ECLI:CZ:NSS:2021:6.AS.276.2020:54
sp. zn. 6 As 276/2020 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Filipa Dienstbiera
a soudkyň Mgr. Lenky Bahýľové a Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobkyně:
VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a. s., IČO: 49455842, sídlem Soběšická
820/156, Brno, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15,
Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1,
za účasti: I) městys Luka nad Jihlavou, sídlem 1. máje 76, Luka nad Jihlavou, II) VODOVODY
A KANALIZACE Loucko s. r. o., IČO: 04793790, sídlem 1. máje 753, Luka nad Jihlavou, obě
zastoupeny advokátkou JUDr. Boženou Zmátlovou, sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, týkající
se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2018, č. j. 22836/2018-MZE-15111,
sp. zn. 59VH11531/2018-15111, o kasační stížnosti osob zúčastněných na řízení proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2020, č. j. 31 A 124/2018 - 198,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2020, č. j. 31 A 124/2018 - 198, se ruší
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a předcházející průběh řízení
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 6. 2018, č. j. 22836/2018-MZE-15111, sp. zn.
59VH11531/2018-15111 (dále též „rozhodnutí žalovaného“), bylo zamítnuto odvolání žalobkyně
a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, odbor životního prostředí
a zemědělství (dále též „prvostupňový orgán“ nebo „krajský úřad“) ze dne 7. 3. 2018, č. j. KUJI
17684/2018, sp. zn. OŽPZ 3167/2016 Bl-42 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“).
Tímto rozhodnutím bylo osobě zúčastněné na řízení II) vydáno podle §6 odst. 2 zákona
č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů
(zákon o vodovodech a kanalizacích), povolení k provozování kanalizace (IČME 6105-688703-
00286192-3/1) a čistírny odpadních vod v Lukách nad Jihlavou (IČME 6105-688703-00286192-
4/1) ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení I).
[2] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen
„napadený rozsudek“) rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
V něm nejprve z obsahu předloženého správního spisu shrnul předcházející průběh řízení. Uvedl,
že rozhodnutím ze dne 15. 11. 2016, č. j. KUJI 82279/2016, prvostupňový orgán výrokem I.
zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, odboru lesního a vodního hospodářství,
ze dne 26. 4. 2004, č. j. KUJI 6421/2004 OLVHZ, KUJIP007JCV1, ve znění (i) rozhodnutí
ze dne 18. 1. 2012, č. j. KUJI 4319/2012, sp. zn. OLVHZ 127/2012 Bl-2, a (ii) rozhodnutí ze dne
8. 10. 2013, č. j. KUJI 67965/2013, sp. zn. OLVHZ 1802/2013 Pa-2, kterým bylo žalobkyni
vydáno povolení k provozování kanalizace a čistírny odpadních vod Luka nad Jihlavou. Zároveň
výrokem II. zrušujícího rozhodnutí stanovil podle §74 odst. 1 správního řádu vykonatelnost
tohoto rozhodnutí ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o povolení k provozování
specifikovaného vodohospodářského majetku pro nového provozovatele, nejdříve však ke dni
1. 1. 2017.
[3] Dne 2. 12. 2016 bylo u prvostupňového orgánu zahájeno řízení o žádosti osoby
zúčastněné na řízení I) o vydání povolení k provozování části kanalizace v jejím vlastnictví
vedené pod IČME 6105-688703-00286192-3/1, a to pro osobu zúčastněnou na řízení II). Dne
9. 3. 2017 podala ke krajskému úřadu osoba zúčastněná na řízení II) žádost o rozšíření žádosti
o další část kanalizace osoby zúčastněné na řízení I) vedené pod IČME 6105-688703-00286192-
3/1, a o čistírnu odpadních vod Luka nad Jihlavou, vedenou pod IČME 6105-688703-00286192-
4/1. Této žádosti o rozšíření předmětu řízení prvostupňový orgán vyhověl usnesením ze dne
7. 4. 2017, č. j. KUJI 27702/2017. Prvostupňový orgán následně vydal rozhodnutí ze dne
30. 6. 2017, č. j. KUJI 46239/2017, kterým povolení pro provozování dotčeného
vodohospodářského majetku osobě zúčastněné na řízení II) nevydal, a to pro existenci stále
platného povolení k provozování části dotčeného majetku vydaného žalobkyni a absenci dohody
vlastníků provozně souvisejících kanalizací dle §8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích,
neboť dle jeho názoru čistírna odpadních vod provozně souvisí s kanalizacemi na území osoby
zúčastněné na řízení I), které jsou ve vlastnictví svazku obcí Svaz vodovodů a kanalizací
JIHLAVSKO (dále též „Svazek“).
[4] Proti rozhodnutí krajského úřadu ze dne 30. 6. 2017 podala osoba zúčastněná na řízení II)
odvolání, které správní orgán prvního stupně předložil žalovanému. Dále správní spis obsahuje
až prvostupňové rozhodnutí (listy s označením č. l. 29 – 41 chybějí). Proti prvostupňovému
rozhodnutí podala žalobkyně dne 21. 3. 2018 blanketní odvolání, které doplnila dne 6. 4. 2018,
a následně bylo vydáno rozhodnutí žalovaného. Krajský soud konstatoval, že nebyl předložen
úplný správní spis. Nevyzval však žalovaného k tomu, aby chybějící části spisu doplnil, neboť to
považoval za nadbytečné. Dospěl totiž k závěru, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů a nesrozumitelnost.
[5] Tyto vady spatřoval krajský soud v tom, že v prvostupňovém rozhodnutí je ve výroku
uvedeno, že celková délka kanalizací, ke kterým je vydáváno povolení k provozování osobě
zúčastněné na řízení II), je 17.843,51 m. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je přitom
na str. 6 uvedeno, že „[v] současné době je kanalizace v Lukách nad Jihlavou provozována společností VAS,
a.s. [žalobkyně – pozn. soudu] na základě povolení k provozování uděleného rozhodnutím Krajského úřadu
Kraje Vysočina, odboru lesního a vodního hospodářství č. j. KUJI 6421/2004 OLVHZ, KUJIP007JCV1
ze dne 26. 4. 2004, ve znění změnových rozhodnutí (v IČME majetek městyse Luka nad Jihlavou, majetek
shodný se žádostí). Toto rozhodnutí bylo s odkladným účinkem rozhodnutím Krajského úřadu Kraje Vysočina,
OŽPZ č. j. KUJI 82279/2016, sp. zn. OŽPZ 2245/2016 Bl- 18 zrušeno. Vykonatelnost tohoto rozhodnutí
zatím nenastala.“
[6] Krajský soud dále uvedl, že dříve přezkoumával rozhodnutí krajského úřadu ze dne
15. 11. 2016, č. j. KUJI 82279/2016 (tj. rozhodnutí, jímž bylo zrušeno povolení k provozování
kanalizace žalobkyni), a to v rámci již skončeného řízení vedeného pod sp. zn. 31 A 33/2018.
Z úřední činnosti tak bylo soudu známo, že v rozhodnutí krajského úřadu ze dne 15. 11. 2016,
č. j. KUJI 82279/2016, je ve výroku I. konstatováno, že majetek, ke kterému je rušeno povolení
k provozu, je specifikován ve vybraných údajích majetkové evidence za rok 2015 mimo jiné jako
kanalizační stoky v katastrálním území Luka nad Jihlavou, v délce 17.185 km. Shledaný rozdíl
(658,51 m) mezi délkou kanalizací uvedenou v rozhodnutí žalovaného a v rozhodnutí ze dne
15. 11. 2016, č. j. KUJI 82279/2016, v návaznosti na vypořádání shodné námitky žalobkyně
v rozhodnutí žalovaného, považoval krajský soud za důvod ke zrušení rozhodnutí žalovaného.
Žalobkyně totiž tvrdila, že v době mezi vydáním těchto rozhodnutí nebyly na území osoby
zúčastněné na řízení I) vybudovány nové části kanalizací, přičemž žalovaný toto tvrzení ve svém
rozhodnutí (ani ve vyjádření k žalobě) podle krajského soudu nijak hodnověrně nevyvrátil. Tato
skutečnost musí být podle krajského soudu postavena na jisto, jinak hrozí duplicitní vydání
povolení k provozování více než jednomu provozovateli, což je dle účinné právní úpravy
zapovězeno [§6 odst. 3 písm. a) zákona o vodovodech a kanalizacích].
II. Obsah kasační stížnosti
[7] Osoby zúčastněné na řízení I) a II) (dále též „stěžovatelky“) v kasační stížnosti uplatnily
důvody vymezené v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“), a navrhly, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla krajskému soudu vrácena
k dalšímu řízení. Nejprve popsaly skutkové okolnosti sporu, jehož vyústěním bylo (mj.) vydání
prvostupňového rozhodnutí. Uvedly, že osoba zúčastněná na řízení I) (dále též „městys“) byla
členem Svazku a jako jeho člen mu poskytla k vodohospodářskému majetku ve vlastnictví
městyse právo hospodaření. Dne 7. 4. 2014 městys oznámil Svazku, že z něj vystupuje
s ukončením členství k 31. 12. 2014. Dle zakladatelské smlouvy a stanov Svazku měl být
vodohospodářský majetek městysi vrácen, což se nestalo, a proto se městys musel jeho vydání
domáhat cestou správního řízení sporného. O povinnosti Svazku vydat majetek městyse rozhodl
až krajský úřad dne 8. 7. 2019 pod č. j. KUJI 53597/2019, sp. zn. OOSČ 300/2018 OOSC/48.
Vodohospodářský majetek, o kterém je nyní jednáno (označovaný pod IČME 6105-588703-
00286192-3/1 a IČME 6105-88703-00286192-4/1 – kanalizační stoky a ČOV Luka nad Jihlavou)
vlastnil vždy městys, a to i po dobu jeho (domnělého) členství ve Svazku. Po tuto dobu bylo na
Svazek převedeno pouze tzv. právo hospodaření. Svazek, který s majetkem městyse hospodařil,
uzavřel se společností VAS a.s. (žalobkyně) smlouvu o provozu vodovodů a kanalizací, o nájmu
vodovodů a kanalizací, o správě a rozvoji majetku vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu
ze dne 17. 12. 1996, ve znění pozdějších dodatků. Okamžikem vystoupení městyse ze Svazku
zaniklo Svazku právo hospodaření s předmětným vodohospodářským majetkem. Stěžovatelky
dále uvedly, že Svazek neměl oprávnění uzavřít ve vztahu k tomuto majetku uvedenou provozní
smlouvu s žalobkyní, žalobkyně provozovala vodohospodářský majetek městyse bez jakéhokoliv
právního důvodu, a tudíž od 1. 1. 2015 (kdy městys vystoupil ze svazku) nesplňovala společnost
žalobkyně podmínku pro vydání povolení k provozování majetku dle §6 odst. 2 písm. b) zákona
o vodovodech a kanalizacích. Městys proto podal dne 4. 3. 2016 podnět ke zrušení povolení
k provozování žalobkyně k majetku (kanalizační řady v Lukách nad Jihlavou a ČOV). Krajský
úřad vydal dne 15. 11. 2016 rozhodnutí, kterým žalobkyni zrušil povolení k provozování,
přičemž vykonatelnost tohoto rozhodnutí odložil až do doby, kdy bude vydáno povolení
k provozování tohoto majetku novému provozovateli, nejdříve však ke dni 1. 1. 2017. Žalobkyně
podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 1. 2018,
č. j. 77038/2017-MZE-15111, sp. zn. 59VH744/2017-15111, zamítl. Proti tomuto rozhodnutí
se bránila žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Brně, který rozsudkem ze dne 11. 12. 2019,
č. j. 31 A 33/2018 - 319, toto rozhodnutí zrušil (z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek
důvodů) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalobní bod, kterým žalobkyně v této žalobě
namítala nejasně a neurčitě vymezený předmět řízení, byl však soudem shledán
jako neopodstatněný. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2019,
č. j. 31 A 33/2018 - 319, podal městys kasační stížnost; řízení o této kasační stížnosti je
u Nejvyššího správního soudu vedeno pod sp. zn. 5 As 23/2020.
[8] V návaznosti na rozhodnutí o zrušení povolení k provozování žalobkyni požádala osoba
zúčastněná na řízení II) o vydání povolení k provozování kanalizace a ČOV v Lukách
nad Jihlavou, tedy ke stejnému majetku, k němuž bylo žalobkyni zrušeno povolení
k provozování. Osoba zúčastněná na řízení II) je obchodní korporací, jejímž jediným
společníkem je městys. Osobě zúčastněné na řízení II) poskytl městys oprávnění k provozování
majetku ve vlastnictví městyse, tj. povolení k provozování kanalizace a ČOV v Lukách
nad Jihlavou, k němuž bylo společnosti VAS a.s. zrušeno povolení k provozování. Této žádosti
bylo vyhověno prvostupňovým rozhodnutím, jež bylo potvrzeno rozhodnutím žalovaného; to je
předmětem nyní vedeného sporu.
[9] Osoby zúčastněné na řízení mají za to, že rozhodnutí žalovaného není nepřezkoumatelné.
Nesoulad délek kanalizace, k níž bylo žalobkyni zrušeno povolení k provozování, s celkovou
sumou délky stok, na které dostala povolení k provozování osoba zúčastněná na řízení II)
tedy není důvodem ke zrušení rozhodnutí krajského úřadu. Rozdíl v délce kanalizačních stok
658,51 m vznikl v důsledku upřesnění délky předmětných kanalizačních stok v pasportu
kanalizací dle kolaudačních rozhodnutí k těm kterým kanalizacím. Tyto kanalizace jsou v celém
rozsahu v majetku městyse. Městys se po vystoupení ze Svazku domáhal vrácení
vodohospodářského majetku. Vedení veškeré evidence týkající se majetku městyse, s nímž Svazek
měl po dobu členství městyse Luka nad Jihlavou právo hospodařit, bylo povinností Svazku. Ten
vedením evidence pověřil žalobkyni, Svazek požadavky městyse na vrácení majetku (v rozsahu
dle stanov Svazku) odmítal, odmítal rovněž vydat jakoukoliv dokumentaci týkající
se vodohospodářského majetku na území městyse. Osobě zúčastněné na řízení II) proto nezbylo
než majetek, k němuž žádala vydat povolení k provozování, identifikovat podle kolaudačních
souhlasů. Tímto způsobem došlo k upřesnění délek v pasportu kanalizací, tyto údaje vycházejí
ze stavební dokumentace a jsou podloženy úředním rozhodnutím. Údaj převzaly správní orgány
do svých rozhodnutí. Došlo tedy k situaci, kdy v řízení o zrušení povolení k provozování
žalobkyni vycházel krajský úřad z údajů identifikace jednotlivých stok, které žalobkyně krajskému
úřadu předávala do údajů majetkové evidence. Naproti tomu v nyní řešené věci vydání povolení
k provozování pro osobu zúčastněnou na řízení II) došlo k upřesnění majetku v pasportu
kanalizací dle příslušných kolaudačních rozhodnutí. V městysi byly budovány nové úseky
kanalizace a opravována původní vedení staré kanalizace, to vše bylo zahrnuto pod stejné IČME.
Je proto logické, že délka kanalizace se postupem času měnila, a tak neodpovídá délce původní
kanalizace dle kolaudačního souhlasu. Tomu ostatně odpovídá i to, že se povolení k provozování
pro žalobkyni rozšiřovalo; nejdříve jí bylo vydáno povolení rozhodnutím ze dne 26. 4. 2004,
č. j. KUJI 6421/2004OLVHZ, KUJIP007JCV1, ve znění (i) rozhodnutí ze dne 18. 1. 2012,
č. j. KUJI 4319/2012, sp. zn. OLVHZ 127/2012 Bl-2, a (ii) rozhodnutí ze dne 8. 10. 2013,
č. j. KUJI 67965/2013, sp. zn. OLVHZ 1802/2013 Pa-2. Původní povolení k provozování
kanalizace se tedy pro žalobkyni dvakrát rozšiřovalo v důsledku nově upravených starých částí,
případně pořízení nezbytných prodloužení již existujícího vodohospodářského majetku.
[10] Vodohospodářský majetek, ke kterému bylo osobě zúčastněné na řízení II) vydáno
povolení k provozování, je identický s majetkem, ke kterému bylo žalobkyni povolení k
provozování zrušeno. Nenastala situace, kterou tvrdila žalobkyně a kterou převzal krajský soud
v napadeném rozsudku, že pro kanalizační stoky v délce 658,51 m bylo vydáno povolení
k provozování dvěma provozovatelům. Navíc je třeba mít na zřeteli to, že údaj o délce kanalizace
není podstatným údajem pro specifikaci a vymezení kanalizace. Kanalizace je v rozhodnutí
krajského úřadu identifikována prostřednictvím identifikačního čísla majetkové evidence (IČME)
a tímto způsobem vymezené kanalizaci bylo žalobkyni povolení k provozování zrušeno a k témuž
IČME bylo v nyní řešeném případě povolení k provozování vydáno osobě zúčastněné na řízení
II).
[11] Stěžovatelky poukázaly na §6 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích, podle něhož
krajský úřad v povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace, popřípadě jeho změně, uvede
údaje provozovatele, údaje o odborném zástupci provozovatele, provozovaný majetek uvedený
identifikačními čísly majetkové evidence vodovodů nebo kanalizací, pro které se povolení
k provozování vydává, a to v souladu s majetkovou evidencí vedenou podle §5 odst. 1 zákona
v rozsahu uvedeném v žádosti o povolení k provozování. Údaj o délce kanalizace je pouze
doplňkovým údajem. Dle přílohy č. 3 vyhlášky č. 428/2001 Sb. (prováděcí vyhláška k zákonu
o vodovodech a kanalizacích) je údaj o délce považován za údaj technický společně s druhem
materiálu kanalizace apod. Údaj o délce kanalizace v rozhodnutí o vydání povolení k provozování
není zákonem vyžadován, neboť k jednoznačné identifikaci kanalizace postačuje právě označení
prostřednictvím IČME, což bylo splněno. Komentářová literatura k zákonu o vodovodech
a kanalizacích uvádí, že identifikace pomocí IČME jednoznačně identifikuje každý jednotlivý
objekt v rámci České republiky. Ve věci je třeba přihlédnout i k tomu, že do okamžiku nabytí
právní moci povolení k provozování pro osobu zúčastněnou na řízení II) (tj. do dne 28. 6. 2018),
provozovala předmětné kanalizace žalobkyně, která vedla jejich majetkovou evidenci. Řízení
o žádosti osoby zúčastněné na řízení II) k vydání povolení k provozování bylo zahájeno na
základě žádosti dne 2. 12. 2016 a rozšířeno bylo dne 9. 3. 2017 (resp. 7. 4. 2017, kdy rozšíření
krajský úřad připustil). Žalobkyně tak měla více než 1 rok na to, aby v majetkové evidenci, kterou
i pro rozhodnou dobu vedla, vyvolala nesrovnalosti a nesoulad, který nyní namítá a tvrdí (jako
např. různou délku kanalizace). Takto totiž jedná v součinnosti se Svazkem i v jiných věcech,
kde se snaží fakta jakýmkoliv způsobem zpochybňovat a skutečný stav věci zamlžovat.
[12] Stěžovatelky dále namítají, že žalobkyně nemohla být uvedeným nesouladem délek
kanalizačních stok dotčena na svých právech, a v řízení před správními orgány vůbec neměla
vystupovat jako účastník řízení. Stěžovatelkám není zřejmé, z jakého právního důvodu v řízení
o vydání povolení k provozování osobě zúčastněné na řízení II) žalobkyně vystupovala.
Žalobkyně není provozovatelem ani vlastníkem navazujícího vodohospodářského majetku
a nemůže se ani vyjádřit k podmínkám, které krajský úřad v řízení o vydání povolení
k provozování posuzuje. Stěžovatelky v tomto ohledu odkazují na rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. 1. 2010, č. j. 9 As 13/2009 - 75, z něhož citovaly, a poukázaly na
srovnatelnost řízení o vydání povolení s řízením o udělení licence (např. k přenosu a distribuci
elektřiny) dle §8 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Dle tohoto zákonného
ustanovení je stejně jako v případě povolení k provozování dle zákona o vodovodech
a kanalizacích příslušný správní orgán, zde konkrétně Energetický regulační úřad, povinen vydat
licenci žadateli, který splní zákonné požadavky. Účastníkem řízení je pouze žadatel (viz též
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2009, č. j. 8 As 18/2008 - 74). Obdobnou
situaci řeší též zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, který v řízení o udělení koncese
přiznává účastenství též pouze žadateli. V ostatním stěžovatelky odkázaly na kasační stížnost
osoby zúčastněné na řízení II), podanou proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
29. 7. 2020, č. j. 31 A 84/2019 - 105.
[13] Podle stěžovatelek napadený rozsudek rovněž trpí vadou nepřezkoumatelnosti, k níž je
nutno přihlížet z úřední povinnosti. K tomu poukázaly na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 9. 6. 2016, č. j. 6 As 63/2016 - 40, podle něhož je nepřezkoumatelný rozsudek, jímž soud
zruší rozhodnutí žalovaného jako celek, ačkoliv shledá důvodnou pouze jedinou žalobní námitku týkající se části
výroku rozhodnutí žalovaného, a přitom nijak neodůvodní, proč nebylo možné oddělit a zrušit pouze odpovídající
část výroku správního rozhodnutí. Pokud krajský soud uzavřel, že nesoulad v délkách, a tedy
nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného se týká pouze kanalizace o délce 658,51 m, pak měl
zrušit rozhodnutí žalovaného pouze v části kanalizační stoky v délce 658,51 m. Pro závěr,
že osobě zúčastněné na řízení II) nemohlo být vydáno povolení k provozování ke kanalizačním
stokám v nesporné délce 17 185 m a k čistírně odpadních vod, nevyplývají z odůvodnění
napadeného rozsudku žádné důvody. Krajský soud neodůvodnil ani to, že by části výroků
rozhodnutí žalovaného od sebe nebylo možné oddělit.
[14] Stěžovatelky navíc považují za překvapivé, že krajský soud v nyní řešeném případě
považuje identifikaci prostřednictvím IČME za nedostatečnou a přikládá klíčovou roli délkám
kanalizačních stok; přitom tentýž soud (dokonce tentýž senát) ve věci týchž účastníků
v rozhodnutí ze dne 29. 7. 2020, č. j. 31 A 28/2019 – 130, v odst. 72 uvedl, že „v daném případě pro
účely zrušení povolení k provozu, které znělo v souladu s §6 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích na
majetek označený pomocí IČME, nebylo nutné tento vymezit i pomocí odkazování na nabývací tituly konkrétních
částí majetku. Také vzhledem k tomu, že žalobce ani ve správním řízení ani v řízení před krajským soudem ani
jednou nerozporoval to, jaký majetek spadá pod daná IČME, a tedy ke kterému majetku mají být zrušena
povolení k provozování, má zdejší soud za to, že byl předmět řízení vymezen dostatečně určitě.“ Krajský soud
uvedeným postupem zasáhl do práva městyse na legitimní očekávání, když otázku, zda je
identifikace majetku podle IČME dostatečná, posuzuje ve stejných případech rozdílně, aniž by
důvody pro rozdílné posouzení uvedl a své rozdílné přístupy a hodnocení stejného základu řádně
zdůvodnil.
[15] Podle stěžovatelek krajský soud ruší rozhodnutí správních orgánů (viz jeho rozhodnutí
ze dne 29. 7. 2020 ve věcech sp. zn. 31 A 84/2019, 31 A 124/2018 a 31 A 28/2019) vždy
z malicherných a formálních důvodů, bezprostředně před volbami do krajského zastupitelstva,
kde jsou kandidáty činovníci Svazku. Všechny rozsudky jsou podle stěžovatelek postaveny
na nesprávných závěrech, formalismu, neznalosti podstaty věcí a nezájmu se s nimi seznámit,
takže rozsudek je nejen nezákonný, ale též krajně nespravedlivý, takže stěžovatelky
nenapravitelně poškodí. Městys do svého vodohospodářského majetku investuje ze svých
prostředků a dotací z MŽP a Kraje Vysočina od roku 2015 (to stěžovatelky dokazují přehledem
deníku uhrazených plateb a výdajů za investice do vodohospodářského majetku na svém území),
přičemž celková částka investic činí 28 168 786,05 Kč, přičemž do konce roku 2020 bude
proinvestováno dalších cca 10 mil. Kč. Stěžovatelky dále předložily krycí listy projektových
dokumentací ke stavbám podle krycích listů záměrů a projektové dokumentace; všechny stavby
by měly být dokončeny do konce roku 2020. Vodohospodářský majetek městys jako řádný
vlastník rozšiřuje, zvelebuje a neudržovaný majetek vydaný Svazkem rekonstruuje a za vysokých
nákladů opravuje. Ze smluv o poskytnutí dotací plynou pro vlastníka majetku závazky, které by
nemohl dodržet, pokud by měla být akceptována rozhodnutí Krajského soudu v Brně, proti nimž
stěžovatelky brojí kasačními stížnostmi. Postupem Krajského soudu v Brně je udržován stav, kdy
městys do svého majetku investuje značné finanční prostředky, je mu však znemožněno vlastní
majetek provozovat.
[16] V další části kasační stížnosti stěžovatelky argumentovaly ve prospěch svého návrhu na
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tomuto návrhu Nejvyšší správní soud vyhověl
usnesením ze dne 8. 10. 2010, č. j. 6 As 276/2020 - 46, a kasační stížnosti stěžovatelek přiznal
odkladný účinek.
III. Vyjádření žalovaného
[17] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že respektuje důvody, které krajský soud
vedly ke zrušení jeho rozhodnutí, avšak má za to, že jeho rozhodnutí je věcně zcela správné
a s ohledem na dosavadní rozsudky civilních soudů ve věcech sporů mezi Svazkem
a vystoupivšími členy má za to, že ve věci ani není možné rozhodnout jinak, pokud osoba
zúčastněná na řízení II) splňuje veškeré podmínky pro vydání povolení a naopak žalobkyně
nedisponuje žádnými právy k dotčené vodohospodářské infrastruktuře. Žalovaný souhlasí
s argumentací osob zúčastněných na řízení, že krajský soud postupoval velmi formalisticky,
zejména nevyužil možnosti působit, spolu se správním orgánem, na obě znesvářené strany,
aby nalezly řešení, které by především ochránilo zájmy jednotlivých obyvatel daného území –
odběratelů vodohospodářských služeb. Podle žalovaného lze kasační stížnosti vyhovět.
IV. Vyjádření žalobkyně
[18] Ke kasační stížnosti se obsáhle vyjádřila též žalobkyně. Nejprve rovněž shrnula
předcházející řízení a relevantní skutkové okolnosti. Žalobkyně uvedla, že na území městyse
provozuje určitý vodohospodářský majetek jako provozovatel vodovodů a kanalizací
pro veřejnou potřebu ve smyslu §2 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích, a to na základě
smluv o provozování uzavíraných s vlastníky vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu
ve smyslu §8 odst. 2 téhož zákona. Žalobkyně mimo jiné uzavřela se Svazkem jako vlastníkem
a pronajímatelem smlouvu o provozu vodovodů a kanalizací, o nájmu vodovodů a kanalizací,
o správě a rozvoji majetku vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu ze dne 17. 12. 1996,
ve znění pozdějších dodatků. Podle této smlouvy žalobkyně provozuje vedle majetku
ve vlastnictví Svazku i majetek ve vlastnictví členských obcí. Na území městyse žalobkyně
do 29. 6. 2018 provozovala kanalizace ve vlastnictví městyse evidované pod IČME 6105-688703-
00286192-3/1, čistírnu odpadních vod (ČOV) ve vlastnictví městyse evidovanou pod IČME
6105-688703-00286192-4/1 a kanalizace ve vlastnictví Svazku evidované pod IČME 6105-
688703-48460915-3/1, které jsou propojeny s kanalizacemi městyse a odpadní voda z nich je
společně odváděna k čistění na ČOV, která je jedinou ČOV v městysi.
[19] K provozování kanalizací ve vlastnictví Svazku získala žalobkyně povolení rozhodnutím
krajského úřadu ze dne 3. 5. 2004 č. j. KUJI 6705/2004 OLVHZ KUJIP007JD81.
K provozování kanalizací ve vlastnictví městyse a ČOV získala žalobkyně povolení rozhodnutím
krajského úřadu ze dne 26. 4. 2004, č. j. KUJI 6421/2004 OLVHZ, KUJIP007JCV, ve znění
pozdějších změn. Následovalo vystoupení městyse ze Svazku a vydání rozhodnutí krajského
úřadu ze dne 15. 11. 2016, č. j. KUJI 82279/2016, kterým bylo zrušeno povolení žalobkyně
pro kanalizace ve vlastnictví městyse, jeho následné potvrzení rozhodnutím žalovaného ze dne
3. 1. 2018, č. j. 77038/2017-MZE-15111, zrušení tohoto rozhodnutí žalovaného rozsudkem
krajského soudu ze dne 11. 12. 2019, č. j. 31 A 33/2018 – 319, a konečně napadení tohoto
rozsudku kasační stížností městyse.
[20] V řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně namítala, že není jasně vymezen
předmět tohoto řízení, neboť z žádosti (osoby zúčastněné na řízení II), prvostupňového
rozhodnutí, ani z rozhodnutí žalovaného nelze jasně a určitě dovodit, pro jaké konkrétní
kanalizace bylo o povolení žádáno a následně toto povolení vydáno. Tímto postupem byla
žalobkyně jako stávající provozovatelka kanalizací a ČOV v městysi zkrácena na svých právech.
K nejasnosti (rozdíl v délkách kanalizací) přitom došlo u vodohospodářského majetku, který je
identifikován stejným IČME. Žalobkyně namítala, že identifikace vodohospodářského majetku
výhradně prostřednictvím IČME je v tomto případě nedostatečná. IČME, pod kterým je
v ústřední majetkové evidenci vedené žalovaným vodohospodářský majetek identifikován,
přitom vodohospodářskému majetku přidělují sami vlastníci ve vlastních majetkových evidencích,
které mají povinnost vést podle §5 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích. Žalovaný
i krajský úřad v řízení vycházeli výhradně z vybraných údajů z majetkové evidence sdělených
jednotlivými vlastníky vodohospodářského majetku, aniž by dále ověřovali vlastnické tituly
(kolaudační souhlasy, smluvní tituly apod.) k tvrzeným částem tohoto majetku nebo jinak
ověřovali skutečnou situaci v území. Rozdíl v délkách kanalizací ve výši 658,51 m tak nebyl
žalovaný ani nikdo další schopen vysvětlit pouze na základě IČME. Žalobkyně namítala, že rozdíl
v délkách kanalizací mohl být způsoben nejasností týkající se vlastnictví k jednotlivým částem
kanalizací. V důsledku nejasného vymezení předmětu řízení mohlo být totiž povolení
k provozování osobě zúčastněné na řízení II) vydáno i k části kanalizací, které nejsou
ve vlastnictví městyse, ale Svazku, a které žalobkyně provozuje na základě povolení pro kanalizaci
ve vlastnictví Svazku. Podle žalobkyně se tak v důsledku vydání rozhodnutí žalovaného stala
provozní situace v městysi nepřehlednou, neboť nebylo jasné, k provozování kterých
konkrétních kanalizací bylo vydáno povolení osobě zúčastněné na řízení II). Jelikož byla
vykonatelnost rozhodnutí o zrušení povolení žalobkyně pro kanalizaci ve vlastnictví městyse
stanovena ke dni vydání povolení provozovat totožný majetek novému provozovateli,
a prvostupňovým rozhodnutím, resp. rozhodnutím žalovaného bylo vydáno povolení osobě
zúčastněné na řízení II) provozovat kanalizace v odlišné délce, je podle žalobkyně sporné,
zda nastala vykonatelnost zrušujícího rozhodnutí.
[21] K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku žalobkyně uvedla, že v žalobě
namítala, že není možné, aby se v době od zrušení povolení pro žalobkyni (3. 1. 2018) a vydáním
povolení pro osobu zúčastněnou na řízení II) (7. 3. 2018) změnila jakkoliv délka kanalizací
městyse evidovaných pod IČME 6105-688703- 00286192-3/1. Časový rozdíl vydání obou
rozhodnutí žalovaného činí cca 2 měsíce, během kterých nedošlo k vybudování nových kanalizací
či převodu vlastnictví k části již zbudovaných kanalizací. Z obsahu správního spisu vyplývá,
že žalovaný a krajský úřad při posouzení, k jakým kanalizacím je o povolení žádáno, vycházeli
výhradně z údajů z ústřední evidence a tvrzení žadatele v žádosti. Správní spis neobsahuje jediný
kolaudační souhlas nebo kolaudační rozhodnutí, které by žadatel v rámci řízení o žádosti
předložil k prokázání tvrzeného vlastnictví a délek kanalizací městysem. Krajský soud tak dospěl
ke správnému závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného.
[22] Žalobkyně má za to, že pro zajištění řádného a plynulého provozování majetku musí být
postaveno najisto, ke kterému vodohospodářskému majetku zaniklo povolení k provozování
předchozímu provozovateli (žalobkyni) a ke kterému bylo povolení vydáno novému
provozovateli. Identifikace prostřednictvím IČME v daném případě podle žalobkyně zjevně
nepostačuje. Věcné okolnosti popisované stěžovatelkami, jež měly vést k rozdílnosti délek
kanalizací, nejsou pro závěry napadeného rozsudku relevantní.
[23] Žalobkyně dále považuje za zcela nesmyslnou námitku stěžovatelek, že krajský soud měl
zrušit rozhodnutí žalovaného pouze v rozsahu, v jakém se délky kanalizací neshodují. Takové
rozhodnutí krajského soudu by podle žalobkyně vedlo k situaci, že by nebylo nikomu zřejmé,
ke kterým konkrétním kanalizacím disponuje povolením k provozování osoba zúčastnění na
řízení II), resp. kterých konkrétních 658,51 m kanalizací by tato osoba měla přestat provozovat.
V řízení nebylo vůbec jasné, o které kanalizace v oné délce 658,51 m se jedná. Takové rozhodnutí
krajského soudu by bylo stejně neurčité, nejasné a nesrozumitelné, jako bylo rozhodnutí
žalovaného.
[24] K námitce stěžovatelek, že žalobkyně neměla být účastníkem řízení o vydání povolení
osobě zúčastněné na řízení II), žalobkyně předně uvedla, že tuto námitku stěžovatelky poprvé
uplatňují až v řízení o kasační stížnosti, a proto by tato námitka měla být s odkazem na §104
odst. 4 s. ř. s. odmítnuta. I kdyby se však nejednalo o námitku nepřípustnou, nemohla by být
shledána důvodnou. Žalobkyně měla ve správním řízení postavení účastníka podle §27 odst. 2
správního řádu. Srovnání s řízením o udělení licence považuje žalobkyně za nesprávné,
neboť v rámci jedné vodohospodářské sítě, která je různě členitá, se mnohdy střetávají různí
vlastníci a různí provozovatelé provozně souvisejících vodovodů a kanalizací. Účastenstvím
v řízení o vydání povolení k provozování vodovodů a kanalizací se v minulosti zabýval i Nejvyšší
správní soud v rozhodnutí ze dne 30. 1. 2019, č. j. 6 As 324/2018 - 36, z něhož žalobkyně
citovala, a které podporuje její argumentaci. Žalobkyně měla v řízení postavení stávajícího
provozovatele kanalizace městysu i provozně související kanalizace Svazku. Nadto vydáním
rozhodnutí žalovaného mělo dojít k vykonatelnosti rozhodnutí, kterým bylo zrušeno její povolení
k provozování kanalizací ve vlastnictví městyse a ČOV. Vydání rozhodnutí žalovaného se tak
přímo dotýkalo práv žalobkyně. Odkaz stěžovatelek na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
ze dne 20. 1. 2010, č. j. 9 As 13/2009 - 75, není relevantní, neboť se zde řešila situace,
kdy se za účastníka řízení označoval subjekt, který neměl k provozování vodovodu žádný
aprobovaný vztah.
V. Posouzení kasační stížnosti
[25] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobami oprávněnými, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelky jsou v souladu s
§105 odst. 2 s. ř. s. zastoupeny advokátkou. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost
kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů.
[26] Nejvyšší správní soud se předně zabýval námitkou stěžovatelek, že žalobkyně neměla být
účastnicí správního řízení. Stěžovatelky tuto námitku sice uplatnily až v kasační stížnosti, jak
uvedla žalobkyně, nicméně tato skutečnost nebrání jejímu posouzení. Podle §104 odst. 4 s. ř. s.,
není kasační stížnost přípustná mj. tehdy, opírá-li se o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Toto ustanovení však
dopadá jen na stěžovatele, kteří byli v řízení před krajským soudem v postavení žalobců, nikoli
žalovaných či osob zúčastněných na řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
2. 7. 2008, č. j. 1 Ans 5/2008 – 104).
[27] Na účastenství v řízení o vydání oprávnění k provozování vodovodu nebo kanalizace
podle §6 zákona o vodovodech a kanalizacích se aplikuje obecná právní úprava, tj. správní řád.
Žalobkyně měla ve správním řízení procesní postavení účastníka správního řízení ve smyslu §27
odst. 2 správního řádu, tj. osoby, která mohla být rozhodnutím správního orgánu přímo dotčena
na svých právech. V průběhu správního řízení nebylo účastenství žalobkyně nikým
zpochybňováno. Nejvyšší správní soud se již otázkou účastenství v řízení podle §6 zákona
o vodovodech a kanalizacích zabýval v rozsudku ze dne 30. 1. 2019, č. j. 6 As 324/2018 – 36,
v němž dospěl (v návaznosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2010,
č. j. 9 As 13/2009 – 75) k závěru, že účastníkem tohoto řízení je i stávající provozovatel
dotčených vodovodů a kanalizací; od tohoto závěru není důvod se v této věci odchýlit.
Žalobkyně tímto stávajícím provozovatelem byla, jak vyplývá z předcházejícího rozhodnutí
krajského úřadu ze dne 15. 11. 2016, č. j. KUJI 82279/2016; k vykonatelnosti tohoto rozhodnutí,
kterým bylo žalobkyni zrušeno povolení k provozování kanalizací ve vlastnictví osoby zúčastněné
na řízení I), mělo dojít nabytím právní moci rozhodnutí žalovaného.
[28] Pro účastenství žalobkyně v řízení o vydání povolení na žádost osoby zúčastněné
na řízení II) svědčila potencialita dotčení na právech žalobkyně coby dosavadní provozovatelky
kanalizace, jež byla předmětem řízení, resp. kanalizace, jež mohla na dotčenou kanalizaci
navazovat. Ze skutkových okolností věci lze přitom usuzovat na to, že skutečnost, kterou
stěžovatelky považují bez dalšího za nespornou, tj. že žalobkyně není provozovatelem
ani vlastníkem navazujícího hospodářského majetku, je nutno teprve postavit na jisto. Pokud
přitom žalobkyně v žalobě (obdobně jako v odvolání) mj. tvrdila, že se povolení vydané osobě
zúčastněné na řízení II) týkalo (resp. mohlo týkat) části kanalizace, k jejímuž provozování
disponovala platným povolením, již jen tímto tvrzením, nebylo-li jej možné prima facie zcela
odmítnout, bylo založeno její účastenství ve správním řízení (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 A 31/2001 – 91) a následně též žalobní legitimace
v řízení o žalobě.
[29] Stěžovatelkami poukazovaná řízení o udělení licence dle energetického zákona a zvláště
pak koncese dle živnostenského zákona nejsou s řízením podle §6 zákona o vodovodech
a kanalizacích srovnatelná natolik, aby bylo možné usuzovat na shodu při posouzení otázky
účastenství. Za situace, kdy zákon o vodovodech a kanalizacích neomezuje účastenství
ve správním řízení podle §6 toliko na žadatele, a kdy v rámci jedné kanalizační sítě může
docházet ke střetům zájmů různých vlastníků jednotlivých kanalizací a jejich provozovatelů
(o čemž ostatně svědčí nyní posuzovaný případ), není na místě účastenství v tomto typu řízení
limitovat právě a pouze na žadatele. Tato námitka tedy není důvodná.
[30] Těžištěm kasační stížnosti je nesouhlas s důvody, pro které krajský soud rozhodnutí
žalovaného zrušil. Stěžovatelky mají za to, že zrušení rozhodnutí žalovaného pro nedostatečné
vypořádání namítaného rozdílu v délkách kanalizace v prvostupňovém rozhodnutí
[tj. v rozhodnutí o vydání povolení osobě zúčastněné na řízení II)] a v rozhodnutí krajského
úřadu ze dne 15. 11. 2016, č. j. KUJI 82279/2016 (tj. v rozhodnutí o zrušení povolení vydané
žalobkyni), je pouhým formalismem.
[31] Stěžovatelky především nesouhlasily se závěrem krajského soudu v bodě 41 napadeného
rozsudku, že „ pokud na území osoby zúčastněné na řízení 1) nebyly vybudovány nové kanalizace, vydání
povolení k provozu osobě zúčastněné na řízení 2) rozhodnutím správního orgánu prvního stupně k odlišné délce
kanalizací mělo nutně za následek skutečnost, že osoba zúčastněná na řízení 2) nyní formálně disponuje
povolením provozovat i část kanalizací, k nimž platným povolením disponuje žalobce vydaným mu rozhodnutím
Krajského úřadu Kraje Vysočina, odboru lesního a vodního hospodářství č. j. KUJI 6705/2004 OLVHZ.
KUJIP007JD81 ze dne 3. 5. 2004…“. V další části odůvodnění však krajský soud uvedl (bod 43
napadeného rozsudku), že „nevylučuje tu možnost uvedenou osobami zúčastněnými na řízení v jejich vyjádření
k žalobě, že rozdíl v délkách předmětných kanalizací vznikl opravou vedení majetkové evidence na základě
upřesnění majetku v pasportu kanalizací dle grafického informačního systému“.
[32] Z uvedených závěrů krajského soudu, resp. z jejich celkového vyznění (ve spojení
s důvodem zrušení rozhodnutí žalovaného) lze dovozovat, že krajský soud považoval
za nevyjasněné pochybnosti o tom, zda by vydáním povolení osobě zúčastněné na řízení II)
nedošlo k existenci duplicitního povolení k provozování části kanalizace na území městyse Luka
nad Jihlavou. Tuto situaci totiž zákon o vodovodech a kanalizacích zapovídá, neboť podle §6
odst. 3 písm. a) tohoto zákona platí, že krajský úřad nevydá povolení k provozování vodovodu nebo
kanalizace, pokud povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace, které jsou předmětem žádosti o vydání
povolení, bylo vydáno jiné osobě. Taková úvaha krajského soudu je v obecné rovině správná.
[33] Žalobkyně ve správním řízení o vydání povolení namítala, že prvostupňovým
rozhodnutím došlo k povolení provozování odlišných kanalizačních stok než těch, pro které bylo
povolení k provozování předtím zrušeno. V této souvislosti poukazovala též na odlišnost
v deklarovaných délkách kanalizačních stok v řádech stovek metrů, byť se jedná o majetek
evidovaný pod totožným číslem IČME. Žalobkyně rozporovala údaje uvedené v pasportu
kanalizací, předloženém k žádosti o vydání povolení, a namítala, že povolení bylo vydáno rovněž
k majetku, který je evidován pod IČME Svazku 6105-688703-48460915-3/1, a který žalobkyně
provozuje na základě dosud platného povolení ze dne 3. 5. 2004. Obdobně žalobkyně
argumentovala též v podané žalobě.
[34] Pokud tedy krajský soud žalovanému vytýkal, že nedošlo k řádnému vypořádání námitky
odlišného údaje o celkové délce kanalizace, jež byla předmětem řízení, tuto výtku je nutno vnímat
právě ve vazbě na argumentaci týkající se možné duplicity povolení k provozování kanalizace.
Ve věci totiž není sporu o tom, že na území městyse Luka nad Jihlavou jsou evidovány kanalizace
jednak pod IČME ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení I) a jednak pod IČME ve vlastnictví
Svazku. S jistým zjednodušením lze uvést, že osoba zúčastněná na řízení I) po vystoupení
ze Svazku usiluje o to, aby kanalizace v jejím vlastnictví, které dosud provozovala žalobkyně,
provozoval jiný subjekt, tj. osoba zúčastněná na řízení II). Povolení k provozování kanalizace
osobě zúčastněné na řízení II) tak za této situace může být vydáno jen ve vztahu ke kanalizaci,
která je vedena pod IČME ve vlastnictví městyse.
[35] Podle §5 zákona o vodovodech a kanalizacích je vlastník vodovodu nebo kanalizace
povinen zajistit průběžné vedení majetkové evidence svých vodovodů a kanalizací, přičemž
vlastnické vztahy k vodovodům a kanalizacím (jakož i k vodovodním a kanalizačním přípojkám)
se nezapisují do katastru nemovitostí a na majetkovou evidenci vodovodů a kanalizací se
nevztahuje zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Vybrané údaje
z majetkové evidence vodovodů a kanalizací je vlastník vodovodu a kanalizace povinen bezplatně
předávat ve stanovené podobě a formátu a ke stanovenému datu (28. února za předcházející
kalendářní rok) územně příslušnému vodoprávnímu úřadu; ten údaje zpracuje za celý územní
obvod a každoročně (do 31. března) je předává ministerstvu k vedení ústřední evidence
vybraných údajů o vodovodech a kanalizacích (§5 odst. 3, 4, 5 zákona o vodovodech
a kanalizacích). „Vybrané údaje majetkové evidence“ jsou podle §2 odst. 11 tohoto zákona
souborem technických a ekonomických údajů, údajů o poloze umožňujících identifikaci staveb přivádějících řadů
a rozvodné vodovodní sítě, staveb pro úpravu vody s technologií pro úpravu nebo bez ní, přivádějících stok
a stokových sítí a čistíren odpadních vod tak, že u každé položky jsou uvedeny identifikační údaje jejich vlastníka.
Obdobně je postupováno u provozní evidence (zajištění evidence vlastníkem, povinnost předávat
vybrané údaje vodoprávnímu úřadu a po jejich zpracování ministerstvu), kdy se „vybranými údaji
provozní evidence“ podle §2 odst. 12 zákona o vodovodech a kanalizacích rozumí soubor
technických, ekonomických a provozních údajů umožňujících sledovat z hlediska kvantity i kvality služby
poskytované prostřednictvím staveb přiváděcích řadů a rozvodné vodovodní sítě, staveb pro úpravu vody
s technologií pro úpravu nebo bez ní, přiváděcích stok a stokových sítí a čistíren odpadních vod, včetně
identifikačních údajů provozovatele každého zařízení.
[36] Z uvedeného vyplývá, že odpovědnost za řádné vedení evidence vodovodů a kanalizací
leží na vlastnících tohoto majetku; ti předávají vybrané údaje příslušnému vodoprávnímu úřadu,
který je po zpracování zasílá do ústřední evidence Ministerstva zemědělství. V praxi nicméně
dochází k tomu, že evidenční povinnost zajišťují vlastníci u jiné osoby, popř. jí zavazují svého
provozovatele (tak tomu bylo i v případě žalobkyně). Majetková evidence není veřejným
seznamem, zápisem nově získaného vodovodu či kanalizace do majetkové evidence není dovršen
proces nabývání vlastnictví, ani s ním není spojen jiný soukromoprávní následek (srov. Rubeš, P.
Zákon o vodovodech a kanalizacích. Komentář. Praha : Wolters Kluwer, 2014, právní stav
v ASPI k 1. 1. 2018). V případě důvodných pochybností o tom, že údaje v majetkové evidenci
neodpovídají skutečnosti, je nutno tyto pochybnosti ve správním řízení potvrdit nebo vyvrátit,
aby bylo učiněno zadost požadavku na náležité zjištění skutkového stavu ve smyslu §3 správního
řádu.
[37] Podle §6 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích uvede krajský úřad v povolení
k provozování vodovodu nebo kanalizace mj. provozovaný majetek uvedený identifikačními čísly
majetkové evidence vodovodů nebo kanalizací, pro které se povolení k provozování vydává, a to v souladu
s majetkovou evidencí vedenou podle §5 odst. 1 v rozsahu uvedeném v žádosti o povolení k provozování.
Vyhláška č. 428/2001 Sb., která zákon o vodovodech a kanalizacích provádí, stanoví v přílohách
1 - 4 strukturu vybraných údajů, jež mají být evidovány (vedle IČME se v případě kanalizačních
stok – viz příloha 3., jedná o údaje o poloze, údaje o vypouštění odpadních vod, údaje
o obyvatelstvu či další technické údaje – mj. údaj o celkové délce kanalizační stoky v km, či údaj
o hodnotě majetku).
[38] Ve výrokové části rozhodnutí krajského úřadu ze dne 15. 11. 2016, č. j. KUJI 82279/2016
(tj. rozhodnutí, jímž bylo zrušeno povolení k provozování kanalizace žalobkyni), s nímž byla
celková délka kanalizací poměřována, jsou uvedeny položky IČME ve spojení s názvem zařízení
a počtem fyzických osob využívajících zařízení (1. 6105-688703-00286192-3/1 – Kanalizační
stoky Luka nad Jihlavou - 1205, 2. 6105-688703-00286192-4/1), dále jsou zde údaje z majetkové
evidence za rok 2015 (délka kanalizačních stok – 17,185 km, průměr a materiál potrubí, v případě
ČOV pak počet napojených osob a stupeň čištění). Prvostupňové rozhodnutí ve výroku zahrnuje
shodné položky IČME, v případě IČME 6105-688703-00286192-3/1 jsou však oproti rozhodnutí
ze dne 15. 11. 2016 podrobněji specifikována jednotlivá zařízení „Kanalizačních stok Luka
nad Jihlavou“, a to uvedením názvu ulice a číselné klasifikace; údaj o celkové délce této kanalizace
pak udává 17.843,51 m.
[39] Podle Nejvyššího správního soudu nebylo možné vystavět argumentaci vedoucí
ke zrušení rozhodnutí žalovaného pouze na tom, že u kanalizace vedené pod IČME 6105-
688703-00286192-3/1, tj. u kanalizace vedené pod identifikačním číslem, u něhož je evidováno
vlastnictví osoby zúčastněné na řízení I), je uveden odlišný údaj o celkové délce kanalizace. Pouze
z této odlišnosti totiž nelze bez dalšího učinit závěr, který uvedl krajský soud v bodě 41
napadeného rozsudku, totiž že ve vztahu k části kanalizace o délce 658,51 m disponují povolením
dvě osoby - žalobkyně a osoba zúčastněná na řízení II). Tento závěr by bylo nutno učinit teprve
na podkladě zjištění, že vlastníkem kanalizace vedené pod IČME 6105-688703-00286192-3/1,
resp. její – konkrétně specifikované - části, není osoba zúčastněná na řízení I), nýbrž jiná osoba
(Svazek). Právě tuto skutečnost žalobkyně namítala, když tvrdila, že prvostupňovým rozhodnutím
bylo vydáno povolení k provozování kanalizace ve smyslu §6 zákona o vodovodech pro osobu
zúčastněnou na řízení i k těm částem kanalizací, které jsou ve vlastnictví jiného vlastníka než
osoby zúčastněné na řízení I), tj. Svazku, a jsou žalobkyní provozovány na základě platného
povolení k provozování.
[40] Nejvyšší správní soud má za to, že za popsané situace, nebylo na místě zrušit celé
rozhodnutí žalovaného bez toho, že by bylo vyjasněno, kterou konkrétní část kanalizace, jež je
ve výroku prvostupňového rozhodnutí identifikována pod IČME 6105-688703-00286192-3/1,
žalobkyně provozuje na základě dosud platného povolení ze dne 3. 5. 2004 č. j. KUJI 6705/2004
OLVHZ KUJIP007JD81 (žalobkyně udává, že toto povolení se vztahuje ke kanalizaci vedené
pod IČME 6105-688703-48460915-3/1). Ve vztahu k této části kanalizace, kterou by měla
žalobkyně konkrétně identifikovat, by pak mělo být vedeno dokazování v tom smyslu,
zda se jedná o kanalizaci ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení I), či ve vlastnictví Svazku.
Není však důvod k tomu, aby vedlejším důsledkem takového postupu bylo neudělení povolení
ve vztahu k těm částem kanalizace, u jejichž vlastnictví sporu není, a to jen proto, že technický
údaj o celkové délce evidované kanalizace za rok 2015 se o cca 660 m odlišuje od údaje o této
délce za rok 2018. Platí totiž závěr, ke kterému dospěl Nejvyšší správní soud již v rozsudku
ze dne 24. 1. 2014, č. j. 7 As 35/2013 – 50 (č. 3043/2013 Sb. NSS), totiž že vlastník vodovodu
nebo kanalizace je vždy osobou oprávněnou k získání povolení k provozování vodovodu nebo
kanalizace; pro to, komu má být uděleno povolení, je tedy v případě neshody mezi vlastníkem a jinou osobou,
která tvrdí, že je oprávněna na základě smlouvy s vlastníkem vodovod nebo kanalizaci provozovat, rozhodný
projev vůle vlastníka vůči příslušnému správnímu úřadu. O vůli osoby zúčastněná na řízení I) jako
vlastníka kanalizace evidované pod IČME 6105-688703-00286192-3/1 svěřit provozování této
kanalizace jiné osobě než žalobkyni není pochyb. Nelze proto po osobě zúčastněné na řízení I)
legitimně požadovat, aby tuto vůli nemohla naplnit ve vztahu k té části svého majetku, o jehož
vlastnictví důvodné pochybnosti dány nejsou.
[41] Krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného jako celek, ačkoliv shledal důvodnou námitku,
jež mohla rozhodnutí žalovaného, resp. prvostupňové rozhodnutí, ovlivnit pouze v části, a to v té
konkrétní části, u níž žalobkyně tvrdila, že není ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení I).
Krajský soud se v napadeném rozsudku nezabýval tím, o kterou konkrétní část kanalizace (údajně
nesprávně evidovanou) pod IČME 6105-688703-00286192-3/1 se mělo jednat, resp. zda taková
část kanalizace vůbec existuje; tuto otázku je nutno vyjasnit, neboť z žalobních tvrzení není zcela
zřejmé, že by žalobkyně takovou konkrétní část kanalizace jednoznačně identifikovala. S ohledem
na to, že žalobkyně by jako dosavadní provozovatelka kanalizace na území městyse Luka
nad Jihlavou měla mít o této situaci přehled, měla by být takové identifikace schopna.
Nepostačuje přitom obecné tvrzení, že se jedná o kanalizační stoku o délce 658,51 m, spornou
část je nutno identifikovat zcela konkrétně, určením místa a event. čísla zařízení, případně jejím
vymezením v pasportu kanalizace na území městyse. Břemeno tvrzení je v tomto ohledu
na žalobkyni, neboť ta od něj dovozuje zásah do svých práv.
[42] K tomu je nutno podotknout, že k rajský soud bez dalšího vyšel z tvrzení žalobkyně,
že od vydání rozhodnutí, jímž došlo ke zrušení povolení, do vydání rozhodnutí, jímž bylo vydáno
povolení osobě zúčastněné na řízení II), na území městyse nedošlo k výstavbě dalších
kanalizačních stok. Nepozastavil se však nad tím, že předmět řízení byl v prvním případě
vymezován na podkladě údajů za rok 2015, nicméně v případě druhém bylo prvostupňové
rozhodnutí vydáno v roce 2018, přičemž v průběhu řízení o jeho vydání docházelo k úpravám
předmětu řízení. Časový rozdíl mezi tím, kdy byl vymezen předmět řízení pro účely zrušení
povolení žalobkyni a vydání povolení osobě zúčastněné na řízení II) tak zjevně přesahoval
žalobkyní tvrzené 2 měsíce, v jejichž průběhu nemělo (dle tvrzení žalobkyně) dojít k vybudování
nových kanalizací či k převodu vlastnictví k části již zbudovaných kanalizací.
[43] Nejvyšší správní soud má za to, že pouze ve vztahu k té části předmětu řízení,
u níž žalobkyně namítala, že není ve vlastnictví městyse, nýbrž ve vlastnictví Svazku, by bylo
možné aprobovat argumentaci krajského soudu vytýkající žalovanému nedostatečné vypořádání
námitky směřující proti duplicitě povolení. Pouze v této části může být žalobkyně dotčena
na svých právech provozovatelky kanalizace na území městyse Luka nad Jihlavou v tom ohledu,
že by ke stejné části kanalizačních stok byli oprávněni dva provozovatelé; ve zbývající části
nikoliv. Povinnost žalovaného řádně se vypořádat s touto námitkou žalobkyně (jakožto
odvolatelky), kterou krajský soud vyhodnotil jako nesplněnou, však není překážkou vypořádání
ostatních žalobních námitek proti rozhodnutí žalovaného, k čemuž krajský soud dosud
nepřistoupil.
[44] Krajský soud pochybil, pokud zrušil rozhodnutí žalovaného jako celek, aniž se zabýval
nezbytností takového postupu, a to zvláště s ohledem na charakter a složitost sporu, k jehož
konečnému řešení mohl a měl soud svou rozhodovací činností přispět, nikoliv jej oddálit.
V tomto ohledu je napadenému rozsudku nutno vytknout nepřezkoumatelnost spočívající v tom,
že v důsledku nesrovnalosti týkající se toliko dílčí části vodohospodářského majetku, bez dalšího
přistoupil ke zrušení rozhodnutí žalovaného, čímž v této fázi vyloučil ze soudního přezkumu
podstatnou část (nadto úzce související) žalobní argumentace. Do dalšího správního řízení
tak neposkytl správním orgánům zvláště v tomto případě velmi žádoucí reflexi jejich dosavadní
rozhodovací činnosti, proti níž žalobkyně brojila celým komplexem námitek. Takový postup je
ve výsledku neúčelný a nehospodárný, neboť stejné námitky budou nastolovány v „dalším kole“
soudního přezkumu, které lze s ohledem na řešenou problematiku jistě očekávat.
[45] V této věci nebylo na místě volit jednoduché „řešení“, a to i přes skutečnost, že ze strany
správního orgánu nebyl (k první výzvě soudu) předložen kompletní spisový materiál.
Stěžovatelkám tak lze přisvědčit, že se krajský soud měl pečlivě zabývat otázkou, zda je nutno
pro shledanou vadu přistoupit ke zrušení rozhodnutí žalovaného jako celku; k takovému postupu
totiž nemusel být podle Nejvyššího správního soudu důvod. K řešení této otázky,
tj. zda a v jakém rozsahu je nutno rozhodnutí žalovaného zrušit, nicméně bude muset krajský
soud přistoupit nejen na podkladě vyjasnění žalobkyní tvrzené sporné části kanalizace (údajně
nesprávně evidované pod IČME 6105-688703-00286192-3/1), ale též v návaznosti na vypořádání
související žalobní argumentace, v níž žalobkyně rozporovala naplnění dalších podmínek
pro vydání povolení k provozování kanalizace (mj. nenaplnění podmínky uzavření písemné
dohody podle §8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích, kterou je nutno doložit za situace,
kdy vodovod nebo kanalizace provozně souvisí s vodovody nebo kanalizacemi jiných vlastníků).
VI. Závěr a náklady řízení
[46] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, neboť krajský soud přistoupil
ke zrušení správního rozhodnutí, aniž se zabýval tím, zda řádné nevypořádání odvolací námitky
žalobkyně ze strany žalovaného nutně ovlivní zákonnost správního rozhodnutí jako celku.
Nejvyšší správní soud má za to, že závěr krajského soudu o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí
žalovaného způsobené řádným nevypořádáním námitky duplicitního povolení k části kanalizace
na území městyse Luka nad Jihlavou, je nutno vztáhnout pouze k té části kanalizace,
kterou žalobkyně činí spornou. V dalším řízení tedy bude nutno vyjasnit, ve vztahu ke
které konkrétní části kanalizace existují pochybnosti o správnosti podřazení pod IČME 6105-
688703-00286192-3/1, resp. zda vůbec taková část údajně nesprávně podřazené kanalizace,
jež má být dle tvrzení žalobkyně ve vlastnictví Svazku, existuje. Krajský soud rovněž přistoupí
k posouzení ostatních žalobních bodů a na základě tohoto posouzení zvolí další procesní postup;
neshledá-li přitom jiné důvody nezákonnosti rozhodnutí žalovaného, přistoupí k případnému
zrušení tohoto rozhodnutí pouze v té části, kterou bylo možné identifikovat jako spornou, a k níž
bude nutno případně ve správním řízení doplnit dokazování.
[47] Nejvyšší správní soud proto rozsudek krajského soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a
věc mu vrátil k dalšímu řízení, ve kterém je krajský soud vázán shora vysloveným názorem (§110
odst. 4 s. ř. s.).
[48] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2021
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu