ECLI:CZ:NSS:2021:4.AS.404.2020:45
sp. zn. 4 As 404/2020 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Mgr. V. K., zast. JUDr.
Radkem Ondrušem, advokátem, se sídlem Bubeníčkova 42, Brno, proti žalovanému: policejní
prezident, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6.
2018, č. j. PPR-15976-5/ČJ-2018-990131, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2020, č. j. 30 Ad 8/2018 - 117,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamít á.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 6. 2018, č. j. PPR-15976-5/ČJ-2018-990131, nevyhověl
odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje (dále
jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 11. 4. 2018, č. j. ZLK-777/2018, kterým byl žalobce
podle §25 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků
bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), odvolán ze služebního místa
vedoucí Územního odboru Zlín Krajského ředitelství Zlínského kraje, neboť byl osobou určenou
ke styku s utajovanými informacemi a dne 2. 3. 2018 zanikla platnost jeho osvědčení. Žalobce
byl tímto rozhodnutím současně podle §25 odst. 5 zákona o služebním poměru převeden
do personální pravomoci ředitele Ředitelství pro podporu výkonu služby Policejního prezidia
České republiky, který provede ustanovení na služební místo.
[2] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 11. 2020, č. j. 30 Ad 8/2018 - 117, rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[3] Proti uvedenému rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost společně
s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Návrh na přiznání odkladného
účinku stěžovatel odůvodnil tím, že ve věci odvolání ze služebního poměru není možné,
a to ani do budoucna, postupovat podle závěrů krajského soudu, který konstatoval, že v případě
odvolání ze služebního místa podle §25 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru
by měl služební funkcionář vyčkat do rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu. Takový
postup je totiž podle stěžovatele v rozporu se zákonem o služebním poměru. Újma hrozící
stěžovateli, resp. Policii České republiky, která by nepřiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti mohla vzniknout, pak podle stěžovatele spočívá v možném ohrožení zajištění řádného
chodu bezpečnostních sborů. Podle stěžovatele jsou služební funkcionáři povinni zajistit,
aby službu v bezpečnostním sboru vykonávaly vždy toliko osoby splňující podmínky pro výkon
služby na konkrétním služebním místě. Krajský soud však po stěžovateli žádá, aby udržoval
protiprávní stav spočívající v setrvání žalobce na daném služebním místě i přesto, že pro výkon
služby již nesplňoval stanovené podmínky. Takový postup by podle stěžovatele mohl vést
k ohrožení řádného chodu bezpečnostního sboru, nesprávnému úřednímu postupu i vydávání
nezákonných rozhodnutí. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by pak žalobci
nevznikla žádná újma, neboť v současné době je jeho služební poměr ukončen, přičemž nelze
uvažovat o jeho opětovném ustanovení na předmětné služební místo. Stěžovatel závěrem uvedl,
že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není v rozporu s veřejným zájmem, naopak
je ve veřejném zájmu, aby nebyla negativně ovlivněna činnost bezpečnostních sborů týkající se
přístupu k utajovaným informacím.
[4] Žalobce ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl,
že stěžovatel nespecifikoval, jaká nepoměrně větší újma mu hrozí, pokud by kasační stížnosti
nebyl přiznán odkladný účinek. V odůvodnění jeho návrhu navíc pouze polemizuje se závěry
krajského soudu a obhajuje údajnou správnost jeho postupu. Závěr stěžovatele, že jím tvrzená
újma spočívající v možném ohrožení zajištění řádného chodu bezpečnostních sborů hrozí všem
bezpečnostním sborům, je pak pouze hypotetická, přitom ani nenaplňuje zákonný předpoklad
hrozby vzniku materiální újmy podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Žalobce dále uvedl, že jeho služební poměr skončil,
přičemž v návaznosti na rozsudek krajského soudu bude stěžovatel nyní povinen v souladu s §66
odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“),
rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušit a předmětné správní řízení zastavit z důvodu
odpadnutí předmětu řízení, jelikož se nejedná o řízení zahájené na žádost žalobce. Takové
rozhodnutí pak nemůže způsobit jakoukoli újmu konkrétní osobě, kterou ostatně ani stěžovatel
v jeho návrhu nepojmenoval. Žalobce uvedl, že se stěžovatel pouze snaží odvrátit pro něj
negativní důsledky rozhodnutí krajského soudu. Závěrem žalobce zdůraznil, že naopak postup
stěžovatele způsobil újmu Policii České republiky vzhledem k nucenému odchodu žalobce
jako policejního profesionála s mnohaletou praxí z jeho služebního místa, ačkoli nikdy nebyl
bezpečnostním rizikem, což ostatně Národní bezpečnostní úřad potvrdil vydáním příslušného
oprávnění k seznamování se s utajovanými informacemi ve stupni utajení důvěrný. Proto žalobce
Nejvyššímu správnímu soudu navrhl, aby návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
zamítl.
[5] Správní soudnictví obecně slouží zejména k ochraně veřejných subjektivních práv fyzických
a právnických osob (§2 s. ř. s.). Podle §73 odst. 1 s. ř. s. nemá podání žaloby odkladný účinek,
pokud zákon nestanoví jinak. Kasační stížnost, jako mimořádný opravný prostředek, směřuje
proti již pravomocnému rozhodnutí soudu a do doby rozhodnutí o kasační stížnosti
je rozhodnutí soudu závazné a nezměnitelné. Přiznání odkladného účinku je institutem
výjimečným, jehož účelem je ochránit adresáta veřejné správy před případnými neodstranitelnými
negativními následky aktu veřejné správy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 27. 1. 2012, č. j. 2 As 132/2011 - 115).
[6] Institutem odkladného účinku má být docíleno, aby ve správním soudnictví v řízeních
o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů či v řízeních o kasačních stížnostech
proti rozhodnutím krajských soudů, v nichž se přezkoumávají pravomocná (a tedy zásadně
vykonatelná) rozhodnutí, bylo možné výjimečně docílit, aby po dobu soudního přezkumu
napadené rozhodnutí nebylo vykonatelné, resp. nezakládalo jiné právní následky.
[7] Při použití §73 s. ř. s. na podmínky, za kterých lze přiznat kasační stížnosti odkladný účinek,
je třeba vycházet z toho, že vedle formální podmínky, kterou je existence návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, musí být splněny další tři materiální předpoklady: i) výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, ii) újma musí být
pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, iii) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Návrh stěžovatele, který je správním orgánem, je také třeba hodnotit ve světle názoru
vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49: „S ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon
opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení odkladného účinku případy vrácení
řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému
recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku či zrušení
rozhodnutí stavebního úřadu, kterým stavební úřad zakázal majiteli stavby, jež je vzácnou
kulturní památkou, práci na této stavbě.
[9] Nejvyšší správní soud dále stejně jako např. v usnesení ze dne 15. 7. 2009, č. j. 6 Ads 87/2009
- 49, upozorňuje, že institut odkladného účinku je primárně spjat s žalobou jakožto nástrojem
ochrany veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení. Odkladný účinek
přiznávaný žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy před případnými
neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy. Postavení žalovaného správního
orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci podat kasační stížnost jako orgánu moci
výkonné, spíše nasvědčuje tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační stížnosti správnímu
orgánu se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva a jednotě a zákonnosti
rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska je nutno nazírat
i na otázku odkladného účinku kasační stížnosti. Tento názor byl potvrzen i usnesením
rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS.
[10] Výše uvedené plně koresponduje se zákonnou úpravou možností přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. za přiměřeného použití ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.,
které umožňuje přiznat odkladný účinek na návrh žalobce. Z textu posledně uvedeného
ustanovení, konkrétně ze slovního spojení „na návrh žalobce“, je možno usuzovat, že odkladný
účinek bude zpravidla přiznáván na návrh osoby, která se domáhá ochrany svých veřejných
subjektivních práv v postavení žalobce proti správnímu orgánu v postavení žalovaného. Přiznání
odkladného účinku na návrh stěžovatele, který je jako správní orgán v postavení žalovaného,
bude tedy připadat v úvahu pouze ve výjimečných případech.
[11] Dále je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem mimořádným,
neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. K přiznání odkladného účinku
pravomocného rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného účinku
převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná
rozhodnutí soudů. Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným rozhodnutím
krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel zcela změnit
koncepci správního soudnictví a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů, napadených
kasační stížností. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy,
které zákonodárce opsal slovy o nepoměrně větší újmě.
[12] Stěžovatel jakožto důvod pro přiznání odkladného účinku uvedl, že by musel postupovat
v souladu se závazným právním názorem krajského soudu, který považuje za nesprávný
a v rozporu se zákonem o služebním poměru i s předešlou judikaturou krajského soudu
ve věcech odvolání ze služebního místa. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že posouzení
oprávněnosti závazného právního názoru soudu není kritériem pro přiznání odkladného účinku
a bude předmětem až meritorního posouzení. Pokud se stěžovatel dovolává možných
komplikací, které spatřuje v nutnosti řídit se právním názorem krajského soudu, z čehož
dovozuje mj. nezákonnost jeho dalšího postupu ve věci i postupu bezpečnostních sborů
v obdobných věcech, Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud posuzoval zejména
určitým způsobem specifickou situaci, kdy žalobci k jeho žádosti o prodloužení dosavadního
osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení důvěrné, kterou podal s dostatečným předstihem pěti
měsíců před uplynutím jeho platnosti, bylo vyhověno až zhruba po deseti měsících. Krajský soud
současně například v bodě 69. odůvodnění jeho rozsudku nastínil postup stěžovatele, který
by zabránil případně vzniklým komplikacím vzniklým tehdy, kdy platnost osvědčení příslušníka
bezpečnostního sboru již uplynula, avšak na daném služebním místě je tento příslušník povinen
osvědčením k seznamování s utajovanými informacemi disponovat.
[13] Z odůvodnění návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti navíc
vzhledem k výše uvedenému není zřejmé, jaká újma by jemu, případně všem bezpečnostním
sborům vznikla, pokud by postupovali v souladu se závěry krajského soudu. Stěžovatel totiž
při své argumentaci zůstal v rovině hypotetických možností a žádným způsobem neprokázal,
že jde o reálnou hrozbu a ani nevysvětlil, jak by naznačený postup bezpečnostních sborů mohl
opravdu ohrozit jejich řádný chod. Pokud by k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
stačila pouhá hypotetická možnost ohrožení důležitého veřejného zájmu, musel by jej Nejvyšší
správní soud přiznávat většině kasačních stížností podaných správními orgány, což mimořádný
charakter tohoto institutu vylučuje. Lze současně pochybovat o tom, zda by nepřiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti mohl být řádný chod bezpečnostních sborů opravdu a vážně
ohrožen, a to zejména proto, může-li stěžovatel v souladu se závěry krajského soudu na dané
služební místo dočasně pověřit jinou osobu k seznamování s typem utajených informací ve stupni
důvěrné, která by tento okruh činností spojených s určitým služebním místem za daného
příslušníka bezpečnostního sboru dočasně vykonávala. Takovým postupem by tak nebyla činnost
bezpečnostního sboru žádným způsobem ohrožena či znemožněna.
[14] Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud uzavírá, že zde není naplněna základní
podmínka pro přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, tedy vznik újmy na straně
stěžovatele spočívající v ohrožení jeho důležitého zájmu. Nebylo již tedy třeba zkoumat
podmínky další, s nimiž by tato podmínka musela být naplněna kumulativně.
[15] Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. zamítl. Tím Nejvyšší správní
soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. února 2021
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu