ECLI:CZ:NSS:2021:6.AS.304.2020:42
sp. zn. 6 As 304/2020 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Filipa Dienstbiera,
soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní
věci žalobkyně: iSTEP CE s.r.o., sídlem Karolinská 650/1, Praha 8, zastoupená Mgr. Michalem
Hanzlíkem, advokátem, sídlem Na Hřebenech II 1718/8, Praha 4, proti žalovanému:
Úřad průmyslového vlastnictví, sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, týkající se žaloby proti
rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 13. 1. 2017, č. j. O-499097/D16071045/2016/ÚPV,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
21. 8. 2020, č. j. 8 A 62/2017 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím předseda žalovaného zamítl rozklad žalobkyně
a potvrdil prvostupňové rozhodnutí ze dne 20. 6. 2016, č. j. O-499097/D070214/ÚPV,
kterým žalovaný zamítl návrh žalobkyně na zápis slovní ochranné známky ve znění
„TravelPortal“, neboť přihlašované označení vyhodnotil jako nezpůsobilé k zápisu pro chybějící
rozlišovací způsobilost. Žalobkyně zároveň neprokázala, že by označení získalo rozlišovací
způsobilost dřívějším užíváním v obchodním styku. V odůvodnění žalobou napadeného
rozhodnutí žalovaný uvedl, že přihlašované označení samo o sobě nemá inherentní rozlišovací
způsobilost. Jedná se o složeninu běžně užívaných anglických výrazů, s nimiž je průměrný český
spotřebitel obeznámen a které souvisí s cestováním nabízeným prostřednictvím internetu.
Ve vztahu k řadě služeb (zprostředkování zájezdů, přeprava, průvodcovství, rekreace, zábava,
ubytování, stravování, apod.), pro které žalobkyně zápis ochranné známky požadovala,
se dle žalovaného jedná pouze o označení popisné. Z důkazů, které žalobkyně v řízení předložila,
dle žalovaného nevyplývá ani to, že by slovní spojení „TravelPortal“ (bez dalších grafických
prvků, které jsou součástí kombinované ochranné známky zapsané žalobkyni již dříve) nabylo
rozlišovací způsobilost dřívějším užíváním v obchodním styku.
[2] Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí bránila žalobou, kterou Městský soud v Praze
v záhlaví označeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. Ztotožnil se s žalovaným,
že přihlašované označení nemá inherentní rozlišovací způsobilost, neboť se ve vztahu
k nárokovaným výrobkům a službám nejedná o neobvyklé sousloví. Kombinace slov „travel“
a „portal“ je dle městského soudu spotřebitelem vnímána jako obecné informativní sdělení
označující nabídku zájezdů a dovolených na internetu. Městský soud se ztotožnil také se závěrem
žalovaného, že žalobkyně ve správním řízení neprokázala, že by přihlašované slovní označení
získalo rozlišovací způsobilost užíváním v obchodním styku. Důkazy, které žalobkyně předložila
ve správním řízení, se vztahovaly k užívání dříve zapsané kombinované ochranné známky (slovní
spojení travelportal.cz spojené s obrazovým prvkem zeměkoule v trojúhelníkovém provedení
a kufříkem, doprovázeno sloganem „celý svět na jedné adrese“, vše v modro-zeleném barevném
provedení). Z předložených důkazů nebylo možné dovodit, že by pouhé slovní spojení
„TravelPortal“ bylo způsobilé ve spotřebitelích vyvolat konotace se službami nabízenými právě
žalobkyní. Soud nepřitakal ani argumentaci ohledně tzv. „známkové řady“. Skutečnost,
že přihlašované označení je užíváno v obchodním styku a v reklamě jako součást již zapsané
kombinované ochranné známky, nevede dle městského soudu bez dalšího k závěru,
že přihlašované označení získalo rozlišovací způsobilost.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační
stížnost. Namítala, že výrazy „travel“ a „portal“ jsou sice výrazy běžnými, avšak jejich spojením
vzniklo unikátní spojení, které má jednoznačnou rozlišovací způsobilost. Stěžovatelka se taktéž
domnívala, že došlo k porušení jejího legitimního očekávání; v této souvislosti odkázala
na několik jiných zapsaných označení (např. myslivecký portál, časový portál, zlatý seznam, aj.),
u kterých žalovaný hodnotil rozlišovací způsobilost jako dostatečnou.
[4] Stěžovatelka nesouhlasila ani s názorem městského soudu, že přihlašované označení
(nebylo-li nadáno inherentní rozlišovací způsobilostí) nezískalo rozlišovací způsobilost
dosavadním užíváním v obchodním styku (resp. že stěžovatelka tuto skutečnost v předchozím
řízení neprokázala). Uvedla, že za dobu existence provozovaného internetového portálu přišly
s přihlašovaným označením do styku statisíce spotřebitelů, kteří si jej jednoznačně spojují
se stěžovatelkou a jí poskytovanými službami. Návštěvnost webových stránek stěžovatelky
(www.travelportal.cz) se pohybuje v řádech milionů uživatelů ročně, návštěvnost profilu
TravelPortal na Facebooku v řádech statisíců osob ročně. Zároveň měla za to, že v předchozím
řízení prokázala, že investovala do reklamy a propagace přihlašovaného označení desítky milionů
korun.
[5] Stěžovatelka zopakovala argumentaci opírající se o rozsudek Soudního dvora EU ze dne
7. 7. 2005 ve věci C-353/03, Société des produits Nestlé SA, z níž dovozuje, že pokud dříve zapsané
kombinované označení má rozlišovací schopnost, lze dovodit, že i přihlašované slovní označení
má rozlišovací způsobilost, bylo-li užíváno coby dominantní část označení zapsaného.
[6] Žalovaný uvedl, že se k většině kasačních námitek vyjádřil již v průběhu řízení
před městským soudem. Své vyjádření ke kasační stížnosti proto omezil na novou argumentaci,
kterou stěžovatelka poprvé vznesla až v kasační stížnosti, a podal rovněž stručné vyjádření k dříve
zapsaným ochranným známkám, z nichž stěžovatelka dovozuje porušení principu legitimního
očekávání.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[8] Pozitivní definici ochranné známky obsahuje §1a zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných
známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě
soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“), podle kterého ochrannou známkou může být
za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoliv označení, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby,
písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal nebo zvuky, pokud je toto označení způsobilé a) odlišit výrobky nebo
služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby a b) být vyjádřeno v rejstříku ochranných známek (dále jen
"rejstřík") způsobem, který příslušným orgánům a veřejnosti umožňuje jasně a přesně určit předmět ochrany
poskytnuté vlastníkovi ochranné známky (pozn.: zvýraznění podtržením – zde i dále v textu – doplnil
Nejvyšší správní soud).
[9] Pozitivní definici ochranné známky doplňuje negativní vymezení v podobě překážek
zápisu, jež obsahuje §4 zákona o ochranných známkách. Podle tohoto ustanovení zákona
se do rejstříku nezapíše označení,
a) které nemůže tvořit ochrannou známku ve smyslu §1a,
b) které nemá rozlišovací způsobilost,
c) které je tvořeno výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v obchodě k určení druhu, jakosti,
množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služeb nebo k označení
jiných jejich vlastností,
d) které je tvořeno výlučně označeními nebo údaji, jež se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých
a zavedených obchodních zvyklostech,
(…).
[10] Podle §5 zákona o ochranných známkách platí, že označení uvedené v §4 písm. b) až d) může
být zapsáno do rejstříku, pokud přihlašovatel prokáže, že takové označení získalo před zápisem ochranné
známky do rejstříku užíváním v obchodním styku ve vztahu k výrobkům nebo službám přihlašovatele, pro které
je požadován jeho zápis do rejstříku, rozlišovací způsobilost.
[11] Z výše uvedeného vyplývá, že rozlišovací způsobilost (neboli distinktivnost) je jednou ze
základních podmínek pro zápis ochranné známky do rejstříku. Absolutní nedostatek rozlišovací
způsobilosti [např. v případě pouhého slovního označení „limonáda“ (jakožto obecného
druhového označení výrobků stovek výrobců), které by bylo navrhováno pro zápis ochranné
známky ke konkrétnímu nealkoholickému nápoji jednoho z výrobců] nelze zhojit [§4 písm. a)
ve spojení s §1a zákona o ochranných známkách], a to ani skrze §5 téhož zákona. Relativní
nedostatek rozlišovací způsobilosti [§4 písm. b), c) a d) zákona o ochranných známkách]
však může být překonán, pokud označení nemající inherentní rozlišovací způsobilost (tedy nemá
ji per se) získá rozlišovací způsobilost užíváním v obchodním styku ve smyslu §5 téhož zákona.
Aby označení získalo rozlišovací způsobilost užíváním, musejí osoby identifikovat výrobek
nebo službu jako pocházející od určitého výrobce nebo poskytovatele služby díky užívání
označení jako ochranné známky (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 6. 2002 ve věci C-
299/99, Philips, bod 64). Přehled kritérií pro posouzení získané rozlišovací způsobilosti podal
Soudní dvůr EU např. v rozsudku ze dne 4. 5. 1999 ve věci C-108/97 a C-109/97, Windsurfing
Chiemsee, z jehož závěrů Nejvyšší správní soud vycházel např. v rozsudku ze dne 22. 7. 2011,
č. j. 7 As 35/2011 - 246 (ve věci GOLF). K těmto kritériím se řadí např. podíl na trhu, intenzita,
geografické rozšíření a doba užívání ochranné známky, výše investic vynaložených na propagaci,
podíl spotřebitelů, kteří identifikují výrobky nebo služby jako pocházející od určitého výrobce
nebo poskytovatele služeb díky ochranné známce, prohlášení obchodních a průmyslových komor
nebo jiných profesních sdružení.
[12] Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s názorem stěžovatelky a naopak souhlasí se závěry
městského soudu, že by pouhým spojením slov „travel“ a „portal“ vzniklo unikátní slovní spojení
„TravelPortal“, které má inherentní rozlišovací způsobilost. České veřejnosti standardně
srozumitelný anglický výraz „travel“, překládaný jako „cestovat“ či „cestovatelský“, a ještě
známější anglický výraz „portal“ (v české podobě „portál“), překládaný jako „brána“, dnes běžně
užívaný v prostředí internetu, jsou slova obecná a běžně používaná, jejichž spojením vzniká opět
pouze obecný výraz přeložitelný jako „cestovatelský portál“. Městský soud proto správně
dovodil, že se v případě tohoto slovního spojení jedná toliko o popisné druhové označení služeb
bez rozlišovací způsobilosti, neboť spotřebitelé skrze něj nejsou s to odlišit právě služby
stěžovatelky od služeb ostatních subjektů na trhu. Smyslem ochranných známek je mimo jiné
„oslovit relevantní okruh spotřebitelů tak, aby pomocí označení výrobek tzv. identifikovali s jeho původcem. Právě
stanovením zákonných podmínek zápisné způsobilosti zákon omezil „lákání spotřebitelů“ pomocí označení
požadavkem určité minimální míry rozlišovací způsobilosti, aby institut ochranných známek plnil svůj primární
identifikační účel v rámci konkurenční soutěže podnikatelů na relevantním trhu. (…) Proto by značky a údaje,
které mohou sloužit pro určení vlastností zboží nebo služeb, pro které se žádá zápis, měly zůstat volně k dispozici
všem podnikatelům, aby mohly být použity při popisu stejných vlastností jejich vlastního zboží“ (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 35/2011 - 246 ve věci GOLF).
[13] Možností zapsat jako ochrannou známku běžně užívaná slova se Nejvyšší správní soud
zabýval např. v rozsudku ze dne 29. 7. 2015, č. j. 9 As 23/2015 - 29, č. 3369/2016 Sb. NSS,
ve věci iadvokat, bod [34], v němž konstatoval: „Běžně používaná slova mohou mít rozlišovací způsobilost,
pokud konkrétní běžně používané slovo nijak nesouvisí s výrobky nebo službami, pro něž je přihlašováno.
Jako příklad takovéhoto označení lze uvést označení apple (anglicky jablko) pro počítače, nebo označení camel
(anglicky velbloud) pro cigarety. V těchto případech si průměrný spotřebitel uvedená slova nijak nespojí
s uvedenými výrobky, bude je tedy pro uvedené výrobky vnímat jako označení vymyšlená, nesouvisející. Takováto
označení mohou pro nesouvisející výrobky/služby tvořit ochrannou známku.“ V nyní souzené věci
stěžovatelka na rozdíl od výše uvedeného požadovala zapsání přihlašovaného označení
„TravelPortal“ (v českém překladu „cestovní portál“) zejména pro služby spojené se zájezdy,
rekreací, přepravou osob, ubytováním, zábavou apod., které má jasnou souvislost s cestováním,
a které proto rozlišovací způsobilost samo o sobě mít nemůže.
[14] K námitce, že městský soud pochybil, neprováděl-li v předchozím soudním řízení
dokazování za účelem prokázání toho, že je slovní spojení přihlašované stěžovatelkou k zápisu
běžné, Nejvyšší správní soud nepřisvědčil. Mezi stranami nebyly sporné skutkové otázky
projednávané věci, tedy to, na jaké služby poskytované stěžovatelkou se má přihlašovaná
ochranná známka vztahovat, stejně jako skutečnost, že tyto služby nabízejí na trhu i další
subjekty. Úzká jazyková spojitost mezi anglickým výrazem „TravelPortal“ a cestováním je natolik
zřejmá, že ohledně ní nebylo třeba provádět dokazování. Následné hodnocení toho, zda v tomto
konkrétním případě došlo k naplnění neurčitého právního pojmu „rozlišovací způsobilost“,
pak již nebylo otázkou skutkovou, nýbrž otázkou právní, neboť se jednalo o subsumpci
konkrétního skutkového stavu pod příslušnou právní normu.
[15] Pokud se jedná o kasační námitku porušení legitimního očekávání a odchýlení
se od ustálené rozhodovací správní praxe, Nejvyšší správní soud uvádí, že se jí nemohl
pro nepřípustnost zabývat, neboť se jedná o nové důvody, které nebyly uplatněny v žalobě
před městským soudem, ač tak stěžovatelka mohla učinit. Z ustálené judikatury (viz např. již
rozsudek ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 34/2004 - 49, č. 419/2004 Sb. NSS, nebo rozsudek
ze dne 25. 9. 2008, č. j. 8 Afs 48/2006 - 155, č. 1743/2009 Sb. NSS) vyplývá, že §104 odst. 4
s. ř. s. zavádí do řízení před Nejvyšším správním soudem koncentrační princip, který zajišťuje,
aby uplatněné výhrady účastníků řízení byly pořadem práva nejprve projednány krajskými soudy,
kterým byly v žalobách předestřeny, a až poté může zákonnost jejich posouzení, promítly-li
se zároveň i do námitek kasačních, přezkoumat Nejvyšší správní soud. K tomu ovšem v případě
uvedené námitky nedošlo, neboť stěžovatelka ji v podané žalobě vůbec nevznesla, a učinila
tak až v kasační stížnosti.
[16] Zbývající kasační námitky stěžovatelky pak směřují proti závěrům městského soudu, který
se ztotožnil s posouzením žalovaného, že přihlašované označení nezískalo rozlišovací způsobilost
(kterou samo o sobě nemělo) ani dřívějším užíváním v obchodním styku ve vztahu ke službám
poskytovaným stěžovatelkou ve smyslu §5 zákona o ochranných známkách. Městský soud
a žalovaný při posuzování otázky, zda přihlašované označení získalo rozlišovací způsobilost
při užívání v obchodním styku, vycházeli z důkazů navržených stěžovatelkou [např. printscreeny
obrazovek příslušných webových stránek, včetně návštěvnosti a výsledků vyhledávání slovních
spojení „travel portal“ nebo „travelportal, odkazy na reklamní bannery, včetně obrazové
dokumentace (plakáty, bannery), faktury za marketingové služby, faktury za poskytnutí
reklamního prostoru, vzorové smlouvy, aj.] Přestože stěžovatelka doložila, že vynakládala vysoké
částky na reklamu a propagaci, dospěl soud k závěru, že tyto výdaje v souzené věci neprokazují,
že by se již samotné slovní spojení „TravelPortal“ stalo pro služby stěžovatelky příznačným,
a získalo tak rozlišovací způsobilost. V této souvislosti poukázal zejména na skutečnost,
že přihlašované slovní označení bylo propagováno vždy v kombinaci se specifickým grafickým
provedením požívajícím dřívější známkoprávní ochrany (kombinované ochranné známky
stěžovatelky). Správně tedy vycházel z toho, že v případě samotného slovního spojení je
ve vztahu k jeho rozlišovací způsobilosti nutno prokázat, že se – a to jen v samotné slovní
podobě - vžilo natolik, že si s ním spotřebitelé spojují právě služby poskytované stěžovatelkou.
[17] Uvedenému hodnocení městského soudu nemá Nejvyšší správní soud co vytknout. Jak již
bylo zmíněno výše, slova „travel“ a „portal“ jsou běžnými slovy, jejichž spojením vzniká pouze
obecný výraz „TravelPortal“ („cestovní“ či „cestovatelský portál“). Zatímco užití tohoto výrazu
v kombinaci s grafickými prvky a sloganem je patrně poměrně snadno způsobilé rozlišit služby
poskytované stěžovatelkou od služeb poskytovaných jinými subjekty (neboť se jedná o vizuálně
vnímanou ochrannou známku), samotné slovní spojení dvou obecných slov označujících druh
poskytovaných služeb rozlišovací způsobilost nabývá výrazně obtížněji. Důkazem o nabytí
rozlišovací způsobilosti v takovém případě nemohou být doklady prokazující dřívější užívání slov
coby součásti kombinované ochranné známky, neboť nelze dovodit, že se se službami
poskytovanými stěžovatelkou u průměrného spotřebitele vžilo rovněž samo slovní označení.
[18] Jako dostačující důkaz městský soud ve shodě s žalovaným správně neshledal
ani návštěvnost příslušných internetových stránek či profilu stěžovatelky na Facebooku.
K nesouhlasné s tím související kasační námitce Nejvyšší správní soud uvádí, že návštěvnost
těchto platforem sama o sobě neprokazuje, na základě čeho uživatelé webových stránek
stěžovatelky (či jejího profilu na Facebooku) tyto stránky navštívili. Zda se tak stalo skutečně
na základě znalosti slovního spojení „TravelPortal“, který spotřebitelé přímo zadali v příslušném
prohlížeči, zda se na stránky dostali prostřednictvím tzv. „reklamních bannerů“ (aniž by
si příslušné slovní spojení museli vybavovat či uvědomovat), či dokonce pouze skrze vyhledávání
klíčových slov souvisejících s cestováním v některém z vyhledavačů. Městský soud správně
připomněl, že návštěvností webových stránek (či profilu na Facebooku) nelze bez dalšího
prokázat, že by návštěva těchto platforem konkrétními uživateli byla skutečně důsledkem
vyhledávání služeb nabízených právě stěžovatelkou, či zda je stěžovatelkou tvrzená vysoká
návštěvnost spíše důsledkem obecného druhového označení cestovatelského portálu, tvořícího
základ její internetové domény.
[19] V řízení o zápisu ochranné známky, v němž přihlašované označení nemá inherentní
rozlišovací způsobilost, nese důkazní břemeno o jejím získání užíváním v předchozím
obchodním styku přihlašovatel (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2011,
č. j. 1 As 37/2011 - 77, ve věci PRAŽSKÁ SPRÁVA NEMOVITOSTÍ, bod [26]). Důkazní
standard je pak jako v kterémkoli jiném správním řízení poměrně vysoký, neboť zapsat
přihlašované označení lze pouze v případě, předloží-li přihlašovatel takové důkazy, které získání
rozlišovací způsobilosti prokáží bez důvodných pochybností (§3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád).
[20] Nejvyšší správní soud v této souvislosti opětovně odkazuje na dříve citovaný rozsudek
č. j. 7 As 35/2011 - 246 ve věci GOLF, v němž se zabýval získáním rozlišovací způsobilosti
označení „GOLF“ pro časopis tehdejší stěžovatelky, která vydávala jedno z periodik s golfovou
tématikou vycházející na území České republiky: „Důkazy byla sice prokázána dlouhodobá existence
a rozšířenost časopisu GOLF v rámci relevantní veřejnosti, ale nebyla prokázána skutečná existence asociace
označení GOLF s časopisem stěžovatele, bez rizika zaměnitelnosti s jinými periodiky o golfu, jak požaduje
judikatura Soudního dvora EU. V případě existence jiných periodik s tématikou golfu je nutné ve smyslu této
judikatury trvat na tom, že stěžovatel je povinen prokázat, že relevantní veřejnost skutečně časopis GOLF zná
a spojuje tento název právě s časopisem stěžovatele. Relevantní veřejností je nutno rozumět čtenáře v češtině
vycházejících časopisů o golfu na území České republiky, nikoli pouze podmnožinu této skupiny v podobě
předplatitelů konkrétního časopisu stěžovatele. Počet výtisků a předplatitelů, délka doby vydávání a míra
propagace časopisu (poutače, webové stránky, reklama na časopis) jsou ve smyslu citované judikatury EU jedním
z možných důkazů nasvědčujících možnému získání rozlišovací způsobilosti. Mají však spíše podpůrnou povahu
a neprokazují ještě samy o sobě tuto kvalitu příslušného označení. Tu lze prokázat zpravidla pouze ve spojení
s dalšími důkazními prostředky, např. metodologicky vhodně strukturovaným a dostatečně reprezentativním
sociologickým průzkumem u relevantní veřejnosti. Z něho by mělo vyplynout, že průměrný spotřebitel v rámci
relevantní veřejnosti (tedy ve svém souhrnu zcela výrazná většina relevantní veřejnosti) bez obtíží spojí ve své mysli
v případě, že se bude zaobírat časopisy o golfu, pojem GOLF s časopisem stěžovatele a že si tento časopis nesplete
s jiným obdobně zaměřeným nebo podobně pojmenovaným časopisem. Toto myšlenkové spojení by se mělo týkat
i převážné většiny těch příslušníků relevantní veřejnosti, kteří časopis stěžovatele nesledují nebo sledují jen občas
či nepravidelně, např. proto, že pravidelně sledují jiné časopisy o golfu. Rozlišovací způsobilost totiž bude v daném
případě mít slovo GOLF jen tehdy, pokud bude takto působit v relevantní veřejnosti jako celku.“
[21] Vztáhne-li Nejvyšší správní soud citované závěry, od kterých nemá důvod se odchýlit,
na nyní souzený případ, je zřejmé, že důkazy dokládající dlouhodobější existenci internetového
portálu stěžovatelky, jeho návštěvnost (stejně jako návštěvnost profilu na Facebooku), výdaje
na propagaci, včetně existence řady materiálů obchodní povahy užívaných stěžovatelkou, které
v drtivé většině obsahují nikoli pouze slovní označení, ale též kombinované ochranné známky,
mají pouze podpůrnou povahu a samy o sobě nemohou prokázat získání rozlišovací způsobilosti
pro slovní označení popisného (druhového) charakteru. Neprokazují tedy, že si průměrný
spotřebitel z řad veřejnosti bez obtíží toto slovní spojení (bez vazby na již chráněné grafické
provedení obohacené o řadu dalších prvků) spojí s konkrétními službami stěžovatelky a nesplete
si je s jinými portály, které se rovněž zabývají cestovatelskou tématikou. Dlužno poznamenat,
že relevantní veřejností je nutno v tomto případě rozumět téměř každou dospělou osobu
(přinejmenším na území České republiky), neboť občasnou poptávku po službách spojených
s cestováním lze očekávat u většiny obyvatelstva (nejedná se tedy o úzkou skupinu příznivců
golfu jako ve věci sp. zn. 7 As 35/2011). Posuzovaný případ je tedy typickou ukázkou situace,
v níž mohl zásadní roli sehrát metodologicky vhodně strukturovaný sociologický průzkum,
který by byl schopen prokázat stěžovatelkou tvrzenou (dosud však relevantně neprokázanou)
spojitost mezi přihlašovaným slovním spojením a službami právě jejího cestovatelského portálu
v mysli průměrného spotřebitele. Takový důkaz však stěžovatelka v předchozím řízení
nepředložila.
[22] K námitce nesprávného výkladu rozsudku Soudního dvora EU ze dne 7. 7. 2005 ve věci
C-353/03, Société des produits Nestlé SA, Nejvyšší správní soud uvádí, že z tohoto rozsudku nelze
dovodit zobecňující závěr, na který stěžovatelka poukazuje v kasační stížnosti, že pokud má
rozlišovací schopnost dříve zapsané označení (kombinovaná ochranná známka), má
tuto rozlišovací schopnost rovněž pouhá část tohoto dříve zapsaného označení. Rozsudek
Soudního dvora EU ve věci Nestlé shrnuje závěry předchozí ustálené judikatury Soudního dvora
EU, z níž vyplývá, že ať už jde o rozlišovací způsobilost inherentní nebo získanou užíváním,
musí být posuzována jednak vzhledem k výrobkům nebo službám, pro které je zápis ochranné
známky požadován, jednak k předpokládanému vnímání běžně informovaného, přiměřeně
pozorného a obezřetného průměrného spotřebitele dotčené kategorie výrobků nebo služeb.
Pokud jde o rozlišovací způsobilost získanou užíváním, výrobek nebo služba musejí být
zúčastněnými kruhy identifikovány jako pocházející od určitého výrobce nebo poskytovatele
služeb. Právní závěr, který nově přinesl právě rozsudek Nestlé, pak bylo upřesnění, že získání
rozlišovací způsobilosti může vyplynout rovněž z užívání určitého prvku v rámci již dříve
zapsané ochranné známky. Rozhodnutí žalovaného ani napadený rozsudek městského soudu
však nejsou s uvedenými závěry Soudního dvora EU v rozporu. Městský soud správně uzavřel, že
rozsudek Nestlé pouze uvádí, že skutečnost, že přihlašované označení bylo používáno jako
součást zapsané ochranné známky, nevylučuje získání rozlišovací způsobilosti. V žádném případě
však z tohoto rozsudku nelze dovodit právní domněnku, či dokonce fikci, že by takovým
užíváním tato část zapsané ochranné známky sama o sobě rozlišovací způsobilost získala. Soudní
dvůr EU naopak v rozsudku Nestlé výslovně uvedl (viz bod 31), že i v těchto případech musejí být
posouzeny veškeré skutečnosti, které mohou prokázat, že se přihlašované označení stalo
způsobilým dotyčný výrobek nebo službu identifikovat.
IV. Závěr a náklady řízení
[23] Na základě výše uvedených skutečností tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. poslední věty zamítl.
[24] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1
a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka (žalobkyně) neměla ve věci úspěch, nemá proto
právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec obvyklé
úřední činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. června 2021
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu