ECLI:CZ:NSS:2021:6.AS.195.2021:19
sp. zn. 6 As 195/2021 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Filipa Dienstbiera,
soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce:
Mgr. F. Š., proti žalovanému: Obvodní soud pro Prahu 7, sídlem Ovocný trh 587/14, Praha 1,
týkající se žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2021, č. j. 11 A 118/2021 - 7,
takto:
I. Kasační stížnost proti výrokům III a IV usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 17. 6. 2021, č. j. 11 A 118/2021 - 7, se o d mí t á.
II. Kasační stížnost proti výrokům I a II usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 17. 6. 2021, č. j. 11 A 118/2021 - 7, se za mí t á.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
proti výrokům III a IV usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2021,
č. j. 11 A 118/2021- 7.
IV. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti proti výrokům
I a II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2021, č. j. 11 A 118/2021 – 7.
V. Žalovanému se ne př i z ná v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
proti výrokům I a II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2021,
č. j. 11 A 118/2021 - 7.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhá ochrany
proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřuje v tom, že dosud nebylo rozhodnuto o jeho žádosti
o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Žalobce v řízení před městským soudem požádal o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce z řad advokátů a podal také návrh na vydání předběžného opatření.
[2] Městský soud v záhlaví označeným usnesením zamítl žalobcovu žádost o osvobození
od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů (výroky I a II). Výrokem III
tohoto usnesení městský soud zamítl návrh na vydání předběžného opatření a výrokem IV
městský soud žalobce vyzval k odstranění vad žaloby.
[3] Výroky I a II odůvodnil soud tak, že žalobce sice splňuje podmínku spočívající
v nedostatku finančních prostředků, avšak v jeho případě jsou zároveň dány zvláštní okolnosti,
pro které je namístě osvobození od soudních poplatků žalobci nepřiznat. Žalobce vede značné
množství soudních sporů obdobného charakteru, které jsou projevem jeho zvýšeného zájmu
o veřejné záležitosti a nijak se nedotýkají jeho životní sféry. Městský soud uzavřel, že žalobce je
plně oprávněn takové spory vést, avšak v takovém případě je na místě, aby nesl náklady s nimi
spojené.
II. Kasační stížnost
[4] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost,
v níž uvedl, že se dlouhodobě zabývá legislativou veřejné správy, proto průběžně žádá
o informace, což je jeho politické právo. Stěžovatel považuje argumentaci soudu o „vršení žalob“
za arogantní, neboť žaloby podává právě proto, že povinné subjekty neplní své povinnosti.
Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud po zrušení napadeného usnesení přikázal věc
k projednání a rozhodnutí jinému senátu městského soudu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení.
[6] Podle §104 odst. 3 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“) je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné.
Rozhodnutí o předběžném opatření je právě takovým rozhodnutím. Kasační stížnost směřující
proti výroku rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na předběžné opatření, je proto
nepřípustná (viz např. usnesení NSS ze dne 15. 2. 2006, č. j. 3 Ads 5/2006 - 53, a ze dne
17. 1. 2019, č. j. 2 As 13/2019 - 5). Podle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. je kasační stížnost
nepřípustná proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Usnesení, kterým soud
vyzývá účastníka řízení k odstranění vad podání, je rozhodnutí, kterým se pouze upravuje vedení
řízení (viz např. usnesení 8. 2. 2012, č. j. 1 As 13/2012 - 12, či ze dne 11. 7. 2012,
č. j. 2 As 97/2012 - 32). Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost ve vztahu k výrokům III
a IV napadeného usnesení městského soudu odmítl.
[7] Ve vztahu k výrokům I a II napadeného usnesení soud dospěl soud k závěru, že kasační
stížnost je přípustná, má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je
tedy projednatelná. Kasační stížnost není důvodná.
[8] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne“.
[9] Městský soud v napadeném usnesení přiléhavě odkázal na existující judikaturu kasačního
soudu, ze které vyplývá, že i když účastník je nemajetný, pro což by mu zásadně bylo namístě
přiznat osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto
dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O takový případ
se může jednat i tehdy, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících
se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
které často pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným
okolnostem účastníkovy životní sféry (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 8. 2011, č. j. 6 Ads 76/2011-22, či ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011-66).
[10] V dané věci městský soud srozumitelně a přesvědčivě zdůvodnil, proč stěžovateli
osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Poukázal především na množství soudních řízení,
která stěžovatel vede ve věcech souvisejících s žádostmi o poskytování informací s tím,
že ani právě projednávaná žaloba zjevně nemá zásadní dopady do jeho životní sféry ve smyslu
výše označené judikatury Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel přitom v řízení před městským
soudem nejen neprokázal, ale ani netvrdil žádné skutečnosti nasvědčující závěru o skutečném
dotčení své životní sféry. Stěžovatel v žalobě uváděl, že se „dlouhodobě zabývá legislativou veřejné
správy, proto požádal žalovanou podle zákona č. 106/1999 Sb. v platném znění o informace, což představuje
ústavně zaručené politické právo žalobce.“
[11] Ostatně ani v kasační stížnosti stěžovatel konkrétně neuvádí a nedokládá vztah
požadovaných informací ke své životní sféře. Především ale v kasační stížnosti ani nepolemizuje
s konkrétní argumentací městského soudu.
[12] Řízení o kasační stížnosti je však ovládáno zásadou dispoziční. Obsah, rozsah a kvalita
kasační stížnosti předurčují obsah, rozsah a podrobnost následného soudního rozhodnutí. Je-li
tedy kasační stížnost zdůvodněna kuse, je tak předurčen nejen rozsah přezkumné činnosti soudu,
ale i obsah rozsudku. Soud není povinen ani oprávněn domýšlet za stěžovatele argumenty.
Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli
advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010,
č. j. 4 As 3/2008-78, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2020, sp. zn. II. ÚS 875/20).
[13] K obecnému tvrzení stěžovatele o porušení jeho „politického práva“ Nejvyšší správní
soud v souladu se svou judikaturou (vztahující se přímo ke stěžovateli) dodává, že stěžovatel sice
má nezpochybnitelné politické právo žádat povinné subjekty o informace, avšak to neznamená,
že v takovém množství sporů, které stěžovatel před správními soudy vede, musí být vždy
osvobozen od soudních poplatků. Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo,
že stěžovatel svými žádostmi o informace zahlcuje jak povinné subjekty, tak správní soudy
(jen Nejvyšší správní soud eviduje několik stovek řízení, v nichž stěžovatel vystupuje jako
účastník řízení). Soudy nebrání stěžovateli v tom, aby se domáhal svého politického práva a z něj
plynoucích nároků soudní cestou. S ohledem na popsané skutečnosti je však zcela namístě,
aby nesl s tím spojené výdaje, včetně soudních poplatků. K obdobným závěrům Nejvyšší správní
soud dospěl mimo jiné v rozsudcích ze dne 10. 8. 2021, č. j. 1 As 233/2021-12, ze dne 9. 9. 2021,
č. j. 3 As 209/2021-17, či ze dne 21. 9. 2021, č. j. 5 As 231/2021-13, týkajících se téhož
stěžovatele.
[14] Optikou výše uvedeného nahlížel Nejvyšší správní soud na posuzovanou věc a ztotožnil
se s hodnocením městského soudu, že nebyly splněny podmínky pro přiznání osvobození
od soudních poplatků. Jelikož stěžovatel nesplnil podmínky pro osvobození od soudních
poplatků, nemohl mu městský soud ani ustanovit zástupce pro řízení (§35 odst. 10 s. ř. s.).
V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné.
[15] Pokud se jedná o návrh na přikázání věci jinému senátu městského soudu, stěžovatel jej
žádným způsobem neodůvodnil, a není tedy zřejmé, na základě jakých skutečností se ho domáhá.
Soudní řád správní takový postup nezná, neboť umožňuje toliko přikázat věc jinému soudu
(viz §9 s. ř. s.), nikoliv však jinému senátu. V této souvislosti však stěžovatel nepředestřel žádnou
argumentaci. Proto se soud uvedeným požadavkem blíže nezabýval (obdobně viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2021, č. j. 1 As 233/2021 - 12). V souladu s §8 s. ř. s.
a rozsudkem ze dne 21. 9. 2021, č. j. 5 As 231/2021 - 13, lze v obecné rovině dodat pouze to,
že důvodem pro vyloučení soudce nemůže být „postup soudu podle §36 odst. 3 s. ř. s., který vede
k zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků s ohledem na povahu vedeného sporu.“
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že kasační stížnost je v části nepřípustná
a v části nedůvodná, a proto ji podle §104 odst. 3 písm. b) a c) ve spojení s §46 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. zčásti odmítl a dle §110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zčásti zamítl.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti proti výrokům III a IV usnesení
městského soudu se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta. O nákladech
řízení o kasační stížnosti proti výrokům I a II usnesení městského soudu Nejvyšší správní soud
rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel (žalobce), který nebyl ve věci
úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení
o kasační stížnosti nevznikly. Proto mu Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2021
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu