ECLI:CZ:NSS:2021:4.AS.4.2021:48
sp. zn. 4 As 4/2021 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: B. V., zast. JUDr. Ladislavem
Koženým, advokátem, se sídlem Sládkovského 13, Kolín IV, proti žalovanému: Ministerstvo
pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1, proti rozhodnutím
žalovaného ze dne 1. 9. 2020, č. j. MMR-33811/2020-83/1600, ze dne 27. 8. 2020, č. j. MMR-
44207/2020-83/2064, ze dne 25. 8. 2020, č. j. MMR-44220/2020-83/2065, ze dne 24. 8. 2020,
č. j. MMR-33002/2020-83/2137, ze dne 27. 8. 2020, č. j. MMR-33002/2020-83/1560, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti výroku I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2020,
č. j. 10 A 111/2020 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný rozhodnutími ze dne 27. 8. 2020, č. j. MMR-44207/2020-83/2064,
a ze dne 25. 8. 2020, č. j. MMR-44220/2020-83/2065, potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu
Středočeského kraje jako povinného orgánu o odmítnutí informací podle §15
zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „rozhodnutí I a II“).
Rozhodnutími ze dne 1. 9. 2020, č. j. MMR-33811/2020-83/1600, a ze dne 27. 8. 2020,
č. j. MMR-33002/2020-83/1560, zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje
o zamítnutí návrhů na obnovu řízení ve věci námitky podjatosti žalobce proti oprávněným
úředním osobám (Ing. E. L. a P. Š.), které žalobce uplatnil ve stavebním řízení u Městského
úřadu Čáslav, a řízení o obnově zastavil (dále jen „rozhodnutí III a IV“). Konečně rozhodnutím
ze dne 24. 8. 2020, č. j. MMR-33002/2020-83/2137 (dále jen „rozhodnutí V“), žalovaný rozhodl
o námitce podjatosti proti oprávněné úřední osobě Mgr. J. P. v řízení o odvolání žalobce
proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje o zamítnutí návrhu na obnovu řízení
ve věci žalobcovy námitky podjatosti úřední osoby Petry Štěpánkové uplatněné ve stavebním
řízení u Městského úřadu Čáslav.
II.
[2] Žalobce se žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal
zrušení napadených rozhodnutí žalovaného. Městský soud v záhlaví označeným usnesením (dále
jen „napadené usnesení“) žalobu odmítl ve vztahu k rozhodnutím III, IV a V (I. výrok),
ve vztahu k rozhodnutím I a II věc postoupil Krajskému soudu v Praze jako soudu místně
příslušnému (II. výrok) a současně v souvislosti s odmítnutím části žaloby ve vztahu
k rozhodnutím III, IV a V rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu
této části řízení právo (III. výrok).
[3] Městský soud I. výrok napadeného usnesení odůvodnil odkazem na výluku z přezkumu
rozhodnutí týkajících se námitky podjatosti jako rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení
podle §70 písm. c) ve spojení s §68 písm. e) s. ř. s. Doplnil, že stejně je třeba nahlížet
i na dvě rozhodnutí, jimiž žalovaný zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje
a zastavil řízení o zamítnutí žádosti o obnovu řízení o námitce podjatosti úředních osob
Městského úřadu Čáslav. V této části tudíž městský soud žalobu odmítl podle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
[4] Městský soud dále dovodil, že rozhodnutí I a II lze ve správním soudnictví přezkoumat,
k projednání a rozhodnutí však není místně příslušným soudem. Věc tudíž postoupil Krajskému
soudu v Praze, neboť sídlem Krajského úřadu Středočeského kraje (jako správního orgánu
prvního stupně) je sice hlavní město Praha, avšak uplatní se zde fikce vyplývající z §7 odst. 2 věty
poslední s. ř. s.
III.
[5] Proti napadenému usnesení se žalobce (dále jen „stěžovatel“) brání kasační stížností
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Kasační stížnost upřesňuje tak, že výslovně napadá
pouze I. výrok napadeného usnesení a navrhuje je v tomto rozsahu zrušit a věc v této části vrátit
městskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Stěžovatel v kasační stížnosti nesouhlasí se závěrem městského soudu o kompetenční
výluce z přezkumu rozhodnutí III a IV. Ve vztahu k rozhodnutí V uvádí, že důvody,
pro něž městský soud dovodil kompetenční výluku ze soudního přezkumu v napadeném
usnesení, nejsou vůbec obsaženy. Stěžovatel zdůrazňuje, že předmětem žaloby byl požadavek
na odstranění nezákonnosti, jíž se dopustil Městský úřad Čáslav ve stavebním řízení jako stavební
úřad tím, že vedoucí stavebního úřadu pominula žalobcem vznesenou námitku podjatosti
pracovnic stavebního úřadu paní Š. a L. a nevyloučila je z rozhodování. Tím došlo k pokračování
a krytí nezákonností v tomto stavebním řízení. Rozhodnutí vydaná Městským úřadem Čáslav,
jelikož je vydala osoba podjatá, tak nejsou podle žalobce platná. Uvedené jednání Městského
úřadu Čáslav kryl i žalovaný.
IV.
[7] Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout. Upozorňuje, že stěžovatel se v kasační
stížnosti nezabýval napadenými rozhodnutími žalovaného, ale rozebírá možnou podjatost
úředních osob Městského úřadu Čáslav, aniž současně uvádí, proč považuje napadené usnesení
za vadné. Žalovaný se se závěry městského soudu o kompetenční výluce z přezkumu rozhodnutí
III, IV a V ztotožňuje. Postup městského soudu, který v této části žalobu odmítl, tudíž považuje
za správný.
V.
[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud nejprve připomíná, že byla-li žaloba v části týkající se přezkumu
napadených rozhodnutí III, IV a V odmítnuta, přichází pojmově v úvahu pouze kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., jako zvláštní ustanovení ve vztahu k ostatním důvodům
podle §103 odst. 1 s. ř. s. (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2011,
č. j. 2 As 15/2011 - 111). Nejvyššímu správnímu soudu tak přísluší se v souzené věci zabývat
pouze tím, zda je usnesení v napadené části (zde I. výrok) zákonné, tj. zda bylo namístě žalobě
ve vztahu k rozhodnutím III, IV a V odmítnout podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[11] Netřeba rozsáhle opakovat, co správně uvedl již městský soud, totiž že judikatura
Nejvyššího správního soudu zastává ve vztahu k rozhodnutím o námitce podjatosti vydaným
ve správním řízení ustálený názor, že tato rozhodnutí jsou rozhodnutími, jimiž se upravuje vedení
řízení před správním orgánem, a nepodléhají proto samostatnému soudnímu přezkumu
(v podrobnostech viz odst. 5. napadeného usnesení a v něm příkladmo odkazovanou přiléhavou
judikaturu Nejvyššího správního soudu – rozsudky ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 As 20/2003 - 23,
nebo ze dne 11. 10. 2007, č. j. 4 As 46/2007 - 75).
[12] Právě takovým rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení, je v souzené věci rozhodnutí
V. Jím žalovaný rozhodl o námitce podjatosti úřední osoby – Mgr. P. Není tedy pochyb o tom,
že městský soud nepochybil, dovodil-li, že rozhodnutí V, které je rozhodnutím o námitce
podjatosti úřední osoby vydaným ve správním řízení v souladu s §70 písm. c) ve spojení s §68
písm. e) s. ř. s., přezkoumat nelze.
[13] Zbývá dodat, že není pravdivé stěžovatelovo tvrzení obsažené v kasační stížnosti,
podle nějž se městský soud k možnosti soudního přezkumu rozhodnutí V vůbec nevyjádřil. Opak
je pravdou, neboť uvedený závěr je obsažen v odst. 9. napadeného usnesení.
[14] Jedná-li se o rozhodnutí III a IV, z výše uvedeného vyplývá, že těmito rozhodnutími
žalovaný nerozhodoval přímo o námitce podjatosti, nýbrž přezkoumával dvě rozhodnutí
Krajského úřadu pro Středočeský kraj, kterými tento úřad zamítl žádost stěžovatele o obnovu
řízení, v němž byla předmětem rozhodování žalobcem vznesená námitka podjatosti
proti úředním osobám Městského úřadu Čáslav ve stavebním řízení, a tato řízení zastavil.
[15] Jakkoliv tedy bezprostředním předmětem rozhodování žalovaného v uvedených
dvou rozhodnutích nebyla ona námitka podjatosti jako v případě rozhodnutí V, přesto Nejvyšší
správní soud i v případě rozhodnutí III a IV z hlediska možností jejich soudního přezkumu
považuje za správný závěr vyslovený městským soudem v napadeném usnesení.
Podle něj ani taková rozhodnutí přezkoumat samostatně nelze, jelikož by to odporovalo smyslu
a účelu aplikované právní úpravy [jmenovitě §70 písm. c) s. ř. s.].
[16] Rozhodnutí žalovaného, v němž přezkoumal rozhodnutí Krajského úřadu
pro Středočeský kraj, kterým tento úřad zamítl žádost žalobce o povolení obnovy řízení ve věci
námitky podjatosti úředních osob v řízení u Městského úřadu Čáslav, představuje rozhodnutí
o mimořádném opravném prostředku (žádost o obnovu řízení). Již ze samotné dikce návětí §100
odst. 1 správního řádu [Řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci
se na žádost účastníka obnoví, jestliže (…) – zvýraznění přidáno] vyplývá, že tento mimořádný
opravný prostředek správní řád při splnění dalších podmínek předvídá nikoliv u každého
rozhodnutí vydaného správním orgánem, nýbrž jej spojuje jen s pravomocným rozhodnutím
ve věci.
[17] Z toho, co bylo shora uvedeno, je však zřejmé, že rozhodnutí o námitce podjatosti
není rozhodnutím ve věci, nýbrž rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení před správním
orgánem. Jinými slovy v případě rozhodnutí o námitce podjatosti je obnova řízení zcela
vyloučena. Tomu také odpovídal postup žalovaného, který v řízení o stěžovatelově odvolání
proti rozhodnutí Krajského úřadu pro Středočeský kraj (o zamítnutí žádosti o obnově řízení
o námitce podjatosti, o níž rozhodl Městský úřad Čáslav), toto rozhodnutí zrušil a řízení zastavil
(viz §102 odst. 4 správního řádu). Za použití argumentu a maiori ad minus pak lze bez pochyb
dospět k závěru, že není-li možno samostatně soudně přezkoumat rozhodnutí o námitce
podjatosti, nemůže být předmětem samostatného přezkumu v řízení před správními soudy
ani rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který se týká povolení obnovy řízení
ve vztahu k rozhodnutí ze soudního přezkumu vyloučeného (tj. rozhodnutí o námitce podjatosti).
Městský soud tudíž správně dovodil, že opačný názor zastávaný stěžovatelem by smyslu a účelu
platné právní úpravy nekonvenoval.
[18] Nejvyšší správní soud tudíž uzavírá, že městský soud se žádného pochybení při posouzení
věci nedopustil a dospěl ke správným závěrům, že žádné z rozhodnutí III, IV a V není
samostatně soudně přezkoumatelné, a zákonným je tudíž i jeho postup, kterým žalobu
proti uvedeným rozhodnutím podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl. Kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. proto nebyl naplněn.
VI.
[19] Kasační stížnost není pro výše uvedené důvodná, a proto ji Nejvyšší správní soud
ve smyslu §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[20] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn §60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, právo na náhradu
nákladů řízení tudíž nemá. Žalovanému jako v řízení úspěšnému účastníkovi žádné náklady
nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2021
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu