ECLI:CZ:NSS:2021:3.AS.405.2019:41
sp. zn. 3 As 405/2019 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce V. B., zastoupeného
Mgr. Jakubem Beránkem, advokátem se sídlem Česká Lípa, Jiráskova 638/35, proti žalovanému
Krajskému úřadu Libereckého kraje, se sídlem Liberec, U Jezu 642/2a, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne
14. 11. 2019, č. j. 59 A 31/2018-84,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jakubu Beránkovi se p ři zn áv á odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 6.800 Kč. Tato částka mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 31. 10. 2017, č. j. MUZ/3483/2017, Městský úřad Zákupy, odbor
výstavby (dále jen „stavební úřad“), podle §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon z roku 1976“) ve spojení
s §190 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen
„stavební zákon z roku 2006“), nenařídil odstranění stavby vodovodní přípojky – jedné
části na pozemcích p. č. XA, XB, XC, XD a XE a druhé části na pozemcích p. č. XF a XG v k. ú.
S., obec Z. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 2.
2018, č. j. OÚPSŘ 319/2017-330-rozh. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce žalobou u
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, který ji shora uvedeným rozsudkem
zamítl.
[2] Krajský soud se především neztotožnil s námitkou žalobce, že věc byla nesprávně
posuzována podle stavebního zákona z roku 2006. Uvedl, že předmětem přezkumu
je rozhodnutí, které bylo vydáno dle §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976.
K námitce, že ve věci měl rozhodovat speciální stavební úřad, krajský soud konstatoval,
že sporná stavba sestává z nově vybudovaných částí soukromé vodovodní přípojky,
které nejsou součástí vodovodního řadu a nejsou vodním dílem [§2 odst. 1 a §3 odst. 1 zákona
č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů
(zákon o vodovodech a kanalizacích)]; ve věci byl proto příslušný obecný stavební úřad.
[3] Krajský soud přisvědčil žalobci v tom, že postup stavebního úřadu, který v rámci řízení
o odstranění stavby vydával rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, respektive nařizoval
stavbu odstranit, která žalovaný postupně rušil, pro něj musel být zjevně matoucí. O jisté
bezradnosti stavebního úřadu svědčí také délka celého správního řízení. Velký podíl na situaci
nicméně měly nevyjasněné majetkoprávní vztahy k přípojkám a objektivně šlo o složitý případ,
což ostatně ve zprávě ze dne 9. 4. 2018, č. j. KVOP-15529/2018, konstatoval i veřejný ochránce
práv, který se věcí rovněž zabýval. Nedodržení zákonem stanovené lhůty pro vydání rozhodnutí
ze strany správního orgánu navíc nemůže být důvodem pro zrušení takového rozhodnutí. Jedná
se o lhůtu pouze pořádkovou, s jejímž nedodržením je spojena možnost, respektive povinnost
nadřízeného správního orgánu učinit opatření proti nečinnosti (§80 odst. 1, 3 správního řádu);
tohoto institutu ostatně žalobce opakovaně využil. Nedodržení pořádkové lhůty pro vydání
rozhodnutí v této věci tedy nelze považovat za podstatné porušení ustanovení o řízení před
správním orgánem, které by mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[4] Podstatné pro nyní projednávanou věc je, že pro spornou stavbu vodovodní přípojky bylo
vydáno územní rozhodnutí (rozhodnutí ze dne 12. 12. 2001, č. j. 471/01-328) i stavební povolení
(rozhodnutí ze dne 11. 2. 2002, č. j. výst. 43/02-330). Obě rozhodnutí v roce 2003 obstála
v přezkumu před žalovaným. Kromě toho stavební úřad rozhodnutím ze dne 5. 3. 2003,
č. j. výst. 79/03-330, povolil na žádost stavebníka R. F. změnu stavby před jejím dokončením. Za
této situace proto stavební úřad nepochybil, pokud řízení o odstranění stavby ukončil s výrokem,
že se odstranění stavby nenařizuje. Krajský soud v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 7. 2011, č. j. 5 As 30/2011-93, z něhož se podává, že stavební zákon
z roku 1976 ani správní řád z roku 2004 neumožňují stavebnímu úřadu řízení o odstranění stavby
zastavit v případě, kdy shledá, že nejde o stavbu postavenou bez stavebního povolení či v
rozporu s ním. Přikazuje-li stavební zákon úřadu nařídit odstranění stavby prováděné nebo
provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu anebo v rozporu s ním, lze dovodit,
že pokud dospěje stavební úřad k závěru opačnému, a to že se nejedná o „černou stavbu“, je
oprávněn učinit výrok, kterým odstranění stavby nenařídí. Ačkoli se výše uvedené závěry vztahují
k rozhodování podle stavebního zákona z roku 2006 a úprava obsažená v §129 odst. 1 písm. b)
tohoto zákona není totožná s úpravou ve stavebním zákoně z roku 1976, nejsou tyto odlišnosti
takového rázu, aby měly vliv na použitelnost citované judikatury.
[5] Za nedůvodnou označil krajský soud i námitku žalobce, podle které rozhodnutí
stavebního úřadu ze dne 5. 3. 2003, č. j. výst. 79/03-330, o změně stavby
před dokončením, je mystifikační podvrh. Upozornil, že toto rozhodnutí je zmíněno
i v rozhodnutí ze dne 9. 8. 2004, č. j. 174-04-330 (dodatečné povolení stavby vodovodní přípojky,
následně zrušené žalovaným – pozn. NSS), na něž žalobce sám odkazoval. Nejpozději doručením
posledně uvedeného rozhodnutí tedy musel být žalobce o existenci rozhodnutí ze dne 5. 3. 2003
zpraven. Právo podat proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek není závislé na tom, zda mu
bylo doručeno; i v případě odnětí možnosti účastnit se řízení a nedoručení rozhodnutí umožňuje
správní řád opravný prostředek podat. Této možnosti však žalobce nevyužil; rozhodnutí ze dne
5. 3. 2003, č. j. výst. 79/03-330 proto již nelze přezkoumat z důvodu uplynutí lhůt stanovených
ve správním řádu.
[6] Namítal-li žalobce, že na parcele p. č. XG a XF nebyla žádná stavba dle projektové
dokumentace realizována, protože ve skutečnosti je zde uložen ochranný plastový kryt
na pokládku optických kabelů společnosti SPT Telecom, krajský soud upozornil, že žalobce
ničím toto své tvrzení nedoložil. Nadto není ani zřejmé, jaké dotčení na svých veřejných
subjektivních právech v této skutečnosti žalobce spatřuje.
[7] Krajský soud se konečně nezabýval ani otázkou dodávky pitné vody do nemovitosti
ve vlastnictví žalobce, neboť tato otázka nebyla předmětem řízení v posuzované věci. Neprovedl
ani rozsáhlé dokazování, kterého se žalobce domáhal. Navrhované důkazy totiž buď byly součástí
správního spisu, nebo bylo jejich provedení pro posouzení důvodnosti žaloby nadbytečné.
[8] Proti tomuto rozsudku podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou
opírá o důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[9] Stěžovatel namítá, že krajský soud ignoroval zásadu materiální pravdy a jeho rozhodnutí
spočívá na nesprávně zjištěném skutkovém stavu. Nesouhlasí s krajským soudem v tom,
že ve věci je podstatná existence územního rozhodnutí a stavebního povolení
pro stavbu vodovodní přípojky bez ohledu na to, zda předmětná stavba vůbec kdy vznikla;
domnívá se, že rozhodné je právě to, zda stavba byla skutečně realizována. Pro stavebníka R. F.
bylo vydáno stavební povolení ze dne 11. 2. 2002, č. j. výst. 43/02-330, to se však týkalo jiné
vodovodní přípojky – v jiné (nové) trase, nikoli v trase původní přípojky k zemědělskému
podniku. Stavebník však na základě tohoto povolení žádnou stavbu nerealizoval, proto stavba
neexistuje. Stěžovatel krajskému soudu doložil rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2004, č. j.
OÚPSR/KULK-9784, jímž bylo zrušeno dodatečné stavební povolení stavebního úřadu ze dne
9. 8. 2004, č. j. výst. 176/04-330, na vodovodní přípojku na pozemcích p. č. XA, XB, XC, XD
a XE a na druhou část přípojky umístěné na pozemcích p. č. XF a XG, postavené na základě výše
uvedeného stavebního povolení. Správní orgány si na místě samém neověřily, zda stavba dle
stavebního povolení ze dne 11. 2. 2002 vůbec existuje. Spokojily se také s tím, že ke stavbě
neexistuje ve správním spisu žádná dokumentace o jejím provedení.
[10] Otázkou skutečné realizace stavby vodovodní přípojky dle stavebního povolení ze dne
11. 2. 2002, č. j. výst. 43/02-330, a dodatečného stavebního povolení ze dne 9. 8. 2004,
č. j. 174 04-330, se krajský soud vůbec nezabýval, jedná se přitom o stěžejní otázku
pro posouzení věci. S ohledem na to, že řízení bylo vedeno podle stavebního zákona z roku 1976,
bylo nutno v souladu s §88 odst. 1 písm. b) tohoto zákona posoudit, zda konkrétní stavba nebo
zařízení je postaveno bez stavebního povolení či v rozporu s ním. Stěžovatel nepovažuje
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2011, č. j. 5 As 30/2011-93, za přiléhavý jeho
konkrétní situaci. Zopakoval, že stavba, na niž bylo vydáno stavební povolení dne 11. 2. 2002
nikdy nevznikla; za novou vodovodní přípojku je nyní považována původní řádná přípojka, stav
se tedy změnil pouze právně, nikoli fakticky. Krajský soud tak chrání stav, který neodpovídá
skutečnosti, což je flagrantním porušením zásady materiální pravdy. Stěžovatel se domnívá,
že pokud stavba fakticky neexistuje a je za ni pouze prohlašována stavba původní, je možno
rozhodnout o odstranění této domnělé stavby, neboť domnělá stavba tím, že nebyla nikdy
realizována, je v rozporu se stavebním povolením.
[11] Stěžovatel se domáhal odstranění stavby vodovodní přípojky proto, že prvotní stavební
povolení na vodovodní přípojku vydané stavebním úřadem dne 22. 9. 2000 pod č. j. 348/00-330,
bylo pro nezákonnost zrušeno rozhodnutím Okresního úřadu Česká Lípa ze dne 14. 6. 2001,
č. j. RRR-P 453/2001-339, protože stavebník protiprávně přepojil původní vodovodní přípojku
do bývalého státního statku Zákupy. Druhá část vodovodní přípojky na p. č. XF a XG (propojení
vodovodní přípojky směrem k objektu stavebníka) byla realizována bez povolení.
[12] I s ohledem na existenci původní vodovodní přípojky pak bylo vydáno nové stavební
povolení ze dne 11. 2. 2002, č. j. výst. 43/02-330, jež povolovalo stavbu vodovodní přípojky
pro stavebníka R. F. v jiné trase, která měla být nezávislá na původní vodovodní přípojce.
V zásahu do původní vodovodní přípojky k nemovitosti stěžovatele, která byla zkolaudována
rozhodnutím Vodohospodářského orgánu odboru VlHaZ ONV v České Lípě ze dne 6. 11. 1989,
č. j. VLHZ 356/86-233, spatřuje stěžovatel dotčení na svém veřejném subjektivním právu.
Napadené rozhodnutí, jakož i rozsudek krajského soudu, chrání pouze domnělý stav, namísto
původní řádně povolené a zkolaudované vodovodní přípojky. Právním odstraněním tohoto stavu
nebude zasaženo do ničích práv; naopak, neodstraněním tohoto domnělého stavu je stěžovatel
odstřižen od možnosti připojení k vodovodu, ačkoli k jeho nemovitosti vede řádná vodovodní
přípojka.
[13] Za účelem prokázání tvrzení, že na p. č. XG a XF se nachází plastový kryt pro pokládku
optických kabelů, stěžovatel navrhoval provést místní šetření a předkládal fotodokumentaci. Nic
z toho však správní orgány neprovedly, není tak jasné, jak by měl stěžovatel svá tvrzení prokázat.
[14] Stěžovatel dále namítá, že řízení o odstranění stavby mělo být vedeno podle správního
řádu z roku 1967, nikoli podle správního řádu z roku 2004. Řízení totiž bylo zahájeno na základě
podnětu žalovaného ze dne 29. 10. 2001; podle §179 odst. 1 správního řádu z roku 2004
se přitom řízení, která nebyla pravomocně skončena, před účinností tohoto zákona dokončí
podle dosavadních právních předpisů. Skutečnost, že nebyl aplikován správní řád z roku 1967,
má zcela nepochybně význam na zákonnost celého řízení.
[15] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu a odkázal
na napadené rozhodnutí, v němž se s obdobnými námitkami stěžovatele dostatečně vypořádal.
Připomněl, že jádro celé záležitosti spočívá v ukončení dodávky pitné vody do nemovitosti
stěžovatele. Tato nemovitost byla dříve napojena na vnitřní rozvod vody státního statku Zákupy
(respektive jeho právních předchůdců a nástupců). Po zrušení smlouvy o dodávkách pitné vody
mezi právním nástupcem tohoto statku a dodavatelem vody si museli majitelé nemovitostí
napojených na tento vnitřní rozvod vybudovat vlastní vodovodní přípojky. S tímto stavem
se však stěžovatel nikdy nesmířil a domáhal se stejného způsobu zásobování vodou jako
v minulosti.
[16] Podle žalovaného nesplňují stěžovatelovy námitky podmínku dle §89 odst. 4 stavebního
zákona z roku 2006, ve spojení s §129 odst. 5 věty poslední tohoto zákona, podle nichž může
účastník řízení uplatňovat námitky proti projednávanému záměru pouze v rozsahu, jakým může
být jeho právo přímo dotčeno. Vodovodní přípojky, které byly předmětem řízení o odstranění
stavby, jehož výsledkem je napadené rozhodnutí, jsou totiž ve vlastnictví osob odlišných
od stěžovatele. Stěžovatel v průběhu celého řízení odmítal akceptovat, že otázky zásobování
jeho nemovitosti pitnou vodou nejsou předmětem tohoto řízení a své námitky nezaměřil
na to, jak mají být nenařízením odstranění stavby vodovodní přípojky na sousedním pozemku
přímo dotčena jeho práva. Žalovaný má za to, že dotčení práv stěžovatele existencí vodovodní
přípojky na sousedním pozemku je ze své podstaty prakticky vyloučeno. Závěrem žalovaný
odkázal na zprávu Veřejného ochránce práv ze dne 9. 4. 2018, č. j. KVOP-15529/2018,
která celou situaci podrobně ilustruje.
[17] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti
(§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 4, věta
před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících
z ustanovení §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[18] Kasační stížnost není důvodná.
[19] Stěžejní část kasační argumentace stěžovatele, popsanou v bodech [9] až [12], lze shrnout
následovně. Stěžovatel se domáhá odstranění stavby vodovodní přípojky v délce přibližně 700 m,
procházející přes pozemky různých vlastníků, a to pozemky p. č. XB, XH, XC, XD, XE, XI, XJ,
2K, XL, XM, XN, XO, XP, XQ, XR, XS, XT a XF v k. ú. S. Předmětná vodovodní přípojka je
napojena na veřejný vodovod vedoucí podél silnice č. 268 mezi obcemi Š. a S. Na uvedenou
stavbu bylo stavebníkovi R. F. vydáno dne 11. 2. 2002 stavební povolení č. j. výst. 43/02-330
s tím, že vodovodní přípojka povede přes výše označené pozemky v nové trase, nezávisle na
vodovodní přípojce původní, ležící na těchto pozemcích. Stavebník však ve skutečnosti jen
„přepojil “ původní vodovodní přípojku, a to tak, že vlastní stavební úpravy této přípojky provedl
pouze na pozemcích p. č. XB, XA, XC, XD, XE, situovaných při veřejném vodovodu (první část
přípojky), a dále na pozemcích p. č. XG a XF v jeho vlastnictví, na nichž stojí objekt bývalé
kapličky (vlastníky těchto pozemků jsou v současnosti RNDr. R. B. a PaedDr. L. B.). Stěžovatel
se domnívá, že stavebník neměl k provedení stavby první a druhé části vodovodní přípojky
příslušná oprávnění, že stavba byla realizována v rozporu s vydaným stavebním povolením a část
této stavby (na pozemcích p. č. XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO, XP, XQ, XR, XS, XT)
nerealizoval vůbec; dále má za to, že stavebník za novou stavbu své vodovodní přípojky vydává
výše uvedeným způsobem upravenou stavbu původní vodovodní přípojky, která byla v této trase
zkolaudována od roku 1989. Z tohoto důvodu se jedná o stavbu fiktivní – materiálně neexistující,
jež měla být právně odstraněna v řízení, jehož výsledkem je napadené rozhodnutí.
[20] Nejvyšší správní soud v této souvislosti považuje za vhodné v základních obrysech
rekapitulovat průběh řízení o odstranění stavby, jehož výsledkem je žalobou napadené
rozhodnutí. Toto řízení zahájil stavební úřad dne 17. 5. 2002, oznámením zahájení řízení
o odstranění stavby ze dne 16. 5. 2002, č. j. výst. 305/02-330; řízení tedy nebylo zahájeno dne
29. 10. 2001, jak se mylně domnívá stěžovatel. Předmět tohoto řízení stavební úřad vymezil jako
stavbu vodovodní přípojky „na pozemcích p. č. XA, XU, XB, XC a XE“ a vodovodní přípojky
„na pozemcích p. č. XO, XT, XP, XQ, XR, XS a XF1 (úsek od úrovně nemovitosti p. B. k objektu na p. č.
XG – bývalá kaplička ve vlastnictví pana F.“. Rozhodnutím ze dne 31. 8. 2002, č. j. výst. 305/02-330,
nařídil stavební úřad odstranění stavby vodovodní přípojky na pozemcích p. č. XB, XA, XC, XD,
XE a XF. K odvolání stavebníka však bylo toto rozhodnutí žalovaným dne 19. 5. 2003 zrušeno
(rozhodnutí č. j. OÚPSŘ/KULK717/2003-330-rozh.) a věc vrácena stavebnímu úřadu k dalšímu
řízení. Nato stavební úřad rozhodnutím ze dne 9. 9. 2003, č. j. výst. 426/03-330, uvedené řízení
přerušil, neboť shledal, že předmětná stavba může být dodatečně povolena; za tím účelem vyzval
stavebníka k předložení žádosti o dodatečné stavební povolení a předložení potřebné
dokumentace. Dne 9. 8. 2004 bylo na stavbu vodovodní přípojky umístěné na pozemcích p. č.
XB, XH, XC, XD, XE, XG a XF vydáno dodatečné povolení (rozhodnutí č. j. výst. 174/04-330);
to však bylo k odvolání stěžovatele zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 12. 2004, č. j.
KULK 9784/2004. Dne 30. 9. 2005, proto stavební úřad oznámil zahájení (respektive
pokračování) v řízení o odstranění stavby na pozemcích p. č. XB, XA, XC, XD, XE, XG a XF (č.
j. výst. 304/05-330). Rozhodnutím ze dne 24. 7. 2006, č. j. 304/05-330, nařídil stavební úřad
stavebníkovi předmětnou stavbu odstranit. Jeho rozhodnutí ovšem zrušil žalovaný rozhodnutím
ze dne 22. 12. 2006, č. j. OÚPSŘ 216/2006, a věc vrátil stavebnímu úřadu k dalšímu řízení.
Opatřením ze dne 10. 5. 2007, č. j. 57/07-330, pak stavební úřad oznámil účastníkům a dotčeným
orgánům pokračování v řízení o odstranění uvedené stavby. Mezi lety 2007 a 2016 stavební úřad
opakovaně, avšak marně, vyzýval stavebníka, respektive jeho právní nástupce k doložení
dokumentace týkající se předmětné stavby; za tím účelem také řízení o odstranění stavby přerušil.
V roce 2017 nicméně stavební úřad dohledal rozhodnutí ze dne 5. 3. 2003, č. j. výst 79/03-330, o
změně stavby před jejím dokončením, kterým stavební úřad povolil stavebníkovi změnu stavby
týkající se částí vodovodní přípojky na pozemcích p. č. XB, XA, XC, XD, XE, XG a XF.
S ohledem na toto zjištění stavební úřad shledal, že stavba, o jejíž odstranění bylo vedeno shora
popsané řízení, není v rozporu se stavebním povolením a řízení o odstranění této stavby je tedy
vedeno bez právního důvodu. Rozhodnutím ze dne 31. 10. 2017 proto rozhodl tak, že se
odstranění stavby na pozemcích p. č. XB, XA, XC, XD, XE, XG a XF nenařizuje; jeho
rozhodnutí následně potvrdil žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím.
[21] Z toho, co bylo uvedeno výše, je zřejmé, že předmětem soudního přezkumu v nyní
projednávané věci je rozhodnutí, kterým stavební úřad nařídil odstranění pouze části původně
povolené stavby vodovodní přípojky (dle stavebního povolení ze dne 11. 2. 2002), respektive
dvou jejích částí, nacházejících se na pozemcích p. č. XB, XA, XC, XD, XE (první část)
a p. č. XG a XF (druhá část). Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že výtky stěžovatele proti
údajnému prohlášení původní vodovodní přípojky situované na pozemcích nedotčených stavební
činností pana R. F.(p. č. XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO, XP, XQ, XR, XS, XT) za stavbu nové
vodovodní přípojky se zcela míjejí s předmětem nyní přezkoumávaného řízení o odstranění
stavby; ten totiž zahrnoval pouze stavbu vodovodní přípojky (jejích realizovaných částí) na
pozemcích p. č. XB, XA, XC, XD, XE, XG a XF. Z hlediska takto vymezeného předmětu řízení
je tedy nepodstatné, zda ve zbývající části trasy plánované vodovodní přípojky vymezené
ve stavebním povolení byla jakákoli stavba realizována. I za situace, kdy v některých úsecích
původně povolené stavby dosud nebyla žádná stavební činnost realizována, byl totiž stavební
úřad bezpochyby oprávněn zahájit řízení o odstranění pouze té části stavby, která již realizována
byla, avšak v rozporu s vydaným stavebním povolením. Jinými slovy řečeno, v řízení o odstranění
stavby, jehož výsledkem je žalobou napadené rozhodnutí, nebyla řešena otázka, zda za stavbu
vodovodní přípojky podle stavebního povolení ze dne 11. 2. 2002, lze považovat (i) stávající
vodovodní přípojku, nedotčenou stavební činností stavebníka.
[22] Ze stejného důvodu shledal kasační soud bezpředmětnými také námitky ohledně zásahu
do původní vodovodní přípojky, jehož důsledkem má být odnětí možnosti zásobování
stěžovatelovy nemovitosti pitnou vodou jejím prostřednictvím. Jak již bylo uvedeno, předmětem
řízení o odstranění stavby, zahájeného dne 17. 5. 2002, bylo posouzení otázky, zda stavba (části
stavby) na pozemcích p. č. XB, XA, XC, XD, XE, XG a XF vznikla v souladu s vydaným
stavebním povolením, respektive zda k jejímu provedení bylo stavební povolení vůbec vydáno.
Bez jakéhokoli významu pro toto řízení naopak bylo, zda a jakým způsobem je stěžovatel
schopen zajistit si dodávky pitné vody do své nemovitosti. Předmětem tohoto řízení konečně
nebyla (a ani nemohla být) otázka, zda stavebník R. F. (či jeho právní nástupce) užívá výše
uvedeným způsobem upravenou vodovodní přípojku na základě platného soukromoprávního
titulu. Tuto otázku přísluší řešit soudům v občanskoprávním řízení.
[23] Pro úplnost lze dodat, že argumentace stěžovatele, podle které má být rozhodnuto
o odstranění fakticky nerealizované části vodovodní přípojky (která byla dle jeho tvrzení
nahrazena napojením na stávající část dříve již realizované přípojky z konce osmdesátých let
minulého století), neboť tato neexistující (domnělá) stavba je v rozporu s vydaným stavebním
povolením, postrádá jakoukoli logiku. Nelze odstraňovat stavbu (část stavby), která fyzicky
neexistuje. Ostatně i ustanovení §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976 (logicky)
hovoří o odstranění stavby nebo zařízení postavené bez stavebního povolení nebo ohlášení nebo v rozporu
s ním; stejně tak i recentní úprava - §179 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 2006 – hovoří
o odstranění stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu
vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním. Rovněž není zřejmé, z čeho stěžovatel
dovozuje, že neodstraněním tohoto „domnělého stavu“ je odstřižen od možnosti připojení
k (původnímu) vodovodu.
[24] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkami, jimiž stěžovatel zpochybňuje splnění
podmínek pro vydání rozhodnutí o nenařízení odstranění stavby s poukazem na to, že první část
stavby (na p. č. XB, XA, XC, XD a XE) neodpovídá stavebnímu povolení a pro druhou část
(na p. č. XG a XF) neměl stavebník žádné stavební povolení. Ponechá-li Nejvyšší správní soud
stranou otázku, zda vůbec měl být stěžovatel účastníkem předmětného řízení o odstranění stavby
(řešené části stavby se nenacházejí na jeho pozemcích, ani s jeho pozemky bezprostředně
nesouvisí), lze konstatovat, že jde o námitky nedůvodné. Stavba vodovodní přípojky na
pozemcích p. č. XB, XA, XC, XD, XE, XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO, XP, XQ, XR, XS, XT a
XF byla povolena rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 11. 2. 2002, č. j. výst. 43/02-330. Toto
rozhodnutí žalovaný potvrdil rozhodnutím ze dne 11. 8. 2003, č. j. KÚLK 2810/2003. Je sice
pravdou, že stavebník R. F. toto rozhodnutí zcela nerespektoval, neboť provedl stavbu
na pozemcích p. č. XB, XA, XC, XD, XE, XG a XF odlišně od záměru schváleného shora
uvedeným stavebním povolením, tato změna byla ovšem dodatečně aprobována rozhodnutím
ze dne 5. 3. 2003, č. j. výst. 79/03-330, o změně stavby před jejím dokončením.
[25] Stěžovatel má dále za to, že výše citovaný rozsudek č. j. 5 As 30/2011-93 (respektive
právní názor v něm vyslovený) nelze vztáhnout na jeho případ. K tomu Nejvyšší správní soud
podotýká, že v této části kasační stížnosti se stěžovatel omezuje na prostý nesouhlas
s odůvodněním krajského soudu, aniž by na podporu svého názoru vznesl konkrétní argumenty.
Judikatura kasačního soudu se přitom ustálila v obecný závěr, že není-li stěžovatel spokojen
se skutkovým či právním posouzením věci, musí v kasační stížnosti vylíčit, jakých konkrétních
nesprávných úvah, hodnocení či závěrů se měl krajský soud dopustit, jakož i ozřejmit svůj
právní náhled na to, v čem je tato nesprávnost spatřována (viz například rozsudek tohoto soudu
14. 6. 2017, č. j. 3 As 123/2016-40, srov. přiměřeně též rozsudek rozšířeného senátu tohoto
soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS). Obsah kasační stížnosti
tak v této části nesplňuje pro svoji nekonkrétnost výše uvedené požadavky; v tomto případě
se proto věcně nejedná o kasační námitku ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s.
[26] Obdobně nahlížel Nejvyšší správní soud na výtku stěžovatele, že v řízení o odstranění
stavby správní orgány obou stupňů aplikovaly správní řád z roku 2004, ačkoli podle §179 odst. 1
tohoto zákona měly řízení dokončit podle správního řádu z roku 1967. Stěžovatel totiž, stejně
jako v žalobě, nijak nespecifikoval, o co tento právní názor opírá, ani jak se tato okolnost měla
promítnout v jeho právní sféře, respektive jakými konkrétními kroky či úkony správního orgánu
činěnými podle aktuálně účinného správního řádu byla dotčena jeho (konkrétní) práva.
[27] Vzhledem k tomu, že identickou námitku vznesl stěžovatel rovněž v žalobě, není
pochybením krajského soudu, pokud se k takto obecně formulované výtce výslovně nevyjádřil.
Náležitosti projednatelného žalobního bodu ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. opakovaně
akcentovala judikatura Nejvyššího správního soudu, podle níž musí žaloba obsahovat skutkové
i právní důvody, pro které žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné
(viz rozsudek ze dne 27. 10. 2004, č. j. 4 Azs 149/2004-52). Líčení skutkových okolností nemůže
být pouze „typovou charakteristikou určitých ´obvyklých´ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého
druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních
skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem […] Žalobce je též povinen vylíčit, jakých
konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu
dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit
svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko
s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami “ (výše citovaný
rozsudek rozšířeného senátu č. j. 2 Azs 92/2005-58). Žalobní námitka spočívající v prostém
konstatování, že správní orgány v rozporu s §179 odst. 1 správního řádu z roku 2004
nedokončily řízení o odstranění stavby podle dosavadních právních předpisů, tedy nesplňovala
náležitosti řádného žalobního bodu, proto jí krajský soud nemusel vypořádat.
[28] Stěžovatel konečně rozporoval zjištění správních orgánů a krajského soudu ohledně
provedení jedné z částí stavby na pozemcích p. č. XG a XF a trval na tom, že se zde nachází
pouze plastový kryt na pokládku optických kabelů. Zde se Nejvyšší správní soud ztotožňuje
s krajským soudem v tom, že stěžovatel nijak nespecifikoval, jak by se měla tato tvrzená
skutečnost dotýkat jeho veřejných subjektivních práv. Vedení jakéhokoli dokazování k prokázání
skutečnosti, jejíž potenciál zasáhnout stěžovatelovu právní sféru je přinejmenším sporný, by bylo
neúčelným.
[29] Ze všech shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná. Za podmínek vyplývajících z ustanovení §110 odst. 1 in fine s. ř. s. ji proto
rozsudkem zamítl.
[30] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1, věty první
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti
procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Pokud jde o procesně
úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti
s tímto řízením vznikly náklady, které by překročily rámec běžné úřední činnosti. Nejvyšší správní
soud proto rozhodl tak, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
[31] V řízení o kasační stížnosti byl stěžovatel zastoupen advokátem na základě usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2020, č. j. 3 As 405/2019-22. Podle §35 odst. 10 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Ustanovený zástupce
učinil v řízení o kasační stížnosti dva úkony právní služby, kterými byla jednak první porada
s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, jednak doplnění kasační stížnosti [§11 odst. 1
písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále
jen „advokátní tarif“)]. Za každý tento úkon náleží mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč
[§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5. advokátního tarifu], a dále částka 300 Kč jako
paušální náhrada hotových výdajů [§13 odst. 4 advokátního tarifu]. Ustanovený zástupce není
plátcem DPH (§14a advokátního tarifu), proto mu odměna nebyla o částku DPH navýšena.
Celková výše odměny ustanoveného zástupce tedy činí 6.800 Kč. Tato částka bude Mgr. Jakubu
Beránkovi, vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto
rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. září 2021
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu