ECLI:CZ:NSS:2021:3.AS.382.2019:46
sp. zn. 3 As 382/2019 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. B., zastoupený
Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 17. 10. 2019, č. j. 58 A 5/2019 – 44,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádnému z účastníků se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 3. 2019, č. j. KUJCK 37519/2019, zamítl odvolání
žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Vimperk, odboru dopravy a silničního hospodářství
(dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 1. 10. 2018, č. j. MUVPK-OD 32281/18-SVECH,
a toto rozhodnutí potvrdil.
[2] Posledně uvedeným rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle
§125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění rozhodném
pro projednávanou věc (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se měl dopustit z nedbalosti
tím, že dne 7. 3. 2018 ve 14:07 hodin při řízení motorového vozidla tovární značky X, RZ X,
na pozemní komunikaci č. II/145 v ulici Sušická, poblíž supermarketu Tesco, v obci Vimperk,
ve směru jízdy od Supermarketu Tesco ke křižovatce ulice Sušická a 1. máje, nerespektoval
nejvyšší dovolenou rychlost v obci stanovenou na 50 km/h, přičemž mu byla silničním laserovým
rychloměrem MicroDigiCam LTI naměřena rychlost jízdy 75 km/h, po odečtu možné odchylky
měření (-3%) 72 km/h, tedy překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 22 km/h. Tím porušil §4
písm. b) zákona o silničním provozu, ve spojení s §18 odst. 4 téhož zákona. Za tento přestupek
uložil správní orgán prvního stupně žalobci pokutu ve výši 2 500 Kč a povinnost nahradit
náklady řízení určené paušální částkou ve výši 1 000 Kč.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce u Krajského soudu v Českých
Budějovicích (dále jen „krajský soud“) žalobou, který ji zamítl rozsudkem ze dne 17. 10. 2019,
č. j. 58 A 5/2019 – 44, jako nedůvodnou.
[4] Krajský soud se předně neztotožnil s námitkou, že při měření rychlosti vozidla došlo
k tzv. slip effectu, který zapříčinil změření jiné, než skutečné rychlosti. To žalobce dovozoval
především z toho, že strážníci obecní policie provádějící měření vůbec nevěděli, co slip effect
je a jak k němu může dojít. Krajský soud opakovaně zdůraznil, že měření bylo provedeno
schváleným a ověřeným rychloměrem, který ovládal proškolený strážník. Ze snímku pořízeného
při měření bylo patrné zaměření vozidla žalobce (zaměřovací kříž byl umístěn na přední části
vozidla) a dodržení úhlu a vzdálenosti měření, naopak nic nenasvědčovalo tomu, že by došlo
ke slip effectu či jiné vadě měření. Krajský soud citoval z rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 20. 4. 2017, č. j. 28 A 10/2016 – 45, z nějž vyplynulo, že dovozce užitého
rychloměru se v uvedeném řízení vyjádřil v tom smyslu, že u těchto zařízení ke zmiňovanému
efektu nemůže dojít. Proto bylo bez významu, že daný efekt strážníci městské policie neznali.
Dále podotkl, že návod k obsluze rychloměru byl po celou dobu správního řízení součástí spisu,
byl proveden k důkazu při ústním jednání a zmocněnec žalobce se k němu blíže nevyjádřil.
Strážník, který rychloměr obsluhoval, absolvoval školení operátora laserového měřiče, nebyl
proto žádný důvod přezkušovat ho ze znalosti návodu, jak požadoval žalobce. Nebylo též možné
přehrát videozáznam z měření rychlosti, neboť podle manuálu k rychloměru toto zařízení takový
záznam nepořizuje, zaznamenává pouze jednotlivé snímky. Krajský soud také konstatoval,
že žalovaný se sice výslovně nevyjádřil k žalobcem navrhovanému listinnému důkazu (vyjádření
Českého metrologického institutu ze dne 14. 8. 2018), avšak nejedná se o důkaz opomenutý, ale
toliko o neprovedený důkazní prostředek. Opomenutí důkazu, na kterém by stálo řádné zjištění
skutkového stavu, by mělo za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného. V dané věci
byl ale skutkový stav zjištěn správním orgánem prvního stupně dostatečně, provedení
navrhovaného důkazu tak postrádalo smysl. Bylo by výrazem přepjatého formalismu,
jestliže by soud zrušil rozhodnutí žalovaného jen proto, aby do něj žalovaný doplnil formulaci
o nadbytečnosti provedení dotčeného důkazu.
[5] Dále krajský soud odmítl námitku, že strážníci postupovali v rozporu s §79a zákona
o silničním provozu, dle kterého za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích
je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost vykonává výhradně
na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií. Vrchní strážník Městské policie
Vimperk P. M. potvrdil, že měření rychlosti v daném místě (dne 7. 3. 2018) bylo předem
telefonicky nahlášeno na Policii ČR, Dopravním inspektorátu Prachatice. To samé potvrdil
i pracovník tohoto inspektorátu, npor. Mgr. L. K. Obě prohlášení jsou součástí správního spisu.
Zákon nepředepisuje formu schválení úseků pro měření rychlosti obecní policií, ani formu
k prokázání součinnosti mezi Policií ČR a obecní policií. Tato součinnost tedy může být podle
krajského soudu prokázána i prohlášením jednoho z takto spolupracujících subjektů, o jehož
pravdivosti není důvod pochybovat. Listiny doložené ve správním spise prokazují, že samotné
měření proběhlo v součinnosti s Policií ČR a při splnění podmínek citovaného ustanovení zákona
o silničním provozu.
[6] Třetí námitkou žalobce cílil na nesprávnost měření v důsledku potlučení rychloměru
a poškození úředních značek na něm uvedených. Krajský soud v prvé řadě podotkl, že tyto
tvrzené skutkové okolnosti měl žalobce namítat na místě spáchání přestupku, respektive
je poznamenat do oznámení přestupku. To však neučinil a zpětně je nešlo ověřit. Ze spisu
o funkčnosti rychloměru nevyplynuly žádné pochybnosti. Také platí, že uživatel stanoveného
měřidla (Policie ČR nebo obecní policie) je povinen na žádost osoby, která může být dotčena
nesprávným měřením, požádat o přezkoušení měřidla autorizovaným subjektem. Žalobce měl
na tomto postupu důsledně trvat, jestliže měl o správnosti měření pochybnosti, to ovšem
neudělal. Pokud o dané možnosti nevěděl, nelze to přičítat k tíži správních orgánů. Důkaz
ohledáním rychloměru byl v důsledku plynutí času důkazem nadbytečným, neboť by nijak
neprokázal stav měřícího zařízení v době spáchání přestupku. Nadto se sám žalobce ve svých
požadavcích a důkazních návrzích v průběhu řízení ztrácel, neboť nejprve požadoval ohledání
rychloměru a jeho opětovné přezkoušení, v odvolání však argumentoval jen neprovedením
důkazu návodem k obsluze a navrhoval přehrát originální video z měření. V žalobě se opětovně
navrátil k námitce ohledně neprovedení přezkoušení a ohledání rychloměru. To dokládá
účelovost a obstrukční charakter dané námitky.
[7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností
z důvodů, které lze podřadit pod §103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“).
[8] Nejprve namítá, že krajský soud nesprávně posoudil otázku opomenutého
důkazu - vyjádření Českého metrologického institutu, kterým chtěl vyvrátit argumentaci
správního orgánu prvního stupně, že v případě slip effectu je použitý rychloměr schopen tento
jev detekovat, zobrazit chybovou hlášku a neuložit výsledek měření rychlosti. Vyjádření Českého
metrologického institutu přitom prokazovalo, že daný rychloměr žádnou takovou funkci nemá.
Proto nešlo o důkaz nadbytečný, ale stěžejní, se kterým se měl žalovaný řádně vypořádat. Podle
názoru stěžovatele bylo možné navrhovaný důkaz vypořádat jen jedním způsobem, a to jeho
provedením a následným zhodnocením výsledků dokazování. Žalovaný však návrh ignoroval.
Ani vyjádření dovozce rychloměru, které předložil v řízení o žalobě před Krajským soudem
v Hradci Králové v jiné právní věci, z jehož rozhodnutí krajský soud v nyní posuzovaném
případě citoval (viz odstavec [4] výše), na uvedeném nic nemění. Dovozce tvrdí, že „z praxe“
vyplývá, že v případě slip effectu by byla zobrazena chybová hláška. Tvrzení subjektu, který chce
v ČR prodat co nejvíce měřících zařízení, nemůže být z povahy věci nadřazené vyjádření Českého
metrologického institutu, jako autority, která rychloměry podrobně zkoumá, přezkušuje
a schvaluje. Nelze a priori předpokládat, jak učinil krajský soud, že vše, co uvede dovozce
rychloměru, je pravda, přičemž důkazy prokazující opak jsou označeny za nehodné náležitého
vypořádání.
[9] Namítá také, že nebylo prokázáno, že strážníci městské policie byli v daném místě
oprávněni měřit rychlost vozidel ve smyslu §79a zákona o silničním provozu. Žádná listina
Policie ČR vztahující se k tomuto místu ve spise založena není. Strážníci teprve ex post prohlásili,
že byli oprávněni zde měřit. Krajský soud k tomu uvedl, že zákon nestanoví formu, kterou musí
Policie ČR určit místo, na kterém můžou příslušníci obecní policie měřit rychlost. S tím sice
stěžovatel obecně souhlasí, avšak dodává, že s ohledem na zájem na přezkumu veřejnoprávních
aktů a důležitost takového aktu (závisí na něm legalita měření), musí být určení místa měření
provedeno písemnou formou. Představa, že jednotliví policisté udělují oprávnění třetím
subjektům (obecním policiím), aniž by o tom existoval záznam, je poněkud zvláštní. Navíc
je nutné „nalít si čistého vína“ v tom, že od strážníků nelze očekávat, že by dodatečně přiznali,
že k měření neměli potřebné oprávnění. V takovém případě by jim hrozily nemalé sankce. Navíc,
i kdyby mělo platit tvrzení strážníka, že oprávnění k měření na určitém místě dostal od policisty
na základě telefonického hovoru, nebyl by takový akt policie přezkoumatelný. Prohlášení
strážníka není dostatečným důkazem o splnění podmínek uvedených v §79a zákona o silničním
provozu, protože není jasné, kdo přesně místo k měření určil, jestli k tomu byl oprávněn,
jaké přesné místo vlastně bylo stanoveno, zda si jej obecní policie nevyložila chybně apod.
Uvedenou otázku proto krajský soud posoudil nesprávně.
[10] Stěžovatel dále brojí proti závěrům krajského soudu v otázce poškození rychloměru
a chybějících úředních značek. K tomu se nemohl vyjádřit na místě spáchání přestupku, takovou
možnost nedostal a zákon ji ani nepředpokládá. Naopak se předpokládá vyjádření ve správním
řízení. Navíc stěžovatel jako běžný řidič věci nerozuměl, teprve po konzultaci s právníkem bylo
zřejmé, jaké argumenty budou pro řízení relevantní. Až od právníka zjistil, že může žádat
přezkoušení rychloměru. Krajský soud též nesprávně interpretoval ověřovací list měřidla. Ověření
nemusí být platné po celou dobu jednoho roku od vystavení ověřovacího listu, jeho platnost
zaniká alternativně buď uplynutím času, nebo poškozením měřidla, nebo odstraněním úřední
značky. Jestliže stěžovatel tvrdil poškození rychloměru a absenci některých ze šesti úředních
značek, není možné toto tvrzení vypořádat s tím, že všechny podmínky pro zánik ověření nebyly
naplněny. Postačí naplnění byť jen jedné z nich. Stěžovatel doplňuje, že navrhl důkazy
k prokázání svých tvrzení, není možné mu tedy vytýkat, že konkrétní důkaz neposkytl, a zároveň
jeho návrhy označit za nadbytečné. Taková argumentace je nelogická. Správní orgány buď měly
z tvrzení stěžovatele vycházet, anebo mu měly umožnit jeho námitky prokázat. Není však možné
je bez dalšího odmítnout jako účelové a ničím neprokázané a navrhované důkazy pominout. Není
ani pravdou, že by se ve své argumentaci ztrácel, jak mu vytkl krajský soud. Důkaz ohledáním
rychloměru přísně vzato nebyl způsobilý prokázat stav měřidla v době spáchání přestupku, přesto
však v souhrnu s ostatními důkazy a s tvrzením stěžovatele mohl ke zjištění skutkového stavu
přispět.
[11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti úvodem odmítá námitku týkající se slip
effectu. Toto obecné tvrzení, které navíc zástupce stěžovatele užívá opakovaně, nijak
nezpochybňuje měření daným silničním laserovým rychloměrem, který prošel schvalovacím
a ověřovacím procesem. K efektu „skluzu“, tedy ke slip effectu, při měření vozidla stěžovatele
nedošlo. Měřič rychlost vyhodnotil, zaznamenal a nenahlásil žádnou chybu. I obsluha měřidla
byla řádně k jeho užití proškolena. Bez významu proto byla okolnost, že strážníci slip effect
neznali. Návod k použití laserového měřiče byl na ústním jednání proveden k důkazu
za přítomnosti zástupce stěžovatele, který s ním byl seznámen a nic dalšího k němu neuvedl.
Přestupek stěžovatele byl dostatečně a bez pochybností prokázán.
[12] K námitce porušení §79a zákona o silničním provozu žalovaný uvádí, že ve správním
řízení bylo listinnými důkazy doloženo, že ve dnech 7. 3. 2018 a 29. 3. 2018 byl ze strany Policie
ČR udělen souhlas s provedením měření rychlosti vozidel v obci Vimperk v ulici Sušická. Souhlas
byl udělen na základě telefonického hovoru mezi vrchním strážníkem Městské policie Vimperk
a vedoucím Dopravního inspektorátu Prachatice. Městská policie ve Vimperku každé měření včas
hlásí Policii ČR, aby nedocházelo ke kolizím měření rychlosti s hlídkami policie.
[13] K otázce poškození rychloměru a úředních značek dodává, že tyto námitky stěžovatel
ničím konkrétním nepodložil, jednalo se o pouhou spekulaci. Mohl je přitom uvést
již do oznámení o přestupku sepsaného na místě strážníky, což neučinil, k věci se nevyjádřil
a oznámení odmítl podepsat. Podle žalovaného by nic nového nemohl přinést opětovný
výslech strážníků, kteří byli vyslechnuti při ústním jednání, ani ohledání rychloměru. Žádný
konkrétní důkaz pro své tvrzení, že byl rychloměr poškozen, stěžovatel nedoložil. Žalovaný
uzavírá, že krajský soud se přesvědčivě vypořádal s žalobními námitkami, a s jeho závěry
se věcně i právně ztotožňuje.
[14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105 odst. 2
s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační
stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
O věci přitom rozhodl bez jednání podle §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] Nejvyšší správní soud úvodem podotýká, že v rámci přípravných úkonů nereagoval
na stěžovatelovu žádost o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti o jeden den
(v podání ze dne 24. 12. 2019, které bylo soudu doručené téhož dne), neboť stěžovatel
na výzvu soudu doplnil kasační stížnost včas. Lhůta k doplnění kasační stížnosti uplynula
v projednávané věci dne 23. 12. 2019, v tento den soud doplnění obdržel jako přílohu
prostého nepodepsaného e-mailu. Následující den bylo totožné podání učiněno z datové
schránky zástupce stěžovatele i s elektronickým podpisem. Kasační stížnost byla doplněna
včas a stěžovatelova žádost o prodloužení lhůty tak byla bezpředmětná.
[17] Kasační soud se dále zabýval námitkou týkající se tzv. slip effectu (tj. posun měřicího
bodu způsobující změření jiné než skutečné rychlosti) a s tím souvisejícím tvrzením
o opomenutém důkazu – vyjádření Českého metrologického institutu. Obdobné námitky
vznášel zástupce stěžovatele opakovaně již v minulosti a judikatura tohoto soudu se k nim
vícekrát vyjadřovala, na což ostatně v napadeném rozsudku poukázal i krajský soud.
Například v rozsudku ze dne 11. 3. 2021, č. j. 7 As 342/2019 – 38 (všechna zde citovaná
rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz), zdejší soud uvedl, že „[p]okud by nebyl při měření
dodržen stanovený postup, nemůže získaný výsledek pochopitelně obstát jako důkaz. K tomu je však
nezbytné, aby bylo dodržení postupu měření skutečně účinně zpochybněno (viz např. rozsudky Nejvyš šího
správního soudu ze dne 15. 8. 2019, č. j. 10 As 36/2019 - 33, či ze dne 20. 2. 2020,
č. j. 6 As 182/2019 - 38), což se stěžovateli v posuzované věci nepodařilo. Ke zpochybnění výsledků měření
totiž nepostačují prostá, žádnou konkrétní skutečností nepodložená tvrzení stě žovatele, ani jeho úvahy,
že by měření v nynější věci teoreticky mohlo být ovlivněno jevem slip effect. (…) Ve vztahu k laserovému
rychloměru MicroDigiCam LTI, který byl použit k měření rychlosti i v nyní souzené věci, ostatně taktéž
zdejší soud opakovaně vyslovil, že došlo-li by k chybě při měření rychlosti, nemělo by to za následek nepřesný
výsledek měření, ale ke změření rychlosti by vůbec nedošlo a na displeji přístroje by se objevila zpráva o chybě
měření (srov. rozsudky ze dne 16. 1. 2013, č. j. 3 As 82/2012 – 27, ze dne 21. 2. 2019,
č. j. 1 As 304/2018 - 39).“
[18] I v nyní projednávaném případě byl ke změření rychlosti vozidla použit laserový
rychloměr MicroDigiCam LTI, není proto žádný důvod se od citovaných závěrů
odchýlit. Stěžovatel neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné usuzovat
na to, že při měření došlo k nějaké chybě, toliko obecně poukazuje na „efekt skluzu“
a na to, že jej strážníci neznali, což má svědčit o tom, že k němu mohlo dojít. Tato argumentace
opomíjí, že v případě chyby měření by nedošlo k zaznamenání výsledku, ale místo toho
by se zobrazila chybová hláška, jak bylo v obdobných věcech konstantně judikováno. K ničemu
takovému v tomto případě nedošlo a krajský soud správně podotkl, že snímek z rychloměru
nevzbuzuje v tomto směru žádné pochybnosti.
[19] S ohledem na výše uvedené není důvodná námitka stěžovatele, že jím dokládané vyjádření
Českého metrologického institutu je opomenutým důkazem, který měl být ve správním řízení
proveden, neboť vyvracel skutečnosti zjištěné správním orgánem prvního stupně. V dané věci nic
nenasvědčovalo tomu, že měření bylo provedeno chybně, neboť, jak již bylo řečeno, pokud
by se tak stalo, nedošlo by ke změření rychlosti a zaznamenání výsledku. Provedení uvedeného
důkazu žalovaným tak bylo nadbytečné, neboť nemohlo na skutkových zjištěních nic změnit.
Krajský soud přitom správně žalovanému vytknul, že se výslovně s daným důkazním návrhem
v odůvodnění rozhodnutí nevypořádal, zároveň však trefně uzavřel, že toto pochybení samo
o sobě nemůže vést ke zrušení správního rozhodnutí jen proto, aby do něj přibyla jedna věta
o nadbytečnosti provedení tohoto konkrétního důkazu (viz níže). Takový postup by byl
zbytečným formalismem. Nadto závěr o nadbytečnosti provádění dalších důkazů plyne
z rozhodnutí žalovaného alespoň implicitně, neboť konstatoval, že provedené měření bylo
zadokumentováno standardním způsobem, překročení nejvyšší povolené rychlosti bylo
jednoznačně prokázáno a správní orgán prvního stupně nemusel zajišťovat další podklady
(viz např. str. 4 rozhodnutí žalovaného).
[20] K tomu lze pro úplnost dodat, že krajský soud a priori nepředpokládal, že vše, co uvede
dovozce rychloměru, je pravda, přičemž jiné důkazy nejsou hodny bližší pozornosti. Tímto
tvrzením stěžovatel rovněž překrucuje odůvodnění rozsudku krajského soudu, který nic takového
neuvedl (viz rekapitulace vypořádání související žalobní námitky v odstavci [4] výše, případně
odstavce 24 až 36 napadeného rozsudku). Krajský soud pouze poznamenal, že dovozce užitého
rychloměru je se slip effectem seznámen a jako osoba odborně znalá uvádí, že k němu u tohoto
typu zařízení nedochází. Poté dodal, že „[n]avrhoval-li žalobce provést důkaz vyjádřením Českého
metrologického institutu za situace, kdy již skutkový stav byl správním orgánem prvního stupně dostatečně zjištěn
(viz odůvodnění shora), nemohlo se jednat o stěžejní námitku, na které by skutkový stav stál. Je pravdou,
že žalovaný pochybil, neuvedl-li ve svém rozhodnutí, že tento návrh odmítl a neprovedl pro jeho nadbytečnost,
resp. z jiných důvodů. Toto pochybení samo o sobě však nemůže založit nepřezkoumatelnost správního
rozhodnutí.“
[21] K namítanému porušení §79a zákona o silničním provozu Nejvyšší správní soud
ve shodě s krajským soudem podotýká, že měření prováděné obecní policií proběhlo
v součinnosti s Policií ČR a na místě jí určeném, jak předpokládá citované ustanovení. Tuto
skutečnost osvědčují listiny založené ve správním spise. Obdobně jako krajský soud k tomu
kasační soud odkazuje na svou předcházející judikaturu, podle níž „[k] pochybnosti stěžovatele ohledně
výstavce listiny prokazující spolupráci Městské policie Statutárního města Plzně a Policie České republiky
nezbývá než stěžovateli sdělit, že citované ustanovení konkrétní formu stanovení míst k měření rychlosti
a související spolupráce nespecifikuje, a proto může být součinnost dokázána i prohlášením jednoho z takto
spolupracujících subjektů, o jehož pravdivosti není důvod pochybovat“ (rozsudek ze dne 19. 4. 2018,
č. j. 9 As 212/2017 – 47). V posuzované věci přitom není ve spise založené toliko prohlášení
vrchního strážníka Městské policie Vimperk, podle něhož byla v uvedený den na základě
telefonického souhlasu ze strany příslušného útvaru Policie ČR oprávněna měřit rychlost
v Sušické ulici ve Vimperku (viz č. l. 44 spisu správního orgánu prvního stupně), ale i jemu
naprosto korespondující vyjádření vedoucího oddělení Policie ČR, Dopravního inspektorátu
v Prachaticích (viz č. l. 45 tamtéž). O pravdivosti prohlášení není žádný důvod pochybovat, žádný
takový konkrétní důvod nevznáší ani stěžovatel; jeho domněnky o nepravdivosti tvrzení strážníků
obecní policie ve snaze vyhnout se postihu jsou pouhou spekulací.
[22] K námitce poškození rychloměru a úředních značek Nejvyšší správní soud předně
uvádí, že není pravdou, že se stěžovatel nemohl k takové skutečnosti vyjádřit na místě
spáchání přestupku. Osoba podezřelá z přestupku se může k vytýkanému jednání vyjádřit,
stěžovatel však podle příslušné kolonky oznámení (viz č. l. 1 spisu správního orgánu prvního
stupně) vyjádření odmítl a tento dokument nepodepsal. Je přitom logická úvaha krajského soudu,
že pokud by stěžovatel na místě přestupku viděl poškozený či potlučený rychloměr, měl by tuto
okolnost do oznámení přestupku poznamenat. K tomu není potřeba právní či odborné vzdělání.
Pokud takové námitky stěžovatel vznášel až následně ve správním řízení, ty pak působí skutečně
účelově a obstrukčně, jak podotkl krajský soud. Žalovaný dále navrhované důkazy neignoroval.
V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí se stěžovatel dovolával provedení důkazu
návodem k obsluze rychloměru a originálním videem z měření, k předchozím důkazním návrhům
(ohledání rychloměru a jeho opětovné přezkoušení) toliko uvedl, že jejich neprovedení správní
orgán prvního stupně dostatečně nezdůvodnil. Návod k obsluze rychloměru byl k důkazu
proveden na ústním jednání dne 5. 9. 2018 (viz protokol o ústním jednání založený na č. l. 49
spisu správního orgánu prvního stupně), zmocněnec stěžovatele ve správním řízení k tomu neměl
žádné připomínky. K důkazu videozáznamem z provedeného měření se žalovaný vyjádřil na str. 4
svého rozhodnutí, kde jej odmítl jako nadbytečný, neboť přestupkové jednání stěžovatele bylo
shromážděnými důkazy dostatečně prokázáno. K tomu lze dodat, že pozdější ohledání
rychloměru by nemohlo přinést nic relevantního k prokázání jeho stavu v době spáchání
přestupku, neboť tento stav by se s plynutím času logicky mohl změnit. Na přezkoušení
rychloměru stěžovatel v odvolání netrval, naopak požadoval provedení jiných důkazů, jak již bylo
řečeno výše. Účelovost jeho námitky o značném poškození, potlučení a poškrábání rychloměru
nebo o absenci úředních značek dokládá i to, že k přestupku došlo dne 7. 3. 2018, tedy necelé dva
měsíce po přezkoušení rychloměru a vydání příslušného ověřovacího listu dne 10. 1. 2018
(viz č. l. 5 spisu správního orgánu prvního stupně). Nejeví se tak pravděpodobné, že by byl
za tak krátkou dobu rychloměr při běžném užívání natolik silně poškozen.
[23] K obdobně koncipované námitce a její účelovosti se ostatně Nejvyšší správní soud
v minulosti již také vyjádřil. V rozsudku ze dne 15. 8. 2019, č. j. 10 As 36/2019 – 33, uvedl,
že „[v] souladu s ověřovacím listem bylo ověření na rychloměru vyznačeno úředními značkami. Nic tedy
nenasvědčuje tomu, že by v době měření tyto úřední značky na rychloměru nebyly. V opačném případě by se jevilo
jako logické, aby stěžovatel poukázal na vady rychloměru již ve chvíli, kdy mu byla rychlost změřena. (…)
Požadavek na prokázání úředních značek stěžovatel vznesl až ve vyjádření ze dne 12. 8. 2016, tedy s více
než tříměsíčním časovým odstupem od spáchání přestupku. Provedení důkazu ohledáním rychloměru s takovým
časovým odstupem by ve vztahu ke stavu rychloměru v době měření prakticky postrádalo vypovídací hodnotu. Sám
obecný zmocněnec stěžovatele při výslechu policejní hlídky dne 19. 9. 2016 žádnou z otázek položených
strážníkům při výslechu necílil na existenci úředních značek. Za těchto specifických okolností NSS aprobuje závěr
krajského soudu o nevěrohodnosti obrany stěžovatele a z toho plynoucí nezpůsobilosti zpochybnit zjištěný skutkový
stav věci. Nutno podotknout, že účelovost tohoto typu námitky NSS opakovaně v minulosti konstatoval
(ze dne 20. 12. 2017, čj. 6 As 297/2017-34, bod 15, či ze dne 26. 7. 2017, čj. 2 As 323/2016-45, body
20 až 22).“ Také v nyní projednávané věci namítl zmocněnec stěžovatele poškození rychloměru
a absenci jedné z úředních značek poprvé až ve vyjádření ze dne 27. 7. 2018, tedy několik měsíců
po spáchání přestupku, v němž též navrhoval mimo jiné provedení ohledání rychloměru.
Při výslechu strážníků provádějících měření se zmocněnec stěžovatele rovněž – jako v judikované
věci – nedotazoval na údajné poškození rychloměru nebo chybějící úřední značku.
Tímto tvrzením proto zjištěný skutkový stav věci nezpochybnil.
[24] Z výše uvedených důvodů lze uzavřít, že krajský soud nepochybil, a jeho rozsudek
je v souladu se zákonem.
[25] Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou, a to dle
§110 odst. 1 in fine s. ř. s.
[26] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1, věta první
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti
procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Pokud jde o procesně
úspěšného účastníka – žalovaného – nebylo v jeho případě prokázáno, že by mu v souvislosti
s tímto řízením nějaké náklady převyšující rámec jeho úřední činnosti vznikly. Nejvyšší správní
soud proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladu řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jso u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2021
JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu