ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.357.2020:20
sp. zn. 5 As 357/2020 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Ing. M. Š., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2020, č. j. 10 A 87/2020
– 30,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamí t á.
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
usnesení Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), kterým byla ve výroku I. zamítnuta
žádost stěžovatele o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta,
a ve výroku II. byl stěžovatel vyzván ke splnění poplatkové povinnosti.
[2] Žalovaná rozhodnutími ze dne 24. 7. 2020 č. j. 10.01 - 000357/20 - 002, č. j. 10.01-
000358/20 - 002, č. j. 10.01 - 000359/20 - 002, č. j. 10.01 - 000360/20 - 002, a č. j. 10.01-
000361/20 – 002, rozhodla o žádostech stěžovatele o určení advokáta k poskytnutí bezplatné
právní služby dle §18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o advokacii“), tak, že se žalobci advokát neurčuje.
[3] Proti uvedeným rozhodnutím podal stěžovatel žalobu a současně požádal o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Uvedl, že jeho příjmy tvoří jen
dávky státní sociální podpory a nemá žádné úspory. Odkázal na rozhodnutí jiných orgánů,
kterými mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. K výzvě soudu zaslal prohlášení
o majetkových a výdělkových poměrech; tvrdil a osvědčil, že má měsíční příjem ze státních dávek
v celkové výši 4899 Kč, přičemž nemá žádný majetek.
[4] Městský soud uvedl, že příjem je mimořádně nízký a za standardní situace by mohl
zakládat důvod pro osvobození od soudních poplatků; poukázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 - 66, dle kterého „i když účastník
je nemajetný, takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.),
může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede“.
Městský soud poukázal na skutečnost, že stěžovatel od roku 2018 podal již celkem 16 žalob proti
typově obdobným rozhodnutím České advokátní komory, součástí žalob byla vždy i žádost
o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce. Městský soud tak
vyhodnotil, že procesní aktivita stěžovatele se jeví spíše jako neuvážené nadužívání institutu
osvobození od soudních poplatků k tomu, aby bezplatně vedl spory podle své libosti. Dospěl
proto k závěru, že v daném případě je na místě výjimečně odepřít žalobci osvobození
od soudních poplatků. Poukázal rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 4. 2019, č. j. 2 As 91/2019 – 14, v němž Nejvyšší správní soud již přímo ve vztahu
ke stěžovateli dospěl k závěru, že jím zahajovaná řízení nelze považovat za racionální postup
k hájení jeho práv, a není proto případné přistupovat k výjimečnému institutu osvobození
od soudních poplatků. Městský soud uvedl, že stěžovatel má pochopitelně právo proti
rozhodnutím žalované podávat žaloby, činí-li to však iracionálně a v mimořádné kvantitě, musí
být připraven nést náklady takového řízení. Městský soud neshledal důvody pro osvobození
stěžovatele od soudních poplatků, tudíž nebyly splněny ani podmínky pro ustanovení zástupce
z řad advokátů.
[5] V kasační stížnosti proti shora označenému usnesení městského soudu, která je jen stěží
argumentačně uchopitelná (stěžovatel poukazuje na nesmyslnost a škodlivost v současnosti
přijímaných opatření ze stran vlády, dále nesouhlasí s tím, že podání učinil příliš mnoho
a že se nejedná o racionální přístup, žádost byla zamítnuta bez odkazu na právní předpis; dále
poukazuje na to, že Havel také bojoval dlouho, stejně tak i čeští vojáci v Afghánistánu; boj
za spravedlnost se nevyhýbá ani stěžovateli, který nemá žádnou šanci na sjednání pracovního
poměru a vedení normálního života. Poukazuje na to, že bylo v řízení zjištěno, že nemá
prostředky na zaplacení soudního poplatku, nicméně je po něm požadováno, aby uhradil
15 000 Kč; usnesení v tomto bodě považuje za provokaci a cynické ignorování pravdy a dále
používá hrubá hanlivá a urážlivá vyjádření na adresu soudců, požádal o přiznání osvobození
od soudního poplatku a ustanovení advokáta.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil, zda byly splněny podmínky řízení. Zjistil, že kasační
stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči němuž je kasační stížnost
ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná a jsou splněny i obsahové náležitosti kasační stížnosti dle
§106 s. ř. s.
[7] Soud se nejprve zabýval žádostí stěžovatele o osvobození od soudních poplatků
a návrhem na ustanovení zástupce. Jak uvedl rozšířený senát v usnesení ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19, „stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy,
pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném
návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§1 písm. a), §2 odst. 2 písm. b) a §4 odst. 1 písm.
d) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích].“ V projednávaném případě městský soud nerozhodl
o návrhu o věci samé a stěžovateli tedy ani nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek. O jeho
žádosti o osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti proto Nejvyšší správní
soud nerozhodoval. Výše uvedené závěry učiněné ve vztahu k soudnímu poplatku dále promítl
rozšířený senát v tomtéž usnesení i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele; konstatoval,
že „je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků,
o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení §105 odst. 1 a 2
s. ř. s. neuplatní.“ Stěžovatel tedy nemusí být v tomto řízení vůbec zastoupen advokátem.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel o ustanovení advokáta požádal, Nejvyšší správní soud o jeho
žádosti rozhodl.
[8] Podle §35 odst. 10 s. ř. s. se pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce vyžaduje
kumulativní naplnění dvou podmínek, a to jednak splnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků, jednak též nezbytná potřeba takového zastoupení k ochraně práv
účastníka řízení. Nejvyšší správní soud neshledal naplnění druhé podmínky. Kasační stížnost
má požadované základní náležitosti. Jakkoli obsahuje řadu irelevantních informací a tvrzení,
přesto je z ní zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá. Jedná se o posouzení nikterak komplikované
otázky, o které může kasační soud rozhodnout již na základě kasační stížnosti sepsané
stěžovatelem a podkladů obsažených ve spise městského soudu, aniž by bylo třeba za tímto
účelem stěžovateli ustanovovat zástupce. Za této situace tedy Nejvyšší správní soud návrh
na ustanovení zástupce výrokem I. zamítl (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 31. 5. 2018, č. j. 5 As 79/2018 – 11, ze dne 23. 5. 2019, č. j. 5 As 85/2019 – 14, ze dne
22. 11. 2018, č. j. 7 As 353/2018 – 38, či ze dne 10. 4. 2019, č. j. 2 As 91/2019 – 14).
[9] Následně Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a stěžovatelem uplatněných důvodů; zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí
vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud předesílá, že v obdobných věcech téhož stěžovatele již několikráte
rozhodl, v poslední době např. rozsudkem ze dne 10. 4. 2019, č. j. 2 As 91/2019 - 14,
či rozsudkem ze dne 8. 10. 2020, č. j. 1 As 269/2020 – 13. Nejvyšší správní soud neshledal
důvody, pro které by se měl od závěrů ve vztahu k stěžovateli v obdobných případech učiněných,
odchýlit.
[11] Nejvyšší správní soud konstatuje, že osvobození od soudního poplatku má být přiznáno
těm žadatelům, jimž by nedostatek vlastních finančních prostředků bránil vést smysluplná,
rozumně zahajovaná, a nikoliv pouze „protestní“ soudní řízení; o takovou situaci se však
v řešeném případě zjevně nejedná. Jak vyplynulo ze spisu, žalovaná k datu rozhodování evidovala
145 žádostí stěžovatele o určení advokáta, přičemž v 90 případech mu byl advokát určen. Není
tedy pravdou, že by stěžovateli byla „systematicky“ odepírána právní pomoc k ochraně jeho práv.
[12] Je věcí stěžovatele, aby sám uvážlivě posuzoval, kterými úkony byla opravdu zasažena
jeho subjektivní práva, proti nimž na procesní obranu skutečně potřebuje ze strany žalované
určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby; řešením stěžovatelovy situace však nemůže
být zahlcení žalované mnohonásobnými žádostmi o určení advokáta a následné napadání jejích
zamítavých rozhodnutí správními žalobami s požadavkem na osvobození od soudních poplatků
v případě takto vedených sporů. Institut osvobození od soudního poplatku je totiž výjimkou
z obecného pravidla poplatkové povinnosti, jenž nemá být uplatňován bezbřeze v případech
bezdůvodně se opakujících sporů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2019,
č. j. 2 As 91/2019 – 14).
[13] Stěžovatel brojil také proti zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Podle §35 odst. 10 s. ř. s. se pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce vyžaduje kumulativní
naplnění dvou podmínek, a to jednak splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků,
jednak též nezbytná potřeba takového zastoupení k ochraně práv účastníka řízení. Jestliže
se Nejvyšší správní soud ztotožnil se závěrem městského soudu, který neshledal splnění
podmínek pro osvobození od soudních poplatků, nutně nemohou být splněny ani podmínky pro
rozhodnutí o ustanovení zástupce. Městský soud se nedopustil nezákonnosti, pokud zamítl také
návrh na ustanovení zástupce.
[14] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené neshledal napadené usnesení městského
soudu nezákonným, a kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[15] O nákladech řízení o kasační stížnosti soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Žalované, které by dle pravidla úspěchu náhrada nákladů řízení náležela, žádné
náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly, proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. února 2021
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu