ECLI:CZ:NSS:2021:6.AZS.114.2021:46
sp. zn. 6 Azs 114/2021 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj), soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Veroniky Juřičkové v právní
věci žalobců: a) A. B., a b) nezl. C. D., zastoupeni Mgr. Tomášem Císařem, advokátem, sídlem
Vinohradská 22, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3,
Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. prosince 2019 č. j. OAM-
1100/ZA-ZA12-P10-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 25. února 2021 č. j. 13 Az 2/2020 - 35,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. února 2021 č. j. 13 Az 2/2020 - 35
a rozhodnutí žalovaného ze dne 9. prosince 2019 č. j. OAM-1100/ZA-ZA12-P10-2018
se r uší a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 12 848 Kč
k rukám zástupce žalobců Mgr. Tomáše Císaře, advokáta, do jednoho měsíce od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobce a) přicestoval do České republiky 17. prosince 2018, přičemž o mezinárodní
ochranu požádal 21. prosince 2018. Žádost zdůvodnil zejména tím, že byl v Kyrgyzstánu
pronásledován ze strany Výboru národní bezpečnosti Kyrgyzstánu (dále jen „GKNB“),
přičemž byl jeho příslušníky při výslechu bit a morálně ponižován, jelikož pracoval pro bývalého
premiéra ve finančním oddělení.
[2] U pohovoru uvedl, že se na výslech u GKNB v Biškeku dostavil celkem třikrát v průběhu
druhé poloviny roku 2018. První výslech trval dvě hodiny a žalobce a) byl v rámci něj dotazován
na svou práci pro bývalého premiéra, který byl také prověřován GKNB z důvodu korupce
při modernizaci tepelné elektrárny v Biškeku. Během druhého výslechu se žalobce a) tázali,
zda chce žít bez problémů, a po kladné odpovědi mu předložili prázdný papír a sdělili, aby psal,
co mu budou diktovat. Žalobce a) to odmítl a řekl, že si bude stěžovat nadřízeným, načež ucítil
ránu do zátylku. Zároveň mu příslušníci GKNB sdělili, že to, co je zákonné a co nikoli, určují oni,
a vyhrožovali, že něco provedou jeho manželce. Poté žalobce a) propustili, avšak s tím,
že pokud něco řekne, hodí na něj všechny nevyřízené případy a zavřou ho nebo zabijí.
Při posledním výslechu na žalobce a) čekali stejní muži jako v předchozích dvou případech
už u vchodu do budovy a v poutech jej odvedli do výslechové místnosti, kde do něj strčili,
až upadl obličejem na zem. Žalobce a) na dotaz ohledně spolupráce mlčel, načež mu bylo
sděleno, že si nebudou na nic hrát, buď udělá, co chtějí, nebo jej udusí a nikdo se nic nedozví.
Poté žalobce a) dusili igelitovým sáčkem a bili do hrudi a břicha. Po sundání sáčku s ním třásli,
zalepili mu ústa izolepou a znásilnili jej policejním obuškem. Žalobce a) tedy souhlasil s tím,
že udělá, co příslušníci GKNB chtějí, pokud přestanou. Dostal k podpisu papír a ústně přislíbil,
že přibližně během měsíce sežene na bývalého premiéra cennější informace. Výslech trval
3 až 4 hodiny a před propuštěním byl žalobce a) varován, že se před GKNB nikde neschová,
a pokud bude někde mluvit o tom, co proběhlo, ví, co se mu stane. Na základě těchto zkušeností
se žalobce a) spolu s manželkou rozhodl vycestovat z Kyrgyzstánu do České republiky a požádat
zde o mezinárodní ochranu.
[3] Dne 25. července 2019 žalobce a) požádal jako zákonný zástupce (otec) o udělení
mezinárodní ochrany žalobci b) narozenému na území České republiky. Žádost zdůvodnil tím,
že s manželkou chtějí, aby dítě bylo v bezpečí a společně s rodiči.
[4] Žalovaný rozhodnutím označeným v návětí mezinárodní ochranu žalobcům neudělil.
Výpověď žalobce a) totiž žalovaný hodnotil jako nevěrohodnou a jeho příběhu neuvěřil. Předně
se pozastavil nad tím, že žalobce a) neví adresu ani název útvaru GKNB, k němuž se v období
od srpna do listopadu 2018 třikrát dopravoval, i když v Biškeku dlouhodobě žil, studoval
a pracoval. Žalovaný dále shledal jako zcela nevěrohodné to, že GKNB žalobce a) propustila
na měsíc oproti ústnímu příslibu získání dalších informací, a fakticky tak umožnila jemu
a jeho manželce vyřídit si všechny potřebné náležitosti a vycestovat ze země. Rozpor shledal
žalovaný i v tom, že se žalobce a) dle své výpovědi rozhodl s manželkou opustit zemi původu
až po posledním výslechu v listopadu 2018, avšak navzdory tomu se k odjezdu zcela evidentně
chystal už od září 2018, neboť měli s manželkou cestovní pasy vyhotovené už k 25. září 2018.
Dále podle žalovaného žalobce a) lživě vypověděl, že nebyl se svými bývalými kolegy
po ukončení zaměstnání v žádném kontaktu, jelikož si dokázal obstarat potvrzení o zaměstnání,
ačkoliv už zaměstnán nebyl, a jeho manželka v samostatně vedeném správním řízení
před žalovaným tvrdila, že obdobnému zacházení ze strany GKNB byli vystaveni i jeho ostatní
spolupracovníci. Zároveň dle žalovaného nelze předpokládat, že osoba podílející se jakýmkoliv
způsobem na finančních transakcích kanceláře bývalého kyrgyzského premiéra čelícího vážným
obviněním ze zpronevěry by mohla na základě uděleného víza a spolu s manželkou bez potíží
vycestovat letecky ze země, a to tím méně vzhledem k popsanému jednání pracovníků GKNB
vůči žalobci a).
[5] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl rozsudkem označeným v návětí Městský soud
v Praze (dále jen „městský soud“). Ztotožnil se se závěry žalovaného, že žalobci uvedli lživé
údaje, a jejich výpověď je tak zcela nevěrohodná a účelová. Městský soud tudíž neshledal
naplnění podmínek pro udělení azylu podle §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Zároveň
dle jeho názoru nebyly dány podmínky ani pro azyl podle §13 zákona o azylu, ani pro azyl
humanitární ve smyslu §14 zákona o azylu, neboť v případě žalobců nebyl naplněn neurčitý
pojem „v případě hodném zvláštního zřetele“. Stejně tak se městský soud ztotožnil s posouzením
žalovaného v tom, že není důvod přiznat žalobcům doplňkovou ochranu podle §14a zákona
o azylu, neboť vzhledem k nevěrohodnosti výpovědi, motivům odchodu z vlasti a informacím
vyplývajícím ze spisu jim při návratu do vlasti nehrozí přímé a bezprostřední nebezpečí vážné
újmy. Na závěr městský soud odmítl aplikaci zásady in dubio pro libertate s tím, že jelikož byla
výpověď žalobce a) jako celek smyšlená, obsahovala lživé údaje, a to z důvodu snahy legalizovat
pobyt na území České republiky, nemusel žalovaný v duchu této zásady postupovat.
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[6] Žalobci (dále též „stěžovatelé“) podali proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.
Namítali, že se městský soud kvalitativně nevypořádal s žalobními námitkami a rozhodnutí
žalovaného nepřezkoumal, nýbrž pouze zopakoval závěry správního orgánu, přičemž uvedl
rovněž totožné úvahy v procesu dovozování daných závěrů. Jelikož městský soud aproboval
dle stěžovatelů nesprávné a nezákonné rozhodnutí, zůstávají zcela relevantní a aktuální jednotlivé
žalobní námitky, s nimiž se městský soud dostatečně nevypořádal. Dále stěžovatelé poukázali
na nedostatečnou konkrétnost a určitost výrokové části rozhodnutí žalovaného, tedy rozpor
s §68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
[7] Po věcné stránce namítali zejména nedostatečné posouzení udělení doplňkové ochrany
podle §14a zákona o azylu, přičemž odkázali na pronásledování ze strany policejních složek
a na násilí probíhající v Kyrgyzstánu. V tomto směru poukázali na podklady shromážděné
žalovaným a na to, že na rodinu stěžovatelů byl činěn nátlak ze strany státních orgánů včetně
výhrůžek smrtí. Podle stěžovatelů jsou rovněž nepřípadné poznámky žalovaného i městského
soudu o nevyčerpání prostředků vnitrostátní ochrany a možnosti přesídlení v rámci Kyrgyzstánu,
neboť otázka řádného vyřízení případné stížnosti je minimálně diskutabilní a představa,
že se stěžovatel a) v novém působišti dovolá ochrany tamních policejních orgánů před jinými,
je zcela absurdní. Stěžovatelé dle svého názoru předestřeli jasný a konkrétní „azylový příběh“,
který jasně dokládá možné pronásledování a hrozbu vážné újmy. Případný nedostatečně zjištěný
skutkový stav je proto zapříčiněn nedostatkem činnosti ze strany žalovaného a městského soudu,
a proto by v případě pochybností mělo být straněno účastníkovi řízení. Nakonec stěžovatelé
namítali, že se žalovaný při posouzení žádosti o azyl zaměřil pouze na to, že stěžovatelé neuvedli
nic o vyvíjení politických aktivit nebo realizování politických práv. Stěžovatelé však mají za to,
že dosah politických práv je širší a zahrnuje také svobodu v přístupu ke státním institucím
a možnost obracet se na nezávislé orgány k prošetření svých vlastních záležitostí.
[8] Žalovaný ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelé vůbec neodůvodňují, proč by měla být
kasační stížnost přijatelná. Dle jeho názoru přijatelná není, a proto je na místě ji odmítnout.
Rozsudek městského soudu je podle žalovaného správný a dostatečně odůvodněný a netrpí
vadami uvedenými v kasační stížnosti. Podle žalovaného je tedy třeba, aby stěžovatelé řešili
svou situaci v souladu se zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů.
[9] Nejvyšší správní soud zaslal vyjádření žalovaného stěžovatelům na vědomí.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná.
[11] Nejprve Nejvyšší správní soud konstatuje, že námitky týkající se přesídlení v rámci
Kyrgyzstánu a zúženého pojetí politických práv stěžovatelé vznesli až v kasační stížnosti.
Jelikož je mohli uplatnit už v řízení před městským soudem, jsou nepřípustné ve smyslu §104
odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., správní řád soudní (dále jen „s. ř. s.“). Nejvyšší správní soud
se jimi tudíž nebude zabývat.
[12] Pokud jde o námitky stran nedostatečné konkrétnosti a určitosti výrokové části
rozhodnutí žalovaného, Nejvyšší správní soud konstatuje, že neuvedení některého
z identifikačních údajů fyzické osoby podle §68 odst. 2 v kombinaci s §18 odst. 2 správního řádu
(jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popř. jiný údaj podle zvláštního
zákona) může mít vliv na zákonnost rozhodnutí pouze v případě, že reálně hrozí záměna
účastníka řízení s jinou osobou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. září 2015
č. j. 7 Azs 166/2015 - 48). To, že ve výroku rozhodnutí žalovaného není uvedeno místo trvalého
pobytu stěžovatelů, kteří jím nedisponují, přičemž není uvedeno ani místo hlášeného pobytu,
takovou vadou není, neboť uvádět místo hlášeného pobytu správní řád ani jiný zákon neukládá
a v nyní projednávané věci riziko záměny nevyvstalo. Podobně nevyvstaly ani žádné pochybnosti
o tom, že žalovaný byl věcně a místně příslušným správním orgánem pro rozhodování o udělení
mezinárodní ochrany a stěžovatelé nic takového nenamítají. Neuvedení kompetenčních
ustanovení ve výroku rozhodnutí žalovaného tudíž také samo o sobě nemá vliv na zákonnost
rozhodnutí napadeného žalobou (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
11. ledna 2012 č. j. 3 Ads 96/2011 - 118).
[13] Stěžovatelé rovněž v obecnosti namítají nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu
i rozhodnutí žalovaného. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že v obou případech je zřetelné,
jakými úvahami se soud (rozhodující správní orgán) řídil, přičemž je zároveň zřetelný postup
při posuzování rozhodných skutečností. Městský soud si z rozhodnutí žalovaného nevytvořil
pouze podkladový materiál, jak stěžovatelé namítají, nýbrž svými úvahami reagoval na žalobní
námitky a uvedl, z jakých důvodů se se závěry žalovaného ztotožňuje.
[14] Nejvyšší správní soud však nemohl přehlédnout, že jak městský soud, tak žalovaný
odkazují ve svých rozhodnutích na rozpory mezi výpověďmi stěžovatele a) a jeho manželky,
s níž bylo vedeno samostatné správní i soudní řízení (rozsudek městského soudu v její věci byl
rovněž napaden kasační stížností, o které doposud nebylo rozhodnuto a je o ní u Nejvyššího
správního soudu vedeno řízení pod sp. zn. 1 Azs 160/2021). Neshody mají spočívat v tom,
že stěžovatel a) tvrdil, že po skončení zaměstnání u bývalého premiéra nebyl se svými tehdejšími
kolegy v kontaktu, zatímco jeho manželka měla uvést, že bývalé kolegy stěžovatele a) postihl
podobný osud jako jeho, ačkoliv byla o věci informována pouze částečně; a dále v tom,
že stěžovatel a) tvrdil, že ho GKNB již nekontaktovala poté, co si změnil telefonní číslo,
avšak manželka uvedla, že si telefony pouze vypnuli.
[15] Kromě jiného z těchto neshod dovodil žalovaný (a městský soud s jeho závěry zcela
souhlasil) lživost údajů poskytnutých stěžovatelem a) a nevěrohodnost a účelovost jeho výpovědi.
Ve správním spise však není založen protokol o pohovoru s manželkou stěžovatele a),
ačkoliv z neshod mezi jednotlivými výpověďmi činí žalovaný i městský soud závěry se závažnými
dopady pro stěžovatele. Nejvyšší správní soud tudíž dospěl k závěru, že odkaz na výpověď
manželky stěžovatele a) spolu s dovozením rozporů, aniž by byl ve spisech o výpovědi manželky
jakýkoliv podklad, je vadou, která mohla ovlivnit zákonnost rozhodnutí ve věci samé.
[16] Navíc, pokud žalovaný i městský soud uvádějí, že stěžovatel a) musel být se svými
bývalými kolegy ve styku i po skončení zaměstnání, neboť si obstaral potvrzení o zaměstnání
potřebné pro vycestování, z jeho výpovědi ani z dalších podkladů to nutně nevyplývá. Stěžovatel
a) totiž uvedl, že protože už nepracoval, potvrzení mu obstarali přátelé, přičemž ze spisového
materiálu nijak nevyplývá informace, že by se mělo jednat o potvrzení vztahující se k jeho bývalé
pracovní pozici. Může se tudíž jednat o potvrzení jiné, vyhotovené pouze pro účely opuštění
země.
[17] Už sama popsaná vada je dostatečným důvodem pro zrušení rozsudku městského soudu
i rozhodnutí žalovaného ve smyslu §110 odst. 1 a 2 písm. a) s. ř. s., Nejvyšší správní soud
nicméně dospěl k závěru, že mu nic nebrání vyjádřit se k dalším věcným námitkám stěžovatelů,
jež s výpovědí manželky stěžovatele a) nesouvisí.
[18] Rozhodující v nyní řešené věci je důvěryhodnost azylového příběhu stěžovatelů, resp. zda
předestřeli jasný a konkrétní azylový příběh dokládající možné pronásledování nebo skutečnou
hrozbu vážné újmy, jak namítají. V tomto kontextu městský soud bez výhrad přejal hodnocení
žalovaného spočívající v tom, že výpověď stěžovatele a) je nevěrohodná a účelově použitá.
Nejvyšší správní soud se však s tímto posouzením neztotožňuje. Stěžovateli a) je vytýkáno,
že i když je vysokoškolsky vzdělaný a v Biškeku žil a studoval podstatnou část svého života, nebyl
schopen žalovanému sdělit místo, kde probíhaly jeho výslechy, ani název útvaru GKNB,
který jej vyslýchal.
[19] Nejvyšší správní soud konstatuje, že od žadatele o mezinárodní ochranu sice lze očekávat
znalosti odpovídající jeho vzdělání (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. července 2009 č. j. 5 Azs 40/2009 - 74). To však neznamená, že v případě vysokoškolsky
vzdělaného žadatele je možné jeho výpověď vykládat bez ohledu na kontext plynoucí
z celkového vedení pohovoru. Stěžovatel a) sice skutečně neuvedl přesnou adresu, kde probíhaly
jeho výslechy, ani přesný název odboru GKNB, nicméně pokud bylo dané zjištění
pro žalovaného natolik zásadní, nic mu nebránilo v tom, aby se na potřebné skutečnosti ptal
podrobněji. Stěžovatel a) byl tázán toliko na to, kam konkrétně byl předvolán a zda zná adresu
daného odboru, přičemž odpověděl, že přesnou adresu nezná, jel tam maršrutkou od bytu
asi 30 minut – řidiči řekl, že potřebuje zavést do sídla GKNB, a on jej tam zavezl. Na žádnou
další specifikaci místa ani útvaru nebyl stěžovatel a) při pohovoru tázán, přitom není vyloučeno,
že by byl schopen budovu (sídlo GKNB), část města, v níž se nachází, či konkrétní útvar blíže
specifikovat, pokud by žalovaný ke zjištění informací, jež zjevně považoval za podstatné
k posouzení důvěryhodnosti stěžovatele, vynaložil adekvátní snahu. V tomto kontextu Nejvyšší
správní soud připomíná povinnost správního orgánu vést pohovor tím směrem,
aby jeho výsledek byl dostatečně konkrétní pro potřeby zjištění veškerých rozhodných
skutečností a k prověření hodnověrnosti žadatelova azylového příběhu (viz např. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. února 2004 č. j. 6 Azs 50/2003 - 89 a ze dne
25. dubna 2019 č. j. 5 Azs 207/2017 - 36, bod 42). Pokud se tedy žalovaný omezil
u některých okolností pouze na základní otázky, nelze stěžovatelovi a) bez dalšího vyčítat,
že neuvedl dostatečně konkrétní informace, a nelze na tom stavět závěr o jeho nevěrohodnosti.
[20] V tomto smyslu jsou nepřípadné rovněž výhrady městského soudu, že stěžovatel a) nebyl
schopen sdělit, co měl podepsat během posledního výslechu, ani jaké prohlášení odmítl sepsat
během svého druhého výslechu, ani popsat uniformy příslušníků GKNB. Co se týče posledního
výslechu, stěžovatel a) jej popisoval jako celek, v němž bylo zahrnuto brutální násilí a informace,
že před něj dali papír, aby jej podepsal. Žalovaný se přitom na obsah „papíru“ nijak dále neptal,
a proto nelze dovodit, že stěžovatel a) nebyl schopen dokument blíže specifikovat, jak učinil
městský soud. Navíc, i kdyby stěžovatel a) nebyl schopný uvést k obsahu dokumentu podrobné
informace, bylo by možné to přičíst intenzivnímu rozrušení, jež zapříčinilo předchozí zacházení.
V rámci druhého výslechu dostal stěžovatel a) prázdný papír a měl napsat, co mu bude
diktováno, což odmítl. Těžko proto mohl vědět, co mělo být obsahem prohlášení, které odmítl
sepsat. Na konkretizaci uniforem příslušníků GKNB potom nebyl žalovaným tázán vůbec.
[21] Další úvahy žalovaného vedoucí k závěru o nevěrohodnosti a účelovosti výpovědi
stěžovatele a), s nimiž se městský soud ztotožnil, jsou přinejmenším spekulativní povahy.
Nejvyšší správní soud přitom již dříve judikoval, „že žalovaný nemůže ze svého posuzování
vyloučit tvrzené skutečnosti např. pouze proto, že nelze vyloučit jiný průběh událostí
než ten předestřený žadatelem či že existuje alternativní vysvětlení pro určité skutečnosti, které je
stejně pravděpodobné. (…) Pokud je byť jen přiměřeně pravděpodobné, že tvrzení žadatele
je pravdivé či že se určitá skutečnost udála tak, jak uvádí žadatel, žalovaný nesmí toto tvrzení
prohlásit za nevěrohodné a vyloučit jej z dalšího posuzování; naopak, musí toto tvrzení vzít
v potaz při celkovém posouzení odůvodněnosti žádosti a přiřadit mu patřičnou váhu.“ (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. září 2008 č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, č. 1749/2009 Sb.
NSS).
[22] To se týká především zpochybnění toho, že se stěžovateli a) s jeho manželkou mohlo
podařit vyřídit si potřebné náležitosti a odcestovat z Kyrgyzstánu, ačkoliv byl stěžovatel a)
pro GKNB zájmovou osobou, dále toho, že vlivný otec manželky stěžovatele a) nepodnikl
ve věci žádné kroky, ale pouze doporučil manželům vycestovat, a rovněž toho, že je v příběhu
stěžovatele a) rozpor, pokud uvádí, že se k vycestování ze země rozhodl až v listopadu 2018,
avšak nový cestovní pas si vyřídil ke dni 25. září 2018, takže se musel na vycestování připravovat
už od září 2018.
[23] Sled událostí, v rámci něhož si stěžovatel a) s manželkou byli schopní obstarat turistická
víza a další potřebné dokumenty pro vycestování do České republiky po tom, co byl stěžovatel a)
v listopadu 2018 surově zbit, aniž by jim v potřebných úkonech zabránila GKNB, není
podle Nejvyššího správního soudu nemožný, nýbrž jej lze hodnotit jako přiměřeně
pravděpodobný. Stěžovatel a) sám uvedl, že si jeho osobu GKNB předvolávala jako svědka,
takže nebyl zanesen v databázi trestně stíhaných osob. Pokud se k tomu připočtou informace
ze zpráv o zemi původu, které obstaral žalovaný, a sice že GKNB byla zapojena do svévolného
zatýkání, včetně údajně politicky motivovaných případů, do porušování práv vězňů a vydírání
a že v zemi funguje ve velké míře korupce a úroveň demokracie je nízká, lze si představit,
že osoba stěžovatele a) nebyla, ať už z jakéhokoliv důvodu, vedena v oficiálních registrech.
K tomu je nutné dodat, že stěžovatel a) přislíbil při výslechu na začátku listopadu 2018 obstarat
za „zhruba měsíc“ nějaké cennější informace na premiéra. Ze správního spisu potom vyplývá,
že vízum bylo stěžovateli a) uděleno 30. listopadu 2018, a to od 17. prosince 2018. Nelze
proto vyloučit, že stěžovatel a) stihl odcestovat z Kyrgyzstánu ještě před tím, než se o něj GKNB
začala znovu zajímat. Nejvyšší správní soud se tedy neztotožňuje s městským soudem,
pokud nedůvěryhodnost stěžovatele a) zdůvodňuje také tím, že přicestoval do České republiky
dne 17. prosince 2018, tedy více jak měsíc od posledního výslechu a příslibu dodání dalších
informací, bez jakéhokoliv zájmu státních orgánů. Je totiž rozdíl, jestliže někdo něco přislíbí
dodat „do jednoho měsíce“, jak uvedl v rozsudku městský soud, a pokud někdo něco přislíbí
dodat „za zhruba měsíc“, jak uvedl při pohovoru stěžovatel a).
[24] Podobně je nutné nahlížet také na to, že vlivný otec manželky stěžovatele a) nepodnikl
ve věci žádné kroky a doporučil manželům vycestovat z vlasti. Skutečnost, že měl tchán
stěžovatele a) vlivné kontakty a v minulosti mu byl schopný obstarat práci u bývalého premiéra,
ještě neznamená, že je schopný ho efektivně ochránit před praktikami GKNB, jak naznačuje
městský soud i žalovaný. Ani skutečnost, že měl stěžovatel a) vystavený pas ke konci září 2018,
není nijak v rozporu s tím, že se rozhodl opustit vlast až v polovině listopadu 2018. První výslech
stěžovatele a) proběhl už v srpnu 2018, přičemž stěžovatel věděl, že bývalý premiér,
pro něhož pracoval, byl zájmovou osobou GKNB. I ze zpráv o zemi původu opatřených
žalovaným vyplývá, že GKNB a obecně kyrgyzské orgány činné v trestním řízení v daném
období užívaly mučení a další nepřípustné praktiky včetně vynucování doznání,
takže se i stěžovatel a) mohl důvodně obávat, že se tlak na něj bude stupňovat. Podle Nejvyššího
správního soudu, na rozdíl od městského soudu a žalovaného, nelze vyloučit závěr, že si cestovní
pas obstaral dříve, aby měl na případnou situaci možnost reagovat. Stejně tak je možné,
že si stěžovatel a) obstarával cestovní pas v září 2018 ze zcela jiného důvodu. Nejvyšší správní
soud dodává, že pokud bylo pro posouzení věci zásadní, že mezi obstaráním cestovního dokladu
a rozhodnutím opustit zemi je časová prodleva, resp. že okamžik jeho obstarání nekoresponduje
s tím, kdy stěžovateli a) začaly významnější potíže s GKNB, měl se žalovaný v rámci pohovoru
doptat na podrobnosti, což však ani v tomto případě neučinil. Danou otázku tak posoudil
na základě svých domněnek, přičemž městský soud závěry žalovaného bez výhrad převzal.
[25] Stěžovatelé dále namítají, že jim nelze přičítat k tíži, že nevyčerpali prostředky vnitrostátní
ochrany, resp. že problém neřešili dostatečně se státními orgány v Kyrgyzstánu. V tomto případě
Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem v tom, že žalovaný takový požadavek
ve svém rozhodnutí nevznesl. Jak však dále uvádí městský soud, žalovaný požadavek nevznesl
proto, že dospěl k závěru o nevěrohodnosti výpovědi stěžovatelů. Případné posouzení,
zda stěžovatelé vyčerpali prostředky vnitrostátní ochrany, tak bude předmětem až dalšího řízení
po přehodnocení věrohodnosti stěžovatele a).
IV. Závěr a náklady řízení
[26] Nejvyšší správní soud uzavírá, že žalovaný činil závěry z výpovědi manželky stěžovatele
a), ačkoliv ve správním spisu o ní není založen žádný podklad. Na jejím základě potom dospěl
k rozporům ve výpovědích, z nichž dovodil lživost a nevěrohodnost azylového příběhu
stěžovatelů, přičemž tyto závěry převzal i městský soud. Uvedeným postupem bylo řízení
zatíženo vadou, jež mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Dále shledal Nejvyšší správní soud
pochybení při hodnocení věrohodnosti výpovědi stěžovatelů, resp. stěžovatele a) spočívající
ve zkreslení významu odpovědí při pohovoru a jejich hodnocení odtrženě od dalšího kontextu
a dalších informací o zemi původu.
[27] Nejvyšší správní soud tedy vyhodnotil kasační stížnost jako důvodnou, pročež v souladu
s §110 odst. 1 větou první s. ř. s. zrušil rozsudek městského soudu, a vzhledem k tomu,
že vytýkané vady mají původ již v žalobou napadeném rozhodnutí, zrušil podle §110 odst. 2
písm. a) ve spojení s §78 odst. 1 a 4 s. ř. s. i rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení. V něm žalovaný v souladu s právním názorem vysloveným v tomto rozsudku
[§78 odst. 5 ve spojení s §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.] předně doplní podklady ve vztahu
k výpovědi manželky stěžovatele a) a přehodnotí, zda jsou případné nesrovnalosti skutečně
vysvětlitelné pouze tím, že informace jsou záměrně lživé a účelové. Dále žalovaný s ohledem
na výše uvedené přehodnotí otázku důvěryhodnosti stěžovatele a) a pak se zaměří na to, zda není
na místě na základě informací od stěžovatelů spolu s informacemi o zemi původu přiznat
jim mezinárodní ochranu, a to zejm. podle §14a zákona o azylu.
[28] Podle §110 odst. 3 věty druhé s. ř. s. rozhodne Nejvyšší správní soud v případě, že zruší
podle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. rozhodnutí žalovaného, o nákladech řízení o kasační stížnosti
i o nákladech řízení před krajským (městským) soudem. Podle §60 odst. 1 s. ř. s., aplikovaného
na základě §120 s. ř. s., má úspěšný stěžovatel právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
[29] Stěžovatelé, kteří měli v řízení plný úspěch, byli zastoupeni advokátem pouze v řízení
před Nejvyšším správním soudem. Za řízení před městským soudem jim proto náleží
pouze náhrada skutečně vynaložených hotových výdajů (viz též rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. září 2015 č. j. 6 As 135/2015 - 79). Ze spisu městského soudu vyplývá,
že stěžovatelé zaslali žalobu a repliku k vyjádření žalovaného doporučenými dopisy za 57 Kč
a 62 Kč, celkem tedy za 119 Kč. V řízení před Nejvyšším správním soudem zástupce stěžovatelů
učinil následující úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení a sepis a podání kasační
stížnosti [§11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Odměna za jeden úkon právní služby
činí podle §7 bodu 5, aplikovaného na základě §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu, 3 100 Kč.
Zástupce však zastupoval dvě osoby, proto mu za společný úkon podle §12 odst. 4 advokátního
tarifu náleží za každou osobu odměna snížená o 20 %, tedy 4 960 Kč za úkon (2 480 Kč
za každého stěžovatele). Za dva společné úkony tedy zástupci náleží odměna 9 920 Kč, k níž je
podle §13 odst. 4 advokátního tarifu třeba přičíst 300 Kč na úhradu hotových výdajů za úkon,
celkem tedy 10 520 Kč. Zástupce stěžovatelů je plátcem daně z přidané hodnoty, proto se částka
zvyšuje o 21 % představujících výši této daně na 12 729 Kč. K tomu je nutné připočíst 119 Kč
za řízení před městským soudem, celkem tedy 12 848 Kč. Tato částka představuje – vzhledem
ke skutečnosti, že stěžovatelé byli ze zákona osvobozeni od soudních poplatků – celkovou výši
náhrady nákladů řízení pro stěžovatele. K jejímu uhrazení byla stanovena přiměřená lhůta
jednoho měsíce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. července 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu