ECLI:CZ:NSS:2021:5.AZS.36.2019:36
sp. zn. 5 Azs 36/2019 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: I. O., zastoupen JUDr.
Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2019,
č. j. 54 A 4/2019 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ři zn áv á.
Odůvodnění:
I.
Průběh dosavadního řízení
[1] Rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 16. 11. 2018,
č. j. MV – 19776-4/SO/sen-2018, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 5. 12. 2017, č. j. OAM – 13675 –
24/ZM – 2016, kterým byla dle §44a odst. 10 ve spojení s §46e odst. 1, §37 odst. 2 písm. b)
a §56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, v relevantním znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta
žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty.
[2] Žalobce následně podal žalobu proti rozhodnutí žalované u Krajského soudu v Praze,
který ho usnesením ze dne 3. 1. 2019, č. j. 54 A 4/2019 - 11, vyzval, aby ve lhůtě 5 dnů
od doručení usnesení konkretizoval žalobní body tak, aby z nich bylo patrné, z jakých skutkových
a právních důvodů považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, a případně uvedl, jaké důkazy
navrhuje provést. Vzhledem k tomu, že žalobce doplnil žalobu až po uplynutí k tomu stanovené
lhůty (podáním předaným k poštovní přepravě dne 22. 1. 2019 a doručeným krajskému soudu
o den později), která dle krajského soudu odpovídala zbývající části lhůty pro podání žaloby
dle §172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, krajský soud usnesením ze dne 28. 1. 2019,
č. j. 54 A 4/2019 – 37, žalobu dle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítl.
II.
Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby kasační
stížnost, v níž odkazuje na důvody dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a namítá „nesrozumitelnost
v postupu soudu, která měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé“.
[4] Stěžovatel uvádí, že podal dne 27. 12. 2018 ke Krajskému soudu v Praze dvě žaloby,
přičemž jedna směřovala proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 11. 2018, č. j. MV-19776-
4/SO/sen-2018, a týká se předmětné věci vedené krajským soudem pod sp. zn. 54 A 4/2019,
druhá směřovala proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 11. 2018, č. j. MV-19787-4/SO/sen-2018,
ve věci související (týkající se patrně neudělení souhlasu stěžovateli se změnou zaměstnavatele –
pozn. NSS), vedené krajským soudem pod sp. zn. 54 A 5/2019.
[5] Stěžovatel dne 3. 1. 2019 obdržel v předmětné věci usnesení ze dne 7. 1. 2019,
č. j. 54 A 4/2019 – 11 (obsahující výzvu k doplnění žaloby ve lhůtě 5 dnů od jeho doručení),
a to vhozením této písemnosti do poštovní schránky. Dne 11. 1. 2019 bylo stěžovateli doručeno
usnesení krajského soudu ze dne 8. 1. 2019, č. j. 54 A 5/2019 – 7, k odstranění vad žaloby
ve zmiňované související věci, ovšem z kopie tohoto usnesení, které stěžovatel přiložil ke kasační
stížnosti, vyplývá, že tak měl stěžovatel učinit „ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno
žalobou napadené rozhodnutí“.
[6] K uvedenému stěžovatel dodává, že obě žaloby byly ke krajskému soudu podány dne
27. 12. 2018 v jedné poštovní zásilce a obě spolu věcně souvisí. Následná usnesení krajského
soudu k odstranění vad žaloby v obou věcech stěžovatele dle jeho tvrzení zmátla svým obsahem
natolik, že obě žaloby byly doplněny až dne 22. 1. 2019 a odeslány v jedné poštovní zásilce
soudu.
[7] Stěžovatel spatřuje naplnění §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. v rozdílném postupu
krajského soudu ve věcech sp. zn. 54 A 4/2019 a 54 A 5/2019, když byly stanoveny rozdílné
lhůty k odstranění vad žaloby, ač obě žaloby byly podány ve stejný den a týkaly se souvisejících
předmětů řízení.
[8] Stěžovatel tedy navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[9] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozhodnutí krajského soudu (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána oprávněnou osobou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo
(§102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátkou (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[11] Nejvyšší správní soud dále přistoupil k přezkoumání napadeného usnesení v mezích
rozsahu kasační stížnosti a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí
krajského soudu netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3
a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost, i před dále konstatované závažné deficity
v postupu krajského soudu, není důvodná.
[12] Na úvod Nejvyšší správní soud předesílá, že předmětná kasační stížnost směřuje proti
usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby. Takovou kasační stížnost lze opřít pouze o důvody
nezákonnosti tohoto rozhodnutí dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (viz např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS,
všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
též na www.nssoud.cz). Pod tyto důvody lze podřadit i případ, kdy vada řízení před soudem měla
nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu (nikoliv o věci
samé), jak namítá stěžovatel (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 6 As 4/2004 – 53).
[13] Jelikož kasační stížnost nesměřuje proti meritornímu rozhodnutí krajského soudu,
nemůže se ani Nejvyšší správní soud zabývat věcí samou, tedy zákonností rozhodnutí žalované
ve věci žádosti stěžovatele o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. Předmětem
posouzení Nejvyššího správního soudu v daném řízení je toliko otázka, zda krajský soud
postupoval v souladu se zákonem, když žalobu stěžovatele odmítl z toho důvodu, že nebyla
v soudem stanovené lhůtě doplněna o žalobní body.
[14] Ze správního spisu vyplývá, že rozhodnutí žalované napadené žalobu v této věci bylo
tehdejší zástupkyni stěžovatele doručeno dne 23. 11. 2018. Proti tomuto rozhodnutí podal
stěžovatel tzv. formulářovou žalobu, která obsahovala výčet ustanovení správního řádu, jež měla
žalovaná porušit, nikoliv však žalobní body ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy skutkové
a právní důvody (vztažené ke konkrétní věci), proč stěžovatel považuje napadené výroky
rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. 3. 2018, č. j. 10 Azs 65/2017 – 72, a prejudikaturu rozšířeného senátu
tam citovanou). Tuto žalobu stěžovatel podal, jak sám uvádí, k poštovní přepravě dne
27. 12. 2019, krajskému soudu byla doručena dne 31. 12. 2018. Dle §172 odst. 1 zákona o pobytu
cizinců stěžovatel tuto žalobu mohl podat ve lhůtě 30 dnů od doručení žalobou napadeného
rozhodnutí, takže jestliže ji dne 27. 12. 2018 předal v souladu s §40 odst. 4 s. ř. s. k poštovní
přepravě, učinil tak poslední den zákonné lhůty (konec třicetidenní lhůty by připadl na neděli
23. 12. 2018, vzhledem k vánočním svátkům byl nejblíže následujícím pracovním dnem ve smyslu
§40 odst. 3 s. ř. s. právě čtvrtek 27. 12. 2018). Není tedy pravdou, že by v den podání žaloby
(a tím méně dne 3. 1. 2019, kdy krajský soud vydal výzvu k jejímu doplnění) zbývalo ze lhůty pro
podání žaloby 5 dnů, jak nesprávně uvedl krajský soud v napadeném usnesení o odmítnutí
žaloby.
[15] Podle §71 odst. 2 s. ř. s. lze žalobu rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě pro její
podání. Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2018,
č. j. 3 Azs 66/2017 – 31, publ. pod č. 3733/2018 Sb. NSS, se tato koncentrační zásada uplatní
i na případy, kdy žaloba, tak jako v posuzované věci, neobsahuje žádný žalobní bod.
To, aby žaloba obsahovala alespoň jeden žalobní bod ve výše uvedeném smyslu, je podle
zmiňovaného rozsudku rozšířeného senátu zvláštní náležitostí žaloby proti rozhodnutí správního
orgánu, přičemž absence takové náležitosti se odstraňuje postupem dle §37 odst. 5 s. ř. s. Soud
pro odstranění této vady tedy stanoví lhůtu odpovídající zbývající části lhůty pro podání žaloby,
ovšem je povinen vyzvat žalobce k doplnění žalobních bodů pouze tehdy, je-li se zřetelem
na konkrétní situaci pravděpodobné, že žalobce bude s to žalobu doplnit včas. Není-li tato vada
ve zbývající části lhůty na výzvu soudu odstraněna, nebo nelze-li jí již z důvodu uplynutí této
lhůty pro doplnění žaloby odstranit, soudu nezbývá, než žalobu dle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnout.
[16] Za situace, kdy stěžovatel podal předmětnou formulářovou žalobu k poštovní přepravě
poslední den zákonné lhůty a tato žaloba byla krajskému soudu doručena již po uplynutí této
lhůty, je zjevné, že jí již nebylo možné doplnit o konkrétní žalobní body a krajský soud vůbec
nebyl povinen (a vlastně ani oprávněn) stěžovatele vyzývat k jejímu doplnění. Pokud tak však
přesto usnesením ze dne 3. 1. 2019, č. j. 54 A 4/2019 - 11, učinil, přičemž mj. vyzval stěžovatele,
aby „konkretizoval žalobní body“ (správně mělo být, aby doplnil žalobu o žalobní body)
ve zmiňované lhůtě 5 dnů, a to navíc až od doručení uvedené výzvy, byl v souladu s citovaným
rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2018,
č. j. 3 Azs 66/2017 – 31, touto svou výzvou vázán. Rozšířený senát totiž dospěl k závěru,
že pokud soud poučí žalobce ve výzvě podle §37 odst. 5 s. ř. s. nesprávně a určí mu k doplnění
žalobních bodů delší lhůtu, než je lhůta zákonná, nesmí být žalobci na újmu, pokud postupoval
v dobré víře ve správnost poučení obsaženého ve výzvě soudu a doplnil žalobu v delší lhůtě,
nesprávně stanovené tímto poučením. Pokud by tedy stěžovatel skutečně doplnil žalobu
o alespoň jeden žalobní bod v takto (byť nesprávně) soudem stanovené lhůtě, bylo by třeba
vycházet z toho, že tak učinil včas.
[17] Stěžovatel však, jak sám uvádí, žalobu o konkrétní argumentaci doplnil až podáním
předaným k poštovní přepravě dne 22. 1. 2019, tedy i po uplynutí pětidenní lhůty, dodatečně mu
stanovené usnesením krajského soudu ze dne 3. 1. 2019, č. j. 54 A 4/2019 – 11, jež mu bylo
doručeno již dne 7. 1. 2019. Za této situace nelze než uzavřít, že žalobu stěžovatel doplnil
v rozporu s §71 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců opožděně,
takže nezbylo, než ji dle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnout.
[18] Na tomto závěru nemůže nic změnit ani postup krajského soudu v jiné, byť související
věci stěžovatele, kde, dle přiložené kopie usnesení ze dne 8. 1. 2019, č. j. 54 A 5/2019 – 7, soud
stěžovatele k odstranění vad žaloby vyzval „ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno žalobou
napadené rozhodnutí“, a tedy pro změnu pochybil v tom ohledu, že na věc uplatnil obecnou
dvouměsíční lhůtu dle §72 odst. 1 s. ř. s. namísto lhůty zvláštní stanovené pro cizinecké věci
v §172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Je skutečně nepochopitelné, proč tentýž vyšší soudní
úředník nejenže v každé z obou věcí stanovil zcela odlišnou lhůtu pro doplnění žaloby, ale navíc
ani v jedné z těchto věcí nepostupoval správně. Jeho pochybení ve věci sp. zn. 54 A 5/2019 má
však význam pouze pro posuzování včasnosti doplnění žaloby v uvedené věci, naopak nemůže
mít vliv na to, že ve věci nyní posuzované stěžovatel podal blanketní (formulářovou) žalobu
v poslední den zákonné lhůty a ani v dodatečné lhůtě, krajským soudem stěžovateli sice
nad rámec zákona, ale zcela jednoznačně stanovené, ji nedoplnil.
[19] Byť se tedy krajský soud i v nyní posuzované věci dopustil poměrně závažných
pochybení, neměly tyto procesní vady vliv na zákonnost jeho rozhodnutí o odmítnutí žaloby,
neboť nakonec dospěl ke správnému závěru, že žaloba nebyla včas doplněna o projednatelný
žalobní bod a je tedy třeba ji dle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnout.
IV.
Závěr a náklady řízení
[20] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji v souladu s §110
odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[21] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s. Žalovaná měla ve věci úspěch, náleželo by jí tedy vůči stěžovateli právo
na náhradu nákladů, které v řízení důvodně vynaložila. Žalované však v řízení o kasační stížnosti
žádné náklady nevznikly, proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 30. července 2021
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu