ECLI:CZ:NSS:2021:4.AO.4.2021:25
sp. zn. 4 Ao 4/2021 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci navrhovatelů: a) Podnikatelské
odbory - Unie podnikatelských a živnostenských spolků, z.s., IČ 05786185, se sídlem
Mimoňská 3223, Česká Lípa, b) Ing. Marek Bednář, IČ 72664410, se sídlem Jindřichovice
pod Smrkem 166, c) Pavlína Šimarová, IČ 46925465, se sídlem Janová 151, d) Leona
Michalová, DiS., IČ 07740352, se sídlem Demlova 971/15, Třebíč, e) Lucie Ludvíková,
IČ 06269389, se sídlem Trpísty 103, f) Mgr. Petra Bláhová, IČ 03739376, se sídlem
Na Ligruse 1416, Dobříš, g) Markéta Šnajdrová, IČ 68350601, se sídlem Valašská Polanka 19,
h) Hana Leitnerová, IČ 62658620, se sídlem Hlávkova 16, Přeštice, ch) Milan Pham,
IČ 75817942, se sídlem Šanov 265, všichni zast. JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D.,
advokátem, se sídlem Šrobárova 2002/40, Praha 10, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví,
se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy
odpůrce ze dne 10. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-11/MIN/KAN,
takto:
I. Návrh se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Navrhovateli a) se v r ac í soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, který mu bude vyplacen
z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatelé se návrhem ze dne 4. 6. 2021, který byl Nejvyššímu správnímu soudu
doručen téhož dne, domáhali zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 10. 5. 2021,
č. j. MZDR 14601/2021-11/MIN/KAN, které bylo k ochraně obyvatelstva před dalším
rozšířením onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2 nařízeno
postupem podle §69 odst. 1 písm. b) a i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného
zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a podle §2
odst. 2 písm. b) až e) a i) zákona č. 94/2021 Sb. o mimořádných opatřeních při epidemii
onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický
zákon“). Napadené mimořádné opatření s účinností ode dne 11. 5. 2021 od 00:00 hodin
změnilo mimořádné opatření odpůrce ze dne 6. 5. 2021 (správně 7. 5. 2021 - pozn. NSS),
č. j. MZDR 14601/2021-10/MIN/KAN, tak, že nově upravilo znění čl. I/13 o dalších
podmínkách pro provoz holičství, kadeřnictví, pedikúry, manikúry, solárií, kosmetických,
masérských a obdobných regeneračních nebo rekondičních služeb a provozování živnosti,
při níž je porušována integrita kůže, a znění čl. I/15 o omezení provozu poskytovatelů lázeňské
léčebně rehabilitační péče.
[2] Nejvyšší správní soud však zjistil, že mimořádné opatření odpůrce ze dne 7. 5. 2021,
č. j. MZDR 14601/2021-10/MIN/KAN, bylo s účinností ode dne 17. 5. 2021 od 00:00 hodin
zrušeno mimořádným opatřením odpůrce ze dne 14. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-
12/MIN/KAN, které také obsahovalo omezení provozu zmíněných služeb.
[3] Mimořádné opatření vydává Ministerstvo zdravotnictví nebo krajská hygienická stanice
za účelem likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku jako opatření
obecné povahy, jak vyplývá z ustanovení §3 odst. 6 věty první a §2 pandemického zákona.
V případě zrušení opatření obecné povahy přitom judikatura dovozuje nedostatek podmínek
řízení, jehož důsledkem je odmítnutí návrhu podle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“),
pro odpadnutí předmětu přezkumu (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 9. 2012, č. j. 8 Ao 6/2010 - 98, a ze dne 19. 5. 2011, č. j. 8 Ao 8/2011 - 129).
[4] Právní úprava přezkumu mimořádných opatření, kterou Nejvyšší správní soud uskutečňuje
v souladu s §13 odst. 1 větou první pandemického zákona podle hlavy II, dílu sedmého
soudního řádu správního, na rozdíl od něho obsahuje speciální ustanovení týkající se přezkumu
zrušených opatření obecné povahy. Podle §13 odst. 4 pandemického zákona totiž platí,
že pozbylo-li mimořádné opatření platnosti v průběhu řízení o jeho zrušení, nebrání to dalšímu postupu v řízení.
Dojde-li soud k závěru, že opatření obecné povahy nebo jeho části byly v rozporu se zákonem,
nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy
nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, v rozsudku vysloví tento závěr.
[5] V nyní posuzované věci však mimořádné opatření odpůrce ze dne 7. 5. 2021,
č. j. MZDR 14601/2021-10/MIN/KAN, bylo zrušeno s účinností od počátku dne 17. 5. 2021.
Tím došlo i ke zrušení jeho změny vydané mimořádným opatřením odpůrce ze dne 10. 5. 2021,
č. j. MZDR 14601/2021-11/MIN/KAN, neboť ta nemohla existovat samostatně a pozbyla
platnosti se zrušením původního opatření obecné povahy. Není tedy rozhodné, že mimořádné
opatření ze dne 14. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-12/MIN/KAN, výslovně nezrušilo
mimořádné opatření ze dne 7. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-10/MIN/KAN, ve znění
mimořádného opatření ze dne 10. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-11/MIN/KAN. Podstatné
totiž je, že odpůrce novým mimořádným opatřením zrušil k počátku dne 17. 5. 2021 předchozí
mimořádné opatření, s nímž sdílela osud jeho napadená změna, která proto ve stejný okamžik
rovněž pozbyla platnosti. Nejedná se tedy o situaci řešenou kupříkladu v bodě 116 rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2021, č. j. 6 As 114/2020 - 63, kdy by mimořádné
opatření pozbylo účinnosti, ale nadále by zůstalo platné. Naopak návrhem napadená změna
opatření obecné povahy stejně jako původní opatření obecné povahy pozbyly platnosti
ke dni 17. 5. 2021. K této skutečnosti přitom došlo ještě předtím, než bylo dne 4. 6. 2021
zahájeno řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy, a nikoliv až v průběhu tohoto
řízení. Proto není splněna základní podmínka zakotvená v §13 odst. 4 pandemického zákona
pro vedení řízení o přezkumu již zrušeného mimořádného opatření.
[6] S ohledem na neexistenci napadeného mimořádného opatření odpůrce ze dne 10. 5. 2021,
č. j. MZDR 14601/2021-11/MIN/KAN, v době podání návrhu na jeho zrušení tedy není dán
předmět, o němž by se mohlo vést soudní řízení. Proto Nejvyšší správní soud podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. návrh na zrušení tohoto opatření obecné povahy odmítl pro neodstranitelný
nedostatek podmínek řízení spočívající v jeho chybějícím předmětu.
[7] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s., podle kterého nemá žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
[8] O vrácení soudního poplatku navrhovateli a) rozhodl Nejvyšší správní soud podle §10
odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož byl-li návrh
na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. V souladu
s §10a odst. 1 téhož zákona bude soudní poplatek ve výši 5.000 Kč navrhovateli a) vrácen
ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. června 2021
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu