ECLI:CZ:NSS:2021:6.AZS.167.2020:71
sp. zn. 6 Azs 167/2020 - 71
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobců: a) L. T., b)
A. T., c) S. T., všichni zastoupeni JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem, sídlem Šafaříkova
666/9, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
týkající se žaloby proti rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 3. 2019, č. j. OAM-671/ZA-ZA12-
ZA18-2016, č. j. OAM-672/ZA-ZA12-ZA18-2016 a č. j. OAM-670/ZA-ZA12-ZA18-2016,
o kasačních stížnostech žalobců a) - c) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 4. 6. 2020, č. j. 28 Az 6/2019 - 70,
takto:
I. Kasační stížnosti se odm ít a jí pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech.
III. Odměna ustanoveného advokáta JUDr. Ing. Jiřího Špeldy se u rču je částkou
9 365 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Rozhodnutími ze dne 12. 3. 2019 neudělil žalovaný žalobcům mezinárodní ochranu
podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Důvodem žádosti byly problémy, které měl
žalobci a) zprostředkovaně působit S. A., arménský oligarcha, jenž se chtěl zmocnit jeho
obchodu. Osoby spojené s oligarchou žalobci a) vyhrožovali, že ublíží jeho rodinným
příslušníkům, proběhlo i několik incidentů.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové,
který žaloby zamítl.
[3] Krajský soud neshledal, že by byl žalobce a) jako podnikatel součástí sociální skupiny
ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu, k čemuž odkázal na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 22. 7. 2014, č. j. 9 Azs 117/2014 - 93. Dále konstatoval, že původcem
pronásledování může být soukromá osoba pouze tehdy, pokud veřejná moc není schopna
či ochotna odpovídajícím způsobem zajistit ochranu. Soud uznal, že situace v Arménii
je problematická, nedospěl však k závěru o selhání vnitrostátní ochrany či její neúčinnosti
v konkrétním případě žalobců, kteří tuto možnost ani nezkusili. Soud dále připomněl, že výčet
důvodů v §12 zákona o azylu je taxativní. Ani k naplnění důvodů pro udělení doplňkové ochrany
dle soudu nedošlo, neboť žalobci nevyčerpali možnosti vnitrostátní ochrany.
[4] Podklady o situaci v zemi původu považoval soud za dostačující. Uvedl, že žalovaný
shromáždil v praxi obvyklé podklady, mezi které patří i vlastní vypracované zprávy. Ty jsou
vypracovávány dle Pokynů Evropské unie pro zpracování informací o zemích původu a Zprávy
Podpůrného evropského azylového úřadu (EASO) k metodice informací o zemích původu v čase
omezeném datem vydání na základě uznávaných a relevantních veřejně dostupných informací.
Zdroje informací jsou přitom v textu uvedeny ve formě poznámek a seznamu použitých zdrojů.
Informace OAMP i v této věci tak vycházejí z podkladů zpracovaných mezinárodními
organizacemi (a to i např. organizací Freedom House, kterou žalobci v žalobě výslovně
jmenovali), jak je zřejmé ze seznamu použitých zdrojů v nich uvedených. Již během správního
řízení se mohli žalobci s obsahem shromážděných zpráv seznámit a proti jejich relevanci
či aktuálnosti podávat námitky, což neučinili.
[5] Soud uzavřel, že žalovaný nepovažoval výpovědi žalobců za nevěrohodné, po jejich
posouzení ovšem dospěl ke správnému závěru, že mezinárodní ochranu žalobcům nebylo možno
udělit z důvodu, že zcela rezignovali na jakoukoliv možnost ochrany u státních orgánů ve vlasti
bez toho, že by uvedli jediný konkrétní důvod svého postupu. Zcela obecná tvrzení o vysoké
míře korupce v zemi a vlivu oligarchů na chod policie totiž postačit nemohou.
II. Kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[6] Proti rozsudku krajského soudu podali všichni žalobci (stěžovatelé) kasační stížnosti.
[7] Stěžovatelé namítají, že jsou v zemi původu pronásledováni z důvodu příslušnosti
stěžovatele a) k sociální skupině, a to skupině podnikatelů konkurujících oligarchům.
Neztotožňují se se závěrem krajského soudu, že cílem oligarchy byli pouze z materiálních
pohnutek. Nátlak na stěžovatele a) se odvíjí od jeho příslušnosti ke skupině podnikatelů. Dále
stěžovatelé nesouhlasí se závěrem, že oligarcha S. A. je soukromou osobou.
[8] Žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, neboť si opatřil velmi omezený soubor
informací o zemi původu, a to zejména své vlastní rešerše, nadto neaktuální. Stěžovatelé
ve svých výpovědích podali věrohodný příběh, který zapadá do kontextu situace v zemi původu.
Žalovaný ani soud neprokázali ani netvrdili jeho nevěrohodnost.
[9] K otázce nutnosti obrátit se na policii odkazují stěžovatelé na rozhodnutí
ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008 - 62, kde je stanoveno, že nelze po žadateli požadovat,
aby se obracel na orgány, které nejsou schopny či ochotny poskytnout účinnou ochranu.
[10] Žalovaný ve vyjádření ke kasačním stížnostem uvedl, že ve svém postupu ani postupu
krajského soudu nespatřuje žádné pochybení. Krajský soud se dostatečně zabýval všemi
námitkami.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud při posuzování kasačních stížností nejprve zhodnotil, že jsou
splněny podmínky řízení a kasační stížnosti jsou přípustné. Jedná se však o věc mezinárodní
ochrany, a proto se soud podle §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), zabýval otázkou, zda kasační stížnosti svým významem podstatně přesahují
zájmy stěžovatelů. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou.
[12] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: 1)
kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou
dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[13] Stěžovatelé k přijatelnosti svých kasačních stížností nic neuvedli. Nejvyšší správní soud
konstatuje, že stěžovatelé v kasačních stížnostech nevznáší žádné právní otázky, které by nebyly
judikaturou řešeny, byly řešeny rozdílně či by měly být vyřešeny jinak.
[14] K otázce podkladů o zemi původu lze odkázat na rozsudek ze dne ze dne 4. 2. 2009,
č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, č. 1825/2009 Sb. NSS, z nějž správně vyšel i krajský soud a jenž uvádí,
že: „Informace o zemi původu použité ve věci mezinárodní ochrany musí být v maximální možné míře
(1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní
a dohledatelné.“ Vzhledem k příběhu, který stěžovatelé popisovali, si žalovaný opatřil zejména
informace o politické situaci v zemi, o boji s organizovaným zločinem a informace týkající se
strany, v níž působil oligarcha, jenž měl stěžovatelům způsobovat problémy. Krajský soud
posoudil uvedenou námitku zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu.
[15] K definici „určité sociální skupiny“ se Nejvyšší správní soud vyjádřil zejména v rozsudku
ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Azs 63/2004-60, ve kterém uvedl, že se jedná o skupinu osob, „která
se vyznačuje objektivně společnou charakteristikou nebo kterou společnost alespoň takto vnímá.
Tato charakteristika má často povahu vrozeného, nezměnitelného rysu nebo je jinak zásadní pro lidskou identitu,
svědomí nebo výkon lidských práv dotyčných osob“. Z těchto úvah vycházel soud i v usnesení
ze dne 22. 7. 2014, č. j. 9 Azs 117/2014 - 93, ve kterém posuzoval, zda mohou být sociální
skupinou podnikatelé v Rusku. Krajský soud danou otázku správně posoudil v intencích uvedené
judikatury.
[16] K obecně formulované námitce posouzení oligarchy, který měl stěžovatelům vyhrožovat,
jako soukromé osoby lze se stejnou mírou obecnosti odkázat na §2 odst. 6 zákona o azylu,
který uvádí, že původcem pronásledování nebo vážné újmy může být státní orgán, strana
nebo organizace ovládající stát, nebo i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že výše
vyjmenované subjekty nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu
před pronásledováním nebo vážnou újmou. Stěžovatelé nikterak nezdůvodnili, z jakého důvodu
by nemělo na tuto osobu být pohlíženo jako na osobu soukromou. Z obstaraných zpráv o zemi
původu vyplývá, že strana, jejímž měl být oligarcha členem, nebyla v parlamentních volbách
úspěšná, žalovaný i soud tak správně poukázali na to, že S. A. již nezastává žádné výsadní
postavení v rámci parlamentu. Stejně tak žalovaný a krajský soud správně a v intencích judikatury
Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 22. 12. 2005, č. j. 6 Azs 479/2004 – 41,
ze dne 14. 6. 2007, č. j. 9 Azs 49/2007 – 68, či ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008 – 62)
posoudili otázku možnosti obrátit se s žádostí o pomoc proti nezákonnému jednání soukromých
osob na státní orgány země původu.
[17] V rozhodnutí ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008 – 62, na které stěžovatelé
poukazují, soud uvedl: „Pokud je zjevné, že orgány v zemi původu nejsou schopny či ochotny poskytnout
účinnou ochranu před vážnou újmou způsobenou nestátními subjekty, nelze po žadateli požadovat,
aby se na tyto orgány obracel. Pokud to však zjevné není (…), žadatel musí v pohovoru se žalovaným uvést,
proč se na poskytovatele ochrany s žádostí neobrátil; břemeno tvrzení ohledně nedostupnosti (či nedostatečnosti)
ochrany v zemi původu tudíž leží na straně [žadatele].“ Ze zpráv, které žalovaný pro rozhodnutí
obstaral, vyplývá, že po politických změnách po parlamentních volbách v roce 2018 byl prioritou
nové vlády boj s korupcí a policie odhalovala a řešila i případy trestné činnosti dříve vlivných
osob. Není tak zjevné, že by stěžovatelé neměli možnost obrátit se na odpovědné orgány v zemi
původu, a jejich obecné tvrzení, že to není možné, vyvrací obstarané informace o zemi původu.
[18] Žalovaný ani krajský soud nepostupovali ani v rozporu s judikaturou týkající se
věrohodnosti výpovědí žadatelů o mezinárodní ochranu a jejího prokazování. Krajský soud
správně uvedl, že věrohodnost výpovědí stěžovatelů nebyla zpochybněna, nebyla však naplněna
jedna z dalších podmínek pro udělení mezinárodní ochrany v jakékoliv z jejích podob,
a to nemožnost vnitrostátní ochrany.
[19] Nejvyšší správní soud tak neshledal, že by krajský soud pochybil, a nadto způsobem,
který by mohl mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelů. Kasační stížnosti
tak nepřesahují vlastní zájmy stěžovatelů.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnosti
jako nepřijatelné podle §104a s. ř. s.
[21] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3 větu
první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[22] Stěžovatelům byl Krajským soudem v Hradci Králové ustanoven zástupcem advokát
JUDr. Ing. Jiří Špelda, a to usnesením ze dne 1. 7. 2019, č. j. 28 Az 6/2019 - 39 [stěžovateli a)],
č. j. 28 Az 5/2019 - 36 [stěžovatelce b)] a č. j. 28 Az 7/2019 - 38 [stěžovatelce c)]. Následně byly
žaloby stěžovatelů při jednání dne 20. 5. 2020 spojeny ke společnému projednání a nadéle vedeny
pod sp. zn. pod sp. zn. 28 Az 6/2019. V případě ustanoveného advokáta platí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s.).
[23] V souladu s §7 a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí běžně odměna
za jeden úkon právní služby 3 100 Kč. Protože se však jednalo o společné úkony při zastupování
tří osob, náleží advokátovi ve smyslu §12 odst. 4 advokátního tarifu za každou takto
zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 % (tedy odměna ve výši 2 480 Kč
za každý jeden úkon a jednu každou zastupovanou osobu).
[24] V řízení o kasačních stížnostech učinil zástupce stěžovatelů jeden úkon právní služby
spočívající v doplnění kasačních stížností [§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu],
za který mu náleží odměna ve výši 7 440 Kč (3 x 2 480 Kč) a paušální náhrada hotových výdajů
ve výši 300 Kč, celkem tedy 7 740 Kč. Tuto částku soud zvýšil o 1 625 Kč připadající na daň
z přidané hodnoty, kterou je advokát jako plátce povinen odvést. Výše odměny tedy činí celkem
9 365 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. září 2021
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu