podkladů přezkoumávat, neboť proces vyhlašování přírodní
památky je procesem legislativním. Krajský soud vymezil, že legislativní charakter má nařízení
vlády č. 318/2013 Sb., o stanovení národního seznamu evropsky významných lokalit (dále jen
„nařízení č. 318/2013 Sb.“), v jehož příloze č. 931 vláda vymezila evropsky významnou lokalitu
Morava – Chropyňský luh, mezi evropsky významnými druhy, které se na dané lokalitě vyskytují,
uvedla motýly druhu modrásek bahenní a ohniváček černočárný, a navrhla, aby část dané lokality byla
vyhlášena v kategorii zvláště chráněných území národní přírodní rezervace nebo přírodní
památka. Následné řízení o návrhu přírodní památky, tedy včetně řízení o námitkách podle
§40 odst. 4 zákona o ochraně přírody, je však řízením správním.
[7] Evropsky významnou lokalitu tak vymezuje vláda a správním orgánům v řízení
o námitkách nepřísluší hodnotit správnost jejího vyhlášení, ani podklady, které k němu vedly.
Je však plně na správních orgánech, aby následně posoudily, zda shromážděné podklady
odůvodňují zřízení přírodní památky. S odkazem na §45c odst. 4 zákona o ochraně přírody
ve spojení s nařízením č. 318/2013 Sb., krajský soud uvedl, že v případě zjištění „kvalifikované“
přítomnosti příslušných chráněných druhů má být zvláště chráněné území, v nynější věci přírodní
památka, zásadně vyhlášeno.
[8] Krajský soud tudíž přisvědčil žalobcům, že v příslušném řízení je na místě hodnotit
shromážděná „biologická hodnocení“, a posoudit tak, zda jsou naplněny předpoklady pro vyhlášení
přírodní památky. Ačkoliv je proto argumentace žalovaného o legislativním charakteru
příslušného procesu, z něhož dovozoval, že příslušné podklady v daném řízení hodnotit nelze,
nesprávná, krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného ve spojení s rozhodnutím
správního orgánu I. stupně přesto obstojí. Navzdory dané argumentaci se totiž žalovaný,
byť stručně, existencí a obsahem příslušných podkladů zabýval, a to v návaznosti na závěry
správního orgánu I. stupně. Krajský soud konkrétně odkázal na str. 6 až 8 rozhodnutí žalovaného
ve spojení s odůvodněním obsaženým na str. 4 a 5 prvostupňového rozhodnutí.
[9] Rekapituloval, že rozhodnutí krajského úřadu je opřeno o inventarizační průzkumy obou
druhů motýlů, sp. zn. KUZL 65447/2013 a sp. zn. KUZL 65454/2013, které vycházejí
z terénních průzkumů provedených mezi dubnem a červnem 2010 v případě ohniváčka
černočárného, respektive v červenci 2011 v případě modráska bahenního. Tyto průzkumy
přítomnost obou druhů chráněných motýlů v lokalitě Zářičské louky potvrdily. Zejména modrásek
bahenní byl lokalizován v severní části přírodní památky a také v jejím ochranném pásmu, tedy
v těch územích, k nimž směřovaly námitky žalobců. Přítomnost modráska bahenního na území
přírodní památky v roce 2014 potvrdila ve svém přípisu č. j. 28745/2015 rovněž Agentura
ochrany přírody a krajiny ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty (dále též jen
„AOPK, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty“), která současně uvedla,
že tzv. základní ochrana ve smyslu §45c zákona o ochraně přírody, by pro zajištění existence
daných druhů nebyla dostatečná. Obdobně se AOPK, Regionální pracoviště Správa
CHKO Litovelské Pomoraví [krajský soud chybně uvádí Regionální pracoviště Správa
CHKO Bílé Karpaty – pozn. NSS], vyjádřila také v přípisu č. j. 23492/2015. Přítomnost obou
druhů motýlů dále nepřímo potvrzuje stanovisko AOPK, Regionální pracoviště Správa CHKO
Bílé Karpaty č. j. 4824/2015, jež se opírá o botanický a entomologický průzkum provedený
v červenci 2015, a které poukazuje na nevhodnost seče mj. v severní části přírodní památky.
Dané stanovisko současně potvrzuje, že se na území přírodní památky nachází krvavec toten,
rostlina, na níž je výživově navázán modrásek bahenní. Součástí správního spisu jsou rovněž
podklady o nálezech obou příslušných druhů motýlů v příslušné lokalitě, evidované v nálezové
databázi AOPK, jež vycházejí z průzkumů provedených v letech 2008 a 2009. Přítomnost
modráska bahenního, včetně jeho živné rostliny, v lokalitě dále potvrzuje znalecký posudek
č. 2/2010, č. j. 65444/2013. Sledování přírodovědného významu příslušné lokality
již před zahájením řízení o návrhu na vyhlášení přírodní památky dále potvrzují inventarizační
průzkumy rostlin č. j. KUZL 65440/2013, respektive motýlů č. j. 65461/2013. Dále žalobci
v řízení před soudem předložili odborný biologický podklad Ing. Mgr. M. P., jímž krajský soud
provedl dokazování.
[10] Krajský soud konstatoval, že z uvedených podkladů vyplývá, že oba chráněné druhy
motýlů jsou na navrhovaném území přírodní památky pozorovány kontinuálně přinejmenším
od roku 2008; podklady shromážděné správním orgánem I. stupně se vztahují k danému území.
Ačkoliv v odborném biologickém podkladu Ing. Mgr. P. jsou k území přírodní památky obsaženy
některé výhrady, i tento podklad přítomnost obou druhů motýlů, případně krvavce totenu, na
jejím území, včetně jeho severní části, k níž směřovaly námitky žalobců, a na území jejího
ochranného pásma, potvrzuje. Výskyt zejména modráska bahenního v severní části přírodní
památky a v jejím ochranném pásmu potvrzuje rovněž inventarizační průzkum „Darebník, Skala,
2016“, z něhož ve svém podkladu vycházel Ing. Mgr. P.
[11] S odkazem na uvedené podklady krajský soud uvedl, že nelze zjednodušeně tvrdit,
že by rozhodnutí žalovaného bylo opřeno o podklady neaktuální a zastaralé. Rovněž podklady
předložené žalobci výskyt chráněných druhů motýlů v území potvrzují, a to včetně lokality,
k níž se zájem žalobců primárně upírá, tedy přístupové cesty k ložisku štěrkopísku. Současně
soud zdůraznil, že chráněné druhy živočichů se na území přemisťují (například za potravou),
zvláštní územní ochranu tak nelze vázat jen ta místa, na nichž byly konkrétně v určitém okamžiku
zdokumentovány.
[12] Krajský soud dále nepřisvědčil námitkám, že se podklady o výskytu chráněných druhů
motýlů vztahují k původně navrhovanému území přírodní památky, které bylo výrazně
rozlehlejší, respektive argumentaci, že se žalovaný s těmito námitkami nevypořádal.
Žalovaný se k daným námitkám sice vyjádřil stručně a nepřesvědčivě, s opětovným odkazem
na to, že příslušný proces má legislativní charakter. Odpověď na příslušné námitky je však
obsažena již v rozhodnutí správního orgánu I. stupně, který s odkazem na rekapitulované
podklady vymezil, že chráněné druhy byly nalezeny na aktuálně navrhované ploše přírodní
památky.
[13] Dále krajský soud poukázal na fakt, že správní orgán I. stupně některým námitkám
žalobců částečně vyhověl. Zejména z území navrhované přírodní památky vyjmul jejich pozemky
parc. č. 1948/1, 1948/2, 1948/7, 1948/8 a 1942/5, vše v k. ú. Chropyně, neboť zohlednil záměr
těžby štěrkopísku na daných pozemcích, a skutečnost, že dané pozemky mají charakter orné půdy
a jsou využívány k zemědělské výrobě.
[14] Současně krajský soud neshledal za rozhodné, že žalovaný nevyčkal, než mu žalobci
předloží odborný biologický podklad Ing. Mgr. P., jakkoli žalobci namítali, že jim na základě
výzvy správního orgánu I. stupně vzniklo legitimní očekávání, že žalovaný k tomuto podkladu
bude přihlížet. Daný podklad, jemuž byla věnována pozornost v řízení před krajským soudem,
totiž veskrze potvrzuje správnost rozhodnutí žalovaného.
[15] Dále krajský soud nepřisvědčil námitkám, že se správní orgány řádně nevypořádaly
s námitkami stran tvaru území navrhované přírodní památky i jejího ochranného pásma,
a souvisejícími námitkami o povaze Metodiky vyhlašování přírodních rezervací a přírodních památek
Ministerstva životního prostředí (dále jen „metodika“), respektive že se s nimi vypořádaly
nesprávně. Konkrétně krajský soud přisvědčil žalovanému, že samotným tvarem přírodní
památky nedochází k zásahu do práv vlastníků pozemků ve smyslu §40 odst. 4 zákona
o ochraně přírody. Současně neshledal, že by tvar navrhované přírodní památky byl v rozporu
s bodem 2.4 písm. g) metodiky, neboť není nikterak složitý, či „amébovitý“. S výjimkou výběžku
v severozápadní části je území přírodní památky kompaktní. Stanovením ochranného pásma
současně došlo v souladu s metodikou k arondaci tohoto výběžku. Polemiku žalobců o povaze
(závaznosti) uvedené metodiky označil krajský soud za bezpředmětnou, neboť bylo postupováno
v souladu s ní.
[16] Nedůvodnými krajský soud shledal rovněž námitky o nedostatečném odůvodnění
vymezení ochranného pásma s tím, že jeho relativně podrobné odůvodnění je obsaženo na straně
osmé rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Správní orgán vysvětlil, že zohlednil zjištění, že se
na daném území nachází potenciální biotop chráněných druhů motýlů a že je jeho vymezení
nezbytné k zajištění dostatečné rozlohy a celistvosti chráněného území, udržení vhodných
životních podmínek, a také pro rozpoznatelnost chráněného území v terénu. K tomu krajský
soud doplnil, že současně i podklady předložené žalobci potvrzují, že se na území ochranného
pásma nacházejí chráněné živočišné druhy.
[17] Pokud jde dále o námitku, že existují biologicky podstatně hodnotnější území, než území
navrhované přírodní památky, krajský soud přisvědčil správním orgánům, že se jedná
o námitku, jejímž obsahem není tvrzení o přímém dotčení vlastnických práv žalobců ve smyslu
§40 odst. 4 zákona o ochraně přírody.
[18] Důvodnými krajský soud neshledal ani námitky, že se žalovaný dostatečně nevypořádal
s argumentací, dle které do území zvláště chráněných území nemají být dle metodiky zařazovány
pozemky „konfliktní“. Žalobci argumentovali tím, že právě takový charakter mají jejich pozemky,
které byly zařazeny do území navrhované přírodní památky, respektive jejího ochranného pásma.
Krajský soud dospěl k závěru, že ani v rozsahu těchto námitek není rozhodnutí žalovaného
nepřezkoumatelné, neboť se s nimi žalovaný na str. 12 svého rozhodnutí poměrně podrobně
zabýval. Pokud jde o věcnou správnost příslušného odůvodnění, krajský soud nepřisvědčil
žalovanému, že by jej metodika nezavazovala, ve výsledku však neshledal, že by žalovaný
postupoval v rozporu s jejím obsahem. Správní orgán I. stupně respektoval, že žalobci na svých
pozemcích zamýšlejí realizovat těžbu štěrkopísku, a proto dotčené pozemky z území navrhované
přírodní památky vyjmul. Současně se žalovaný vyjádřil k tomu, proč je do území ochranného
pásma přírodní památky zařazena přístupová cesta k příslušnému ložisku štěrkopísku.
[19] Pokud jde o poměřování jednotlivých zájmů, tedy ekonomického zájmu žalobců na těžbě
štěrkopísku a veřejného zájmu na ochraně přírody, žalovaný konstatoval, že k němu bude
přistoupeno v rámci případných následných řízení o výjimkách stran možného využívání
dotčeného území. Tomuto posouzení krajský soud přisvědčil. Současně odmítl, že by do území
přírodní památky byla v rozporu s bodem 2.4 písm. i) metodiky zařazena konfliktní území,
konkrétně „pozemky využívané k těžbě surovin“, neboť kromě toho, že samotné ložisko štěrkopísku
bylo z území přírodní památky vyjmuto, žádná těžba na těchto pozemcích dosud neprobíhá.
I pokud by tak za „pozemky využívané k těžbě surovin“ ve smyslu metodiky byla považována rovněž
přístupová cesta k ložisku štěrkopísku na pozemcích žalobců, bylo by nutno vycházet z toho,
že k okamžiku rozhodování správních orgánů, ještě žádné těžba neprobíhá. Žalobci naznačovaný
konfliktní charakter dotčených pozemků tak byl v době rozhodování správních orgánů pouze
potenciální, neboť nebylo vůbec zřejmé, zda těžba na jejich pozemcích skutečně někdy započne.
Krajský soud dále, ve vztahu k otázce poměřování jednotlivých zájmů, poukázal na odůvodnění
žalovaného, dle kterého žalobci zamýšlená těžba štěrkopísku není primárně veřejným
zájmem, jak se ji žalobci snažili vykreslit, a možnosti využití dotčených pozemků jsou omezeny
již tím, že se nacházejí v území evropsky významné lokality.
[20] Námitce, že žalovaný neprovedl „řádný“ test proporcionality stran poměření jednotlivých
veřejných a soukromých zájmů, krajský soud přisvědčil s konstatováním, že ve věci skutečně
nebyl proveden „ukázkový“ test proporcionality, například ve smyslu nálezu Ústavního soudu
ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94. Střet různých konfliktních zájmů však správní orgány
zohlednily; žalovaný konkrétně na str. 14 až 16 svého rozhodnutí. Za prvek proporcionality
současně krajský soud označil skutečnost, že mj. k námitkám žalobců bylo původně navržené
území přírodní památky upraveno; pozemky, na nichž se nachází ložisko štěrkopísku, byly
z jejího území zcela vyjmuty, a jiné pozemky byly z území přírodní památky přeřazeny do území
jejího ochranného pásma. Projev proporcionality je obsažen rovněž ve vyjádření žalovaného,
že zřízením zvláště chráněného území a jeho ochranného pásma se povinnosti žalobců nikterak
výrazně nezmění, neboť již nyní je na dotčeném území vyhlášena evropsky významná lokalita.
Současně krajský soud poukázal na to, že správní orgán I. stupně výslovně vysvětlil,
proč pro ochranu území přírodní památky, respektive zde se vyskytujících chráněných druhů
motýlů, nepostačuje tzv. základní ochrana ve smyslu §45c zákona o ochraně přírody.
[21] Proti rozsudku krajského soudu podali žalobci (dále jen „stěžovatelé“) kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[22] Předně nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že je rozhodnutí žalovaného
přezkoumatelné. Podle stěžovatelů tomu tak není, neboť žalovaný, ani správní orgán I. stupně
přesvědčivě nevysvětlili, proč jejich námitky nejsou důvodné. Krajský soud sice připustil,
že rozhodnutí žalovaného je na hraně přezkoumatelnosti, a že se žalovaný s řadou námitek
vypořádal spíše implicitně, přesto v případě všech námitek dovodil, že dané rozhodnutí
je způsobilé věcného přezkumu. Stěžovatelé namítají, že měl-li krajský soud jakékoli pochybnosti
o přezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, a dle stěžovatelů jich měl celou řadu, měl dané
rozhodnutí zrušit. V důsledku toho, že tak neučinil (uplatněné námitky shledal posouzenými
alespoň implicitně), rozhodnutí žalovaného nepřípustně dotvářel.
[23] Konkrétně se tak stalo v případě namítaného neprovedení testu proporcionality,
kdy krajský soud sice dospěl k závěru, že žalovaný neprovedl „klasický“ test proporcionality,
ale v jeho rozhodnutí lze nalézt prvky, které posouzení proporcionality představují. Krajský soud
však z rozhodnutí žalovaného příslušné prvky, které prohlásil za implicitní provedení testu
proporcionality, vybral uměle, ačkoliv žalovaný zjevně vůbec nevěděl, že by měl test
proporcionality provést.
[24] K dotváření rozhodnutí žalovaného ze strany krajského soudu podle stěžovatelů dále
došlo v případě namítaných vad podkladů, jež měly doložit výskyt modráska bahenního
a ohniváčka černočárného. Správní orgán I. stupně totiž pouze uvedl, že z důvodu námitek
zpochybňujících výskyt daných předmětů ochrany byly obstarány dva inventarizační průzkumy,
zhodnocení významu lokality zpracované AOPK, regionální pracoviště Správa CHKO Litovelské
Pomoraví, ze dne 9. 4. 2015, stanovisko AOPK, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé
Karpaty, o provedení nevhodného sečení ze dne 24. 7. 2015, a dvě nálezové databáze AOPK,
a že na základě těchto podkladů dospěl k závěru, že vyhlášení přírodní památky je nezbytné
pro udržení příznivého stavu „stanovišť a druhů“. S námitkami stěžovatelů se však správní orgán
I. stupně nikterak konkrétně nevypořádal. Stěžovatelé proti tomuto nedostatku brojili v odvolání,
žalovaný však k dané námitce veskrze nic neuvedl, což reflektoval i krajský soud, konstatoval-li,
že odůvodnění rozhodnutí žalovaného je v této části na hraně přezkoumatelnosti. Žalovaný
uvedl, že vyhlašování přírodní památky je legislativním procesem, a že výskyt chráněných druhů
potvrzují podklady uvedené v rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Podklady shromážděné
správním orgánem I. stupně však nikterak konkrétně neoznačil a s uplatněnými námitkami
se vůbec nevypořádal. Správní orgán I. stupně, ani žalovaný se tak vůbec nevypořádali
s námitkami o zastaralosti a neúplnosti podkladů o výskytu chráněných druhů motýlů v území.
Rozhodnutí žalovaného obsahuje pouze obecný odkaz, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně
bylo přezkoumáno, a že závěry v něm obsažené jsou správné.
[25] Z těchto důvodů stěžovatelé namítají, že rozhodnutí žalovaného není na hraně
přezkoumatelnosti, jak uvedl krajský soud, nýbrž je nepřezkoumatelné. Argumentace krajského
soudu, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně a žalovaného tvoří jeden celek, a že v souhrnu
jsou daná rozhodnutí přezkoumatelná, musí být podle stěžovatelů „zásadně odmítnuta“. Současně
odmítají argumentaci krajského soudu, že se žalovaný s existencí a obsahem podkladů o výskytu
chráněných druhů stručně zabýval. Namítají, že žalovaný nikterak konkrétně neuvedl,
jaké podklady přezkoumával a co z nich dovodil.
[26] Současně stěžovatelé namítají, že krajský soud argumentaci správních orgánů stran
podkladů o výskytu chráněných druhů motýlů v území dotvářel, avšak neúplně. V napadeném
rozsudku vedl poměrně rozsáhlé úvahy o jednotlivých podkladech. Předně posoudil podklady,
které předložili stěžovatelé; takové úvahy však měly být obsaženy již v rozhodnutí žalovaného.
Současně, ačkoliv krajský soud poměrně podrobně rozebral, co ze shromážděných podkladů
vyplývá, dospěl k lapidárnímu závěru, že chráněné druhy motýlů jsou v dotčeném území od roku
2008 pozorovány. Takový přístup je podle stěžovatelů chybný, neboť v rámci procesu
vyhlašování přírodní památky se nelze omezit na konstatování, že v příslušné lokalitě byly
„historicky“ pozorovány chráněné druhy. Je nezbytné odborně zjistit, zda se na území navrhované
přírodní památky chráněné druhy nachází a kde konkrétně tak, aby tomu mohl být přizpůsoben
její tvar. Správní orgány tak ale nepostupovaly a spokojily se jen s přípisem AOPK o provedení
nevhodné seče, s neaktuálními nálezy a inventarizačními průzkumy, které jsou chaotické
a neaktuální.
[27] Podle stěžovatelů krajský soud pochybil, pokud k jejich námitkám o zastaralosti podkladů
a námitkám, že průzkumy z roku 2008 již nejsou aktuální, a pro vyhlášení přírodní památky
je nelze použít, pouze lakonicky konstatoval, že shromážděné podklady jsou relevantní
a akceptovatelné, a že nelze zjednodušeně tvrdit, že by rozhodnutí správních orgánů byla
založena na neaktuálních podkladech. Stěžovatelé namítají, že žádná zjednodušující tvrzení
neuplatnili, nýbrž vedli rozsáhlou argumentaci nad charakterem shromážděných podkladů.
Je nepřípustné, aby správní orgány pouze prohlásily, že podklady „jsou v pořádku“ a nezabývaly
se s uplatněnými námitkami.
[28] Stěžovatelé rovněž nesouhlasí s posouzením krajského soudu, že se správní orgány
vypořádaly s jejich argumentací, dle které se shromážděné podklady týkaly původně navrženého
území přírodní památky, které bylo výrazně rozsáhlejší. Namítají, že tato skutečnost je „nesporným
faktem“. I z tohoto důvodu dle stěžovatelů podklady shromážděné správními orgány nelze využít.
Současně se správní orgán I. stupně s příslušnou námitkou vypořádal pouze konstatováním,
že oblast Zářičských luk je jedinečná a má mimořádný přírodovědný charakter. Správní orgány
tak dle stěžovatelů vůbec nevědí, proč by měla být přírodní památka vyhlášena.
[29] Ve druhé a třetí části kasační stížnosti uplatňují stěžovatelé námitky ve vztahu
k ochrannému pásmu přírodní památky. Nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že správní
orgány potřebu jeho vymezení dostatečně odůvodnily, respektive že se dostatečně vypořádaly
s námitkami, které stěžovatelé v tomto směru uplatňovali. Naopak, rozhodnutí žalovaného
je nepřezkoumatelné a krajský soud pochybil, pokud tuto vadu nerozpoznal. Krajský úřad
potřebu vymezení ochranného pásma odůvodnil potenciálním výskytem předmětů ochrany,
zájmem na zachování celistvosti území a ochranou před potenciálními negativními vlivy.
Stěžovatelé takové odůvodnění považovali za nedostatečné. V odvolání konkrétně namítli,
že ochranné pásmo bylo navrženo v rozporu s bodem 2.3 metodiky, neboť správní
orgán I. stupně nevysvětlil, jaké potenciální nebezpečí a rušivé vlivy ve smyslu §37 odst. 1 zákona
o ochraně přírody odůvodňují rozsáhlé ochranné pásmo na severní straně přírodní památky,
a proč z ostatních stran je přírodní památka chráněna pouze zákonným padesátimetrovým
ochranným pásmem. Žalovaný se však s těmito námitkami nikterak nevypořádal a omezil
se pouze na obecné pojednání o ochranném pásmu.
[30] Stěžovatelé současně věcně namítají, že ochranné pásmo přírodní památky bylo
vymezeno v rozporu s §37 odst. 1 zákona o ochraně přírody a metodikou, zejména jejím
bodem 2.3. Podle něj se ochranné pásmo vyhlašuje na plochách, které omezují nebo vylučují
působení rušivých vlivů z okolí. V nynější věci však z pozemků představujících ochranné pásmo
žádné rušivé vlivy na přírodní památky nepůsobí. Současně z daného ustanovení metodiky
vyplývá, že se ochranné pásmo vyhlašuje na plochách, které tvoří součást biotopu druhů,
které jsou předmětem ochrany zvláště chráněného území v případě, že zvláště chráněné území
není dostatečně velké, aby zajistilo podmínky pro trvalou existenci životaschopných populací
příslušných druhů. Pokud proto v nynější věci bylo důvodem vymezení ochranného pásma
zajištění podmínek pro trvalou existenci životaschopných populací chráněných druhů, měl
správní orgán I. stupně provést odbornou úvahu, proč samotné území podmínky pro trvalou
existenci příslušných druhů nesplňuje. Taková úvaha však v rozhodnutích správních orgánů
chybí. Ochranné pásmo bylo dle stěžovatelů vymezeno za situace, kdy ani správní orgány nevědí,
proč a před čím přírodní památku „chrání“. Zájmy stěžovatelů byly ignorovány.
[31] Dále stěžovatelé brojí proti závěru krajského soudu, že se žalovaný vypořádal s důvody,
pro které se v ochranném pásmu přírodní památky nachází přístupová cesta k ložisku
štěrkopísku. Namítají, že krajský soud opomněl, že stěžovatelům musí být umožněno
komunikační spojení k danému ložisku, neboť toto ložisko bylo ve spojení s přístupovou cestou
předmětem posouzení vlivů záměru na životní prostředí, v němž bylo vydáno kladné stanovisko.
Podle bodu 2.4 písm. i) metodiky je nutné z území přírodní památky vypustit ty pozemky,
které by byly z pohledu ochrany přírody do budoucna vyloženě konfliktní. Konfliktní charakter
podle metodiky mají mj. pozemky využívané k těžbě nerostných surovin. Takovými pozemky
jsou podle stěžovatelů nejen plochy, na nichž bude probíhat samotná těžba, ale i další pozemky,
které jsou s těžební činností nerozlučně spjaty. Takovým pozemkem je v nynější věci přístupová
cesta k ložisku štěrkopísku.
[32] Za „nepřípustnou“ označují stěžovatelé argumentaci krajského soudu, že těžba na jejich
pozemcích dosud nezačala, a ani není zřejmé, zda kdy započne. Namítají, že zařazení přístupové
cesty do plochy ochranného pásma přírodní památky má konfliktní charakter i navzdory této
skutečnosti. Postačí, že je známo, k čemu je příslušný prostor i jen potenciálně určen. Investor
nadto záměr budoucí těžby dostatečně prokázal. Podle stěžovatelů je zařazení přístupové cesty
do plochy ochranného pásma záměrné a účelové a nerespektuje jejich právo na přístup k vlastní
nemovitosti.
[33] Konečně stěžovatelé odmítají závěr krajského soudu, že odborný biologický podklad
Ing. Mgr. P. není pro posouzení věci rozhodný, a že veskrze potvrzuje správnost rozhodnutí
žalovaného. Namítají, že je správní orgán I. stupně dne 3. 8. 2016 vyzval, aby poskytli „nové
podrobné biologické hodnocení prováděné v lokalitě Zářičské louky“. S ohledem na tuto výzvu
očekávali, že žalovaný jimi zajištěné biologické hodnocení lokality zohlední. Byli překvapeni,
že se tak nestalo, a daný podklad byl ignorován. Příslušný podklad je přitom pro posouzení věci
rozhodný, neboť vyvrací věrohodnost podkladů opatřených správním orgánem I. stupně.
Stěžovatelé nepopírají výskyt chráněných druhů motýlů v příslušné lokalitě, prokázali
však, že se vyskytují na jiných místech, než uvedl správní orgán I. stupně. Žalovaný měl
proto závěry daného podkladu řádně přezkoumat. Skutečnost, že mu byla věnována pozornost
až v řízení před soudem, je důkazem pochybení žalovaného a současně dotváření správních
rozhodnutí krajským soudem.
[34] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že krajský soud dospěl ke správnému
závěru, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně a rozhodnutí žalovaného tvoří jeden celek,
a že jsou přezkoumatelná. Ve svém rozhodnutí se vypořádal jak s jednotlivými konfliktními
zájmy, tak vysvětlil, proč je třeba přírodní památku včetně jejího ochranného pásma zřídit.
Argumentaci, že společnost EKO Agrostav, a. s., jejímž je jeden ze stěžovatelů jediným
akcionářem, zamýšlí na sousedních pozemcích realizovat těžbu, žalovaný nepovažoval za námitky
ve smyslu §40 odst. 4 zákona o ochraně přírody, neboť daná společnost není vlastníkem žádných
pozemků dotčených návrhem na vyhlášení přírodní památky. Současně stěžovatelé nemohou
uplatňovat námitky ve vztahu k pozemkům, které nejsou v jejich vlastnictví. Žalovaný dále uvedl,
že se přesto s otázkami souvisejícími se zamýšlenou těžbou štěrkopísku, včetně užívání
přístupové cesty k jeho ložisku, zabýval. Její užívání jako polní cesty není dotčeno a otázka
případného průjezdu vozidel odvážejících vytěžený nerost bude předmětem jiných řízení, bude-li
těžba povolena. Za správné označil žalovaný rovněž závěry krajského soudu ve vztahu
k námitkám o zastaralosti a dalších vadách podkladů prokazujících výskyt chráněných druhů
motýlů na území přírodní památky. Poukázal na to, že rozhodná není jen jejich přítomnost
na území, ale již samotný biotop, který ovlivňuje výskyt živných rostlin a mravenců. Správné jsou
podle žalovaného rovněž závěry krajského soudu, že tvar území přírodní památky není v rozporu
s metodikou; daná metodika nadto není závazná. Pokud jde o stěžovateli předložený odborný
biologický podklad Ing. Mgr. P., žalovaný uvedl, že se nejedná o biologické hodnocení ve smyslu
§67 zákona o ochraně přírody. Dále uvedl, že neměl důvod na předložení tohoto, stěžovateli
zaplaceného, podkladu vyčkávat.
[35] Stěžovatelé v replice k tomuto vyjádření uvedli, že nesouhlasí s tvrzením, že správní
orgány ve věci provedly řádný test proporcionality složený z posuzování vhodnosti, potřebnosti
a poměřování. Současně návrh na vyhlášení přírodní památky v testu potřebnosti a poměřování
neobstojí, neboť nebylo prokázáno, zda a kde se na jejím území nachází chráněné druhy.
Na řešeném území by tak postačovala základní ochrana. Nebylo rovněž řádně přihlédnuto
k zájmu na ochraně vlastnického práva stěžovatelů. Dále stěžovatelé zopakovali, že se nelze
spokojit s konstatováním, že v dotčené lokalitě byly historicky pozorovány chráněné druhy.
Rovněž zopakovali, že pozemky, na nichž je plánována samotná těžba, sice byly z území přírodní
památky vyjmuty, jediná možná přístupová cesta k příslušnému ložisku však byla účelově a bez
odůvodnění zahrnuta do území ochranného pásma přírodní památky, čímž došlo k omezení
vlastnických práv stěžovatelů. Argumentace žalovaného, že předmětem ochrany jsou nejen
příslušné druhy motýlů, ale rovněž odpovídající biotop, je dle stěžovatelů účelová. Příslušný
biotop na území buď je, anebo není a nelze jej nepřirozeně vytvářet. Stěžovatelé nezpochybňují,
že se okolí Chropyně chráněné druhy motýlů vyskytují, není to ale v místech, jež se podávají
ze zastaralých (a tudíž nepoužitelných) podkladů, shromážděných správními orgány.
Rovněž stěžovatelé zopakovali, že nebylo zdůvodněno vymezení ochranného pásma na severní
straně přírodní památky.
[36] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu podané
kasační stížnosti (§109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených
(§109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek
vyplývajících z §109 odst. 2 věty první s. ř. s.
[37] Kasační stížnost není důvodná.
[38] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval obecnějšími námitkami, jimiž stěžovatelé brojí
proti závěru krajského soudu, že jsou rozhodnutí správních orgánů jako celek způsobilá věcného
přezkumu, a tedy že netrpí vadou podle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jak stěžovatelé
namítali v prvé časti žaloby.
[39] Argumentace stěžovatelů, že stanovisko krajského soudu k otázce přezkoumatelnosti
rozhodnutí správních orgánů je „podivné“, že krajský soud opakovaně uváděl, že je rozhodnutí
žalovaného na hraně přezkoumatelnosti, či že rozhodnutí správních orgánů dotvářel, vyvolává
dojem, že krajský soud měl výrazné pochybnosti, zda je napadené rozhodnutí způsobilé věcného
přezkumu a že „hledal“ jak by vyložil, že přezkoumatelné je. Takový výklad však obsahu
napadeného rozsudku nekoresponduje. Krajský soud ještě před tím, než přistoupil k vysvětlení
nedůvodnosti jednotlivých konkrétních námitek, jednoznačně uvedl, že napadené rozhodnutí
považuje za způsobilé věcného přezkumu. Je pravda, že měl ve vztahu k některým částem
odůvodnění rozhodnutí žalovaného výhrady v tom smyslu, že se žalovaný mohl k některým
skutečnostem (zejména pokud jde o podklady o výskytu chráněných druhů motýlů) vyjádřit
explicitněji. Pokud však v těchto případech dovodil, že napadené rozhodnutí přesto z hlediska
požadavků kladených na jeho odůvodnění obstojí, nestalo se tak v důsledku toho, že odůvodnění
(respektive odpovídající argumentaci) za správní orgány dotvářel, nýbrž proto, že stěžovatelé
v odvolání v podstatné míře, byť v přeformulované podobě, jen opakovali argumentaci,
s jejíž podstatou se již dostatečným způsobem zabýval ve svém rozhodnutí správní orgán I.
stupně. Krajský soud proto v daných případech odkazoval na příslušné strany rozhodnutí
správního orgánu I. stupně, kde je o nich pojednáno.
[40] Nejvyšší správní soud způsob, jakým krajský soud přistoupil k otázce
(ne)přezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, neshledává jakkoli vadným. Skutečnost,
že se žalovaný výslovně nezabýval každou jednotlivou výtkou stěžovatelů, současně koresponduje
tomu, že stěžovatelé svou argumentaci zhusta formulují spíše jako kategorická tvrzení, nikoliv
jako věcnou polemiku. Nadále trvají na svých závěrech, aniž by polemizovali s vysvětleními,
kterých se jim k jednotlivým otázkám již dostalo. Ostatně, činí tak i v nyní posuzované kasační
stížnosti (viz dále).
[41] Nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele
o tom, jak podrobně by mělo být rozhodnutí správního orgánu odůvodněno, ale objektivní
překážkou, která soudu znemožňuje napadené rozhodnutí přezkoumat. Důvodem
nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů rovněž není to, že s nimi stěžovatelé věcně
nesouhlasí.
[42] Nelze současně přisvědčit tvrzení stěžovatelů o nutnosti „zásadně odmítnout“ argumentaci
krajského soudu, že rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí správního orgánu I. stupně
je, pokud jde o jejich přezkoumatelnost, třeba posuzovat jako jeden celek. Stěžovatelé svůj
nesouhlas s uvedeným přístupem krajského soudu nikterak neodůvodnili; daný přístup však
koresponduje ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu i právní doktríně, podle
které řízení před správním orgánem I. stupně a správním orgánem odvolacím tvoří jeden celek.
Projevem této zásady jednoty správního řízení je jednak to, že odvolací správní orgán může
odstranit vady odůvodnění správního orgánu I. stupně tím, že prvoinstanční rozhodnutí doplní
či koriguje svým odůvodněním, jednak to, že není nezbytné, aby se odvolací správní orgán
podrobně vypořádával s otázkami, které již byly zodpovězeny správním orgánem
prvostupňovým, pokud se s jejich posouzením ztotožňuje; za takové situace postačí, pokud
na konkrétní pasáže rozhodnutí správního orgánu I. stupně s osvojující poznámkou odkáže
(viz například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012-47,
ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25, či ze dne 20. 2. 2020, č. j. 2 Ads 171/2019-43;
rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na webu www.nssoud.cz).
[43] Konstatování, že na rozhodnutí správních orgánů je třeba nahlížet jako na jeden celek,
které krajský soud konkrétně užil v souvislosti s posouzením, zda se správní orgány
přezkoumatelným způsobem vypořádaly s námitkami stěžovatelů o nedostatcích podkladů
potvrzujících výskyt chráněných druhů motýlů v dotčené lokalitě (které je však stejně tak validní
ve vztahu k námitkám stěžovatelů o nedostatečném vypořádání jejich námitek o neprovedení
testu proporcionality, i ve vztahu k námitkám o nedostatečném odůvodnění navrženého
ochranného pásma přírodní památky), proto není co vytknout. Krajský soud proto nepochybil,
pokud při posouzení, zda správní orgány přezkoumatelným způsobem vysvětlily, proč námitky
stěžovatelů neshledaly důvodnými, vycházel jak z odůvodnění rozhodnutí žalovaného,
tak současně i ze odůvodnění prvostupňového rozhodnutí.
[44] Pokud se dále již konkrétně jedná o kasační argumentaci stran (ne)provedení testu
proporcionality ve správním řízení, Nejvyšší správní soud neshledal, že by krajský soud pochybil,
dospěl-li k závěru, že ač žalovaný neprovedl „ukázkový“ tříkrokový test proporcionality, otázkou
proporcionality, tedy poměřováním mezi jednotlivými veřejnými a soukromými zájmy (zejména
veřejným zájmem na ochraně přírody a krajiny a soukromým - primárně ekonomickým - zájmem
stěžovatelů na realizaci těžby štěrkopísku), se zabýval a své závěry přezkoumatelným způsobem
odůvodnil. Stěžovatelům nelze přisvědčit, že by krajský soud z rozhodnutí žalovaného pouze
„uměle“ vybíral prvky, které by mohl prohlásit za provedení testu proporcionality,
neboť žalovaného „evidentně vůbec nenapadlo, že by měl nějaký test proporcionality provést“. Takové
tvrzení obsahu rozhodnutí žalovaného nekoresponduje. Žalovaný příslušné odvolací námitky
stěžovatelů [část jejich odvolání označená písmenem d)] shrnul výslovně na str. 14,
ve druhém odstavci zdola, svého rozhodnutí a následně se s nimi zabýval na str. 14 až 16
a vysvětlil, proč je neshledal důvodnými. Odkazu krajského soudu na uvedené strany rozhodnutí
žalovaného tak není čeho vytknout.
[45] Stěžovatelům je možné přisvědčit v tom, že se žalovaný v uvedené části odůvodnění
svého rozhodnutí zabýval primárně poměřováním jednotlivých veřejných a soukromých
zájmů v užším slova smyslu, které odpovídá třetímu kroku testu proporcionality,
jak jej ve své rozhodovací praxi definoval Ústavní soud (viz například nález ze dne 12. 10. 1994,
sp. zn. Pl. ÚS 4/94, na něž stěžovatelé odkazovali; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná
na www.nalus.usoud.cz). Stěžovatelé přitom v odvolání namítali, byť výrazně stručněji
než v soudním řízení, rovněž to, že návrh na vyhlášení přírodní památky neobstojí v prvním
a druhém kroku testu proporcionality, tedy testu vhodnosti a potřebnosti, neboť k dosažení
stanoveného cíle, tj. ochraně chráněných živočišných druhů, postačuje i jen základní ochrana
příslušné lokality ve smyslu §45c odst. 2 zákona o ochraně přírody, přičemž správní orgán
I. stupně podle stěžovatelů tento institut zcela opomněl zohlednit. Těmto odvolacím námitkám
se žalovaný vskutku příliš nevěnoval. To však nečiní rozhodnutí správních orgánů jako celek
nepřezkoumatelnými, neboť, jak správně naznačil krajský soud, k této otázce (tj. proč je ochrana
dotčeného území v režimu tzv. základní ochrany ve smyslu §45c odst. 2 zákona o ochraně
přírody nedostačující), se navzdory opačnému tvrzení stěžovatelů výslovně vyjádřil již správní
orgán I. stupně, a to zejména na straně páté svého rozhodnutí v souvislosti
s hodnocením a výčtem podkladů potvrzujících výskyt chráněných druhů motýlů v dotčené
lokalitě, a dále pak též na straně sedmé v rámci posouzení námitky č. 2 osoby zúčastněné
na řízení s odkazem na obsah stanovisek regionálních pracovišť Agentury ochrany přírody
a krajiny ČR. Žalovaný přitom příslušnou část odůvodnění správního orgánu I. stupně ve svém
rozhodnutí poměrně obsáhle citoval; s jejím obsahem se tak zjevně ztotožňoval.
[46] Jakékoliv dotváření rozhodnutí správních orgánů, či „umělé“ vybírání jednotlivých prvků
z jejich rozhodnutí, které budou prohlášeny za provedení testu proporcionality, nelze spatřovat
ani ve snaze krajského soudu vysvětlit stěžovatelům, že správní orgány v průběhu celého řízení
o námitkách podle §40 odst. 4 zákona o ochraně přírody jejich soukromé zájmy zohledňovaly,
a tedy že projevem proporcionality (poměřování zájmu stěžovatelů na těžbě štěrkopísku
ve srovnání s veřejným zájem na ochraně životního prostředí) jsou rovněž změny v původně
navrhovaném rozsahu přírodní památky, které vedly mj. k vyjmutí pozemků, na nichž se přímo
nachází ložisku štěrkopísku, z plochy přírodní památky, a dále k tomu, že některé pozemky
ve vlastnictví stěžovatelů byly namísto území přírodní památky zařazeny „pouze“ do jejího
ochranného pásma.
[47] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval argumentací stěžovatelů ve vztahu k podkladům,
jež mají dokládat výskyt chráněných druhů motýlů na navrženém území přírodní památky
a rovněž na území jejího ochranného pásma.
[48] Stěžovatelé především namítají, že je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné,
neboť se žalovaný de facto vůbec nezabýval jejich námitkami, že shromážděné podklady jsou
nedostatečné a zastaralé; krajský soud měl pochybit tím, že pro tento nedostatek rozhodnutí
žalovaného nezrušil. Nejvyšší správní soud nicméně nemá odůvodnění napadeného rozsudku
k této otázce čeho vytknout. Krajský soud stěžovatele správně odkázal na stranu desátou
rozhodnutí žalovaného, kde se žalovaný k podstatě dané argumentace, byť velmi stručně,
a částečně i věcně nesprávně (viz odst. 66 až 68 napadeného rozsudku) vyjádřil. Shodně jako
krajský soud považuje Nejvyšší správní soud za dostačující odkaz žalovaného na příslušnou část
odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně, primárně třetí odstavec na jeho straně
páté, kterou žalovaný do svého rozhodnutí současně doslovně převzal a citoval ji - zjevně
se s ní tak ztotožňoval.
[49] Jak Nejvyšší správní soud uvedl výše, rozhodnutí správního orgánu
I. stupně a rozhodnutí žalovaného tvoří jeden celek. Vzhledem k tomu, že měl žalovaný
za to, že vysvětlení, na základě jakých podkladů byl učiněn závěr o výskytu chráněných druhů
živočichů na území přírodní památky a jejího ochranného pásma, je v dostatečné míře obsaženo
již v rozhodnutí správního orgánu I. stupně, není vadou, pokud výslovně nereagoval na každou
jednotlivou odvolací námitku stěžovatelů, a na příslušnou část odůvodnění prvostupňového
rozhodnutí odkázal jako na přiléhavou argumentaci. Uvedené platí tím spíše, že stěžovatelé
veskrze obecně namítali „neodbornost“, „nedostatečnost“, „neúplnost“, či „chaotičnost“ opatřených
podkladů, aniž by vysvětlili, proč takto příslušné podklady označují. Případně namítali, že jsou
shromážděné podklady neaktuální a zastaralé, ačkoliv se tato argumentace zjevně míjí
s vysvětlením správního orgánu I. stupně z jakých všech podkladů vycházel. Ostatně, tuto
argumentaci i nadále opakují v kasační stížnosti, navzdory srozumitelnému odůvodnění
napadeného rozsudku, které ji vyvrací (viz dále).
[50] Důvodná není dílčí námitka nepřezkoumatelnosti, postavená na tvrzení, že se žalovaný
„neobtěžoval konkrétně označit podklady, které shromáždil krajský úřad“. Příslušné podklady jsou
dostatečně vymezeny v žalovaným odkazované části rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Není důvod, proč by mělo být totéž opakováno v rozhodnutí o odvolání. Nadto stěžovatelé
přehlížejí, že žalovaný příslušnou část správního orgánu I. stupně doslovně citoval, fakticky
tak podklady, které považoval za rozhodné, označil.
[51] Není rovněž pravdou, že by krajský soud pouze apodikticky uzavřel, že chráněné druhy
motýlů jsou v lokalitě přírodní památky pozorovány od roku 2008. Krajský soud
se jednotlivými podklady, jež shromáždil správní orgán I. stupně, zabýval podrobně, s velkou
mírou pečlivosti – v odst. 69 až 71, kde veškeré podklady rozebral. Jediným podkladem, který
krajský soud výslovně nejmenoval je znalecký posudek č. 01/2013, jež zpracoval RNDr. Vlastimil
Kostkan, Ph.D. Vzhledem k tomu, že se jedná o podklad předložený stěžovateli, jeho obsah
je jim nepochybně znám; tento podklad přitom výskyt chráněných druhů motýlů v lokalitě
aktuálně navrhované přírodní památky taktéž potvrzuje. Krajský soud uvedl, kdy byly jednotlivé
podklady pořízeny, i jaké závěry o výskytu chráněných druhů motýlů a v jakých lokalitách z nich
vyplývají. Není tak pravda, že by krajský soud jen lapidárně uzavřel, že výskyt chráněných druhů
motýlů byl v lokalitě přírodní památky potvrzen. Věta, na niž stěžovatelé odkazují (viz odst. 73,
věta první, napadeného rozsudku) představuje pouze vyjádření celkového náhledu krajského
soudu na námitky stěžovatelů o nedostatečných skutkových zjištěních, pokud jde o výskyt
chráněných druhů v lokalitě. Krajským soudem učiněný závěr, že shromážděné podklady, včetně
biologického podkladu Ing. Mgr. Michala P., předloženého stěžovateli (k němu viz dále) výskyt
chráněných druhů motýlů v předmětné lokalitě potvrzují kontinuálně od roku 2008, přitom
koresponduje podrobnému odůvodnění krajského soudu stran jednotlivých podkladů,
obsaženému v již uvedených odst. 69 až 71 napadeného rozsudku.
[52] Pravdivé pak není ani tvrzení stěžovatelů, že by se krajský soud, či správní orgány,
omezily pouze na konstatování, že v dané lokalitě byly historicky pozorovány chráněné druhy.
Stěžovatelé pomíjejí, že správní orgán I. stupně poté, co bylo jeho první rozhodnutí ve věci
žalovaným částečně zrušeno z důvodu nedostatečného zdůvodnění významu pozemků
stěžovatelů pro zvláštní územní ochranu modráska bahenního a ohniváčka černočárného,
požádal dne 26. 3. 2015 Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR o doplnění aktuálních podkladů
o výskytu daných druhů na území přírodní památky. V reakci na tuto žádost pak jednotlivá
regionální pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR správnímu orgánu I. stupně
předložila trojici podkladů, jež shrnuje a hodnotí krajský soud v odst. 70 napadeného rozsudku.
Jedná se o podklady opatřené v roce 2015. Přípis AOPK, Regionálního pracoviště Správa CHKO
Litovelské Pomoraví ze dne 9. 4. 2015, č. j. 23492/2015, přitom zachycuje výsledky orientačního
průzkumu výskytu modráska bahenního v evropsky významné lokalitě Morava – Chropyňský luh,
včetně území navrhované přírodní památky (srov. grafickou přílohu, jež zachycuje zjištěný výskyt
modráska bahenního), provedeného dne 24. 7. 2014. Stanovisko AOPK, Regionálního pracoviště
Správa CHKO Bílé Karpaty ze dne 24. 7. 2015, č. j. 4824/2015, se pak opírá o botanický
a entomologický průzkum provedený v červenci 2015. Vzhledem k tomu, že žalobou napadené
rozhodnutí žalovaného bylo vydáno dne 29. 9. 2016 a jím přezkoumávané rozhodnutí správního
orgánu I. stupně dne 10. 8. 2015, lze uvedené podklady stěží hodnotit jako historické. Nejvyšší
správní soud dodává, že správní orgán I. stupně stěžovatele o shromáždění nových podkladů,
vyžádaných Agentury ochrany přírody a krajiny ČR oznámením ze dne 11. 5. 2015,
č. j. KUZL 10849/2013 ZPZE-PP, informoval, jejich existence jim tak nemůže být neznámá.
[53] S ohledem na již uvedené není důvodné ani tvrzení stěžovatelů, že se žalovaný
„spokojil […] např. s přípisem AOPK ČR, který se týkal nevhodného sečení dané lokality.“ Stěžovatelé
poukazují na výše uvedené Stanovisko AOPK, Regionálního pracoviště Správa CHKO Bílé
Karpaty ze dne 24. 7. 2015, č. j. 4824/2015, které je však pouze jedním z celé řady
shromážděných podkladů. Náhledu, že by se žalovaný snad spokojil pouze s tímto jedním
podkladem, tak nelze přisvědčit.
[54] Obdobně to platí i pro nálezy obou chráněných druhů motýlů evidované v Nálezové
databázi Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, které stěžovatelé označují za neaktuální,
neboť se opírají o průzkumy provedené v letech 2008 a 2009. Stěžovatelé pomíjejí, že v řízení
před správním orgánem I. stupně byly opatřeny i podklady novější (viz výše), vycházející
z aktuálních průzkumů dotčené lokality. Samotná skutečnost, že součástí spisového materiálu
jsou i podklady staršího data, což koresponduje tomu, že řízení o návrhu na vyhlášení přírodní
památky bylo v původně navrhovaném rozsahu zahájeno již v roce 2013, není nikterak
na závadu. Ba naopak, shromážděné podklady jako celek potvrzují, že chráněné druhy motýlů
se na území přírodní vyskytují kontinuálně, již delší dobu, příslušné území tak pro ně představuje
vhodný biotop, a jeho zvýšená územní ochrana je tedy důvodná.
[55] Přisvědčit nelze ani tvrzení stěžovatelů, že pořízené inventarizační průzkumy modráska
bahenního a ohniváčka černočárného jsou zpracované chaoticky, neboť stěžovatelé tento svůj
náhled nikterak nevysvětlují. Nejvyšší správní soud rovněž neshledává, že by bylo vadou, pokud
pořízené inventarizační průzkumy nehodnotí „kvalitu a stabilitu populace“ chráněných druhů
motýlů. Stěžovatelé neuvádějí, z čeho požadavek na takové odůvodnění dovozují. Vlastníci
nemovitostí, které mohou být dotčeny vyhlášením zvláště chráněného území v řízení o námitkách
podle §40 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny, nevystupují jako „veřejní“ ochránci zájmů
na ochranu životního prostředí, ale přísluší jim uplatňovat námitky proti takovému navrženému
způsobu nebo rozsahu ochrany, jímž by byl[i] dotčen[i] ve výkonu svých práv nebo povinností (§40 odst. 4,
věta třetí zákona o ochraně přírody). Rozsahu námitek, které mohou vlastníci nemovitostí
uplatňovat, a kterými z podstaty věci vystupují na ochranu svých soukromých zájmů na využívání
svých nemovitostí, pak koresponduje povinnost správních orgánů vysvětlit důvodnost
či nedůvodnost uplatněných námitek. Ve vztahu k podkladům potvrzujícím výskyt chráněných
druhů živočichů v lokalitě navrhovaného zvláště chráněného území to konkrétně znamená,
že jsou správní orgány s ohledem na uplatněné námitky povinny vyžádat
si odpovídající podklady, vysvětlit, zda jimi byl výskyt předmětů ochrany na příslušném území
potvrzen a zda je tak odůvodněno vyhlášení zvláštní územní ochrany nad rámec tzv. základní
ochrany (§45c odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny), tak aby vlastníci porozuměli,
proč jsou jejich nemovitosti do plochy přírodní památky, respektive jejího ochranného pásma,
zařazovány. Těmto požadavkům správní orgány v nynější věci dostály. Jejich povinností v řízení
o návrhu na vyhlášení přírodní památky naopak nebylo odpovídat stěžovatelům na každou
jednotlivou připomínku stran životních podmínek a populací chráněných druhů živočichů.
[56] Nelze rovněž přitakat tvrzení stěžovatelů, že je „nesporným faktem“, že se všechny podklady
potvrzující výskyt chráněných druhů motýlů, které shromáždil správní orgán I. stupně,
vztahují k výrazně většímu území, než na jakém je přírodní památka navrhována,
ani jejich tvrzení, že se správní orgán I. stupně s příslušnou námitkou vypořádal pouze
konstatováním, že je území Zářičských luk jedinečné a má mimořádný přírodovědecký význam.
Obě tato tvrzení jsou nepravdivá. Stěžovatelé současně vědomě pomíjejí odůvodnění krajského
soudu, které je vyvrací.
[57] Pokud jde o tvrzení, že se správní orgány s danou otázkou dostatečně nevypořádaly,
krajský soud mu v odst. 76 napadeného rozsudku nepřisvědčil a stěžovatele odkázal jednak
na str. 10 rozhodnutí žalovaného, a zejména pak na str. 6 rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Správní orgán I. stupně zde sice konstatoval, že již před zahájením vyhlašovacího
procesu byla předmětem sledování ze strany orgánů ochrany přírody „jedinečnost území Zářičských
luk“ i to, že „ výsledky průzkumů potvrdily mimořádný přírodovědný význam zkoumaného území“, to však
zdaleka není jediné, co k otázce výskytu chráněných druhů živočichů na území přírodní památky
a jejím ochranném pásmu uvedl. Správní orgán I. stupně poměrně konkrétně shrnul, jaké nálezy
jakých živočichů a rostlin byly učiněny na ploše přírodní památky, respektive jejího ochranného
pásma (viz odst. první na straně šesté rozhodnutí správního orgánu I. stupně, na niž Nejvyšší
správní soud stěžovatele shodně jako krajský soud odkazuje). Z formulací, které správní orgán I.
stupně v odkazované části rozhodnutí použil, vyplývá, že učiněné závěry se vztahují k aktuálně
navrhované ploše přírodní památky, nikoli k území celé evropsky významné lokality,
jak naznačují stěžovatelé. Kromě strany šesté rozhodnutí správního orgánu I. stupně Nejvyšší
správní soud stěžovatele k dané otázce odkazuje také na jeho stranu pátou, třetí a čtvrtý odstavec,
kde daný správní orgán jednoznačně uváděl, že podklady nově shromážděné poté, co bylo první
rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušeno (ale i některé podklady shromážděné již dříve,
kupříkladu znalecký posudek č. 2/2010 o posouzení záměru těžby štěrkopísku na populaci
modráska bahenního), prokazují výskyt chráněných druhů „v navrženém ZCHÚ“, tedy na aktuálně
navrhovaném území zvláště chráněného území – přírodní památky.
[58] Krajský soud se zabýval rovněž věcnou správností příslušného posouzení, tedy
zda shromážděné podklady skutečně prokazují výskyt chráněných druhů motýlů a jejich biotopu,
který je také předmětem ochrany v rámci navrhované přírodní památky, a to na redukovaném
území přírodní památky, a nikoliv pouze na území původně navrhovaném, tedy na území celé
evropsky významné lokality, které je rozlehlejší. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé předkládají
pouze kategorické tvrzení, že je „nesporným faktem“, že tomu tak není, aniž by s opačnými
vyjádřeními krajského soudu, vyslovenými v souvislosti s hodnocením jednotlivých podkladů, jež
shromáždil správní orgán I. stupně, jakkoli věcně polemizovali, Nejvyššímu správnímu soudu
nezbývá, než na ně stěžovatele odkázat. Konkrétně se jedná o odst. 69 až 71 napadeného
rozsudku, kde krajský soud ve vztahu k jednotlivým podkladům výslovně uváděl, že se vztahují
k aktuálně navrženému území Zářičských luk. Tvrzení stěžovatelů, že se všechny shromážděné
podklady vztahují k původně navrhovanému, rozsáhlejšímu území, současně vyvrací
již skutečnost, že část podkladů (jedná se o ty, na něž jmenovitě odkazuje krajský soud
v odst. 70 napadeného rozsudku) byla správním orgánem I. stupně shromážděna (vyžádána
od Agentury ochrany přírody a krajiny ČR) až poté, kdy již bylo původně navrhované území
přírodní památky, původně nazvané Morava – Chropyňský luh, upraveno a navrhovaná přírodní
památka byla v návaznosti na to rovněž přejmenována (viz též odst. [56] tohoto rozsudku).
[59] Nejvyšší správní soud se dále zabýval kasační argumentací, již stěžovatelé uplatňují
ve vztahu k dokumentu označenému jako „Odborný biologický podklad, Analýza návrhu vyhlášení
Přírodní památky Morava – Chropyňské louky a podklady pro úpravy vymezení dle skutečného výskytu
významných druhů“, který k jejich požadavku v roce 2016 (bez bližší datace) zpracoval
Ing. Mgr. Michal P.(dále jen „biologický podklad Ing. Mgr. Michala P.“).
[60] Tvrzení stěžovatelů, že žalovaný v rozporu s jejich legitimním očekáváním daný
podklad nezohlednil a „zcela jej ignoroval“, není důvodné. Stěžovateli užitá formulace, že je „krajský
úřad […] nezpochybnitelně vyzval […], aby poskytli nové podrobné biologické hodnocení“, navozuje dojem,
že jim správní orgán I. stupně uložil, aby příslušný podklad opatřili a následně, poté co tak učinili,
k němu vůbec nebylo přihlédnuto. Tak tomu však nebylo. Stěžovatelé zaslali dne 25. 7. 2016
správnímu orgánu I. stupně doplnění odvolání proti jeho rozhodnutí, v němž uvedli, že žádají
doplnit spis o „klíčové nové podklady“ a že „se dokončují podrobná biologická hodnocení – monitoringy
přírodních hodnot (v letním aspektu) v lokalitě Zářičské louky […].“ Jak stěžovatelé uvádějí, není sporu,
že v reakci na dané podání je správní orgán I. stupně dne 3. 8. 2016 vyzval,
aby avizovaný podklad předložili. Stěžovatelé tak však až do rozhodnutí žalovaného dne
29. 9. 2016, tedy ani dva měsíce poté, co jeho předložení avizovali, neučinili. Ze spisového
materiálu současně ani nevyplývá, že by stěžovatelé na danou výzvu reagovali a správním
orgánům sdělili, kdy očekávají, že daný podklad bude dokončen a oni jej budou moci předložit.
Tvrzení že žalovaný příslušný podklad ignoroval, a že pochybil, pokud jeho závěry řádně
nepřezkoumal se tak míjí se skutečným průběhem odvolacího řízení. Žalovaný nemohl
přezkoumávat podklad, který mu nebyl předložen; současně na str. 16 svého rozhodnutí vysvětlil,
proč na jeho předložení dále nevyčkával a ve věci rozhodl na základě shromážděných podkladů,
které považoval stran zjištění skutkového stavu (výskytu chráněných druhů motýlů a jejich
biotopu) za dostatečné. Příslušné odůvodnění žalovaného v dílčích aspektech korigoval krajský
soud v napadeném rozsudku, na který stěžovatele vzhledem k absenci konkrétní věcné polemiky
lze odkázat.
[61] Nejvyšší správní soud tak pouze uvádí, že ve shodě s krajským soudem neshledal,
že by žalovaný tím, že na avizovaný podklad dále nevyčkával, zasáhl do jejich legitimního
očekávání, či jinak omezil jejich procesní práva v daném řízení. Samotný návrh na vyhlášení
přírodní památky, byť původně na výrazně rozlehlejším území, byl oznámen již dne 28. 2. 2013.
V pořadí druhé rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve věci námitek stěžovatelů podle
§40 odst. 4 zákona o ochraně přírody pak bylo přijato dne 10. 8. 2015. O odvolání stěžovatelů
proti tomuto rozhodnutí přitom žalovaný rozhodl po více než roce (29. 9. 2016). Pokud
tak stěžovatelé měli za to, že podklady shromážděné správním orgánem I. stupně považují
za nedostatečné, neodborné či chaotické, jak tvrdí, nic jim nebránilo, aby zpracování vlastního
biologického podkladu zadali již výrazně dříve, a nevyčkávali se svým návrhem na doplnění
dokazování na samotný závěr odvolacího řízení. Pokud tak přesto učinili, nic ji nebránilo,
aby správním orgánům alespoň přibližně sdělili, v jakém časovém horizontu očekávají, že bude
jimi zadaný podklad dokončen. Vzhledem k tomu, že ani to neučinili a žalovaný považoval
skutkový stav za dostatečně zjištěný, nepochybil, pokud nevyčkával a ve věci rozhodl.
[62] Důvodnými Nejvyšší správní soud neshledal rovněž námitky, jimiž stěžovatelé brojí proti
tomu, že se obsahem biologického podkladu Ing. Mgr. Michala P. věcně zabýval krajský soud.
Námitka, že příslušné úvahy měly být obsaženy již v rozhodnutí žalovaného (a následně
podrobeny soudnímu přezkumu) není důvodná, jelikož stěžovatelé daný podklad
předložili teprve v řízení před krajským soudem, a žalovaný se jím tak logicky nemohl zabývat.
To, že krajský soud daným podkladem provedl dokazování, zabýval se jeho obsahem a vysvětlil,
proč neshledal, že by byl způsobilý vyvrátit zjištění správních orgánů o výskytu chráněných druhů
motýlů a jejich biotopu v lokalitě přírodní památky a jejího ochranného pásma, současně
nepředstavuje dotváření správního rozhodnutí ze strany krajského soudu. O dotváření správních
rozhodnutí by se jednalo tehdy, pokud by krajský soud za použití daného podkladu
vyvracel důvodnost argumentace (odvolací důvody) uplatněné stěžovateli ve správním řízení,
s níž by se správní orgány opomněly vypořádat. Tak tomu ale v posuzované věci
nebylo, neboť správní orgány, zejména správní orgán I. stupně, shromáždily řadu podkladů,
o něž byl již ve správním řízení, tedy nikoliv až v řízení před krajským soudem, opřen závěr
o potřebě vyhlásit na území dotčené lokality přírodní památku. Krajský soud jen (zcela správně)
posuzoval, zda tyto závěry obstojí i ve světle stěžovateli dodatečně předložených listin,
kterými provedl dokazování.
[63] Stěžovatelé dále brojí proti závěru krajského soudu, že svým obsahem není biologický
podklad Ing. Mgr. Michala P. způsobilý čehokoli změnit na závěrech správních orgánů, neboť
jejich správnost (pokud jde o otázku výskytu chráněných druhů motýlů na území přírodní
památky a jejího ochranného pásma) veskrze potvrzuje. Uplatněná kasační argumentace však
opět sestává pouze z kategorických tvrzení, že stěžovatelé závěry krajského soudu „zásadně
odmítají“, a že příslušný podklad „zásadním způsobem [znevěrohodňuje] podklady opatřené krajským
úřadem“. Žádnou konkrétní věcnou polemiku, proč posouzení krajského soudu není správné,
stěžovatelé nevznesli. Krajský soud se přitom biologickým podkladem Ing. Mgr. Michala P.,
včetně podkladových materiálů (inventarizačních průzkumů o výskytu chráněných druhů motýlů
v příslušné lokalitě), které jsou jeho součástí, v napadeném rozsudku zabýval poměrně pečlivě
(viz odst. 72 až 74 napadeného rozsudku). Vzhledem k absenci jakékoliv konkrétní věcné
polemiky s příslušnou částí odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyšší správnímu soudu
nezbývá, než na ni stěžovatele odkázat.
[64] S ohledem na uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační argumentace
stěžovatelů uplatněná ve vztahu k podkladům potvrzujícím výskyt chráněných druhů
motýlů na území aktuálně navrhované přírodní památky není důvodná. Krajský soud nepochybil,
dospěl-li k závěru, že rozhodnutí správních orgánů jsou v tomto směru způsobilá věcného
přezkumu, ani dospěl-li k tomu, že jejich závěry obstojí po věcné stránce.
[65] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval kasační argumentací, kterou stěžovatelé uplatňují
ve vztahu k ochrannému pásmu přírodní památky. Její podstatou je náhled stěžovatelů, že správní
orgány potřebu vyhlášení navrženého ochranného pásma dostatečně nezdůvodnily, v důsledku
čehož jsou jejich rozhodnutí nepřezkoumatelná, přičemž krajský soud pochybil, pokud uvedený
nedostatek nerozpoznal.
[66] Nejvyšší správní soud tomuto náhledu nepřisvědčil. Stěžovatelé se svou argumentací
pokoušejí navodit dojem, že správní orgány považovaly za nezbytné ochranné pásmo přírodní
památky vyhlásit, aniž by však měly výraznější povědomí o tom, proč tak vůbec činí. Tak tomu
však zjevně nebylo.
[67] Podle §37 odst. 1 zákona o ochraně přírody platí, že je-li třeba zabezpečit zvláště chráněná
území, s výjimkou chráněné krajinné oblasti, před rušivými vlivy z okolí, může být pro ně vyhlášeno ochranné
pásmo, ve kterém lze vymezit činnosti a zásahy, které jsou vázány na předchozí souhlas orgánu ochrany
přírody. Ochranné pásmo vyhlašuje orgán, který zvláště chráněné území vyhlásil, a to stejným způsobem.
Pokud se ochranné pásmo národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace nebo přírodní
památky nevyhlásí, je jím území do vzdálenosti 50 m od hranic zvláště chráněného území. Orgán ochrany přírody
může při vyhlášení zvláště chráněného území stanovit, že se zvláště chráněné území vyhlašuje bez ochranného
pásma.
[68] V posuzované věci správní orgán I. stupně dospěl k závěru o potřebě vyhlášení
ochranného pásma ve smyslu věty první a druhé citovaného ustanovení pouze na severní straně
přírodní památky, jak je patrné z přílohy č. 2 (grafického znázornění) jeho rozhodnutí.
Odůvodnění:
zvolené podoby ochranného pásma se nachází na straně osmé rozhodnutí
správního orgánu I. stupně, na kterou již stěžovatele odkázal v odst. 80 napadeného rozsudku
krajský soud s tím, že příslušné odůvodnění považuje za relativně podrobné, zjevně tedy
dostatečné a způsobilé věcného přezkumu. Nejvyšší správní soud s náhledem krajského
soudu souhlasí. S ohledem na to, že dostatečné vysvětlení zvolené podoby ochranného pásma
je obsaženo již v rozhodnutí správního orgánu I. stupně, není současně vadou, pokud se žalovaný
podrobně nevypořádal s odvolacími námitkami stěžovatelů a fakticky tak neopakoval, což již bylo
řečeno.
[69] Správní orgán I. stupně k námitkám stěžovatelů podle §40 odst. 4 zákona o ochraně
přírody, jimiž se domáhali, aby jejich pozemky byly vyňaty z území navrhované přírodní památky,
a jimž bylo částečně vyhověno, vysvětlil, že některé ze sporných pozemků byly zařazeny
do ochranného pásma „s ohledem na potenciální biotop předmětů ochrany, zajištění dostatečné rozlohy
a celistvosti území s ohledem na udržení vhodných podmínek pro existenci populací předmětů ochrany
a zabezpečení přírodní památky před potenciálními negativními vlivy. Bylo vzato v potaz i vymezení ochranného
pásma po přirozených liniích v krajině, které by bylo identifikovatelné v terénu a parcelní vymezení. Na těchto
pozemcích byl i zaznamenán výskyt dospělců obou předmětů ochrany“. Dále na straně deváté svého
rozhodnutí k námitce stěžovatelů uvedl, že důvodem pro vyhlášení ochranného pásma je zajištění
ochrany málo narušených přírodních lučních biotopů s výskytem živných rostlin chráněných
druhů motýlů.
[70] Nejvyšší správní soud takové odůvodnění, ve shodě s krajským soudem, shledává
dostatečným a srozumitelným. Navzdory tvrzení stěžovatelů o ignorování jejich zájmů současně
zvolená podoba ochranného pásma ve skutečnosti odráží jejich požadavky. Sami stěžovatelé
totiž ve svých námitkách podle §40 odst. 4 zákona o ochraně přírody ze dne 28. 5. 2013 navrhli,
aby pozemky, na jejichž využívání mají zájem, byly vyňaty z území přírodní památky a aby na nich
„bylo vyhlášeno ochranné pásmo ve smyslu ust. §37 ZOPK, které je dle názoru stěžovatele, vedle základní
ochrany dle ust. §45c odst. 2 ZOPK, způsobilé poskytnut předmětům ochrany dostatečnou ochranu.“ Tomuto
požadavku správní orgány v podstatné míře vyhověly.
[71] Nelze souhlasit ani s názorem, že správní orgány v rozporu se zněním ustanovení
§37 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, a bodem 2.3 metodiky nevysvětlily, s ohledem
na jaké rušivé vlivy je ochranné pásmo navrhováno. Ochranné pásmo představuje
určitou „nárazníkovou zónu“, která již sama o sobě plní funkci ochrany příslušného území
(srov. §37 odst. 2 až 4 zákona o ochraně přírody), byť v mírnějším režimu, než je tomu na území
přírodní památky. V nynější věci správní orgány dospěly k závěru, že se na území navrženého
ochranného pásma, byť v omezenější míře, rovněž vyskytují chráněné druhy motýlů, a jejich
biotop, který je rovněž předmětem ochrany. Současně Nejvyšší správní soud poznamenává,
že z jednotlivých grafických příloh, které jsou součástí rozhodnutí správního orgánu I. stupně,
případně se jedná o podklady zařazené ve spisovém materiálu správních orgánů (viz konkrétně
příloha č. 2 rozhodnutí správního orgánu I. stupně; grafické znázornění přírodní památky a jejího
ochranného pásma, jež je přílohou žádosti správního oránu I. stupně ze dne 26. 3. 2015,
č. j. KUZL 20233/2014, o doplnění podkladů adresované Agentuře přírody a krajiny ČR;
a ortofotomapa dotčeného území, jež je připojena k přípisu AOPK, Regionálního pracoviště
Správa CHKO Litovelské Pomoraví ze dne 9. 4. 2015, č. j. 23492/2015), je patrné, že území
přírodní památky ve spojení s navrženým ochranným pásmem respektuje požadavky metodiky,
jíž se stěžovatelé dovolávají, tedy aby hranice přírodní památky a jejích ochranných pásem byly
pokud možno vedeny tak, aby byly snadno a jednoznačně rozlišitelné v terénu, aby bylo
postupováno podle přirozených snadno identifikovatelných linií, jako jsou údolnice,
hřbetnice a vodní toky, a aby chráněné území mělo pokud možno co nejjednodušší tvar [viz bod
2.4 písm. b), c) a g) metodiky].
[72] Není současně pravdivé tvrzení stěžovatelů, že by plocha ochranného pásma byla veskrze
shodná jako plocha samotné přírodní památky. Jak je patrné z přílohy č. 1 rozhodnutí správního
orgánu I. stupně, jeho plocha je poloviční.
[73] Nejvyšší správní soud dále neshledal, že by krajský soud pochybil, nepřesvědčil-li
argumentaci stěžovatelů, že přístupová cesta vedoucí k ložisku štěrkopísku, které je ve vlastnictví
stěžovatelů, byla do území ochranného pásma přírodní památky zařazena v rozporu
s bodem 2.4 písm. i) metodiky.
[74] Podle uvedeného bodu metodiky platí, že při navrhování přírodních památek „je vhodné
z návrhu vypustit ty pozemky, které by byly z pohledu ochrany přírody do budoucna vyloženě konfliktní
a jejichž režim lze jen obtížně ovlivnit. Součástí [přírodních památek] by tak neměly být například zastavěné
pozemky, neodstranitelné skládky, zahrádkářské osady, obory, bažantnice, veřejně využívané pozemní
komunikace, pozemky využívané k těžbě nerostných surovin, existující sjezdové tratě a jiná intenzivně využívaná
sportoviště, intenzivně obhospodařované vodní a zemědělské plochy […].“
[75] Citovaný bod metodiky ukládá správním orgánům, aby do území přírodních památek
(a dalších zvláště chráněných území) v zásadě nezařazovaly ty pozemky, které jsou již v okamžiku,
kdy je vyhlášení přírodní památky navrhováno, využívány ke zde uvedeným účelům. V nynější
věci by tak bylo možné potenciálně uvažovat, že by přístupová cesta k ložisku štěrkopísku
(samotné ložisku se na území přírodní památky ani jejího ochranného pásma nenachází), neměla
být zařazena do území přírodní památky, respektive jejího ochranného pásma tehdy,
pokud by na příslušném ložisku již reálně probíhala těžba, případně pokud by na zahájení takové
těžby bylo možné z konkrétních indicií (například rozhodnutí báňského úřadu o povolení
dobývání ložiska) usuzovat. Tak tomu však v posuzované věci není, což již správně reflektoval
krajský soud. Správní orgány ani krajský soud nerozporovaly, že stěžovatelé činili postupné dílčí
kroky, aby takovou těžbu v budoucnu bylo možné realizovat. V okamžiku oznámení návrhu
na vyhlášení přírodní památky, i v okamžiku pravomocného rozhodnutí o námitkách stěžovatelů,
však těžba na příslušném ložisku stále byla jen budoucím, plánovaným záměrem. Pozemky,
na nichž se nachází přístupová cesta k ložisku tak nebylo možné považovat za konfliktní ve smyslu
citovaného bodu metodiky. Konfliktním ve smyslu citovaného bodu metodiky se současně
pozemky nestávají pouze tím, že jejich vlastník vyjádří s jejich zařazením do území přírodní
památky, respektive jejího ochranného pásma, nesouhlas.
[76] Tím, že příslušné pozemky byly zařazeny do ochranného pásma přírodní památky,
současně nebyl budoucí záměr těžby štěrkopísku stěžovatelům znemožněn. Rovněž není
přiléhavé tvrzení stěžovatelů, že bylo porušeno jejich právo na přístup k vlastní nemovitosti,
neboť příslušnou přístupovou cestu mohou i nadále užívat. Pokud by tato cesta vyžadovala
některé stavební úpravy, například tak, aby po ní případně v budoucnu bylo možné přepravovat
vytěžené nerosty, budou nicméně muset požádat o příslušné výjimky, případně nezbytné souhlasy
dotčených orgánů státní správy. Skutečnost, že jim výjimky, respektive souhlasy
potenciálně nemusí být uděleny, nesplní-li vyžadované podmínky, neznamená, že by pozemky,
na nichž se přístupová cesta nachází, bylo nutné z ochranného pásma přírodní památky vyjmout
a a priori tak upřednostnit ekonomický zájem stěžovatelů na realizaci, k okamžiku rozhodování
správních orgánů, stále jen potenciální těžby, před zájmy na ochraně životního prostředí.
[77] Důvodem pro vynětí sporných pozemků z území ochranného pásma přírodní památky
není ani skutečnost, že správní orgán I. stupně v jiném řízení s jiným předmětem vydal souhlasné
stanovisko k záměru těžby štěrkopísku, ani to, že ložisko štěrkopísku spolu s příjezdovou cestou
bylo předmětem posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí. Vyhlašování přírodní
památky a jejího ochranného pásma, včetně řízení o námitkách podle §40 odst. 4 zákona
o ochraně přírody, je samostatným procesem, odlišným od posuzování vlivů záměru a životní
prostředí. Každý z těchto procesů, v nichž jsou zohledňovány poměrně odlišné otázky,
tak má samostatný výsledek. Otázky poměřování zájmu stěžovatelů na realizaci těžby štěrkopísku,
přitom byla správními orgány v řízení o námitkách podle §40 odst. 4 zákona o ochraně přírody
posouzena, a zájmy stěžovatelů byly zohledněny.
[78] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[79] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelé, kteří neměli ve věci úspěch, nemají právo na náhradu
nákladů řízení. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti stěžovatelů, neboť jí v tomto řízení nebyla soudem uložena žádná povinnost a Nejvyšší
správní soud neshledal ani existenci okolností hodných zvláštního zřetele, které by odůvodňovaly
jiný postup (§60 odst. 5 s. ř. s., za použití §120 s. ř. s.). Žalovanému v řízení o kasační stížnosti
náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2021
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu