ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.127.2021:21
sp. zn. 5 As 127/2021 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Y. K., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 4. 2021, č. j. 60 Az 13/2021 – 26,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamít á.
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
I.
Průběh dosavadního řízení
[1] Žalobce se podanou kasační stížností domáhá zrušení výše uvedeného usnesení
Krajského soudu v Plzni, jímž byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů
pro řízení o předmětné žalobě.
[2] Rozhodnutím ze dne 3. 3. 2021, č. j. OAM-836/ZA-ZA11-ZA21-2020, žalovaný neudělil
žalobci mezinárodní ochranu dle §12, §13, §14, §14a ani §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
v relevantním znění. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Plzni,
přičemž součástí žaloby učinil žalobce i návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Žádost odůvodnil neznalostí českých zákonů a nezbytnou pomocí ze strany zástupce k doplnění
podané žaloby. Krajský soud žalobce vyzval k vyplnění prohlášení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
[3] Dne 6. 4. 2021 obdržel krajský soud žalobcem vyplněné, datované a podepsané
prohlášení, z kterého vyplývalo, že žalobce je ženatý, bez příjmů a majetku větší hodnoty,
nepobírá žádné dávky, je finančně závislý na své manželce, s níž žije ve společné domácnosti,
a nemá žádné dluhy či vyživovací povinnosti. K osobě manželky uvedl, že její průměrná čistá
mzda za předcházející kalendářní čtvrtletí činila 24 619 Kč měsíčně. Dále uvedl v souvislosti
s majetkovými poměry manželky vlastnictví vozidla Škoda Octavia, r. v. 2008 a pronájem bytu
1 + 1 v P., N. X, s nájmem ve výši 8000 Kč (vč. poplatků) měsíčně.
[4] Krajský soud se zabýval splněním podmínek pro ustanovení zástupce ve smyslu §35
odst. 10 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žalobce netvrdil ani nedoložil skutečnosti, na základě kterých
by soud mol učinit závěr, že trpí nedostatkem prostředků. Neprokázal tak, že splňuje
předpoklady pro částečné, eventuálně dokonce úplné osvobození od soudních poplatků, jako
jednu z podmínek pro ustanovení zástupce soudem.
[5] Krajský soud připomněl, že v rámci posouzení otázky individuálního osvobození
od povinnosti platit soudní poplatek je nahlíženo na příjmy, dluhy a jiné závazky žadatele a jeho
manžela či partnera jako na společné, tj. poměry obou manželů jsou hodnoceny společně,
a nikoliv individuálně. Ačkoliv tedy žalobce v prohlášení uvedl, že je zcela bez příjmů, nevlastní
žádný hmotný majetek a je finančně závislý na manželce, neobsahuje dle krajského soudu
prohlášení, mimo nájemného 8000 Kč (vč. poplatků) měsíčně, žádné dluhy či jiné závazky, které
by byli žalobce či jeho manželka nuceni platit. Ba naopak, žalobce uvedl příjem manželky ve výši
24 619 Kč měsíčně, což znamená po odečtení závazků ve výši 8000 Kč (nájemné, vč. poplatků)
zůstatek 16 619 Kč měsíčně, se kterým mohou oba manželé nakládat.
[6] Vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyla splněna již první ze dvou kumulativních
podmínek pro ustanovení zástupce soudem, soud se zbývající podmínkou uvedenou
v §35 odst. 10 s. ř. s. nezabýval, připomněl však, že žalobce se může se žádostí o právní pomoc
obrátit na právnické osoby, k jejichž činnostem patří poskytování právní pomoci uprchlíkům
(srov. §35 odst. 5 s. ř. s.). Takovou právnickou osobou je např. Organizace pro pomoc
uprchlíkům, z. s., jejíž právní služby jsou klientům poskytovány bezplatně.
II.
Obsah kasační stížnosti
[7] Žalobce (stěžovatel) napadá usnesení krajského soudu z důvodů uvedených v §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel se především domnívá, že výdělek jeho manželky není tak
vysoký, aby mohli ušetřit na advokáta, neboť hodinová odměna právního zástupce je obvykle
účtována v rozsahu 3000 Kč až 6000 Kč. Stěžovatel dále nesouhlasil s tvrzením krajského soudu,
že se mohl obrátit na nevládní organizaci. K tomu citoval webové stránky Organizace pro pomoc
uprchlíkům, z. s., kde je uvedeno, že sepis právních podání a zastoupení v řízení není službou
nárokovou, záleží na zvážení organizace či jejího zaměstnance, zda se rozhodne projednávaný
případ převzít k zastoupení a v jakém rozsahu (zejména dle potenciální úspěšnosti případu a dle
individuální situace klienta).
[8] Stěžovatel poukázal na čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a na judikaturu
Ústavního soudu, dle níž právo na spravedlivý proces zahrnuje mimo jiné právo na obhajobu
a právo na tlumočníka.
[9] S podáním kasační stížnosti stěžovatel spojil návrh na ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti a žádost o ustanovení tlumočníka.
III.
Vyjádření žalovaného
[10] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že kasační stížnost považuje za nedůvodnou. Dle
žalovaného krajský soud v napadeném usnesení stěžovateli srozumitelně vysvětlil, že mu nemůže
být zástupce z řad advokátů ustanoven pro zjevně dostačující majetkové poměry jeho rodiny.
Tyto majetkové poměry soud pečlivě zhodnotil a s ohledem na ně rozhodl. Pokud se stěžovatel
domnívá, že příjem jeho manželky ve výši 24 619 Kč je tak nízký, že si z něj ne může dovolit
zaplatit advokáta, žalovaný poukázal na skutečnost, že minimální mzda v České republice činí
15 200 Kč a životní minimum pro dvě dospělé osoby je 6750 Kč. Příjem manželky stěžovatele,
byť je určen pro oba, je tedy dle žalovaného zjevně dostačující. Navíc manželka stěžovatele
vlastní osobní automobil, který by mohla prodat, neboť jde o věc zbytnou, a z výtěžku advokáta
zaplatit, pokud by její měsíční příjem na pokrytí nákladů za právní zastoupení skutečně
nepostačoval.
[11] Odkaz stěžovatele na webové stránky Organizace pro pomoc uprchlíkům, z. s. dle
žalovaného neodpovídá realitě. Z formy, kterou je žaloba psána, i z formy, kterou je psána
kasační stížnost, je dle žalovaného zřejmé, že stěžovatel již služeb této organizace využívá. Obě
tato podání totiž zjevně pocházejí z pera Organizace pro pomoc uprchlíkům, z. s. a k právní
pomoci tedy již došlo.
[12] Žalovaný z těchto důvodů navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
IV.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozhodnutí krajského soudu (§106 odst. 2 s. ř. s.) a je podána oprávněnou osobou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo
(§102 s. ř. s.).
[14] Pokud jde o podmínku povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti dle
§105 odst. 2 s. ř. s., Nejvyšší správní soud odkazuje na svou konstantní judikaturu (usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ.
pod č. 3271/2015 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 3. 12. 2015, č. j. 9 As 266/2015 - 61,
a ze dne 22. 9. 2016, č. j. 6 As 200/2016 – 18), z níž vyplývá, že podáním kasační stížnosti proti
rozhodnutí krajského soudu, jímž se řízení nekončí, nevzniká stěžovateli poplatková povinnost
za kasační stížnost (ani v případech nepodléhajících, na rozdíl od kasačních stížností ve věcech
mezinárodní ochrany, zákonnému osvobození od poplatku) a stěžovatel bez příslušného
právního vzdělání nemusí být v řízení o takové kasační stížnosti zastoupen advokátem.
[15] I přesto musel Nejvyšší správní soud nejprve posoudit návrh stěžovatele na ustanovení
zástupce pro řízení o dané kasační stížnosti, neboť ačkoliv není zastoupení stěžovatele
advokátem v tomto řízení obligatorní, je jistě možné. I kdyby ovšem stěžovatel splňoval
podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s., Nejvyšší správní
soud shledal, že není splněna další nezbytná podmínka pro ustanovení zástupce dle §35 odst. 10
s. ř. s., neboť zastoupení stěžovatele není v tomto případě nezbytně třeba pro ochranu jeho práv
v řízení o dané kasační stížnosti. Posuzovaná otázka týkající se zamítnutí návrhu stěžovatele
na ustanovení zástupce je totiž jednoduché povahy, kasační stížnost je sice stručná, ale
projednatelná a Nejvyšší správní soud o ní může bez dalšího, na základě podkladů obsažených
ve spisu, rozhodnout. Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatele na ustanovení zástupce
zamítl.
[16] Nejvyšší správní soud nevyhověl ani žádosti stěžovatele o ustanovení tlumočníka
pro řízení o kasační stížnosti. V souladu se svým rozsudkem ze dne 30. 1. 2014, č. j. 5 Azs
25/2013 – 28, Nejvyšší správní soud připomíná, že „se již otázkou, zda a do jaké míry má žalobce
ve věcech mezinárodní ochrany v řízení před krajským soudem právo na tlumočníka či na komunikaci v jiném
než českém jazyce, ve své judikatuře opakovaně zabýval. Např. v rozsudku ze dne 29. 1. 2010, č. j. 5 Azs
54/2009 - 42, (…) Nejvyšší správní soud posuzoval, zda právo na tlumočníka, jak je zakotveno v právním
řádu České republiky, lze vztahovat i na písemný styk mezi soudem a účastníky řízení. Nejvyšší správní soud
připomněl, že podle čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, ‚kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž
se vede jednání, má právo na tlumočníka‘ a že podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2005,
sp. zn. Pl. ÚS-st. 20/05, nedopadá toto právo garantované v citovaném čl. 37 odst. 4 Listiny na písemný styk
soudu s účastníky řízení. Ústavní soud však zároveň nevyloučil, že konkrétní zákonná úprava práva
na tlumočníka může poskytovat vyšší standard ochrany práv účastníků řízení.
Na zákonné úrovni je právo na tlumočníka zakotveno v §18 odst. 2 o. s. ř., který je v důsledku
§64 s. ř. s. použitelný i v soudním řízení správním. Ustanovení §18 odst. 2 s. ř. s. stanoví, že soud ustanoví
tlumočníka účastníku řízení, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, jakmile taková potřeba vyjde v řízení
najevo. Podle dosavadní poměrně rozsáhlé judikatury Nejvyššího správního soudu na toto téma (srov. rovněž
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 2 Azs 52/2005 - 47, …) povinnost ustanovit
účastníku řízení tlumočníka podle §18 odst. 2 o. s. ř. vzniká soudu pouze tehdy, pokud taková potřeba vyjde
najevo, tedy pokud se v řízení objeví konkrétní skutečnost nasvědčující potřebě tlumočníka ustanovit a pokud
se po jejím prověření soudem ukáže, že účastník k řádnému uplatňování svých práv v soudním řízení tlumočníka
potřebuje. Takovouto konkrétní skutečností je samozřejmě v první řadě, pokud o ustanovení tlumočníka účastník
sám požádá. Další takovou skutečností však může být zejména to, že účastník se soudem začne komunikovat
jiným než českým jazykem, nebo to, že z jeho projevů (vedených v jazyce českém) je patrné, že se česky
nemůže dorozumět dostatečně dobře. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2007,
č. j. 2 Afs 36/2007 - 86, (…) lze po účastníku řízení spravedlivé požadovat, aby skutečnost, že jazyku,
v němž se vede řízení, nerozumí, dal příslušnému orgánu najevo.
V souladu s uvedeným je tedy zřejmé, že povinnost soudu podle §18 odst. 2 o. s. ř. ustanovit účastníku
řízení, jehož mateřštinou není český jazyk, tlumočníka závisí primárně na tom, zda se v řízení objeví konkrétní
skutečnost nasvědčující potřebě tlumočníka ustanovit. Při posuzování toho, zda taková konkrétní skutečnost
najevo vyšla či ne, pak Nejvyšší správní soud klade velký důraz na vlastní aktivitu účastníka řízení (srov. již
citovaný rozsudek ze dne 29. 1. 2010, č. j. 5 Azs 54/2009 – 42,…)“.
[17] Nejvyšší správní soud uvedené zásady aplikoval na posuzovaný případ a musel dospět
k závěru, že se zde neobjevily konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly potřebě tlumočníka
stěžovateli pro písemné řízení před Nejvyšším správním soudem ustanovit, neboť to nebylo
potřeba k ochraně jeho práv v této věci. Kasační stížnost stěžovatele byla, jak bylo uvedeno výše,
v dostatečném rozsahu odůvodněna, a tedy byla projednatelná. Zároveň Nejvyšší správní soud
přihlédl ke skutečnosti, že kasační stížnost byla psána v českém jazyce a žádost o ustanovení
tlumočníka stěžovatel nijak konkrétně neodůvodnil, přičemž ani v řízení před krajským soudem
o ustanovení tlumočníka stěžovatel doposud nežádal. Tímto závěrem však není dotčena případná
potřeba tlumočení v dalším řízení před krajským soudem zvláště za situace, kdy stěžovateli nebyl
krajským soudem ustanoven zástupce. O ustanovení tlumočníka lze v případě potřeby v dalším
řízení o žalobě krajský soud požádat.
[18] Nejvyšší správní soud dále přistoupil k posouzení kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí krajského soudu
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.),
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[19] Kasační stížnost směřuje proti usnesení krajského soudu, kterým byl zamítnut návrh
stěžovatele na ustanovení zástupce.
[20] Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc
v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
Zajištěním právní pomoci se realizuje materiální rovnost účastníků. Právo je zaručeno bez
omezujících podmínek, právní pomoc musí být dostupná i těm, kteří si ji nejsou s to opatřit
smluvně. V tomto smyslu je však třeba rozlišovat mezi právem být zastoupen a právem
na ustanovení zástupce, jehož odměnu hradí stát. Ve správním soudnictví je každý oprávněn být
zastoupen advokátem, nicméně podmínky pro ustanovení zástupce hrazeného státem stanoví
zákon.
[21] Dle §35 odst. 10 s. ř. s. lze navrhovateli ustanovit zástupce, jímž může být i advokát,
v případě, že jsou u něj předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně
třeba k ochraně jeho práv. Judikatura při rozhodování o návrhu na ustanovení zástupce požaduje
po soudech komplexní posouzení konkrétních skutkových okolností dané kauzy. V daném
případě tedy krajský soud správně zkoumal, zda stěžovatel splňuje podmínku první, tedy to, zda
by u něj byly dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, pokud by nebyl v daném
řízení od soudního poplatku osvobozen ze zákona. Zkoumání splnění této podmínky odpovídá
výše uvedenému požadavku Listiny, aby byla právní pomoc zajištěna také nemajetným osobám,
přičemž je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat majetkové poměry navrhovatele.
[22] Podmínky individuálního osvobození od soudních poplatků ve správním soudnictví
upravuje §36 odst. 3 s. ř. s. Podle první věty tohoto ustanovení účastník, který doloží, že nemá
dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen
od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně
nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[23] Návrh stěžovatele na ustanovení zástupce byl krajský soudem zamítnut z toho důvodu,
že stěžovatel dle soudu nenaplnil podmínku spočívající v doložení nemajetnosti soudu. Stěžovatel
dle krajského soudu neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, pokud jde o předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků a tudíž nesplnil ani podmínky pro ustanovení zástupce.
[24] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že účastník, u něhož se posuzují
podmínky pro osvobození od soudních poplatků, je povinen soudu prokázat věrohodným
způsobem své majetkové a sociální poměry. Rozhodnutí o žádosti pak musí vždy vycházet
z konkrétního posouzení naplnění zákonných podmínek a musí odpovídat tomu, aby žadateli
nebylo jen pro jeho majetkové a sociální poměry znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2010, č. j. 7 Ans 3/2009 - 184).
Tak tomu však v projednávané věci nebylo. Nejvyšší správní soud přisvědčil krajskému soudu,
že příjem domácnosti stěžovatele nelze považovat za nedostatečný. Krajský soud v tomto smyslu
zcela legitimně hodnotil příjmy domácnosti 24 619 Kč měsíčně, které porovnával
s deklarovanými výdaji. Po odečtení závazků ve výši 8000 Kč (nájemné, vč. poplatků) to znamená
zůstatek 16 619 Kč měsíčně, byť pro dvě osoby. Příjem domácnosti lze tak bezpochyby
považovat za dostatečně vysoký, aby po zaplacení běžných nákladů spojených s chodem
domácnosti měl stěžovatel možnost uhradit náklady na zastoupení advokátem. Tímto
hodnocením nemohlo dle Nejvyššího správního soudu dojít k zásahu do práva stěžovatele
na spravedlivý proces.
[25] Pokud jde o možnost stěžovatele obrátit se na právnické osoby, k jejichž činnostem
patří poskytování právní pomoci uprchlíkům, Nejvyšší správní soud stěžovatele upozorňuje,
že se nejedná o nosný důvod zamítnutí jeho návrhu na ustanovení zástupce, krajský soud jej
pouze odkázal na možnost zajištění takové bezplatné právní pomoci, pokud by stěžovatel odmítal
vyhledat placenou právní pomoc advokáta. Nejvyšší správní soud si je vědom skutečnosti,
že na právní pomoc ze strany uvedené právnické osoby není právní nárok, tím však nedochází
k porušení procesních práv stěžovatele, který nesplnil podmínku nemajetnosti pro ustanovení
zástupce soudem.
V.
Závěr a náklady řízení
[26] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto
ji v souladu s §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[27] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Žalovaný měl ve věci úspěch, příslušelo by mu tedy vůči
stěžovateli právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených v řízení o kasační stížnosti,
z obsahu spisu však plyne, že mu v tomto řízení žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 18. června 2021
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu