ECLI:CZ:NSS:2021:4.AZS.388.2020:30
sp. zn. 4 Azs 388/2020 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: M. K., zast. Mgr. Martinou
Šamlotovou, advokátkou, se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
13. 2. 2019, č. j. OAM-773/ZA-ZA11-ZA17-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2020, č. j. 32 Az 10/2019 - 44,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2020, č. j. 32 Az 10/2019 - 44,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 2. 2019, č. j. OAM-773/ZA-ZA11-ZA17-2018 (dále
jen „napadené rozhodnutí“), rozhodl, že se žalobci neuděluje mezinárodní ochrana podle §12,
§13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Brně (dále
jen „krajský soud“), který ji zamítl rozsudkem ze dne 29. 10. 2020, č. j. 32 Az 10/2019 - 44 (dále
jen „napadený rozsudek“). Žalobní námitky neshledal důvodnými. Přisvědčil závěrům žalovaného
uvedeným v napadeném rozhodnutí a uzavřel, že u žalobce nejsou dány předpoklady pro udělení
některé z forem mezinárodní ochrany.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Navrhuje zrušit napadený rozsudek i napadené
rozhodnutí a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.
[4] Stěžovatel prvotně uvádí, že krajský soud nesprávně identifikoval v záhlaví rozsudku
napadené rozhodnutí a jeho správné číslo jednací a datum vydání v napadeném rozsudku
neuvedl. Z obsahu odůvodnění však lze usuzovat, že se krajský soud zabýval přezkumem právě
napadeného rozhodnutí.
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti dále namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku
pro nedostatek důvodů, neboť z něj, ale ani z napadeného rozhodnutí nevyplývá, proč krajský
soud nepovažoval za důvodnou žalobní argumentaci uvedenou stěžovatelem. Především
se krajský soud nevyjádřil k argumentaci týkající se pronásledování stěžovatele v zemi původu
a uvedl pouze závěry, které se shodují se závěry žalovaného.
[6] Následně stěžovatel rozebírá v kasační stížnosti situaci kurdské menšiny v Turecku
v době podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany a uvádí, že diskriminace kurdského
obyvatelstva v Turecku dosahuje úrovně pronásledování, neboť nepřátelský postoj většinové
populace je již součástí státní politiky. Státní moc se na existenci uvedených jevů přímo podílí.
Možnost ochrany ze strany státu je tak prakticky vyloučena. Žalovaný i krajský soud nesprávně
vyhodnotili situaci týkající se pronásledování stěžovatele, jakožto příslušníka kurdské menšiny
v Turecku a současně člena politické strany HDP. Žalovaný bagatelizoval příčiny a důsledky
politického pronásledování stěžovatele, což neodpovídá skutečnostem uváděným stěžovatelem
během řízení. Krajský soud závěry žalovaného přijal a ztotožnil se s nimi.
[7] Stěžovatel namítá, že členové politické strany HDP působící v parlamentu byli
po převratu zbaveni poslanecké imunity, aby mohli být zatčeni jako členové teroristické
organizace. Perzekuční přístup vůči členům strany HDP byl sice zahájen od jejich vrcholných
představitelů, postupně se však začíná týkat všech členů strany. Konstrukce, která říká, že pokud
by se stěžovatel ve svém běžném životě ke straně HDP nehlásil, neměl by žádné problémy,
popírá právo stěžovatele účastnit se politického života a projevovat své politické názory.
Tuto diskriminaci na základě politického smýšlení jednotlivce zakazují lidskoprávní úmluvy
a pakty, především Úmluva o ochraně lidský práv a základních svobod.
[8] Přesto, že byl stěžovatel naposledy napaden před volbami v Turecku, neznamená
to, že by se jednalo o napadení výjimečné. Stěžovatel čelil ve své zemi pronásledování
a výhružkám, přičemž se jedná o dlouhodobé pronásledování kvůli jeho členství v politické
straně, politickým názorům a národnosti stěžovatele. Tvrzené a prokazované skutečnosti
lze považovat za pronásledování ve smyslu zákona o azylu a směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2011/95/EU ze dne 13. 12. 2011, o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích
zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném
statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu
poskytnuté ochrany.
[9] Závěrem stěžovatel uvádí, že situace v Turecku se, pokud jde o vnímání Kurdů, změnila
k horšímu. Od října roku 2019 došlo ke změně v turecko-syrských mezinárodních vztazích
a tureckým nepřítelem se staly rovněž kurdské jednotky, které ovládaly pohraniční oblast.
Jde o lokální ozbrojený konflikt, který se odehrává v oblasti, ze které stěžovatel pochází. Je tudíž
potřeba posoudit aktuální tureckou politiku vůči kurdské menšině, což podle stěžovatele
představuje důvod pro prolomení zásady stanovené §75 odst. 1 s. ř. s. a zohlednění uvedených
skutečností při rozhodování.
IV.
[10] Žalovaný považuje kasační stížnost za nedůvodnou. Odkazuje na napadené rozhodnutí,
obsah správního spisu a napadený rozsudek. Napadené rozhodnutí je podle žalovaného
dostatečně a srozumitelně odůvodněno. Rovněž napadený rozsudek považuje žalovaný za věcně
správný a dostatečně odůvodněný. Navrhuje tudíž kasační stížnost odmítnout, případně
zamítnout jako nedůvodnou.
V.
[11] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[12] Kasační stížnost je důvodná.
[13] Nejvyšší správní soud při přezkoumání napadeného rozsudku shledal vadu uvedenou
v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., podle něhož kasační stížnost lze podat pouze z důvodu
tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné
vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. K této vadě
musel podle §109 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti, i když nebyla v kasační stížnosti
výslovně namítnuta. K vadě takové povahy, kterou shledal v nyní projednávané věci, se čtvrtý
senát vyjádřil také ve svém rozsudku ze dne 26. 5. 2020, č. j. 4 As 384/2019 - 27. Ani v nynější
věci neshledal důvody odchýlit se od právního názoru tam vysloveného.
[14] Nejvyšší správní soud přitom již v rozsudku ze dne 10. 2. 2005, č. j. 2 As 38/2004 - 55,
dovodil, že jsou-li v záhlaví soudního rozhodnutí jednoznačně identifikováni účastníci řízení
a rovněž správní rozhodnutí, které je předmětem soudního přezkumu, nezpůsobuje obecné znění
výroku (například „Žaloba se odmítá.“) nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. V tehdy posuzovaném případě byl úkon správního orgánu, který
byl předmětem soudního přezkumu, v záhlaví napadeného soudního rozhodnutí definován
určitě, nezaměnitelně a srozumitelně a Nejvyšší správní soud jej shledal přezkoumatelným.
Na tuto judikaturu navázal Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 7. 2012,
č. j. 2 Ans 12/2011 - 134, v němž zdůraznil, že „výrok rozsudku tvoří jednotu s jeho záhlavím,
ve kterém je třeba nezaměnitelně označit účastníky řízení a jeho předmět; pokud tomu tak je, pak obecně znějící
výrok ‚Žaloba se zamítá‘ nemůže způsobovat nepřezkoumatelnost rozsudku“.
[15] V rozsudku ze dne 15. 2. 2012, č. j. 2 As 45/2011 - 64, Nejvyšší správní soud naopak
zjistil, že v záhlaví přezkoumávaného usnesení krajského soudu nebylo jednoznačně
individualizováno správní rozhodnutí, které bylo předmětem soudního přezkumu. Za této situace
zdůraznil, že pouze při nezaměnitelné identifikaci účastníků řízení a přezkoumávaného správního
rozhodnutí v záhlaví rozhodnutí krajského soudu je postaveno najisto, koho se řízení o žalobě
týká a co je jeho předmětem. Pokud však krajský soud opomene napadené správní rozhodnutí
takto vymezit a učiní tak až v rámci odůvodnění svého usnesení, jedná o procesní deficit
zakládající nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí pro nesrozumitelnost. Ke stejnému závěru
dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudcích ze dne 11. 2. 2014, č. j. 2 Azs 23/2013 - 34,
nebo ze dne 27. 1. 2016, č. j. 3 As 43/2015 - 29.
[16] V již citovaném rozsudku č. j. 4 As 384/2019 - 27 kasační soud uvedl, že „[n]esprávné
označení správního rozhodnutí ve výroku, respektive záhlaví, soudního rozhodnutí je v přímém rozporu
s požadavkem právní jistoty jeho adresátů. Ve světle citované judikatury, s níž se Nejvyšší správní soud plně
ztotožňuje i v posuzované věci a od níž neshledává žádný důvod se odchýlit, je tedy napadený rozsudek krajského
soudu nutné považovat za vnitřně rozporný a nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.“
[17] Také v posuzované věci nebylo žalobou napadené správní rozhodnutí v záhlaví rozsudku
krajského soudu jednoznačně a nezaměnitelně identifikováno. Naopak bylo specifikováno zcela
nesprávně. Z výroku rozsudku ve spojení s jeho záhlavím vyplývá, že krajský soud zamítl žalobu
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2017, č. j. OAM-479/ZA-ZA11-ZA17-2017, ačkoli
uvedené číslo jednací ani datum neodpovídají napadenému rozhodnutí ani jakémukoliv jinému
dokumentu, který je obsažen ve správním spise vedeném žalovaným ohledně stěžovatele
a nynější věci. Ve skutečnosti mělo být předmětem přezkumu v řízení před krajským soudem
rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2019, č. j. OAM-773/ZA-ZA11-ZA17-2018, jímž nebyla
stěžovateli udělena mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona o azylu,
jak vyplývá ze správního spisu i ze žaloby.
[18] Uvedený nedostatek spočívající ve zcela nesprávném označení napadeného rozhodnutí
tudíž způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro jeho nesrozumitelnost ve smyslu
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Tento nedostatek přitom brání posouzení zbylých uplatněných
kasačních námitek.
VI.
[19] Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil
a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení podle §110 odst. 1 části věty první
před středníkem s. ř. s. V n ěm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto
rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[20] V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2021
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu