ECLI:CZ:NSS:2021:5.AZS.275.2021:24
sp. zn. 5 Azs 275/2021 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: M. K., zast. Mgr.
Umarem Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 19, Praha, proti žalované: Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: L. H., zast. Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 19,
Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2021, č.
j. 58 A 3/2021 - 23,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
IV. Stěžovateli se v rac í soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5000 Kč. Tato
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 (třiceti) dnů od právní
moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Umara Switata, advokáta se sídlem Dědinova 19,
Praha.
V. Stěžovateli se v rac í soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti ve výši 1000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 (třiceti) dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Umara
Switata, advokáta se sídlem Dědinova 19, Praha.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal
zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“). Tímto
rozsudkem krajský soud zamítl stěžovatelovu žalobu jako nedůvodnou podle §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel
se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 13. 5. 2021, č. j. CPR-8911-3/ČJ-2021-
930310-V234, kterým žalovaná zamítla stěžovatelovo odvolání a potvrdila rozhodnutí Policie
České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, ze dne 25. 2. 2021,
č. j. KRPS-287033-71/ČJ-2019-010022. Tímto rozhodnutím byla stěžovateli uložena povinnost
opustit území členských států Evropské unie podle §50a odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění rozhodném
pro posuzovanou věc (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Současně s podáním kasační stížnosti
stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal odkladný účinek
[2] S podáním kasační stížnosti je podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“),
spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který
je přílohou uvedeného zákona, je kasační stížnost zpoplatněna částkou 5 000 Kč. S podáním
návrhu na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti je podle §4 odst. 1 písm. a)
zákona o soudních poplatcích taktéž spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle položky
č. 20 sazebníku soudních poplatků je návrh na přiznání odkladného účinku ve správním
soudnictví zpoplatněn částkou 1 000 Kč.
[3] Stěžovatel při podání kasační stížnosti soudní poplatek v celkové výši 6000 Kč nezaplatil.
Usnesením ze dne 16. 9. 2021, č. j. 5 Azs 275/2021 - 8, jej tedy Nejvyšší správní soud vyzval,
aby soudní poplatek zaplatil, k čemuž mu stanovil lhůtu 15 dní. Zároveň stěžovatele poučil,
že v případě nezaplacení soudního poplatku v uvedené lhůtě řízení o kasační stížnosti zastaví.
Rovněž stěžovatele poučil, že k zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí lhůty
se nepřihlíží (§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno
dne 22. 9. 2021, a posledním dnem lhůty pro zaplacení soudního poplatku tak byl čtvrtek
7. 10. 2021.
[4] Stěžovatel soudní poplatek zaplatil teprve 11. 10. 2021, a to bankovním převodem.
K zaplacení soudního poplatku tedy došlo po lhůtě stanovené pro zaplacení soudního poplatku,
a proto se k zaplacení soudního poplatku nepřihlíží.
[5] Dlužno dodat, že lhůta stanovená v usnesení č. j. 5 Azs 275/2021 - 8 je lhůtou
dodatečnou – náhradní, neboť poplatek za podání kasační stížnosti a návrhu na přiznání
odkladného účinku je splatný již dnem podání kasační stížnosti (resp. návrhu), viz §4 odst. 1
písm. a) a d) zákona o soudních poplatcích, srov. také rozsudek zdejšího soudu ze dne
13. 3. 2014, č. j. 4 As 13/2014 - 15. Je přitom vlastní odpovědností každého poplatníka,
že se soudní poplatek dostane do dispozice soudu řádně a včas, jak uvedl Ústavní soud v nálezu
ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, č. 193/2021 Sb., kterým zamítl návrh na zrušení
§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, a to právě ve slovech „k zaplacení poplatku po marném
uplynutí lhůty se nepřihlíží “, viz bod 43 citovaného nálezu. Tento závěr nadto Ústavní soud
dovozuje i v těch případech, kdy je zadán příkaz k úhradě před koncem lhůty k zaplacení
soudního poplatku, ale k připsání na účet soudu dojde teprve po uplynutí této lhůty. V nynějším
případě Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, že teprve po marném uplynutí lhůty došlo jak
k připsání poplatku na účet soudu, tak k zadání příkazu k úhradě, a není tak žádných pochyb
o tom, že k takto zaplacenému soudnímu poplatku nelze přihlížet.
[6] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že podle §11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních
poplatcích se od soudního poplatku osvobozuje „cizinec v řízení ve věcech mezinárodní ochrany, dočasné
ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení zajištění, jakož
i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, a v řízení o propuštění cizince
ze zajištění “. Rozhodnutí o povinnosti opustit území podle §50a zákona o pobytu cizinců však
do žádné z těchto kategorií nespadá. V tomto ohledu zdejší soud v rozsudku ze dne 18. 6. 2021,
č. j. 3 As 120/2021 - 16, konstatoval, že „[v]ýčet řízení, v nichž je cizinec osvobozen od soudních poplatků
podle §11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích je […] výčtem taxativním. Nejvyššímu správnímu soudu
nepřísluší jej v tomto ohledu dotvářet, a konstruovat tak další kategorii osobního osvobození nad rámec
jednoznačného znění tohoto zákonného ustanovení. Pokud by zákonodárce zamýšlel pod osvobození od soudních
poplatků podle §11 odst. 2 písm. i) citovaného zákona zahrnout též cizince v řízení o žalobě proti rozhodnutí
o povinnosti opustit území, nepochybně by tak učinil výslovně, jako v jiných, obdobných případech.“ Lze tedy
uzavřít, že stěžovatel v dané věci nebyl osvobozen od soudních poplatků ex lege. Nejvyšší správní
soud ze spisu krajského soudu ověřil, že stěžovatel nebyl osvobozen od soudních poplatků ani
v řízení o žalobě.
[7] Jelikož tedy stěžovatel soudní poplatek v určené lhůtě nezaplatil, nebyl od soudních
poplatků osvobozen ani o osvobození nepožádal, Nejvyšší správní soud rozhodl podle §9 odst. 1
zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. o zastavení řízení o kasační
stížnosti.
[8] Vzhledem k tomu, že bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno a že o zastavení řízení
Nejvyšší správní soud rozhodl bezodkladně, nebylo nutno o stěžovatelově návrhu na přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti rozhodovat.
[9] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého
nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
[10] Výrok o nákladech řízení ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení vychází z §60 odst. 5
ve spojení s §120 s. ř. s. Osobě zúčastněné na řízení podle obsahu spisu žádné náklady
v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem nevznikly.
[11] Skutečnost, že k zaplacení soudního poplatku po uplynutí soudem stanovené lhůty
již soud nemůže přihlédnout, ve svém důsledku zároveň způsobuje, že uplynutí této lhůty
má za následek zánik poplatkové povinnosti účastníka řízení. Jinými slovy, není-li již stěžovatel
oprávněn zaplatit soudní poplatek po uplynutí lhůty stanovené soudem ve výzvě k jeho úhradě,
nelze dovozovat, že k tomu měl být stále povinen. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že stěžovatel dne 11. 10. 2021 splnil již neexistující poplatkovou povinnost; tudíž nebylo možné
uvažovat o vrácení soudního poplatku sníženého podle §10 odst. 3 zákona o soudních
poplatcích, nýbrž bylo nezbytné vrátit zaplacený soudní poplatek podle §10 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích v plné výši, jak vyplývá z výroku IV. a V. tohoto usnesení (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2018, č. j. 4 Afs 329/2018 - 16; či ze dne 10. 10. 2019,
č. j. 5 Afs 263/2019 - 19).
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. října 2021
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu