ECLI:CZ:NSS:2021:3.AZS.341.2020:39
sp. zn. 3 Azs 341/2020 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: B. N., zastoupený
Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného
ze dne 25. 6. 2020, č. j. OAM-1074/ZA-ZA11-BA04-2019, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2020, č. j. 19 Az 38/2020 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu Mgr. Ladislavu Bártovi se p ři zn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 3 400 Kč. Tato částka
bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
25. 6. 2020. Tímto rozhodnutím žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle §12, §13,
§14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu. Žádost
o udělení mezinárodní ochrany podal žalobce dne 30. 11. 2019. Jako důvod uvedl, že ho chce
vojenská správa v rodné zemi povolat k výkonu vojenské služby a on se tomu chce vyhnout,
neboť se mu nechce válčit na východě Ukrajiny. Žalobce je ukrajinské národnosti, svobodný,
bezdětný, bez politické příslušnosti. Jeho posledním bydlištěm bylo město D. v Doněcké oblasti.
V České republice žije jeho sestra, ve vlasti zůstali jeho otec a matka. Do České republiky přijel
žalobce za prací, o azyl dříve nežádal, protože o této možnosti nevěděl.
[3] Na základě výše uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že podmínky
pro udělení mezinárodní ochrany nejsou v případě žalobce splněny. Uvedl, že snaha vyhnout
se výkonu vojenské služby není sama o sobě azylovým důvodem, žalobci navíc na Ukrajině nic
nehrozí, neboť doposud nepřevzal povolávací rozkaz. V této souvislosti odkázal na bohatou
judikaturu Nejvyššího správního soudu k uvedené otázce, konkrétně na rozsudky ze dne
29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 4/2004 - 49, ze dne 19. 10. 2006, č. j. 3 Azs 396/2005 - 88 a ze dne
7. 8. 2012, č. j. 2 Azs 17/2012 - 44. K tomu dále dodal, že do občasných bojů na východě
Ukrajiny jsou v současné době nasazování jen profesionální vojáci či dobrovolníci, takže
žalobcovy obavy jsou v tomto směru liché. Město D., odkud pochází, je pod kontrolou ukrajinské
vlády a žalobci v případě návratu nehrozí nebezpečí smrti, ani nelidského či ponižujícího
zacházení. Obavy z podmínek ve vězení, kde by se mohl ocitnout po odmítnutí nástupu vojenské
služby, žalobce v průběhu správního řízení nijak neakcentoval. Rozhodnutí žalovaného proto
soud vyhodnotil jako zákonné.
[4] Kasační stížnost proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) formálně
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Přijatelnost své kasační stížnosti spatřuje v tom, že se krajský soud dopustil
zásadního pochybení, které může mít vliv na jeho hmotně-právní postavení. Soud totiž
nezohlednil jeho argumenty, že mu na Ukrajině hrozí vážná újma, a to z důvodu povolání
k výkonu branné povinnosti. V případě nerespektování povolávacího rozkazu a případného
nezapojení do vojenských akcí mu hrozí 2 až 5 let odnětí svobody.
[5] K věci samé pak stěžovatel uvedl, že dle jeho názoru lze odpírání vojenské služby
považovat za zastávání určitých politických názorů. Pokud by tedy byla ze strany armády nadále
vyvíjena snaha o jeho odvedení, bylo by to možno považovat za pronásledování z důvodu
uplatňování politického přesvědčení. Napadené rozhodnutí i rozsudek jsou tak podle stěžovatele
zatíženy vadou nesprávného právního hodnocení skutkového stavu, přičemž soud tvrzení
žalovaného jen aproboval bez konkrétního odůvodnění. Další jeho pochybení pak spočívá v tom,
že si žalovaný sám neobstaral dostatečné podklady o stavu a poměrech v ukrajinských věznicích
a soud tento postup akceptoval. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby byl napadený
rozsudek zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k vypořádání kasačních námitek, musel
posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.
[7] Podle §104a odst. 1 s. ř. s. ve znění platném v době podání kasační stížnosti, jestliže
kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.
[8] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
„přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor
k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných
subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.“
[9] Stěžovatel jako důvod přijatelnosti kasační stížnosti uvedl zásadní pochybení krajského
soudu při právním hodnocení skutkového stavu, které mělo dopad do jeho hmotně-právního
postavení. Nejvyšší správní soud předesílá, že i tato skutečnost může být důvodem přijatelnosti
kasační stížnosti, žádné pochybení, natož zásadní, však v úvahách krajského soudu nezjistil. Jak
bylo již uvedeno výše, krajský soud správně definoval spornou otázku (zda hrozící nástup
k výkonu vojenské služby může být azylovým důvodem) a s touto otázkou se také odpovídajícím
způsobem vypořádal s odkazy na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, která je výše
v textu citována. K tomu Nejvyšší správní soud podotýká, že přijatelnost kasační stížnosti
z důvodu vážného pochybení krajského soudu je vyhrazena jen případům výrazných excesů
a takovým, na první pohled zřetelným porušením procesních či hmotně-právních předpisů,
že by jejich ignorace ze strany Nejvyššího správního soudu vedla ve svém důsledku k porušení
práva na spravedlivý proces. Tvrzená vada, i kdyby byla prokázána, však s ohledem na okolnosti
projednávané věci požadované intenzity nedosahuje.
[10] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §104a odst. 1
s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
[11] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
[12] Ustanovený zástupce stěžovatele advokát Mgr. Ladislav Bárta učinil ve věci jeden úkon
právní služby (sepsání návrhu) za což mu náleží odměna podle §7 odst. 2 a §9 odst. 4. vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve výši 3 100 Kč, k tomu pak náhrada hotových výdajů podle §13 odst. 3 cit.
vyhlášky ve výši 300 Kč, celkově tedy 3 400 Kč. Uvedená částka bude jmenovanému vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady
zastoupení stěžovatele nese podle §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s o u opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 15. října 2021
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu