ECLI:CZ:NSS:2021:5.AO.28.2021:44
sp. zn. 5 Ao 28/2021 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci navrhovatele: Ing. F. Č., proti
odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, v řízení
o návrhu na zrušení čl. I mimořádného opatření odpůrce ze dne 7. 6. 2021,
č. j. MZDR 15757/2020-53/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření odpůrce ze dne
14. 6. 2021, č. j. MZDR 15757/2020-54/MIN/KAN,
takto:
I. Návrh se od m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á p ráv o na náhradu nákladů řízení.
III. Navrhovateli se vrací soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který mu bude vyplacen
z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatel se návrhem ze dne 15. 6. 2021 domáhal zrušení opatření obecné povahy
odpůrce ze dne 7. 6. 2021, č. j. MZDR 15757/2020-53/MIN/KAN, pro nezákonnost,
a to v rozsahu čl. I uvedeného opatření. Pro případ zrušení napadeného opatření obecné povahy
navrhovatel navrhl, aby soud vyslovil v daném rozsahu jeho nezákonnost. Toto mimořádné
opatření bylo vydáno na základě §69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně
veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku
a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobené koronavirem SARS-CoV-2. Uvedené opatření,
zjednodušeně řečeno, zakazovalo s účinností ode dne 8. 6. 2021 všem osobám (až na stanovené
výjimky) na vymezených místech pohyb a pobyt bez prostředků ochrany dýchacích cest, kterými
jsou respirátor nebo obdobný prostředek splňující blíže vymezené požadavky.
[2] Napadené opatření bylo v průběhu řízení změněno mimořádným opatřením odpůrce
ze dne 14. 6. 2021, č. j. MZDR 15757/2020-54/MIN/KAN, a následně bylo s účinností
ke dni 1. 7. 2021 zrušeno opatřením obecné povahy odpůrce ze dne 29. 6. 2021,
č. j. MZDR 15757/2020-55/MIN/KAN.
[3] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda lze meritorně rozhodnout
o uvedeném návrhu na vyslovení nezákonnosti části napadeného mimořádného opatření odpůrce
s ohledem na to, že rozsudkem ze dne 30. 7. 2021, č. j. 5 Ao 25/2021 – 51, již vyslovil (na návrh
jiného navrhovatele) v souladu s §13 odst. 4 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních
při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „pandemický zákon“), že celé napadené mimořádné opatření
odpůrce bylo v rozporu se zákonem.
[4] K otázce, jak postupovat v případě, kdy návrh směřuje proti opatření, u kterého již byla
deklarována nezákonnost, se přitom Nejvyšší správní soud již vyjádřil, a to mj. v usnesení
ze dne 11. 6. 2021, č. j. 8 Ao 9/2021 - 43. Zde konstatoval, že takový návrh je třeba odmítnout
pro odpadnutí předmětu řízení.
[5] Nejvyšší správní soud neshledal důvod odchýlit se od uvedeného usnesení, jehož závěry
přebírá i pro tuto věc.
[6] Jednou z podmínek řízení je mj. existence předmětu řízení. Odpadnutí předmětu řízení
je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, pro který soud návrh usnesením odmítne
podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[7] Pokud je vedeno řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části,
pak k odpadnutí předmětu řízení může dojít tím, že správní soud v jiném řízení zruší návrhem
napadené opatření obecné povahy nebo jeho část (§101d odst. 2 s. ř. s.). Zrušení opatření obecné
povahy nebo jeho části soudem má totiž účinky erga omnes. Ačkoliv se jedná o správní akt
konkrétní co do předmětu, okruh jeho adresátů je vymezen obecně (viz rozsudek tohoto soudu
ze dne 15. 12. 2010, č. j. 7 Ao 6/2010 – 44, všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Tomu v případě řízení souvisejících
s pandemickým zákonem ostatně odpovídá i povinnost soudu, rozhoduje-li ve věci,
jejíž rozhodnutí závisí na posouzení zákonnosti mimořádného opatření a probíhá-li řízení
o návrhu na zrušení tohoto mimořádného opatření, přerušit řízení a vyčkat rozhodnutí o návrhu
na jeho zrušení (§13 odst. 5 pandemického zákona).
[8] Pandemický zákon umožňuje soudu přezkoumat mimořádné opatření vydané podle
pandemického zákona nebo podle §69 odst. 1 písm. b) nebo i) zákona o ochraně veřejného
zdraví, které v průběhu řízení o jeho zrušení pozbylo platnosti (§13 odst. 4 pandemického
zákona). V takovém případě neodpadá předmět řízení, pokud jde o přezkum zákonnosti
napadeného opatření, přestože již bylo zrušeno novým opatřením obecné povahy, protože soud
může vynést deklaratorní výrok určující jeho nezákonnost (viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 14. 4. 2021, č. j. 8 Ao 1/2021 - 133).
[9] Nicméně i deklaratorní výrok, jímž soud rozhodl o tom, že opatření obecné povahy
nebo jeho část bylo v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své
působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným
způsobem (§13 odst. 4 pandemického zákona), má účinky erga omnes, shodně jako v případě
zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části. To je dáno zejména obecně vymezeným
okruhem adresátů opatření obecné povahy. Byť soud nezákonnost deklaruje v rámci řízení
zahájeného na návrh konkrétního navrhovatele, který tvrdí, že bylo opatřením obecné povahy
zasaženo do jeho práv, účinky rozhodnutí dopadají na všechny potenciální adresáty daného
opatření obecné povahy. Je-li totiž opatření obecné povahy v rozporu se zákonem, nebo byla-li
překročena pravomoc nebo působnost při jeho vydání, nebo nebylo-li vydáno zákonem
stanoveným způsobem, dotýkají se tyto vady nejen konkrétního navrhovatele, nýbrž všech jeho
adresátů.
[10] Účinky deklaratorního výroku proto také dopadají na ty adresáty daného opatření obecné
povahy, kteří proti němu podali souběžně u soudu návrh na vyslovení jeho nezákonnosti, pakliže
se domáhali deklarace nezákonnosti v rozsahu, který odpovídá výroku rozsudku deklarujícímu
nezákonnost napadeného opatření obecné povahy. V případě dalších řízení o návrhu
na vyslovení nezákonnosti opatření obecné povahy nebo jeho části, jehož nezákonnost již byla
vyslovena, proto materiálně dojde k vyprázdnění předmětu řízení, neboť žádný navrhovatel by již
nemohl dosáhnout lepšího výsledku, než je právě již dříve učiněné prohlášení nezákonnosti
s účinky erga omnes (viz obdobně k materiálnímu vyprázdnění přezkumu správního rozhodnutí
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 3 As 133/2013 - 60). Jak již totiž
bylo řečeno, deklaratorní výrok ve smyslu §13 odst. 4 pandemického zákona působí erga omnes,
a tedy i vůči dalším navrhovatelům. Proto je třeba tyto návrhy odmítnout stejně jako v případě
zrušení opatření obecné povahy v jiném řízení pro odpadnutí předmětu řízení podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s., protože nezákonnost daného opatření již byla deklarována s účinky vůči všem
jeho adresátům.
[11] Takto soud může postupovat pouze tehdy, jestliže se navrhovatel nedomáhá deklarace
nezákonnosti ve větším rozsahu, než v jakém soud nezákonnost opatření obecné povahy
již deklaroval. Je v tomto ohledu nerozhodné, zda soud deklaroval nezákonnost opatření obecné
povahy nebo jeho části pro nedostatek pravomoci nebo působnosti pro jeho přijetí, pro procesní
pochybení při jeho přijímání nebo z hmotněprávních důvodů. Nebyla-li totiž dána pravomoc
či působnost pro jeho přijetí nebo nebylo-li opatření přijato zákonem stanoveným způsobem,
dotýkají se tyto vady i toho navrhovatele, který namítá nezákonnost opatření obecné povahy
nebo jeho části z hmotněprávních důvodů, případně jeho nepřiměřenost, a naopak. Ve všech
těchto případech by totiž v případě existujícího opatření vedl tento závěr ke zrušení napadeného
opatření, a proto odpadá předmět řízení bez ohledu na konkrétní tvrzenou nezákonnost dalšími
navrhovateli. Není proto důvod nevztáhnout shodné účinky i na deklaraci nezákonnosti. Tento
postup je též v souladu se zásadou hospodárnosti soudního řízení, neboť v opačném případě by
mohly být posuzovány i tisícovky obdobných návrhů, aniž by to navrhovatelům mohlo přinést
lepší postavení v jejich právech, než kterého bylo docíleno již první deklarací nezákonnosti
(viz usnesení ze dne 14. 4. 2021, č. j. 8 Ao 9/2021 - 43).
[12] V nyní projednávané věci navrhovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozhodl o tom,
že je čl. I. opatření obecné povahy odpůrce ze dne 7. 6. 2021, č. j. MZDR 15757/2020-
53/MIN/KAN, v rozporu se zákonem. Jak však bylo výše uvedeno, Nejvyšší správní soud
již rozsudkem ze dne 30. 7. 2021, č. j. 5 Ao 25/2021 – 51, deklaroval nezákonnost uvedeného
mimořádného opatření. Účinky tohoto rozsudku proto dopadají i na navrhovatele v nyní
projednávané věci. Jelikož došlo materiálně k vyprázdnění předmětu řízení, rozhodl Nejvyšší
správní soud výrokem I. tak, že návrh navrhovatele odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
pro odpadnutí předmětu řízení. Obdobně postupoval soud mj. i v usnesení ze dne 14. 4. 2021,
č. j. 8 Ao 9/2021 - 43.
[13] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud výrokem II. v souladu s §60 odst. 3
s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh
odmítnut. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepožadoval přiznání náhrady nákladů řízení
a ze spisu není zřejmé, že by mu v řízení náklady vznikly (na rámec zaplaceného soudního
poplatku, který se mu vrací – viz dále), nezabýval se soud případnou existencí okolností
zvláštního zřetele hodných ve smyslu §60 odst. 8 s. ř. s.
[14] Podle §10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, platí,
že „byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek“.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto usnesení,
tedy že navrhovateli vrací soudní poplatek ve výši 5 000 Kč ve lhůtě stanovené v souladu s §10a
odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné (§53
odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 5. srpna 2021
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu