ECLI:CZ:NSS:2021:4.AS.55.2018:72
sp. zn. 4 As 55/2018 - 72
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Ing. J. K., zast. Mgr. Liborem
Rojarem, advokátem, se sídlem Veselská 710, Uherský Ostroh, proti žalovanému: Ministerstvo
zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1.
2017, č. j. 887/2017-OVZ-32.7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 2. 2. 2018, č. j. 30 A 212/2017 - 83,
takto:
I. V řízení se p okr a č u je .
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Liboru Rojarovi, advokátovi, se sídlem
Veselská 710, Uherský Ostroh, se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů
za zastupování žalobkyně v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 8.228 Kč. Tato částka
mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci
rozsudku. Náklady právního zastoupení žalobkyně nese stát.
Odůvodnění:
I. Přehled dosavadního řízení
[1] Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného,
kterým bylo ve zkráceném přezkumném řízení podle §149 odst. 5 (podle právní úpravy
účinné od 1. 1. 2018 se jedná o §149 odst. 6, od 1. 1. 2021 je stejné ustanovení označeno
jako §149 odst. 8) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zrušeno předchozí
závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje ze dne 3. 10. 2016,
č. j. KHSJM 55703/2016/HO/HOK, sp. zn. S-KHSJM 45798/2016, jímž byl vysloven
nesouhlas se stanovením dobývacího prostoru Uherský Ostroh ve výhradním ložisku štěrkopísku
Moravský Písek (B 3012200).
[2] Krajský soud v Brně nadepsaným usnesením žalobu odmítl. Poukázal na rozsudek
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2011, č. j. 2 As 75/2009-113,
podle kterého závazná stanoviska vydaná podle §149 správního řádu nejsou rozhodnutím
ve smyslu §67 správního řádu, ani §65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), neboť sama o sobě nezakládají, nemění, neruší nebo závazně neurčují práva
nebo povinnosti. Soudní přezkum jejich obsahu je v souladu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod umožněn až v rámci konečného rozhodnutí podle §75 odst. 2 s. ř. s. Z judikatury
NSS (viz např. rozsudek ze dne 8. 7. 2015, č. j. 10 As 97/2014 - 127, nebo ze dne 16. 5. 2017,
č. j. 6 As 277/2016 - 40) potvrzené nálezem Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2016,
sp. zn. I. ÚS 2866/15, vyplývá, že rozhodnutí, kterým bylo zrušeno závazné stanovisko,
je třeba považovat též za závazné stanovisko a nikoliv rozhodnutí. Tento úkon správním řádem
formálně nazvaný rozhodnutí je proto stejně jako jemu předcházející závazné stanovisko
přezkoumatelný v soudním řízení správním postupem podle §75 odst. 2 s. ř. s., tedy jako závazný
podklad konečného přezkoumávaného rozhodnutí (v posuzované věci se jedná o konečné
rozhodnutí v řízení o stanovení dobývacího prostoru). Krajský soud uzavřel, že žalobou
napadený akt tedy není rozhodnutím ve smyslu ust. §65 s. ř. s., a není tak ve správním soudnictví
samostatně přezkoumatelný. Z tohoto důvodu žalobu odmítl, neboť ze soudního přezkoumání
jsou vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a postup soudu
[3] Proti tomuto usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační
stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Namítla, že příslušnost dotčené
Krajské hygienické stanice Hodonín byla zrušena účelově a že krajský soud přehlédl, že hlavní
hygienička měla řízení zastavit. Upozornila, že stanovení dobývacího prostoru prosazuje
nezákonně chamtivý investor. Podle stěžovatelky by proti nátlaku investorů nejvíce pomohlo,
kdyby každé závazné stanovisko podléhalo přezkoumání soudem. Stěžovatelka upozornila,
že dobývací prostor je stanoven v nejrizikovějším místě, přímo nad vodním zdrojem. V doplnění
kasační stížnosti prostřednictvím ustanoveného zástupce dále uvedla, že možnost
soudního přezkumu napadného rozhodnutí podporuje rozsudek NSS ze dne 23. 5. 2014,
č. j. 4 As 42/2014 – 69, přičemž jeho odůvodnění více odpovídá ústavnímu rozměru správního
soudnictví jako celku. Stěžovatelka dále upozornila, že podle čl. 36 odst. 2 Lisitny základních
práv a svobod nesmí být z pravomoci soudu vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících
se základních práv a svobod. Zrušení závazného stanoviska se přitom ve svém důsledku týká
práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 Listiny, neboť se obsahově vztahuje k právní
ochraně významného zdroje podzemní vody. I proto by měl v testu proporcionality převládnout
názor, že žalobou napadené rozhodnutí není vyloučeno ze soudního přezkumu.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozsudek NSS č. j. 4 As 42/2014 – 69,
na který stěžovatelka poukazuje, byl překonán rozsudkem téhož soudu ze dne 8. 7. 2015,
č. j. 10 As 97/2014 – 127, a nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2866/15 a ztotožnil
se závěrem krajského soudu ohledně nepřípustnosti žaloby proti rozhodnutí vydanému
v přezkumném řízení podle §149 odst. 5 správního řádu.
[5] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 15. 8. 2018, č. j. 4 As 55/2018 – 67, řízení
o kasační stížnosti podle §48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. přerušil, neboť shledal, že na posuzovanou
věc může mít vliv výsledek řízení před rozšířeným senátem ve věci sp. zn. 4 As 3/2018 týkající
se stejně jako projednávaná věc otázky, zda rozhodnutí, kterým bylo v přezkumném řízení podle
§149 odst. 5 správního řádu zrušeno závazné stanovisko, podléhá soudnímu přezkumu
ve správním soudnictví. Rozšířený senát usnesením ze dne 22. 10. 2019, č. j. 4 As 3/2018 - 50,
věc vrátil čtvrtému senátu. Odkázal na své usnesení ze dne 8. 7. 2008, č. j. 9 Afs 59/2007 - 56,
č. 1723/2008 Sb. NSS, a uvedl, že Nejvyšší správní soud je v této věci vázán svým předchozím
zrušujícím rozsudkem, přičemž tato závaznost nebyla narušena ani nálezem Ústavního soudu
ze dne 14. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2866/15. Proto zde není prostor pro postoupení věci
rozšířenému senátu a sjednocování judikatury.
[6] Následně byly rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu usnesením
ze dne 20. 11. 2019, č. j. 2 As 8/2018 – 63 předloženy k posouzení tyto právní otázky:
1. Je rozhodnutí, kterým bylo v přezkumném řízení podle §149 odst. 6 spr. řádu zrušeno
závazné stanovisko, rozhodnutím podle §65 odst. 1 s. ř. s.?
2. Pokud ne, lze proti rozhodnutí, kterým bylo v přezkumném řízení podle §149 odst. 6
spr. řádu zrušeno závazné stanovisko, dosáhnout soudní ochrany žalobou na ochranu
proti nezákonnému zásahu správního orgánu podle §82 s. ř. s.?
[7] Nejvyšší správní soud proto v souladu s §48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. dále vyčkával
na rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci sp. zn. 2 As 8/2018, neboť její výsledek mohl mít vliv
na posouzení posuzované věci. Vzhledem k tomu, že rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu v uvedené věci již rozhodl rozsudkem ze dne 15. 12. 2020, č. j. 2 As 8/2018 - 76, rozhodl
Nejvyšší správní soud podle §48 odst. 6 s. ř. s. tak, že se pokračuje v řízení.
III. Posouzení kasační stížnosti
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační
stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
Neshledal vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[9] Z provedené rekapitulace je zřejmé, že podstatou věci je posouzení, zda v záhlaví uvedené
rozhodnutí žalovaného je rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s., a podléhá tak samostatně
soudnímu přezkumu.
[10] Podle §149 odst. 5 věty první správního řádu [n]ezákonné závazné stanovisko lze zrušit
nebo změnit v přezkumném řízení, k němuž je příslušný nadřízený správní orgán správního orgánu, který vydal
závazné stanovisko.
[11] Rozšířený senát zdejšího soudu v bodě 65 rozsudku ze dne 15. 12. 2020, č. j. 2 As 8/2018
– 76, shrnul svůj právní názor a vyslovil, že „úkon, jímž nadřízený orgán v přezkumném řízení podle
§149 odst. 6 spr. ř. zrušil závazné stanovisko dotčeného orgánu, není rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s., a je
proto ze soudního přezkumu vyloučen podle §70 písm. a) s. ř. s. Žalobu proti takovému úkonu musí soud
odmítnout podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §68 písm. d) s. ř. s.“
[12] Rozšířený senát se tedy jednoznačně vyjádřil k otázce soudního přezkumu úkonu,
jímž nadřízený orgán ruší závazné stanovisko tak, že se nejedná o rozhodnutí ve smyslu §65
s. ř. s. a žalobu proti takovému úkonu musí soud odmítnout. Vzhledem k tomu, že tento úkon
byl předmětem přezkumu také v posuzované věci, je již z výše uvedeného zřejmé, že krajský soud
postupoval správně, když žalobu odmítl. Čtvrtý senát zdejšího soudu je rozhodnutím rozšířeného
senátu vázán, proto na podrobné odůvodnění předmětného rozsudku rozšířeného senátu
pro stručnost odkazuje. Nejvyšší správní soud se proto již dále nezabýval argumentací uvedenou
v kasační stížnosti, neboť nemůže na posouzení věci nic změnit. V nyní posuzované věci
tak Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než rozhodnout v souladu s výše citovaným
rozhodnutím rozšířeného senátu.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[13] Z výše uvedeného je zřejmé, že kasační stížnost není důvodná. Nejvyšší správní soud
tedy dle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. kasační stížnost zamítl.
[14] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení náklady
přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti.
[15] Odměna zástupci stěžovatelky Mgr. Liboru Rojarovi, advokátovi, který
byl stěžovatelce k její žádosti ustanoven usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne
14. 3. 2018, č. j. 4 As 55/2018 – 44, byla stanovena za dva úkony právní služby, tj. převzetí
a příprava zastoupení a písemné podání soudu ve věci samé (doplnění kasační stížnosti
ze dne 20. 4. 2018) podle §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti
č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Za výše uvedené úkony tak náleží zástupci
stěžovatelky odměna ve výši 2 x 3.100 Kč podle §7, §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu
a dále režijní paušál ve výši 2 x 300 Kč podle §13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem
tedy 6.800 Kč. Z veřejně přístupné databáze (http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_es.html.cz)
Nejvyšší správní soud ověřil, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto se odměna a náhrada
hotových výdajů zvyšují o částku odpovídající této dani, tj. o 21 %, tedy o 1.428 Kč. Zástupci
stěžovatelky tak bude vyplacena částka ve výši 8.228 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2021
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu