ECLI:CZ:NSS:2021:6.AO.14.2021:30
sp. zn. 6 Ao 14/2021 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Filipa Dienstbiera,
soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
navrhovatele: SKIAREAL ČHS, s. r. o., sídlem Kouty nad Desnou, Loučná nad Desnou,
zastoupený Mgr. Ing. Martinem Kalabisem, advokátem, sídlem Martinákova 2900/7, Prostějov,
proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu
na zrušení části mimořádného opatření odpůrce ze dne 10. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-
2/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření odpůrce ze dne 12. 4. 2021, č. j. MZDR
14601/2021-3/MIN/KAN, a mimořádného opatření odpůrce ze dne 19. 4. 2021, č. j. MZDR
14601/2021-4/MIN/KAN,
takto:
I. Návrh ze dne 26. 4. 2021 na připuštění změny návrhu se zamí t á .
II. Návrh ze dne 12. 4. 2021 na zrušení části opatření obecné povahy se od m ít á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatel se podaným návrhem ze dne 12. 4. 2021, doručeným dne 16. 4. 2021
Nejvyššímu správnímu soudu, domáhal zrušení části [čl. I bodu 5 písm. h)] mimořádného
opatření odpůrce ze dne 10. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN (ve znění
pozdějších mimořádných opatření), vydaného s odkazem na §80 odst. 1 písm. g) zákona
č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále
jen „zákon ochraně veřejného zdraví), a s odkazem na §2 odst. 1 zákona č. 94/2021 Sb.,
o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých
souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“). Napadeným opatřením odpůrce dle §69
odst. 1 písm. b) a i) a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví a dle §2 odst. 2 písm. b) až e)
a i) pandemického zákona omezil obchod a služby, setkávání osob a právo pokojně
se shromažďovat podle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím.
[2] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 4. 2021,
č. j. 6 Ao 11/2021 - 48, zrušil návrhem napadené opatření, nejsou v souzené věci splněny
podmínky, na základě kterých by mohlo řízení dále pokračovat. Chybějící předmět řízení je
neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, který vede k odmítnutí návrhu dle §46 odst. 1
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Jinak řečeno,
nelze rozhodovat o tom, co již bylo zrušeno a neexistuje (viz usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 9. 2012, č. j. 8 Ao 6/2010 - 98, nebo již usnesení ze dne 22. 4. 2009,
č. j. 3 Ao 5/2007 - 85).
[3] K postupu dle §13 odst. 4 věty první pandemického zákona, podle kterého pozbylo-li
mimořádné opatření platnosti v průběhu řízení o jeho zrušení, nebrání to dalšímu postupu v řízení
(aplikovaného např. v řízení vedeném pod sp. zn. 8 Ao 1/2021), Nejvyšší správní soud doplňuje,
že smyslem přijetí tohoto ustanovení zákona bylo reagovat na situace, kdy odpůrce opakovaně
vydává obsahově obdobná mimořádná opatření v krátkých časových intervalech, čímž reálně
znemožňuje jejich soudní přezkum. O takovou situaci se však v posuzované věci zjevně nejedená.
Ke zrušení napadeného opatření došlo na základě provedeného soudního přezkumu Nejvyšším
správním soudem, nikoli tedy postupem odpůrce, který by reálně znemožňoval ochranu
subjektivních práv navrhovatelů, čemuž má bránit právě speciální ustanovení §13 odst. 4
pandemického zákona. V daném případě byl požadavek na poskytnutí soudní ochrany ve vztahu
k napadenému opatření naplněn a jeho zrušením bylo dosaženo výsledku soudního řízení,
kterého se navrhovatel podaným návrhem domáhal.
[4] Navrhovatel podáním ze dne 26. 4. 2021 původní návrh doplnil a navrhl jeho změnu.
Nejvyšší správní soud tomuto návrhu nevyhověl a výrokem I jej zamítl. Z týchž důvodů,
které soud vyslovil v předchozím odstavci, se v souzené věci neuplatní závěry vyslovené
Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 4. 6. 2020, č. j. 6 As 88/2020 - 44,
neboť v nynějším případě nahrazení napadeného opatření opatřením novým reálně soudní
přezkum neznemožnilo. Nejvyšší správní soud původně návrhem napadené opatření obecné
povahy v řízením vedeném pod sp. zn. 6 Ao 11/2021 přezkoumal a toto opatření jako celek
zrušil rozsudkem ze dne 22. 4. 2021, č. j. 6 Ao 11/2021 - 48, na jehož základě odpůrce přijal
novou regulaci.
[5] Nejvyšší správní soud doplňuje, že nová mimořádná opatření přijatá odpůrcem
v návaznosti na soudem zrušené mimořádné opatření mohou být napadena novým návrhem;
podle §13 odst. 2 pandemického zákona lze návrh na zrušení opatření obecné povahy
(mimořádného opatření) podat do jednoho měsíce ode dne, kdy návrhem napadené mimořádné
opatření nabylo účinnosti. Navrhovateli tedy nic nebrání, aby proti mimořádnému opatření
ze dne 23. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN, podal samostatný (nový) návrh,
v němž bude moci uplatnit argumentaci obsaženou v původním návrhu i argumentaci rozšířenou
o nové skutečnosti obsažené v doplňujícím podání.
[6] V souladu s §46 odst. 1 písm. a) Nejvyšší správní soud současně výrokem II návrh
pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení spočívající v chybějícím předmětu řízení odmítl.
[7] Zároveň nad rámec výše uvedeného uvádí, že pokud se jedná o případnou další regulaci
přijatou odpůrcem v návaznosti na soudem zrušené mimořádné opatření, podle §13 odst. 2
pandemického zákona platí, že návrh na zrušení opatření obecné povahy (mimořádného
opatření) lze podat do jednoho měsíce ode dne, kdy návrhem napadené mimořádné opatření
nabylo účinnosti.
[8] Výrok III o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn §60 odst. 3 větou
první s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2021
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu