ECLI:CZ:NSS:2021:4.AFS.107.2021:50
sp. zn. 4 Afs 107/2021 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: Symfonie Capital
Advisors s.r.o., se sídlem Olšanská 2643/1a, Praha 3, zast. Mgr. Liou Bánoci, advokátkou,
se sídlem U Císařských lázní 368/7, Teplice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2020,
č. j. 38482/20/5100-41455-712281, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, č. j. 17 Af 35/2020 - 96,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, č. j. 17 Af 35/2020 - 96, se z r ušuj e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobkyně se žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2020, č. j. 38482/20/5100-41455-712281 (dále
jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný částečně změnil a částečně potvrdil rozhodnutí
Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 4. 2. 2020, č. j. 711048/20/2003-52522-105438,
kterým uvedený finanční úřad zamítl žádost žalobkyně o posečkání úhrady daně.
II.
[2] Městský soud v záhlaví označeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) řízení
o žalobě zastavil pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu ve stanovené lhůtě. Jelikož
žalobkyně neuhradila soudní poplatek současně s podáním žaloby, městský soud ji vyzval k jeho
zaplacení a stanovil k tomu lhůtu patnáct dnů ode dne doručení uvedené výzvy. Tato lhůta
uplynula ve čtvrtek dne 28. 1. 2021, žalobkyně však zaplatila soudní poplatek až dne 5. 2. 2021
(podle záznamu o složení na č. l. 72 spisu dne 4. 2. 2021 – poznámka soudu).
[3] Městský soud v napadeném usnesení neopomněl zmínit podání žalobkyně, která učinila
v době před vydáním napadeného usnesení ve dnech 14. 1. 2021, 19. 1. 2021, 3. 2. 2021
(obsahující sdělení o úhradě soudního poplatku) a 8. 2. 2021 (s žádostí o prověření dvojí platby
soudního poplatku). Obsah prvních dvou podání posoudil jako žádost o nezastavení soudního
řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle §9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), neboť měl za to, že obsah
těchto podání odpovídá právě uvedené žádosti. Městský soud však dospěl k závěru, že podmínky
vyplývající z §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích nebyly v dané věci splněny, neboť
žalobkyně ve svých podáních nesdělila žádné okolnosti, které by osvědčovaly nebezpečí
z prodlení, v jehož důsledku by jí mohla vzniknout újma, ani nespecifikovala, v čem takové
nebezpečí z prodlení spatřuje a jaká újma by jí mohla vzniknout. Zastavení řízení v případě
nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě je podle městského soudu zákonem stanovený
a předvídatelný následek, který za újmu ve smyslu §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních
poplatcích považovat nelze.
[4] Městský soud dále dovodil, že i kdyby žalobkyně uvedla a prokázala relevantní nebezpečí
z prodlení, nebyla zde překážka, která by jí bránila soudní poplatek zaplatit řádně a včas.
Žalobkyně je obchodní korporací, společností s ručením omezeným, a jejím jediným jednatelem
je Michael Sonenshine (dále jen „jednatel“). Za právnickou osobu ovšem v rámci soudního řízení
nejedná toliko statutární orgán, nýbrž i další osoby, typicky pověření zaměstnanci podle §21
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Jak přitom plyne z podání
ze dne 19. 1. 2021, žalobkyně nepochybně měla zaměstnance, kteří za ni mohli jednat. Jestliže
byla stěžovatelka schopna soudu opakovaně zasílat svá podání, byla také schopna zaplatit soudní
poplatek řádně a včas. Nadto z předložené lékařské zprávy vyplývá, že jednatel žalobkyně
byl hospitalizován do 27. 1. 2021, stanovená lhůta pro zaplacení soudního poplatku však uplynula
až 28. 1. 2021. I z uvedeného důvodu nelze podle městského soudu uvažovat o tom,
že by žalobkyně nemohla bez svého zavinění zaplatit soudní poplatek v soudem stanovené lhůtě.
[5] Městský soud závěrem dodal, že požadavek žalobkyně uplatněný v podání
ze dne 8. 2. 2021 k započtení dříve zaplaceného soudního poplatku na nynější věc, nemůže
ničeho změnit na výsledku daného řízení, jelikož započtení soudního poplatku je vyloučeno.
III.
[6] Proti napadenému usnesení se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brání kasační stížností
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Navrhuje je zrušit a věc vrátit městskému soudu
k dalšímu řízení.
[7] Stěžovatelka v kasační stížnosti především namítá, že městský soud nesprávně posoudil
její žádost o prodloužení lhůty, neboť ji posoudil jako žádost ve smyslu §9 odst. 4 písm. c)
zákona o soudních poplatcích. Podle obsahu této žádosti se však jednalo o žádost o prodloužení
soudcovské lhůty k zaplacení soudního poplatku podle §40 odst. 5 s. ř. s. Takto měla být
posouzena i s ohledem závěr městského soudu, že stěžovatelka v postavení obchodní korporace
nemohla splnit podmínky pro vyhovění žádosti ve smyslu §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních
poplatcích.
[8] Dospěl-li přesto městský soud k závěru, že stěžovatelčina žádost je žádostí podle §9
odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, měl stěžovatelku vyzvat k odstranění vad jejího
podání ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s., pokud měl za to, že stěžovatelka nesdělila žádné skutečnosti,
které by osvědčovaly nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by jí mohla vzniknout újma.
Stěžovatelka v tomto směru odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 5. 2005,
č. j. 3 As 6/2004 - 105.
[9] Podle stěžovatelčina mínění městský soud také nesprávně dovodil, že zde nebylo
nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by stěžovatelce mohla vzniknout zastavením řízení újma
a že nesdělila soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují. Stěžovatelka totiž doložila
městskému soudu lékařskou zprávu prokazující hospitalizaci jejího jediného jednatele
do 27. 1. 2021 z důvodu nemoci covid-19 a zaslala i propouštěcí zprávu z Fakultní nemocnice
Královské Vinohrady. Z ní plyne, že jednatel měl i po propuštění z nemocnice nadále dodržovat
klidový režim. Stěžovatelka tudíž považuje za nepřiměřené, aby jednatel ihned druhý den
po svém propuštění z nemocnice organizoval platbu k zaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka
má jednoho zaměstnance na částečný úvazek a přístup k účtu má pouze jednatel a právě
jen on provádí odesílání plateb. Podle §166 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále
jen „občanský zákoník“), jsou zaměstnanci oprávněni zastupovat zaměstnavatele jen v rozsahu
obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci. Chod společnosti závisí u stěžovatelky pouze
na jednateli. Ten uhradil soudní poplatek ihned, jakmile to bylo z jeho strany možné. K výtce
soudu, že stěžovatelka netvrdila splnění dalších skutečností, aby bylo možno postupovat podle
§9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, stěžovatelka dodává, že v takovém případě
bylo povinností městského soudu ji poučit a vyzvat k nápravě vad jejího podání v souladu s §37
odst. 5 s. ř. s.
[10] Stěžovatelka nesouhlasí ani s odkazem městského soudu na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 31. 3. 2020, č. j. 8 Afs 352/2019 - 20, neboť není v nynější věci
přiléhavý. Stěžovatelka nebyla pasivní a nenechala marně uplynout lhůtu k zaplacení soudního
poplatku, nýbrž opakovaně žádala o její prodloužení, aniž městský soud na tyto žádosti
před zastavením řízení jakkoliv reagoval. Stěžovatelka proto byla v dobré víře, že tyto žádosti
zohlední. Nadto mohl městský soud žádost stěžovatelky posoudit s ohledem na nemoc
a hospitalizaci jejího jednatele také jako žádost o přerušení řízení.
[11] Postupem městského soudu tudíž došlo k zásahu do práva stěžovatelky na přístup
k soudu ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Městský soud se k nevyhovění
stěžovatelčině žádosti vyjádřil až v odůvodnění napadeného usnesení, kterým řízení zastavil.
Stěžovatelka žádala o prodloužení lhůty dvakrát, městský soud však nereagoval, rozhodl
až v napadeném usnesení, a stěžovatelka tudíž neměla možnost soudní poplatek uhradit včas,
neboť se o neprodloužení lhůty nedozvěděla před jejím uplynutím. Městský soud měl podle
stěžovatelky rozhodnout o její žádosti samostatným usnesením a to ještě v době před uplynutím
lhůty k zaplacení soudního poplatku. V této souvislosti odkazuje stěžovatelka na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, č. j. 5 Afs 13/2012 - 21.
[12] Stěžovatelka nakonec dodává, že dodatečně městský soud požádala o prominutí zmeškání
lhůty ve správním soudnictví podle soudního řádu správního ve spojení se zákonem
č. 191/2020 Sb., zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS
CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby
(dále jen „zákon č. 191/2020“). Na tuto žádost však již městský soud nereagoval.
IV.
[13] Žalovaný nevyužil práva vyjádřit se ke kasační stížnosti.
V.
[14] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[15] Kasační stížnost je důvodná.
[16] Nejvyšší správní soud nejprve připomíná, že bylo-li řízení před městským soudem
zastaveno, přichází pojmově v úvahu pouze kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
jako zvláštní ustanovení ve vztahu k ostatním důvodům podle §103 odst. 1 s. ř. s.
(srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2011, č. j. 2 As 15/2011 - 111).
Nejvyššímu správnímu soudu tak přísluší se v souzené věci zabývat pouze tím, zda je napadené
usnesení zákonné, tj. zda bylo namístě řízení o žalobě zastavit pro nezaplacení soudního
poplatku.
[17] Ze spisu městského soudu vyplývá, že stěžovatelka podala dne 9. 12. 2020 žalobu proti
napadenému rozhodnutí žalovaného. Městský soud usnesením ze dne 5. 1. 2021,
č. j. 17 Af 35/2020 - 58, stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě deseti dnů od jeho doručení odstranila
tyto nedostatky žaloby: „(i) upravila náležitosti žaloby dle §37 odst. 3 ve spojení s §71 odst. 1
písm. f) s. ř. s. tak, aby formulovala návrh výroku rozsudku odpovídající zvolenému žalobnímu typu – žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu; (ii) upravila náležitosti návrhu na vydání předběžného opatření podle §37
odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §38 odst. 1 s. ř. s. tak, aby srozumitelně a jednoznačně formulovala návrh zatímní
úpravy poměrů, kterého se domáhá.“ Usnesením ze dne 6. 1. 2021, č. j. 17 Af 35/2020 - 60, městský
soud stěžovatelku dále vyzval k zaplacení soudního poplatku za řízení o žalobě a za návrh
na vydání předběžného opatření v celkové výši 4.000 Kč. K tomu stěžovatelce stanovil
lhůtu patnácti dnů ode dne doručení uvedeného usnesení. Přípisem z téhož dne,
č. j. 17 Af 35/2020 - 61, pak městský soud stěžovatelku informoval o senátu, kterému byla věc
podle rozvrhu práce přidělena k projednání a rozhodnutí a poučil ji o možnosti podání námitky
podjatosti ve lhůtě jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozví. Závěrem městský soud
stěžovatelku v tomto přípisu vyzval, aby se ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení vyjádřila,
zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu §51 odst. 1 s. ř. s. Všechny tři
písemnosti městského soudu byly stěžovatelce doručeny do její datové schránky dne 13. 1. 2021.
[18] Dne 14. 1. 2021 bylo městskému soudu doručeno podání učiněné prostřednictví datové
schránky stěžovatelky, označené jako „Žádost o prodloužení odvolací lhůty“. Podání za stěžovatelku
učinila Bc. Z. C., aniž bylo součástí soudního spisu její pověření k jednání za stěžovatelku
v označené věci. V uvedené žádosti bylo uvedeno, že „dne 13. 1. 2021 jsme do datové schránky
obdrželi vyjádření k č.j. 17 Af 35/2020- 61. Vzhledem k hospitalizaci pana jednatele Michaela Sonenshina
bychom chtěli požádat, zda by bylo možné prodloužit odvolací lhůtu na nejzazší možný termín. Bohužel
nedokážeme aktuálně říci, jak dlouho bude pan Sonenshine hospitalizován. V nemocnici jsme si již vyžádali
potvrzení o jeho hospitalizaci a jakmile jej obdržíme, obratem Vám jej dodáme.“
[19] Dne 19. 1. 2021 bylo prostřednictvím datové schránky stěžovatelky doručeno městskému
soudu další podání učiněné Bc. Z. C. V něm tato uvedla, že „[d]ne 13. 1. 2021 jsme do datové
schránky obdrželi vyjádření k č.j. 17 Af 35/2020 - 61. Vzhledem k hospitalizaci jednatele Michaela
Sonenshina jsme dne 14. 1. 2021 žádali datovou schránkou o prodloužení odvolací lhůty s tím, že dodáme
potvrzení z nemocnice o jeho hospitalizaci. Potvrzení proto přikládám v příloze. V případě, že bude ještě potřeba
cokoliv doložit, neváhejte mě, prosím, kdykoliv kontaktovat.“ Z přiloženého potvrzení o hospitalizaci
vyplývá, že jednatel stěžovatelky byl hospitalizován od 11. 1. 2021.
[20] Následně jednatel stěžovatelky zaslal městskému soudu podání ze dne 3. 2. 2021, kterým
oznámil zaplacení soudního poplatku v tentýž den a přiložil propouštěcí zprávu z nemocnice,
podle které byl hospitalizován od 10. 1. 2021 (23:50) do 27. 1. 2021 (8:54) pro onemocnění
SARS-Cov 2 pozitivní bilaterální pneumonii. Veškerá další podání již vůči městskému soudu činil
výlučně jednatel stěžovatelky.
[21] Podle §33 odst. 4 s. ř. s., za právnickou osobu jedná ten, kdo je k tomu oprávněn podle zvláštního
zákona. Za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby.
Kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění na výzvu soudu prokázat. V téže věci může za právnickou
osobu současně jednat pouze jediná osoba.
[22] Podle §37 odst. 5 s. ř. s., předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad
podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno
pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
[23] S ohledem na shora uvedený obsah soudního spisu vedeného městským soudem v nynější
věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že městský soud pochybil, pokud řízení o žalobě
zastavil pro nezaplacení soudního poplatku, aniž ještě před vydáním uvedeného, kasační stížností
napadeného, usnesení postupoval vůči stěžovatelce v souladu s §37 odst. 5 s. ř. s. Nesprávně
totiž jednak přistoupil k posouzení obsahu dvou stěžovatelčiných podání ze dnů 14. 1. 2021
a 19. 1. 2021, které mu byly doručeny prostřednictvím datové schránky stěžovatelky, a taktéž
pochybil, nezabýval-li se tím, zda osoba, která tato podání za stěžovatelku učinila, Bc. Z. C.,
za ni skutečně byla oprávněna jednat v řízení před soudem.
[24] Jak již výše uvedeno (srov. odst. [18] a [19]), obsahem zmíněných podání byla
stěžovatelčina žádost o „prodloužení odvolací lhůty.“ Obě tato podání byla podle identifikace soudní
písemnosti v nich uvedené reakcí na přípis městského soudu obsahující poučení o složení senátu,
o možnosti uplatnit námitku podjatosti s výzvou k vyjádření se k možnosti rozhodnout
bez nařízení jednání (písemnost č. j. 17 Af 35/2020 - 61). Tento přípis uvedení žádné „odvolací
lhůty“ neobsahoval. Stanovil pouze lhůtu k vyjádření se k možnosti rozhodnout bez nařízení
jednání. Není tudíž pochyb o tom, že obsah obou těchto stěžovatelčiných podání byl v tomto
ohledu přinejmenším nejasný. Nebylo zřejmé, čeho přesně svými podáními v kontextu úkonů
městského soudu (viz výše uvedené tři písemnosti doručené stěžovatelce téhož dne) hodlá
stěžovatelka dosáhnout. Nebylo z nich tedy ani zřejmé, že se jedná o reakci na výzvu k zaplacení
soudního poplatku, ani že jde o žádost podle §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích,
aby řízení nebylo zastaveno, jak dovodil městský soud. Jedinou konkrétní informací seznatelnou
z uvedených dvou stěžovatelčiných podání tak byla skutečnost, že její jednatel je hospitalizován.
[25] Podle Nejvyššího správního soudu však v takovém případě bylo na místě učinit
stěžovatelce výzvu postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s. a objasnit ve spolupráci s ní obsah jejích
dvou podání, a to tím spíše, že z nich bylo zřejmé, že je v řízení aktivní, s městským soudem
spolupracuje, má zájem na pokračování v řízení (což ostatně shodně dovodil i městský soud
v odst. 10. napadeného usnesení), avšak je v tomto svém postupu dílem omezena zmíněnou,
v řízení prokázanou, hospitalizací jednatele společnosti. Jelikož městský soud takto nepostupoval,
ač obsah obou stěžovatelčiných podání byl nejasný, dopustil se vady řízení, jež mohla mít vliv
na zákonnost napadeného usnesení.
[26] Městský soud nadto v napadeném usnesení také dovodil ze stěžovatelčina podání
ze dne 19. 1. 2021, že má zaměstnance, kteří za ni mohou jednat, a mohli tudíž včas zaplatit
i soudní poplatek. Odkazoval na to, že za právnickou osobu v rámci soudního řízení nejedná
toliko statutární orgán, nýbrž typicky i pověření zaměstnanci podle §21 o. s. ř.
[27] Z výše citovaného §33 odst. 4 s. ř. s. v návaznosti na obecnou úpravu zastoupení
právnické osoby (viz §151 a §161 a násl. občanského zákoníku) vyplývá, že za právnickou
osobou jedná prvořadě její statutární orgán. Tím byl v nynější věci (o čemž není sporu) jediný
jednatel společnosti Michael Sonenshine. Ostatně uvedenou skutečnost městský soud ověřil
v obchodním rejstříku (viz odst. 12. napadeného usnesení) a nepochyboval o ní. Jak již také
uvedeno, obě podání s požadavkem k „prodloužení odvolací lhůty“ učinila za stěžovatelku Bc. Z. C.
Městský soud přitom bez dalšího dovodil, že se jedná o zaměstnance stěžovatelky, který je
za ni oprávněn v řízení před soudem také činit úkony. Taková skutečnost však z ničeho neplyne.
Uvedený závěr je chybný, resp. přinejmenším předčasný. Ačkoliv městský soud v tomto směru
správně odkázal na §21 o. s. ř. (jenž se podle §64 s. ř. s. použije i v soudním řízení správním),
podle nějž za právnickou osobu činí v řízení před soudem úkony i její zaměstnanec, který tím byl
statutárním orgánem pověřen [srov. §21 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], opomněl, že taková osoba je
povinna své oprávnění soudu prokázat, neboť její oprávnění nelze bez dalšího předpokládat.
Průkazem oprávnění jednat za právnickou osobu je v případě zaměstnance písemné pověření
udělené statutárním orgánem. Takovým pověřením Bc. C. nedisponovala, resp. jej městskému
soudu nepředložila, městský soud jej nevyžadoval a bez dalšího vycházel z toho, že se jedná
o osobu oprávněnou za stěžovatelku v řízení před soudem činit úkony. I v tom městský soud
pochybil, neboť se vůbec nezabýval skutečností, zda jsou úkony (nadto nejasného obsahu – viz
výše) činěny osobu oprávněnou za stěžovatelku v řízení jednat.
[28] V opačném případě, neměl-li oprávnění k jednání za společnost prokázáno, totiž neměl
k uvedeným dvěma podáním stěžovatelky přihlížet. S ohledem na uvedené městský soud
pochybil i v tom, že stěžovatelku nevyzval k předložení pověření Bc. Z. C. jednat za ni v řízení
před soudem a činit příslušné úkony (zde žádosti o „prodloužení odvolací lhůty“). Při absenci
pověření uvedené „zaměstnankyně“ pak neměl městský soud ani posuzovat povahu a obsah
obou podání učiněných ve dnech 14. 1. 2021 a 19. 1. 2021. Neměl totiž postaveno na jisto,
zda tato podání mohla vůči městskému soudu vyvolat příslušné účinky.
[29] Na situaci, k níž došlo i v souzené věci přitom dopadá právě postup vyplývající z §37
odst. 5 s. ř. s. Podle něj správní soud účastníka řízení vyzve k doplnění či opravě podání, které
je vadné, pokud neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti nebo je nesrozumitelné
či neurčité. Užití postupu podle citovaného ustanovení bylo z výše již uvedených důvodů
na místě i v nynějším případě. Z podání ze dne 14. 1. 2021 nebylo lze s jistotou určit, čeho
se stěžovatelka (jednající Bc. C.) domáhá, tedy zda žádá o nezastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku ve smyslu §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích či o prodloužení
lhůty podle §40 odst. 5 s. ř. s. či se jedná o jiný obsah podání. To platí tím spíše, že uvedené
podání odkazovalo na soudní písemnost č. j. 17 Af 35/2020 - 61, k jejímuž obsahu je však bylo
jen stěží možno vztáhnout. I v tom bylo podání stěžovatelky nejasné. Teprve poté, co by městský
soud učinil výzvu směřující k vyjasnění obsahu stěžovatelčiny žádosti ze dne 14. 1. 2021 (resp.
19. 1. 2021), by mohl uvážit o dalším postupu, a to ať již podle §9 odst. 4 písm. c) zákona
o soudních poplatcích, nebo podle §40 odst. 5 s. ř. s. či jakkoliv jinak. Nutno zde souhlasit
se stěžovatelkou i v tom, že pokud by se jednalo o žádost o prodloužení lhůty k zaplacení
soudního poplatku, pak by bylo na místě o této žádosti rozhodnout samostatným usnesením
dříve, než městský soud řízení zastaví pro nezaplacení soudního poplatku.
[30] Městský soud se tudíž v řízení předcházejícím vydání napadeného usnesení dopustil
pochybení, jež mohla mít za následek nezákonnost napadeného usnesení. Kasační důvod podle
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. byl naplněn.
[31] V dalším řízení tedy městský soud postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s. ve spolupráci
se stěžovatelkou vyjasní jednak obsah jejích podání ze dnů 14. 1. 2021 a 19. 1. 2021, ale současně
též prověří oprávnění Bc. Z. C. jednat za stěžovatelku a tato podání učinit. Teprve poté může
opětovně posoudit důvodnost případně podané žádosti (o nezastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku či o prodloužení lhůty k jeho zaplacení). V dalším řízení městský soud
zohlední i stěžovatelčino podání ze dne 23. 3. 2021 (viz č. l. 174 spisu městského soudu)
obsahující žádost o prominutí zmeškání lhůty v návaznosti na zákon č. 191/2020 a o věci nově
rozhodne.
[32] Nejvyšší správní soud nad rámec shora uvedeného upozorňuje městský soud
též na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č. j. 55 Af 63/2020 - 52 (viz č. l. 83
spisu), kterým uvedený soud postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému
žalobu stěžovatelky podanou téhož dne jako v nynější věci (9. 12. 2020) a týkající se téhož
napadeného rozhodnutí žalovaného (i rozhodnutí finančního úřadu). Překážka zahájeného řízení
či věci pravomocně rozhodnuté by totiž představovala neodstranitelný nedostatek v podmínkách
řízení, a zakládala by tak důvod pro postup podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
VI.
[33] Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná, a proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu
řízení podle §110 odst. 1 části věty první před středníkem s. ř. s. V něm je městský soud vázán
právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[34] V novém rozhodnutí městský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2021
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu