ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.80.2020:34
sp. zn. 5 As 80/2020 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: P. H., zast. JUDr.
Richardem Pustějovským, advokátem se sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti žalovanému:
Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2020, č. j. 19 A
19/2019 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2019, č. j. MSK 170104/2018,
sp. zn. DSH/35136/2018/Bla. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele
a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Nový Jičín, odboru správních činností, oddělení
přestupkových agend (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 6. 11. 2018,
č. j. OSČ/75789/2018, sp. zn. OSČ/18645/2017-PD 143/2017/Koc, kterým byl stěžovatel
uznán vinným z přestupků podle §125c odst. 1 písm. a) bodu 3 a §125c odst. 1 písm. e) bodu 1
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů
(zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním
provozu“), kterých se dopustil tím, že dne 22. 2. 2017 v 12:08 hodin řídil v Novém Jičíně
na ul. Gen. Hlaďo vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích
tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožoval ostatní účastníky provozu (vozidlo mělo
zatmavené přední boční sklo na straně řidiče, jehož propustnost byla změřena na 18,93 %) a tím,
že téhož dne řídil vozidlo, ačkoli nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, za což
mu byla uložena pokuta ve výši 30 000 Kč a zákaz řízení motorových vozidel na 18 měsíců.
[2] Dne 22. 2. 2017 zastavila hlídka Policie České republiky vozidlo se zatmavenými předními
bočními skly, které řídil stěžovatel. Na místě přítomní policisté zjistili, že stěžovatel má „platnou
blokaci řidičského oprávnění.“ Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 26. 9. 2016,
č. j. OSČ/66825/2016, sp. zn. OSČ/48269/2016-PD 495/2016/Wit, byl totiž stěžovateli
uložen mj. zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 měsíců
(toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 10. 2016). Stěžovatel však po právní moci
rozhodnutí, kterým mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel, svůj řidičský průkaz
v rozporu s §94a zákona o silničním provozu neodevzdal – naopak, tímto řidičským průkazem
se prokázal hlídce Policie České republiky při silniční kontrole dne 22. 2. 2017. Hlídka proto
stěžovateli řidičský průkaz zadržela, o čemž sepsala „úřední záznam o vydání – odnětí věci“ a následně
celou věc oznámila správnímu orgánu I. stupně, který rozhodl tak, jak je uvedeno výše.
[3] Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal stěžovatel odvolání, které žalovaný
napadeným rozhodnutím zamítl, přičemž potvrdil závěry správního orgánu I. stupně.
II. Rozhodnutí krajského soudu
[4] Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu. Namítal, že napadené rozhodnutí
je nezákonné, neboť neobsahuje výrok o započtení doby, po kterou stěžovatel na základě
úředního opatření ze dne 22. 2. 2017 (zadržení řidičského průkazu) nesměl řízení motorových
vozidel vykonávat, do doby uloženého zákazu činnosti. Stěžovateli byl zadržen řidičský průkaz
celkem na dobu 19 měsíců, přičemž po celou tuto dobu nemohl řídit motorová vozidla, aniž
by se doba zadržení promítla do uloženého trestu zákazu činnosti.
[5] Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že pro posouzení věci je zásadní skutečnost,
že stěžovateli byl dřívějším rozhodnutím (rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne
26. 9. 2016, č. j. OSČ/66825/2016, sp. zn. OSČ/48269/2016-PD 495/2016/Wit) uložen zákaz
řízení motorových vozidel na dobu 4 měsíců. Již tímto dřívějším rozhodnutím (resp. dnem nabytí
právní moci) stěžovatel pozbyl řidičské oprávnění. Byl proto povinen svůj řidičský průkaz
odevzdat do 5 pracovních dnů příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.
Dne 22. 2. 2017 mu hlídka policie řidičský průkaz nezadržela z toho důvodu, že řídil vozidlo
se zatmavenými skly, ale z toho důvodu, že se jednalo o neplatný doklad ve smyslu §118 odst. 1
písm. b) zákona o silničním provozu, neboť údaje v něm uvedené vzhledem k dříve uloženému
zákazu činnosti neodpovídaly skutečnosti. Jelikož se nejednalo o zadržení řidičského průkazu
v souvislosti se skutkem spáchaným dne 22. 2. 2017, nemohla být doba, po kterou byl řidičský
průkaz stěžovateli jako neplatný zadržen, započítána do doby zákazu činnosti. Žalobu proto
krajský soud podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.
III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[6] Rozhodnutí krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností. Krajskému soudu vytýkal
vadu řízení a nepřezkoumatelnost [§103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.]. Konkrétně uvedl,
že řidičský průkaz mu byl dne 22. 2. 2017 zadržen proto, že řídil vozidlo technicky nezpůsobilé
k provozu na pozemních komunikacích (vozidlo se zatmavenými skly), čemuž odpovídá obsah
spisu i veškeré provedené důkazy, nikoli proto, že jde o neplatný řidičský průkaz. Důvod zadržení
řidičského průkazu nelze podle názoru stěžovatele později měnit. O neplatnosti řidičského
průkazu vůbec nevěděl a hlídka Policie České republiky mu tento důvod zadržení vůbec nesdělila.
Obsah spisu tak neodpovídá tomu, z jakého důvodu byl stěžovateli řidičský průkaz skutečně
zadržen. Jelikož byl řidičský průkaz zadržen v souvislosti se spáchaným přestupkem, měla být
doba jeho zadržení započítána do doby zákazu činnosti.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti plně odkázal na napadený rozsudek krajského
soudu a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné, a stěžovatel je řádně zastoupen (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal
napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů,
ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3
a 4 s. ř. s.), a dospěl k následujícímu závěru.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Podstatou kasační stížnosti je posouzení otázky započtení doby zadržení řidičského
průkazu do doby uloženého zákazu řízení motorových vozidel. Mezi stranami tak v řízení
o kasační stížnosti není sporná otázka viny stěžovatele, nýbrž otázka uloženého trestu.
[11] V návaznosti na obsah kasační stížnosti Nejvyšší správní soud předně konstatuje,
že neshledal napadený rozsudek nepřezkoumatelným. Jedná se o srozumitelné rozhodnutí opřené
o odůvodnění, ze kterého je zcela zřejmé, proč krajský soud stěžovatelovu žalobu zamítl.
Otázkou správnosti, resp. zákonnosti tohoto rozsudku se zdejší soud zabýval dále.
[12] Zákon o silničním provozu v §94a odst. 1 stanoví, že držitel řidičského oprávnění
pozbývá řidičské oprávnění dnem právní moci rozhodnutí, kterým mu byl soudem uložen trest
nebo příslušným správním úřadem uložen správní trest zákazu činnosti spočívajícího v zákazu
řízení motorových vozidel. Nastane-li takto zákonem předvídaná skutečnost, je držitel řidičského
průkazu povinen tento řidičský průkaz odevzdat příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou
působností do 5 pracovních dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zákazu činnosti
(viz §94a odst. 2 téhož zákona). Uplyne-li doba zákazu řízení motorových vozidel, je osoba, která
řidičské oprávnění pozbyla podle §94a zákona o silničním provozu, povinna požádat příslušný
obecní úřad obce s rozšířenou působností o vrácení řidičského oprávnění (§102 téhož zákona,
srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 As 137/2011 - 52).
[13] Stěžovateli byl rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 26. 9. 2016,
č. j. OSČ/66825/2016, sp. zn. OSČ/48269/2016-PD 495/2016/Wit, uložen zákaz řízení
motorových vozidel na dobu 4 měsíců. S ohledem na výše formulovanou zákonnou povinnost
odevzdat řidičský průkaz byl tedy stěžovatel povinen do 5 pracovních dnů od právní
moci rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 26. 9. 2016, č. j. OSČ/66825/2016,
sp. zn. OSČ/48269/2016-PD 495/2016/Wit, tj. od 26. 10. 2016 povinen svůj řidičský průkaz
odevzdat. To však neučinil, řidičský průkaz si ponechal a dne 22. 2. 2017 se jím prokázal hlídce
policie, která mu řidičský průkaz zadržela.
[14] V době, kdy jej hlídka policie zastavila při silniční kontrole, však údaje na řidičském
průkazu neodpovídaly skutečnosti, neboť stěžovatel již dříve pozbyl řidičské oprávnění,
v důsledku čehož byl údaj o řidičském oprávnění uvedený na řidičském průkazu neplatný, což
způsobilo neplatnost celého řidičského průkazu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 11. 7. 2019, č. j. 4 As 7/2019 - 31, č. 3920/2019 Sb. NSS). V takovém případě bylo zcela
namístě zadržet řidičský průkaz jako neplatný, tj. zadržet jej z důvodu uvedeného v §118a odst. 1
písm. h) ve spojení s §118b odst. 1 zákona o silničním provozu.
[15] Zákon o silničním provozu v §118c odst. 3 stanoví, že doba zadržení řidičského průkazu
se započítává do doby výkonu správního trestu nebo trestu zákazu činnosti spočívajícího
v zákazu řízení motorových vozidel, pokud byl tento správní trest nebo trest řidiči uložen
za skutek, za který mu byl zadržen řidičský průkaz. Jelikož však stěžovatel pozbyl řidičské
oprávnění v důsledku dříve uloženého zákazu činnosti, nikoli v důsledku přestupků spáchaných
dne 22. 2. 2017, pozbyl řidičské oprávnění na základě jiných skutečností, než j sou nyní
projednávané přestupky. Řidičský průkaz mu tak byl zadržen proto, že se jednalo o neplatný
doklad, nikoli proto, že řídil vozidlo se zatmavenými skly.
[16] Pro nyní posuzovaný případ je tedy podstatné, že stěžovatel při spáchání přestupků dne
22. 2. 2017 nebyl držitelem řidičského oprávnění (přestože měl u sebe řidičský průkaz), neboť
dřívějším rozhodnutím mu byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových
vozidel. A skutečnost, že stěžovatel v rozporu se zákonem o silničním provozu řidičský průkaz
neodevzdal, na tom nic nemění.
[17] Obdobnou situací se zdejší soud zabýval také v rozsudku ze dne 30. 9. 2014,
č. j. 9 As 93/2014 - 27, na který odkázal v napadeném rozhodnutí také krajský soud. Výslovně
přitom konstatoval, že dobu zadržení neplatného řidičského průkazu nebylo možné započíst
do doby následně uloženého zákazu činnosti. V opačném případě by totiž řidičům, kteří řidičský
průkaz řádně odevzdali, nemohl být řidičský průkaz zadržen, a nemohla by tak být doba zadržení
řidičského průkazu započítána do doby zákazu činnosti; kdežto řidiči, kteří si v rozporu
se zákonem řidičský průkaz ponechají, by v důsledku svého protiprávního postupu byli
zvýhodněni fakticky kratším zákazem činnosti.
[18] Jelikož byl stěžovateli řidičský průkaz zadržen proto, že mu byl rozhodnutím správního
orgánu I. stupně ze dne 26. 9. 2016, č. j. OSČ/66825/2016, sp. zn. OSČ/48269/2016-
PD 495/2016/Wit, uložen trest zákazu řízení motorových vozidel (tj. ještě před spácháním nyní
projednávaných přestupků), a nikoli proto, že dne 22. 2. 2017 spáchal další přestupky, nebylo
možné dobu zadržení řidičského průkazu ode dne 22. 2. 2017 započíst do doby nově uloženého
zákazu činnosti. Jak zdejší soud uvedl v rozsudku ze dne 13. 11. 2014, č. j. 9 As 55/2014 - 35:
„Zápočet představuje kompenzaci újmy, spočívající v tom, že držitel řidičského oprávnění nesmí řídit motorové
vozidlo, ačkoliv mu ještě neběží lhůta, po kterou je mu stanovena sankce zákazu činnosti. Tato lhůta může běžet
až od právní moci rozhodnutí o přestupku a uložení sankce a nemusí být totožná se začátkem doby zadržení
řidičského průkazu. Uvedený smysl zápočtu doby však není dán v situaci, kdy řidič není v době zadržení
řidičského průkazu již držitelem příslušného řidičského oprávnění, tedy mu žádná újma nevzniká.“ Obdobně
viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2018, č. j. 2 As 424/2017 - 39.
[19] Pokud jde o stěžovatelovu námitku, že o neplatnosti řidičského průkazu nevěděl
a že správní orgány fakticky změnily v průběhu správního řízení skutečný důvod zadržení
řidičského průkazu, k tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že tyto námitky nemají oporu ve spise.
Správní spis obsahuje listiny, ze kterých je naprosto zřejmé, že již při silniční kontrole provedené
dne 22. 2. 2017 byl stěžovatel upozorněn na to, že jeho řidičský průkaz je neplatný v důsledku
dříve uloženého zákazu činnosti. To vyplývá jak z úředního záznamu ze dne 22. 2. 2017
sepsaného hlídkou policie, tak z oznámení přestupku správnímu orgánu I. stupně založeného
na č. l. 2. Toto oznámení přitom stěžovatel podepsal a vlastní rukou do něj uvedl: „o blokaci
jsem nevěděl, na telefonické předvolání budu reagovat a dostavím se.“ Tímto vyjádřením stěžovatel potvrdil,
že si byl od samého počátku vědom toho, že nejenže řídil vozidlo se zatmavenými skly,
ale rovněž toho, že ve správním řízení bude řešen přestupek spočívající v řízení bez příslušného
řidičského oprávnění. Pokud jde o samotnou skutečnost, zda stěžovatel o uloženém zákazu
činnosti věděl, či nevěděl, odkazuje Nejvyšší správní soud na správní spis, ve kterém je založena
doručenka rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 26. 9. 2016, č. j. OSČ/66825/2016,
sp. zn. OSČ/48269/2016-PD 495/2016/Wit, kterým byl stěžovateli uložen zákaz činnosti ještě
před spácháním nyní projednávaných přestupků.
V. Závěr a náklady řízení
[20] Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto
ji podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[21] Výrok o nákladech řízení vychází z §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl
ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému
v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto
mu jejich náhradu Nejvyšší správní soud nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 18. ledna 2021
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu