ECLI:CZ:NSS:2021:4.AZS.248.2021:36
sp. zn. 4 Azs 248/2021 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: A. M. N., zast. JUDr. Matějem
Šedivým, advokátem, se sídlemVáclavské náměstí 21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 963/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2020,
č. j. OAM-29/LE-BA02-LE26-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2021, č. j. 62 Az 25/2020 - 41,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl
žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu (dále jen „zákon o azylu“), jako zjevně nedůvodnou.
II.
[2] Žalobce napadl uvedené rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě
(dále jen „krajský soud“), který ji shora uvedeným rozsudkem zamítl. Žalobní námitky neshledal
důvodnými. Zdůraznil, že žalovaný zjistil skutkový stav věci v potřebném rozsahu a obstaral
dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace o situaci v Alžírsku
považoval za dostatečné a přiměřeně aktuální. Přisvědčil závěrům žalovaného v napadeném
rozhodnutí a s poukazem na koncept bezpečné země původu uzavřel, že žalobce neprokázal,
že zemi jeho původu za takovou bezpečnou zemi považovat nelze. Souhlasil s žalovaným i v tom,
že žalobcova tvrzení o účastech na protirežimních demonstracích a podpoře strany MAK jsou
s ohledem na situaci v Alžírsku, jak vyplývá z informací o zemi původu, nevěrohodné a účelové.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku krajského
soudu (dále jen „napadený rozsudek“) kasační stížností z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b)
a d) s. ř. s. Navrhuje jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti ve prospěch přijatelnosti kasační stížnosti neuvádí ničeho.
Namítá, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť krajský soud žalobní námitky stran
porušení §3, §50 a §68 odst. 3 správního řádu, byť byly v žalobě formulovány stručně,
jednotlivě nevypořádal a omezil se na souhrnný závěr o nedůvodnosti žaloby.
[5] Stěžovatel poukazuje na to, že v řízení o udělení mezinárodní ochrany uvedl konkrétní
obavy vyplývající z toho, že byl v zemi původu pronásledován a vězněn z důvodu berberské
národnosti. Žalovaný však odmítl tyto obavy s ohledem na obsah dokumentu ze dne 9. 4. 2019,
jehož zpracovatelem byl opět sám žalovaný. Tím byl stěžovatel zkrácen na svých právech.
IV.
[6] Žalovaný považuje napadené rozhodnutí s ohledem na důvody žádosti o udělení
mezinárodní ochrany za odůvodněné v dostatečném rozsahu a považuje je za dostatečně
individualizované a přezkoumatelné. S poukazem na důkazní břemeno, které stěžovatele
s ohledem na koncept bezpečné země původu ve zvýšené míře tíží, uvádí, že stěžovatel
ve správním řízení neprokázal, že Alžírsko za takovou bezpečnou zemi původu v jeho
konkrétním případě považovat nelze. Za srozumitelné a opřené o dostatek relevantních důvodů
považuje i napadený rozsudek. Navrhuje tudíž kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost,
nebo zamítnout.
V.
[7] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech, v nichž před krajským
soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu
s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Výkladem institutu přijatelnosti (jako neurčitého právního pojmu) a demonstrativním výčtem
jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Na tam uvedené závěry kasační soud nyní pro stručnost odkazuje.
[8] Podstatný přesah vlastních zájmů ve smyslu těchto judikaturních závěrů Nejvyšší správní
soud v nyní posuzované věci nedovodil a ani stěžovatel ničeho v tomto směru v kasační stížnosti
netvrdil. Důvody přijatelnosti kasační stížnosti podle §104a s. ř. s. tudíž Nejvyšší správní soud
neshledal.
[9] Jak výše uvedeno, stěžovatel považoval napadený rozsudek za nepřezkoumatelný proto,
že se krajský soud nedostatečně vypořádal s vytčenými pochybeními spočívajícími v porušení §3,
§50 odst. 2, 3 a 4 a §68 odst. 3 správního řádu ze strany žalovaného. Dále pak stěžovatel
rozporoval možnost použití informací o zemi původu, jež pořídil sám žalovaný.
[10] Nejvyšší správní soud především nepřehlédl, že posledně uvedené pochybení stěžovatel
v žalobě vůbec netvrdil. Krajský soud se jím tudíž nebyl povinen v napadeném rozsudku zabývat.
Stěžovatel totiž v žalobě vytýkal pouze to, že zprávy o zemi původu shromážděné žalovaným
nejsou dostatečně aktuální a relevantní. Touto námitkou se ale krajský soud zabýval zejména
v odst. 10. a také 15. napadeného rozsudku. Skutečnost, že by tyto informace nebylo možno
použít proto, že je vyhotovil sám žalovaný, však stěžovatel v žalobě nenamítal, ač mu v tom
zjevně nic nebránilo. S ohledem na uvedené je tato stížnostní námitka nyní nepřípustná podle
§104 odst. 4 s. ř. s. a Nejvyšší správní soud není oprávněn ji nyní posuzovat.
[11] Jedinou námitkou, jež by mohla založit přijatelnost kasační stížnosti, tak byla námitka
nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Té však nelze přisvědčit. Krajský soud se zabýval
všemi konkrétními žalobními námitkami (viz výše odst. [2]). Přestože v napadeném rozsudku
výslovně nezmínil příslušná ustanovení správního řádu, která žalovaný podle stěžovatelova
mínění porušil (§3, §50 odst. 2, 3 a 4 a §68 odst. 3 správního řádu), neznamená to,
že se souladem napadeného rozhodnutí s vytčenými ustanoveními nevypořádal. Jak již shora
uvedeno, krajský soud zhodnotil, že žalovaný zjistil stav věci v dostatečném rozsahu a obstaral
si dostatek informací potřebných k vydání napadeného rozsudku, jím shromážděné informace
také považoval za dostatečné a přiměřeně aktuální době, kdy žalovaný o stěžovatelově žádosti
o udělení mezinárodní ochrany rozhodoval. Právě uvedené závěry tudíž vypořádávají zmíněné
žalobní námitky (zejména obecné odkazy na §3 a §50 správního řádu). Pokud jde o odůvodnění
napadeného rozhodnutí (§68 odst. 3 správního řádu), považoval je krajský soud za vyčerpávající
a vyřčeným závěrům žalovaného přisvědčil. Takový postup se však judikatuře Nejvyššího
správního soudu nepříčí (srov. např. rozsudek ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 - 130).
[12] Nadto z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že za řádný a určitě
formulovaný žalobní bod nelze považovat prostý odkaz či citaci určitého zákonného ustavení.
V souzené věci však výše zmíněná ustanovení správního řádu, jejichž porušení se měl žalovaný
dopustit, stěžovatel v žalobě pouze vyjmenoval, aniž by k nim přiřadil konkrétní pochybení, jichž
se žalovaný dopustil.
[13] Nejvyšší správní soud tak shrnuje, že krajský soud se v napadeném rozsudku vyjádřil
ke všem uplatněným a konkrétně formulovaným žalobním bodům, žádný z nich neopomněl
a věcně a srozumitelně vypořádal veškeré žalobní námitky. Poukázal na důvody stěžovatelovy
žádosti o udělení mezinárodní ochrany (obava z pronásledování kvůli účasti na protirežimních
demonstracích z důvodu jeho berberské národnosti a občasné podpoře opoziční strany MAK),
tvrzení o nich však shodně s žalovaným považoval za nevěrohodné a účelové s ohledem
na situaci v zemi stěžovatelova původu. Krajský soud v napadeném rozsudku zohlednil
též výsledky správního řízení a v něm shromážděné informace (jež považoval za relevantní
a dostatečně aktuální) a podklady a tyto podřadil pod jednotlivé, na posuzovaný případ dopadající
hmotně-právní normy, aniž se přitom dopustil odklonu od ustálené judikatury Nejvyššího
správního soudu týkající se otázek řešených i v souzené věci.
[14] Nejvyšší správní soud tak pro úplnost znovu zdůrazňuje, že v nynější věci stěžovatel
pocházel z bezpečné země původu, tudíž to byl primárně on, kdo měl prokázat, že v jeho
konkrétním případě Alžírsko za bezpečnou zemi považovat nelze (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2021, č. j. 7 Azs 347/2020 - 23). To se však stěžovateli
prokázat nepodařilo, naopak obsah informací o zemi stěžovatelova původu vyvrátil jeho tvrzení,
jimiž svoji žádost o udělení mezinárodní ochrany odůvodňoval.
[15] Napadený rozsudek je srozumitelný, netrpí ani vadou nepřezkoumatelnosti
pro nedostatek důvodů, není zde ani jiná vada řízení před krajským soudem, která by mohla mít
vliv na nezákonnost napadeného rozsudku, krajský soud se nedopustil ani judikaturního odklonu
či hrubého pochybení při výkladu hmotného práva a dosavadní vnitřně jednotná a ustálená
judikatura dává odpověď na všechny stěžovatelovy námitky.
VI.
[16] Za těchto okolností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje stěžovatelovy vlastní zájmy. Proto ji podle §104a odst. 1 s. ř. s.
odmítl jako nepřijatelnou.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn §60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, a právo na náhradu
nákladů řízení tudíž nemá. Žalovanému jako v řízení úspěšnému účastníkovi žádné náklady
nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. září 2021
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu