ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.156.2021:13
sp. zn. 5 As 156/2021 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti
žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2021, č. j. 5 A 30/2021 –
10,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného
usnesení Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), kterým nebylo vyhověno žádosti
stěžovatele o osvobození od soudních poplatků, současně byl zamítnut návrh stěžovatele
na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě. Žalobou se stěžovatel domáhal
ochrany proti nečinnosti žalované při vyřizování žádosti o informace směřované vůči věznici
Horní Slavkov, postoupené Generálnímu ředitelství žalované dne 13. 10. 2020.
[2] Městský soud žádost stěžovatele zamítl, aniž by posuzoval jeho osobní a majetkové
poměry, s odůvodněním, že stěžovatel vede značné množství obdobných sporů (u městského
soudu evidováno přes 300 sporů), které se nikterak nedotýkají jeho životní sféry, nýbrž jsou
projevem jeho zájmu o veřejné záležitosti. Městský soud poukázal na to, že se stěžovatel ochrany
proti nečinnosti žalované domáhá sodným způsobem v sérii žalob, přičemž pouze označí jinou
věznici; požadované informace se přitom nikterak nedotýkají životních podmínek či majetku
stěžovatele; městský soud dodal, že stěžovatel je plně oprávněn takové spory vést, je však
na něm, aby v takovém případě nesl náklady s nimi spojené.
[3] V kasační stížnosti stěžovatel předesílá, že se dlouhodobě zabývá legislativou v oblasti
veřejné správy, proto se průběžně domáhá informací o činnosti žalované; ta neustále vytváří
obstrukce a svévolně stěžovatele přemísťuje do různých věznic. Nesouhlasí s tím, že žaloba byla
soudem vyhodnocena jako šikanózní, pročež mu nebylo poskytnuto osvobození od soudního
poplatku.
[4] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry městského soudu. Dále
uvedla, že soudní poplatky mají plnit regulační funkci, a omezit tak podávání neuvážených
návrhů.
[5] K žádosti o osvobození od soudních poplatků Nejvyšší správní soud uvádí, že podáním
kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského (zde městského) soudu (s výjimkou
procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková
povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS; rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na webu
www.nssoud.cz). Usnesení o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce
je nepochybně právě takovým procesním rozhodnutím. Soud proto zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost nepožadoval, neboť stěžovatele poplatková povinnost netíží. Žádost
o osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti považuje tedy Nejvyšší správní
soud za bezpředmětnou, jelikož se na podání posuzované kasační stížnosti poplatková povinnost
nevztahuje.
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu podané
kasační stížnosti, současně zkoumal, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by byl soud
povinen přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud předesílá, že o kasačních stížnostech téhož stěžovatele
v obdobných věcech již rozhodl např. rozsudky ze dne 17. 5. 2021, č. j. 3 As 109/2021 – 15,
ze dne 20. 5. 2021, č. j. 4 As 114/2021 – 21, ze dne 28. 5. 2021, č. j. 5 As 112/2021 – 19,
či ze dne 16. 7. 2021, č. j. 5 As 111/2021 - 18; v nyní posuzované věci přitom neshledal důvod
odchýlit se od dříve vyřčených závěrů.
[9] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[10] Již městský soud přiléhavě odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 - 66, č. 2601/2012 Sb. NSS, podle kterého platí, že „[i] když
účastník je nemajetný, takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků
(§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů,
které účastník vede. O výše uvedený případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi
množství sporů týkajících se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím, které často pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným
okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek
či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování
veřejných institucí)“.
[11] Regulační funkce soudních poplatků byla zdůrazněna např. též v rozsudcích
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2011, č. j. 6 Ads 76/2011 – 22, a ze dne 14. 11. 2012,
č. j. 6 Ans 14/2012 – 11. V posledně uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud konstatoval:
„Nepřiznáním osvobození od soudních poplatků není proto stěžovateli upíráno právo na přístup k soudu
v případě sporů ohledně jeho práva na informace, rovněž tím není zpochybňována jeho aktivní legitimace (neboť
ta by byla řešena v usnesení o odmítnutí návrhu podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c/ s. ř. s.), ale je pouze
vysloveno, že pokud stěžovatel hodlá užívat svého práva na přístup k soudu takovým způsobem, že brojí všemi
možnými prostředky proti jakémukoli úkonu správního orgánu bez ohledu na to, aby zvážil smysluplnost
a důvodnost svého počínání, je na místě trvat na tom, aby se podílel na úhradě nákladů spojených s vedením
takového sporu, které musí být státem vynaloženy, prostřednictvím hrazení soudních poplatků.“
[12] Výše nastíněná regulační funkce soudních poplatků mající za cíl omezit podávání
neuvážených či svévolných návrhů, vystupuje do popředí i v právě projednávaném případě.
V případě abnormálně zvýšeného zájmu stěžovatele o rozličné informace je nutné zvažovat jeho
právo na informace a zájem na kontrole veřejné moci na straně jedné, na druhou stranu je však
nutné přihlédnout ke smysluplnosti jednotlivých sporů a k neúměrným počtům žádostí
stěžovatele o informace, které jsou schopny zahltit povinné subjekty dle zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
14. 11. 2012, č. j. 6 Ans 14/2012 – 11). Při rozhodování o nepřiznání osvobození od soudních
poplatků stěžovateli v posuzovaném případě podle Nejvyššího správního soudu převáží to,
že žádost stěžovatele o informace se podstatných okolností jeho životní sféry, tj. jeho majetku,
životních podmínek apod. netýká (neboť stěžovatel požaduje sdělit informace ohledně činnosti
žalované, přičemž se jedná převážně o informace ekonomického a provozního charakteru)
a že vede neúměrný počet takovýchto sporů vyvolaných jeho neobvyklým zájmem o veřejné
záležitosti.
[13] Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem, že ze stěžovatelovy žádosti
o osvobození od soudních poplatků nikterak neplyne, že by požadované a blíže nespecifikované
informace o činnosti příslušné organizační složky žalované měly mít jakýkoliv vztah
k podstatným okolnostem stěžovatelova života. Ani v kasační stížnosti stěžovatel nic takového
neuvedl. Naopak jde o spory vyvolané stěžovatelovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování
veřejných institucí, což ostatně sám v kasační stížnosti předesílá. Nadto je kasačnímu soudu
z úřední činnosti známo, že stěžovatel rozeslal žádosti o poskytnutí informací různého druhu
takřka do všech vězeňských zařízení a že se žalovanou (respektive s různými vězeňskými
zařízeními) vede množství „sporů“ týkajících se poskytování informací podle zákona
o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují před soudy (jen u Nejvyššího
správního soudu je v současnosti vedeno přes 450 řízení o kasačních stížnostech stěžovatele).
Taková řízení má stěžovatel plné právo vést, dává-li mu objektivní právo procesní možnosti
tak činit. Není však důvod, aby náklady na vedení těchto řízení za stěžovatele nesl stát
formou osvobozování od soudních poplatků. Stěžovatel jistě může podávat žádosti o informace
dle zákona o svobodném přístupu k informacím a následně vést v těchto věcech soudní
spory způsobem, jakým doposud činí, nemělo by se tak ovšem dít zcela neomezeně na útraty
státního rozpočtu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010,
č. j. 8 As 22/2010 – 91).
[14] Osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím osobám s nízkými
příjmy vést bezplatně řízení podle své libosti. Jeho úkolem je zajistit, aby osobám, které nemají
dostatek prostředků a u nichž je namístě, aby soudní řízení vedly (neboť jde o věc skutečně
se dotýkající jejich životních okolností), nebránil nedostatek prostředků v účinné soudní ochraně.
Takovou povahu však nyní vedené řízení nemá. Jelikož stěžovatel „vrší“ správní a soudní řízení
(například tím, že stále dokola napadá procesní rozhodnutí soudů či postup správních orgánů,
přestože v právně totožných věcech stěžovatele již byl pravomocně vysloven závazný názor
kasačního soudu), aniž důsledně váží důvodnost svého postupu, je správné, aby stěžovatel vedl
soudní řízení s vědomím jeho nákladů a aby uhradil soudní poplatek (srov. rozsudek tohoto
soudu ze dne 14. 11. 2012, č. j. 6 Ans 14/2012 - 11). Městský soud tudíž nepochybil, dospěl-li
k závěru, že s ohledem na povahu sporu je namístě stěžovateli osvobození od soudních poplatků
odepřít.
[15] Jelikož stěžovatel nesplnil podmínky pro osvobození od soudních poplatků, nemohl
mu městský soud ani ustanovit zástupce pro řízení (§35 odst. 10 s. ř. s.). V řízení o žalobě nadto
není zastoupení advokátem povinné. Nejvyššímu správnímu soudu je přitom rovněž z úřední
činnosti známo, že stěžovatel je bývalým advokátem, který v advokacii donedávna působil
a disponuje tedy dostačujícím vzděláním v oboru práva. Zastoupení advokátem proto v jeho
případě není ani potřebné.
[16] K návrhu stěžovatele na přikázání věci jinému senátu městského soudu Nejvyšší správní
soud předně uvádí, že soudní řád správní (na rozdíl od občanského soudního řádu)
v §9 umožňuje přikázání věci toliko jinému soudu, nikoli jinému soudci, potažmo jinému senátu
téhož soudu. Z povahy věci proto Nejvyšší správní soud k tomuto návrhu přistoupil jako
ke kasačnímu důvodu podřaditelnému pod §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., tj. tvrzené zmatečnosti
soudního řízení, spočívající v tom, že v něm pro svou podjatost rozhodovali vyloučení soudci.
Tato argumentace nicméně není věcně důvodná, neboť podle §8 odst. 1 věty třetí s. ř. s.
nemohou být důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení
o dané věci. Ve vztahu k nyní tvrzenému důvodu, pro který by měli být podle stěžovatele
vyloučeni soudci osmého senátu městského soudu, lze přiměřeně odkázat na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 6. 2003, č. j. Nao 25/2003 - 47, podle něhož „[d]ůvodem pro vyloučení
soudce z projednávání a rozhodnutí věci nejsou podle §8 odst. 1 s. ř. s. okolnosti spočívající v postupu soudu podle
§36 odst. 3 věty druhé s. ř. s., který vedl k zamítnutí žalobcovy žádosti o osvobození od soudních poplatků
s odůvodněním, že žaloba zjevně nemůže být úspěšná, a to ani v případě, že by takové rozhodnutí nebylo věcně
správné.“ Obdobně není důvodem pro vyloučení soudce ani postup soudu podle §36 odst. 3
s. ř. s., který vede k zamítnutí žalobcovy žádosti o osvobození od soudních poplatků s ohledem
na povahu vedeného sporu.
[17] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[18] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s. Žalované, byť byla v řízení úspěšná, žádné náklady přesahující její
běžnou správní činnost nevznikly, proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2021
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu